Úvodní redakční komentář posledního vydání časopisu Respekt stojí za pečlivé přečtení. Autoři v něm pojednávají o aktuální politické situaci a možných variantách budoucího vývoje. Nepracují přitom s variantou, jejíž upřednostnění by mělo minimálně dvojí efekt: sebrala by vítr z plachet Zemanovi, kterého se tolik autoři komentáře obávají, a zároveň by znamenala za daných okolností vznik jediné možné legitimní vlády.

Podle redakce týdeníku nám Zeman ukázal, jak se dá ve státě převzít moc. Naráží tak na fakt, že prezident jmenoval premiéra, aniž by svůj postup koordinoval se stranami zastoupenými v Poslanecké sněmovně.

O oprávněnosti této kritiky je možné se přít, otázka nicméně je, proč autoři hned v úvodním odstavci nemluví pravdu. „Prezident se rozhodl obejít parlament, do vlády si vybral své kamarády, kteří neprošli volbami, a nový kabinet se ani nepokusil vyjednávat s poslanci o možné podpoře,“ píše v úvodu komentáře redakce týdeníku.

Přitom z povahy úřednického kabinetu plyne, že je obsazován lidmi, kteří neprošli volbami. Bylo tomu tak i u předešlých dvou úřednických vlád. Nerozumím ale především tomu, jak lze vyčítat vládě, která ještě neexistuje, že se nepokusila vyjednat podporu ve Sněmovně. Autoři tu prachobyčejně manipulují s fakty a čtenářům, kteří neznají detailně ústavu, předkládají pokřivený obraz politického terénu.

Vždyť vláda Jiřího Rusnoka ještě nebyla jmenována. Teprve poté, až se tak stane, bude mít třicet dnů na sepsání svého programového prohlášení. Zároveň nepochybně předseda vlády v této době povede jednání se sněmovními stranami a nezařazenými poslanci o podpoře jeho vlády.

Z ústavy vyplývá, že vláda musí nejpozději do třiceti dnů od svého jmenování požádat dolní komoru o důvěru. Ústavodárce považoval nejspíš právě tuto lhůtu za optimální k tomu, aby se vládní kabinet pokusil získat podporu politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. Copak to v Respektu netuší? 

Pomineme-li pak předvídatelné řeči o tom, kterak Zeman zcela ovládl politiku a stal se diktátorem (sic), je pozoruhodné, jaké scénáře Respekt čtenářům nastiňuje pro případ, že Rusnokova vláda důvěru poslanců nezíská.

Redakce týdeníku v této souvislosti zdůrazňuje, že pravice rozumně odmítla bezprostřední hlasování o rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb. V opačném případě by prý posvětila prezidentův postup a legitimizovala jeho vládu.

Tu by se slušelo především dodat, že rozumné to bylo pouze z její perspektivy. Na předčasných volbách by vydělala nejspíš ČSSD a komunisti, ale také, a to je klíčové, veřejnost. To druhé zamlčují, to první bude pravděpodobně důvodem, proč autoři komentáře s variantou předčasných voleb nepracují. Prostě si je nepřejí, jejich favoritem by totiž byla levice.

Přesto je podle redakce Respektu variant několik: „Například vznik dočasné menšinové vlády ČSSD. Ostatně sociální demokraté už chytře oznámili, že od prezidenta chtějí pověření k sestavení vlády, až padne Rusnok. Další variantou je obnova koalice ODS, TOP 09 a LiDem, která by sociálním demokratům slíbila, že do voleb již nic zásadního nepodnikne.“

V dalším odstavci pak autoři uvažují o změně ústavy, neboť se obávají, že „zákeřný alkoholik“ (stojí to tam doslova takto) může příště svěřit vládu extremistům. Na mysli mají nejspíš Komunistickou stranu Čech a Moravy. V závěru pak správně poukazují, že na postup Zemana nejvíce doplatí rozklížení sociální demokraté.

Přemýšlím, proč — když se tolik obává o podobu demokracie u nás — nepracuje redakce Respektu se scénářem předčasných voleb. Na jednu stranu vykresluje Zemana v nejčernějších barvách, a to aniž by se zmínila o důvodech, jež vedly k pádu pravicové vlády, a tedy přesně o těch důvodech, kvůli kterým Zeman obnovu koalice ODS, TOP 09 a LiDem odmítl posvětit, a zároveň čtenářům zamlčují variantu, která by umožnila politickým stranám převzít iniciativu. A také obnovit legitimitu vládnutí v České republice.

Pokud jde o mocenskou rovnováhu ve vztahu mezi prezidentem a Sněmovnou, je dolní komora parlamentu ústavní institucí, která má navrch. Mají-li subjekty zastoupené ve Sněmovně obavu z uzurpace moci prezidentem na jejich úkor, existuje elegantní řešení, jak prezidenta obejít. Chtělo by to jediné: odvahu poslanců rozpustit sebe sama a říct si o nový mandát voličům, tedy suverénovi.

„Prezident Zeman zkrátka rozehrál velkou partii, kde hraje o jiné cíle, než je veřejný zájem. Každý z aktérů by si měl uvědomit, že výsledek určí podobu zdejší politiky na mnoho let dopředu,“ uzavírá redakce Respektu svůj komentář, a to aniž by uvedla, že ve veřejném zájmu je nyní především vyvolání předčasných voleb.

Z této Sněmovny totiž žádná legitimní vláda už vzniknout nemůže. Což ví i prezident Zeman. Jen pravice a někteří novináři si to nechtějí připustit.