Ze sdělovacích prostředků nyní často slýcháme otázku, kdo z nich ve skutečnosti řídí zemi. Na Nečase a jeho řádnou a vytrvalou politickou kariéru sázejí čtenáři červené knihovny. Ostatní tipují Kalouska, jehož kariéra je neméně vytrvalá, leč navíc dokázala přestát nejednu nehodu. Novinář Petr Fischer nedávno poznamenal, že ač talentovaný, je Kalousek politikem lokálního formátu a v mezinárodním měření neobstojí. Na tom cosi je. A možná v tom také tkví tajemství Kalouskova tuzemského úspěchu.

V roce 1984 spojil Miroslav Kalousek svůj politický osud s Československou stranou lidovou. Od února 1990 působil coby poradce na úřadu vlády. V lednu 1993 byl jmenován náměstkem ministra obrany odpovědným za rozpočet a akviziční procesy. Ve své pozici „politického“ státního úředníka vydržel až do konce Klausových vlád.

Na ministerstvu obrany se v 90. letech děly podivuhodné věci. V roce 1994 byla uzavřena smlouva s firmou Anex-Cirus na dodávku 2 310 kusů padáků pro českou armádu. Později, během soudního řízení, se provalilo, že firma nebyla v době uzavření smlouvy ještě ani zapsána v obchodním rejstříku. Kvalitu padáků následně tragicky prověřil život.

Na devatenáct miliard korun přišla modernizace tanku T-72. Smlouva s italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda byla uzavřena v roce 1995. Týkat se měla 353 tanků. Čas plynul, a kde nic tu nic. V roce 2001 přišla změna: modernizace se dotkla jen třiceti strojů.  

V roce 1997 se dostal na přetřes štábní informační systém. Ministerstvo jej zadalo firmě EDS, ačkoli výběrové řízení (dokonce ve dvou kolech) vyhrála konkurenční společnost Unisys. Kalouskův úřad přesto prosadil svou, nabídku EDS označil za výhodnější. O rok později se jeden z pracovníků EDS novinářům svěřil, že jeho společnost prý zaplatila padesátimilionovou provizi lidoveckým činitelům.

Další zářez z roku 1997 se týká kupní smlouvy s developerskou firmou EPF. Ta za 900 milionů získala areál kasáren u pražského náměstí Republiky. Zásluhou šikovně sepsané smlouvy posléze stát peníze firmě EPF vrátil a dalších asi 500 milionů přidal jako odškodnění za to, že budovy nebyly prázdné, ale — pro ministerstvo překvapivě — využívala je Akademie věd ČR.

A do třetice rok 1997. Firma Zeman&Zeman obdržela bez výběrového řízení miliardovou zakázku na dodávky potravin armádě. Provázely ji úplatky ministerských úředníků, jeden z nich byl policií přistižen při přebírání statisícové sumy.

Kalouskovo odvolání z funkce už v průběhu roku 1997 požadoval předseda koaliční ODA Michael Žantovský. Důvodem byl zamýšlený prodej tanků T-72 do Alžírska, zakázka na štábní informační systém a výměna stíhacích letounů MiG-29 za polské vrtulníky.

Miroslavu Kalouskovi nikdy nebyla prokázána trestní odpovědnost za jakýkoli z těchto případů. Odmítá i odpovědnost politickou. Otázkou pak ale je, komu jinému tato odpovědnost náleží.

Od roku 1998 je Miroslav Kalousek profesionálním politikem, držitelem poslaneckého mandátu. Po smrti lidoveckého předsedy Josefa Luxe se k jeho „politickému dědictví“ přihlásili dva muži: pražskou kavárenskou elitou (včetně Václava Havla) oblíbený Cyril Svoboda a — k údajnému překvapení vdovy Věry Luxové — i Miroslav Kalousek.