Nevím, je tohle vinšování, nebo článek k diskusi?

nemám snad potřebu na Václava nějak zbytečně nasazovat, ale tohle je tak trochu konejšivá pravda. Václav při vší jeho tzv.skromnosti ( která tedy věru nebyla prostá menipulace - v dobrém) silně inklinoval k roli mravního arbitra, na což měl i schopnosti, pochopení a vnímavost, ale marná sláva, když se tento vliv rozšíří na miliony lidí, jsem za něj milionkrát odpovědnější. Měla jsem Václava vždycky ráda a dovedu si mnoho jeho " chyb" představit v lidských poměrech jeho nešikovnosti a hrůzy z konfliktů ( která pak logicky vedla k jejich náležitému zhuštění), ale ono to básnicky roztomilé HUmanitární bombardování vybombardovalo lidi

Václav Havel má jedno jisté - pohled veřejnosti na něj není jednolitý. Já, na rozdíl od většiny národa, jsem nebyl zklamán jeho vývojem, mě od počátku tak nějak neseděl. Byl pro mě příliš průhledným ochotníkem, sestylizovaným do role hodného dobráčka-chudáčka. Lidé, mající k němu sympatie, se dnes snaží bagatelizovat jeho špatné kroky. "Když zkřížíte dobrého básníka se špatným válečníkem, dočkáte se patvarů typu „humanitární bombardování“, je toho příkladem. Za tímto nevinným "patvarem" však je pro mnoho lidí obrovská, skutečná, humanitární katastrofa. VH byl příliš jednostranně zaměřen ve svém boji za lidská práva, aby to bylo způsobeno jen nějakým "tápáním". Nežil přece izolován někde na ostrově, ale musel mít více informací, než běžný smrtelník. Přesto si občas rozuměl ve svém válečném snažení, ale i jiných směrech více s Jochem, než třeba s Halíkem. Jeho kritika V.Klause kupodivu nepřišla též v době největších zlodějin, ale v době, kdy už situace byla natolik vypjatá, že mohlo přijít jen Sarajevo. Byla to jeho soukromá válka s Klausem a ta nebyla zřejmě příliš inspirována snahou o skutečné vylepšení politické kultury. Bylo by toho mnoho, v čem se můj pohled na VH liší od autorova. Neodpustím si aspoň dvě věci. Z mého pohledu není VH ani dobrým dramatikem. Mě jeho knihy nudí, nedosahují ani průměru. Kdyby autorem nebyl VH, většinu veřejnosti by nezajímaly. Jediné, co jsem kvitoval, bylo televizní zpracování Mlýnů, to ovšem díky Sklepu, ten by udělal skvostnou podívanou i Občanského zákoníku. A zadruhé, dodnes je mi stydno, když si vzpomenu, jak VH slastně „vrněl“, když se mohl pohybovat ve společnosti Bushů.

Ovšem to já nerozporuju. Pouze si myslím, že VH byl přesvědčen, že co koná, koná správně. Na to měl právo. Ikonu z něj učinila média, lidé kolem něj, tak trochu my všichni. Havel je Havel, nešikovný politik, průměrný dramatik, bystrý pozorovatel... Nemá smysl jej přeceňovat, ba zbožšťovat. Měli bychom ho brát, jaký je - a pokud jej chválit, tak jen za to, za co skutečně zaslouží...

Ne, já jeho "politickou nešikovnost" považuji za pěstovanou image, s níž se dá ledaco omluvit. "Nešikovnosti" by se dokázal přeci zbavit už během prvního volebního období, ale ona spíš časem gradovala.

Plně souhlasím s panem Ševčíkem.

Moje maminka má Havla dodnes ráda.

Já jsem o něm žádné zvláštní iluze neměl - takže jsem je ani neměl kde ztrácet.

Věděl jsem o něm relativně dost (na tehdejší poměry) už v době pozdní normalizace - a nikoli jen od tehdejšího režimu, kterým jsem pohrdal a žádnou autoritou pro mne protagonisté a ideologický aparát režimu nebyli.

To, že o něm má dodnes iluze například Václav Bělohradský, je jeho problém.

Skoro všechno, co uvedl pan Ševčík bych řekl i já - maximálně jinými slovy a obraty ...

člověka-intelektuála, který "nedovedl uniknout logice kapitalismu", jak praví Žižekova recenze jedné monografie o Havlovi. Myslím, že je tím řečeno takřka vše, jen bych doplnil ještě krátký dovětek:

Obrovská morální síla V. Havla byla patrná v dobách disentu (za pozdní normalizace) a kolem revoluce 1989 - protože tehdy stál režimem pronásledovaný dramatik na pozici jasné a nekompormisní kritiky mocných. Jeho slovo mělo sílu pravdy. Jenže už tehdy se začalo ukazovat, že Havel "není schopen pochopit dělnickou třídu", jak říkal M. Ransdorf, že přesněji řečeno vězí až po uši v absolutním idealismu (v marxistickém smyslu) a zcela ignoruje sociálně-ekonomickou podmíněnost jevů.

Když se pak očekávané a ohlašované vítězství "pravdy a lásky" nedostavilo, bylo možné vyvodit dva závěry: buď je problém v systému (tato odpověď pak nutně vede k levici), anebo jsou vadní lidé, jsou málo morální atd. Havel si vybral druhé vysvětlení (k čemuž byl - jak výše naznačeno - velmi silně disponován). Pak nemohl skončit jinak než v moralismu. A nejen to - nemohl skončit jinak než jako advokát těch politických sil, které se právě morálními frázemi v rámci idelologie nejvíce ohánějí. Tak byla nastoupena vskutku tragická cesta od Havla, který chtěl kdysi rušit vojenské pakty, k Havlovi, jenž schvaloval humanitární bombardování, plédoval za radar a stal se vůbec hlásnou troubou amerického imperialismu.

"Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp" - praví se na závěr Havlovy adaptace Žebrácké opery. Havel slouží dnešním nejmocnějším z mocných rád, dobrovolně, se zápalem - a ještě je přesvědčen, že si tím drží svůj vysoký morální kredit. Opravdová tragikomedie ... neřekl bych ale, že hodná dramatika.

Václav Havel opravdu nikdy nepochopil dělníky. Nepochopil, že velká část společnosti už vnitřně přijala novou morálku (socialistickou), i když navenek se tím vždy neřídila a i když tato morálka nebyla dodržována ani těmi nahoře. Přes všechny politické vtipy a řeči v hospodě, přes nějakou drobnou šmelinu a podobné prohřešky, přes oprávněnou kritiku papalášů – oni už se od kapitalismu duševně odpoutali. Z tohoto důvodu byla vnucená restaurace kapitalistické ekonomiky, která s sebou přinesla i návrat kapitalistické morálky, skutečným vnitřním násilím na těchto lidech. V jejich hlavách to způsobilo totální zmatek a rozvrat.

o tom výroku, že Havel nikdy nepochopil dělnickou třídu, jsem se až dosud domníval, že ho vyslovil Karel Kryl.

Asi jsem se mýlil ...

Pár týdnů po listopadovém převratu jsem spočinul u stolu v pivnici. Sousedé byli dělníci z ČKD. Na můj dotaz co se děje s jejich odbory svěsili hlavy, a mám dojem zčervenalé. Vyptávaje se dále řekli nic vůbec nic, prostě přestaly existovat. Což jsem glosoval otázkou - je ten Havel tak blbý, nebo doopravdy nic neví společenských strukturách demokratické společnosti? Pak dělníci již jenom mlčeli a nenápadně se ohlíželi po Bretschneiderovi.

