Je pátek, 27. září, podvečer. Nacházím se na ostravském náměstí SNP. Protože jsem měl poblíž pracovní schůzku, využiju příležitosti a jdu si poslechnout předvolební sliby DSSS. Akce se však (v souladu s mým očekáváním) od běžného předvolebního mítinku trochu liší.

Sleduju dav lidí, který zuřivě útočí na kordon policistů blokující přístup k ubytovně pro sociálně slabé. Ti odpovídají slzným plynem. Z oblaku bílého dýmu najednou vyběhne zhruba padesátiletá paní.

„Kurvy černé jsou to!“ konstatuje paní s hysterickým řevem a protírá si zarudlé oči. „Cigáni mají všechno, my nemáme nic! Přijdete do lékárny a ty kurvy neplatí poplatek za recept, no kde jsme?“

„Promiňte, vy si myslíte, že v lékárně někomu odpustí poplatek z rasových důvodů?“, zeptám se se zájmem rozhorlené ženy.

„No jasně! Kdo je na hmotné nouzi, ten prostě doloží příjmy a neplatí nic!“

„Aha. Ale v tom případě byste neplatila za recept ani vy. Co to má společného s Romy?“

Paní se zamyslí a rozpačitě rozhodí paže. Policisté mezitím vypálí další salvy slzných granátů.

„No ale koupaliště mají zdarma! Celé léto chodí po celé republice na koupák zdarma a bílý musí platit padesát korun!“, zkouší to paní jinak.

„A kde jste takovou hovadinu slyšela? Podívejte se, pokud mi doložíte jediný případ, kdy byl někdo vpuštěn na koupaliště na základě své barvy pleti, budu první, kdo proti tomu bude společně s vámi protestovat.“

„Ale já už nevím, kurva. Kdesi jsem to četla,“ odvětí paní a opět zmizí ve štiplavé mlze.

Rozhovor na mě zapůsobil. V mém nitru se rozhořel pocit bezpráví a já se rozhodl udělat spravedlnosti zadost. Uvažoval jsem nejprve, jak se asi taková plovárnová selekce provádí, a dospěl jsem zhruba ke čtyřem variantám. V prvé řadě může jít o pochybení jednotlivých pracovníků kasy. Proč by ale kvůli takovému nesmyslu riskovali pokles zisků, a tudíž i vyhazov z práce?

Další variantou je, že mají na každém koupališti detektor rasy, který přečte genetickou strukturu a rozhodne příslušným zvukovým signálem. To jsem však záhy vyloučil — rasová teorie je přece už pěkných pár desítek let vyvrácena, tak jak by to ten přístroj asi určil?

Pak mě napadla jiná varianta. Každá pokladní má nějakou paletu barevných vzorků, které srovná s pokožkou dotyčného návštěvníka, a pokud je vzorek pleti tmavší než vzorek z palety, návštěvník může jít vesele dovnitř. Zde jsem si však uvědomil, že by mohlo dojít ke zneužívání! Co když se rodinka Čechů zrovna vrátí z dovolené v Chorvatsku? A jak k tomu přijde Rom, který se narodí s podprůměrným množstvím kožního barviva?

Zbyla poslední možnost — abych byl Rom a mohl se tak celé léto gratis čachtat ve vodě, potřebuju nějaký úřední štempl. No jo, ale jak to objektivně posoudit, když přihlášení se k romské národnosti je čistě dobrovolné?

Protože jsem z toho byl skutečně zmaten, zašel jsem za svým romským známým, abych se jej zeptal, podle jakého klíče je na koupaliště vpouštěn. On však odvětil, že musí platit stejně jako všichni ostatní! Platí prý i jeho strýčci či bratranci. Mýtus o koupališti zdarma pro vybranou menšinu je údajně nesmysl. Odvětil jsem mu se značnou naléhavostí:

„Ale jak to může být sakra nesmysl? Vždyť ženy a děti se kvůli tomu bijí s těžkooděnci! Přece by lidé neriskovali své zdraví i trestní stíhání kvůli nějaké pověře, kterou nemají předem doloženou. Prosím tě, vždyť Čechy nevyženou do ulic ani Nečasovy reformy, to mi neříkej, že když už do těch ulic vyjdou, tak…“

„Máš pravdu,“ přerušil mě, „je to divné. Musíme prostě najít alespoň jednoho Roma, který má koupaliště zdarma. Od někoho to přece začít muselo!“

A tak jsem posbíral partu kamarádů a začali jsme pátrat. Pátrali jsme po romských ubytovnách, zpovídali jsme majitele koupališť, sondovali jsme na úřadech hmotné nouze. Bezvýsledně. Ale já to nevzdávám. Stále věřím tomu, že pravda nakonec zvítězí.

Vždyť to všude píšou! I sousedka mi o tom povídala!