Zkusím tentokrát trochu osobnější zamyšlení nad problémem rasismu a diskriminace chudých lidí. Zdá se totiž, že disputace na toto téma se již delší dobu míjejí účinkem.

Tentokrát jsem se do Ostravy vydal už ve čtvrtek a pobyl zde až do sobotního podvečera. Čtvrtý den v týdnu totiž pořádalo Komunitní centrum Hrušov, které provozuje Vzájemné soužití, akci pro mladé lidi a děti s názvem Stop drogám! Romové z vyloučené lokality Hrušov ji uspořádali pro své děti již pojedenácté.

Děti prožily hezké odpoledne s tancováním, písničkami, soutěžemi a hrami, které ozvláštnilo stereotypní život v ghettu. Nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží dvě demonstrace rasistického kravinismu, jak by řekli pánové Werich a Voskovec.

Na Přívoze

Obě noci jsem spal u kamarádky v jiném ostravském ghettu, na Přívoze. Je samoživitelka, matka několika dětí, z nichž některé jsou už dospělé či velké. Poseděli a popovídali jsme si u ní i s dalšími kamarády, kteří po všech peripetiích bydlí nyní naproti přes ulici. Jsou to skvělí lidé, k nimž přes velkou vzdálenost z Prahy jezdím velmi rád a relativně často.

Obě rodiny se spolu znají už dlouho, protože ještě nedávno sousedily na nedalekém Přednádraží, než je odtud vyhnal podnikavý duch darebáků a lhostejnost města a městského obvodu k osudům vlastních občanů.

Blokujme i „podnikatele“

V pátek přijely posily z naší platformy Blokujeme!, v čele s Ivankou Mariposou, která je malá postavou, ale velká duchem a odvahou. Ve Vzájemném soužití jsme vedle kamarádů a známých neplánovaně potkali i romské pseudopodnikatele, kteří provozují či vlastní ubytovny nebo bytové domy v ghettech. Jde o lidi, kteří kvůli co nejvyššímu výdělku, pro nějž nemuseli hnout prstem, neváhají odírat vlastní lidi, včetně své rodiny.

Ano, jsou to mimo jiné i tito lidé, kteří pobírají peníze za lichvářské nájmy v ubytovnách, kde lidem nabízejí bydlení na úrovni středověku. Na hlavu vybírají až čtyři a půl tisíce korun měsíčně, ještě loni to bylo asi o tisícovku méně. A to i od lidí, kteří žijí společně v jednom pokoji standardní velikosti - ze zkušeností získaných za ty roky, kdy o této problematice píšu, vím, že zde žije i pět až osm lidí.

Za jeden takový pokoj tedy tito „byznysmeni“ měsíčně vyberou až okolo třiceti tisíc korun. Odírají tak i nás, daňové poplatníky, protože část nájmu platí chudí lidé (nejen Romové) ze sociální dávky zvané příspěvek na bydlení.

Táhněte pryč

Jeden z nich (na jménu nezáleží, je tam několik takových) se nás už poněkolikáté snažil odradit od pořádání protinacistických akcí v Ostravě, svým specifickým způsobem:

„Táhněte odsud, nikdo vás tu nechce…. Nikdo z ostravských Romů si nepřeje, abyste tu pořádali demonstrace… pojeďme spolu za Romy a jestli potkáme jednoho, který s vámi bude souhlasit, tak vás nechám být…. Tady se vám žádná akce nepovede, protože když vydám rozkaz, tak vám tam nikdo z Romů nepřijde… já jsem v Ostravě ten, kdo o všem rozhoduje….“

Neuvědomoval si to, ale byla s ním vlastně sranda - jeho demagogie dosahovala neobvyklých forem a rozměrů, což dokáže pobavit, asi tak jako neustálá soutěž našich předních politiků o to, který z nich dále dočůrá. Viďte, pánové Kalousku a Zaorálku.

Tichá dohoda

A proč vlastně si někteří romští samozvaní velitelé nepřejí, aby někdo ve městě protestoval proti těm, kteří by Romy nejradši zavřeli do koncentračních táborů? To nám vysvětlili jiní Romové, kteří si rozhodně nemyslí, že jsou poddanými provozovatelů a majitelů ubytoven. Podle jejich přesvědčení zmínění „podnikatelé“ uzavřeli tichou dohodu s městem, městskými částmi a policií. Ta prý má spočívat v tom, že jeden druhému vyhoví tam, kde může: