0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Vladimír Nindel

VN
Profese:
Směšný je spíš názor, že politici na nejvyšších postech za nic neodpovídají.

Když už za nic jiného, tak alespoň za to, co říkají či neříkají...

Máte samozřejmě pravdu, že V. Havel nebyl v postavení takového předsedy vlády...

Ale věděl či měl vědět a měl to říkat občanům. Obnovoval se stát a on byl v jeho čele, ve skvělé pozici, s obrovskou autoritou, stovkami poradců a povinností pracovat pro republiku.

Malá či téměř žádná odpovědnost politiků je jednou z hlavních příčin současné společenské krize.

cítí odpovědnost za to, co napovídal lidem, zejména když těch lidí byly milióny. Že by se k tomu měl postavit čestně a také se omluvit (třeba za ty "temné žilky slušovické mafie"), to Václava Ušlechtilého v jeho skromném velikášství zřejmě ani nenapadlo.

Václav Havel byl prezidentem Československé socialistické republiky, České a Slovenské federativní republiky a České republiky. Za doby jeho téměř třináctiletého působení na nejvyšším a nejprestižnějším postu ve státě bylo promrháno obrovské humanistické vzepětí období konce normalizace a začátku jeho prezidentování a založeny a rozvíjeny všechny pozdější a současné zlořády. Země, která měla reálnou šanci stát se jednou z nejvyspělejších v Evropě, se stala dlouhodobou poskytovatelkou levné pracovní síly a stále méně zdaňovaných zisků zahraničních a domácích oligarchů, rájem spekulantů, tunelářů a korupčníků. Se ztrátou demokratické kontroly nad vývojem v majetkové, ekonomické a sociální oblasti narůstala atmosféra deziluze, znechucení, apatie, sobectví, darwinistického pragmatismu a morálního rozvratu. V takovém ovzduší se daří rozdělujícím, antisociálním a antihumánním konceptům, ideologickým a mediálním manipulacím. Země po dlouhé době fakticky opouští své nejlepší kulturní tradice - počínaje křesťanským humanismem knížete Václava a konče demokratickým humanismem konce šedesátých a osmdesátých let.

Pravda a láska v ní nevítězí. Naše země nevzkvétá.
Opět skvělý článek, pane řediteli.
Přesto si dovoluji navrhnout drobné vylepšení jeho šestnáctého odstavce:
"Neviditelné" ruce Trhu nebudou schopné vymačkat ze zprivatizovaných politických reprezentací "záchranné" balíčky (vycházím z toho, že ruce, i ty neviditelné, spíš něco vymačkávají než vysávají).
Také bych mohl podotknout, že se neučí o neviditelných rukách, ale o Neviditelné ruce - ta Ruka je jen jedna, Trh není mnohoruký, nýbrž jen a jedině Jednoruký, podobně jako byl Kyklop jednooký - to bychom ovšem zabrousili příliš daleko do mytologie a teologie a předbíhali bychom...
Ale teď už vážně.
Bylo možné označit osoby odpovědné za potopení nepotopitelného Titaniku?
Potopil by se nepotopitelný Titanik i bez nich či by se nepotopitelný Titanik bez nich nepotopil?
Došlo by ke katastrofě, kdyby byl na místě nešťastného kapitána někdo jiný a kdyby na něj jisté osoby, které měly jisté zájmy (doufám, že si to pamatuji správně), nevyvíjely nátlak?
Závěr zní, že i téměř nepotopitelné plavidlo, zkonstruované podle nejlepších lidských znalostí, lze špatným rozhodováním potopit.
S ekonomikou je to ovšem jiné.
Abychom to vysvětlili, musíme zprvu rozlišovat mezi ekonomistikou a ekonomystikou, ekonomismem a ekonomysticismem.
Jedna ze základních ekonomistických tezí praví, že neoliberální ekonomové rozumějí všemu. Světový Duch se v nich našel, dějiny v nich došly svého naplnění. Neoliberální ekonomové totiž porozuměli i tomu, že Trhu nelze rozumět.
Ekonomická loď se plaví, aniž by dokonce i neoliberální ekonomové, kteří vědí všechno, věděli kam. Může se také potápět, a to dokonce i tehdy, když neoliberální ekonomové vůbec nezasahují do jejího řízení!
Ekonomiku nelze potopit, ekonomika se může potopit jedině sama.
Jelikož Tomu nelze rozumět, neoliberální ekonomové, politici a další nemohou činit špatná rozhodnutí a za nic neodpovídají.
Neviditelná ruka řídí fše, včetně neoliberálních ekonomů, žádný rozpor ekonomystické teze s výše uvedenou tezí ekonomistickou pochopitelně neexistuje a otázka, kde se skrývá Rozum, je jednou provždy zodpovězena a je nerozumné ji klást.
Byl problém s registrací do diskuse, proto zpoždění mé reakce.

Nemusel by nutně být "obecný zákon o obecném referendu", mohl by nejdřív být zvláštní zákon o konkrétním obecném referendu.
Nemyslím si, že Češi by si "odhlasovali" zrušení daní, nejsou hloupější než např. Švýcaři, kteří mají nějaké referendum každou chvíli. Obával bych se spíš např. návrhů na znovuzavedení trestu smrti, ale to snad už je právně ošetřeno.
Věcná debata o "normálních" (vyspělé země) a spravedlivých daních by byla potřebná a přispěla by ke zvýšení politické kultury, která je koneckonců potřebná i pro konání referenda, resp. referend - a zároveň se jejich konáním zvyšuje. Musí se s tím ale někdy začít, abychom se nepohybovali v bludném kruhu: pro referendum nemáme připraveného občana - žádné referendum - občan zůstává nepřipravený, nevyspělý, neinformovaný - žádné referendum atd. - a rozhodování nechť zůstává nadále pouze v rukou politiků, samozřejmě vždy připravených, vyspělých a informovaných:-). Politiků, kteří nemusí brát velké ohledy ani na nějaké předvolební programy, protože ty slouží jen k dočasné manipulaci s veřejností - a je přece nutné a nezbytné tvořit povolební koalice…
Otázka referenda by musela být zcela nemanipulativní a taková, aby lidé mohli jednoznačně vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas s vládními reformami.