Jakkoliv Václavu Havlovi přeju, aby na podobná hodnocení bylo ještě dlouho dost času, když už tu jedno rozhořelo, dovolte mi jedinou poznámku.
Důvodů proč pana prezidenta Havla mnoho z nás podrobuje tak ojedinělé kritice jako nikoho jiného, proč se tak přísně hodnotí jeho kompetentnost ve všechoblastech, o kterých dohromady snad ani Bůh nemůže mít (plnou) páru, proč na něj byly či jsou kladeny tak vysoké nároky a očekávání, může být celá dlouhá řada. Sám to jistě nepochopím, už proto, že v době jeho prvního zvolení prezidentem mi bylo asi devět a pokud se pamatuju, žádné naděje do něj mě ještě nenapadlo vkládat... SVou roli mohla sehrát víra v pokračování "instituce tatíčka prezidenta" jejíž skutečného charakteru je málokdo pamětníkem. Z tradovaného odkazu tatíčka Masaryka se za těch několik generací nesvobody snadno mohla stát legenda či ikona... Ztělesnění ikony k úplné spokojenosti všech věřících však možné není. (reinkarnace Buddhy prý nastává jen jednou za 10000let:).
To nejdůležitější co chci říct však je, že hlavním důvodem proč jedině Havel je takto nesmlouvavě a se zanícením hodnocen a kritizován je fakt, že na české politické scéně není jiná známá osobnost, která ..jak to říci?.. by nám za to stála. Čím je Havel tak ojednělý je otázka, spíš než slušnost, kterou zmiňuje autor článku, se mi zdá příhodnější slovo poctivost - poctivost k hledání pravdy, i když by nalezené nebylo osobně výhodné. To dnes není zas tak málo, nemyslíte?
Přál bych člověku Havlovi ještě hodně sil k práci na svých lidských a občanských snech, a každému z nás všech stejně tak.
(proč to zní tak blbě?:-)

cítí odpovědnost za to, co napovídal lidem, zejména když těch lidí byly milióny. Že by se k tomu měl postavit čestně a také se omluvit (třeba za ty "temné žilky slušovické mafie"), to Václava Ušlechtilého v jeho skromném velikášství zřejmě ani nenapadlo.

Václav Havel byl prezidentem Československé socialistické republiky, České a Slovenské federativní republiky a České republiky. Za doby jeho téměř třináctiletého působení na nejvyšším a nejprestižnějším postu ve státě bylo promrháno obrovské humanistické vzepětí období konce normalizace a začátku jeho prezidentování a založeny a rozvíjeny všechny pozdější a současné zlořády. Země, která měla reálnou šanci stát se jednou z nejvyspělejších v Evropě, se stala dlouhodobou poskytovatelkou levné pracovní síly a stále méně zdaňovaných zisků zahraničních a domácích oligarchů, rájem spekulantů, tunelářů a korupčníků. Se ztrátou demokratické kontroly nad vývojem v majetkové, ekonomické a sociální oblasti narůstala atmosféra deziluze, znechucení, apatie, sobectví, darwinistického pragmatismu a morálního rozvratu. V takovém ovzduší se daří rozdělujícím, antisociálním a antihumánním konceptům, ideologickým a mediálním manipulacím. Země po dlouhé době fakticky opouští své nejlepší kulturní tradice - počínaje křesťanským humanismem knížete Václava a konče demokratickým humanismem konce šedesátých a osmdesátých let.

Pravda a láska v ní nevítězí. Naše země nevzkvétá.

... no, pane Litschmane, to jste právě třeba u mne na obrovském omylu - já Havla nijak zvlášť, natož rozhořčeně nekritizuji - a to právě proto, že mi za to nestojí.
O jeho morálce nemám žádné zvláštní mínění, považuji vše spíš za určitý výsledek píár ... pokud byste se mne ptal koho si vážím z disentu, byl by to nejspíš Petr Uhl, ale i další a další ...

