Ačkoli vnímám autorovy nejlepší úmysly, trochu mne děsí, že by někdo do takového referenda přišel třeba s otázkou: "Přejete si zrušit daně?"

zákon o obecném referendu, jehož přijetí by muselo předcházet vyhlášení referenda o jednotlivých "reformních" krocích, by na takovéhle možnosti mohl pamatovat - např. vymezit okruh otázek či témat, o nichž referendum vyhlášeno být nesmí (např. práve o zrušení daní, o vyhlášení války apod.).

O to mi právě, Honzo, jde. Otázka typu "souhlasíte s daňovou reformou?" (jak, mám dojem, doporučuje autor) by měla být zapovězena...

Byl problém s registrací do diskuse, proto zpoždění mé reakce.

Nemusel by nutně být "obecný zákon o obecném referendu", mohl by nejdřív být zvláštní zákon o konkrétním obecném referendu.
Nemyslím si, že Češi by si "odhlasovali" zrušení daní, nejsou hloupější než např. Švýcaři, kteří mají nějaké referendum každou chvíli. Obával bych se spíš např. návrhů na znovuzavedení trestu smrti, ale to snad už je právně ošetřeno.
Věcná debata o "normálních" (vyspělé země) a spravedlivých daních by byla potřebná a přispěla by ke zvýšení politické kultury, která je koneckonců potřebná i pro konání referenda, resp. referend - a zároveň se jejich konáním zvyšuje. Musí se s tím ale někdy začít, abychom se nepohybovali v bludném kruhu: pro referendum nemáme připraveného občana - žádné referendum - občan zůstává nepřipravený, nevyspělý, neinformovaný - žádné referendum atd. - a rozhodování nechť zůstává nadále pouze v rukou politiků, samozřejmě vždy připravených, vyspělých a informovaných:-). Politiků, kteří nemusí brát velké ohledy ani na nějaké předvolební programy, protože ty slouží jen k dočasné manipulaci s veřejností - a je přece nutné a nezbytné tvořit povolební koalice…
Otázka referenda by musela být zcela nemanipulativní a taková, aby lidé mohli jednoznačně vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas s vládními reformami.

Zastupitelská demokracie je pouhou protodemokracií, kterou si vynutila doba, protože v níž nešlo rozhodovat v celém kolektivu občanů. Ta doba se díky moderní komunikační technologii pomalu končí. Což je důvodem, aby mocní nacházeli jiné důvody, které v jejich očích vylučují dokonalejší demokracii, než je zastupitelská. Třeba ty řečičky o malé politické vyspělosti občanů. Je zajímavé, že i tak malá vyspělost občanů postačuje, aby se ze zvolených poslanců den ze dne stali všeználkové, vševědové, prostě „nadobčané“.
Nejenže u nás právní řád nezavádí plebiscit a nemáme prováděcí zákon pro celostátní referendum, ale ttoy termíny nejsou ani teoreticky definovány. V mých očích plebiscit, tedy dotaz vlády, či dokonce mezinárodní instituce na názor veřejnosti v určité věci, je naopak zásadním rysem demokratičnosti každého politického systému. Ne pouze svobodné volby, ale povinnost vlády vyžádat si od občanů souhlas s navrhovanými opatřeními, která na generace změní podmínky jejich života, považuji za veledůležitý rys demokratičnosti země. Ústava by měla přesně kodifikovat, kdy tak vláda musí učinit.
Vedle toho by mělo existovat právo na referendum, čili takový „plebiscit“, který si naopak vynutí občané i v těch případech, kdy vláda necítila potřebu plebiscit vyhlásit. Referendum i plebiscit by vždycky musely být závazné. Jinak by totiž šlo pouze o příliš drahý průzkum veřejného mínění a veřejnost by dokonce neměla důvod se ho zúčastňovat.
Tabu, které v zemích platí o referendech je účelové. Zakazovat „lidu“ rozhodování o vyhlášení války je naopak porušováním základního lidského práva, práva na život. Válčit totiž bude lid a ne jeho vrchnost. Jiná situace může být jen při napadení státu, kdy už není o čem se rozhodovat. Rovněž zakazování referend ve věci daní, je motivováno pouze a jen mocensky. Veřejnost není tak hloupá, aby zrušila daně, ale mohla by je v prvé řadě zásadně regulovat, čili předepsat bohatým vyšší daňové zatížení. Jistě by prosazovala i jejich snižování, při prokazatelném plýtvání, jako byl případ Vondry.