Nejsem rozhořčeně útočící na Havla - dokonce například vůči poslednímu na threadu panu Nidelovi bych ho i trochu hájil - představa, že prezident nese odpovědnost za to, že u nás transformace probíhala - kromě asi Slovinska - jako všude jinde v "socialistickém táboře"
je prostě směšná ...

Směšný je spíš názor, že politici na nejvyšších postech za nic neodpovídají.

Když už za nic jiného, tak alespoň za to, co říkají či neříkají...

Máte samozřejmě pravdu, že V. Havel nebyl v postavení takového předsedy vlády...

Ale věděl či měl vědět a měl to říkat občanům. Obnovoval se stát a on byl v jeho čele, ve skvělé pozici, s obrovskou autoritou, stovkami poradců a povinností pracovat pro republiku.

Malá či téměř žádná odpovědnost politiků je jednou z hlavních příčin současné společenské krize.

Člověk by měl nést odpovědnost za to, co říká.

Obvykle však nebývá věštcem, má kvantum vlastních iluzí a ani sám nemusí mít na počátku povědomí, jaká je skutečná jeho moc věci ovlivnit ...

Když si vzpomenu na to, co jsem sebevědomě plácal v takovém roce 1990 jako kooptovaný poslanec KNV, na sjezdech ČSSD a v nejrůznějších funkcích - taky bych radši na ledacos taky zapomněl.

Je fakt, že prezident je podstatně víc vidět než nějaký provinční politik, jehož jméno si stejně nikdo po pár dnech, maximálně týdnech po výroku nebude pamatovat.

Nicméně Havel nemusí být nutně prozíravějším a do budoucnosti vidícím než jiní ...

Tak to vidíte - právě proto, že si ho nijak zvlášť necením a nevážím, nic moc jsem od něj nečekal (než to, co by asi proběhlo pod jakýmkoli prezidentem - třeba Čestmírem Císařem nebo Alexandrem Dubčekem) - o to víc jsem shovívavější k jeho tzv. odpovědnosti za léta 90. ...

Ale pozor !

Tato shovívavost se pochopitelně žádného "humanitárního bombardování" netýká

Tam nese plnou odpovědnost za výroky tohoto typu ...

Václav Havel byl a je člověk postmateriálního typu- dovede se zastat etnických menšin či subkultur, ale nikdo po něm nemůže chtít, aby byl zástupcem "dělnického lidu".
Jinak souhlasím s názorem, který zde zazněl, že jeho image byla dělaná spíš médií, než jím samotným.

Ponechme stranou jeho sociální směřování a vraťme se tedy k těm "menšinám". Dnes se o tomto v Právu zmiňuje Mitrofanov. Forum 2000 a na něj pozvaný Saakašvili a kosovská prezidentka Jahjagová. To přece nikdo s vážnou tváří nemůže tvrdit, že se VH zastává etnických menšin či subkultur, pokud přesně, a

ale naprosto přesně jeho "zastávání" kopiruje oficiální politiku USA! A to ještě spíš konzervativní část.

Jako informatik by jste měl poskytovat lepší informace, než ty výše uvedené.
"Domnívám se, že během zásahu NATO na Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů." V.H. 29.4.1999, Le Monde. To prosím není žádná "hloupá mediální zkratka" ale doslovný překlad textu. Finito.

Pane Kolaříku, ten Mnichov jako Vaše bydliště Vás omlouvá, takže jenom jedno zdvořilé upozornění, které ostatním zde není asi nezbytné zdůrazňovat:

Pokud se dočtete někdy něco o elitárním prádoláskaři Havlovi od jiného elitárního pravdoláskaře Justa (většinou se tento živočišný druh soustřeďuje v Praze, ale není to podmínka) , berte to prosím s velkou rezervou.

Natož abyste tomu věřil doslova - bývají to umělecké, intošácké, fabulační typy, plné schopností imaginačních - velice bych nerad mluvil o lhaní ...