První říjnovou neděli prošel Prahou pochod hrdosti Romů — Roma Pride. Průvod asi dvouset Romů i jejich přátel vyšel z husitského kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a dorazil na Pražský hrad.

Průvod byl vlastně jen jednou částí celodenní akce, která začínala i končila v klubu K4 na Filozofické fakultě a probíhala také ve třech pražských kostelích — u sv. Mikuláše se konala tisková konference, u evangelického Salvátora diskuse a večeře a u Martina ve zdi bohoslužba. V klubu pak paralelně probíhaly především hudební dílny a koncerty.

Evropské hnutí proti rasismu

Pochod byl součástí sítě pochodů, které každoročně na podzim pořádá francouzská organizace EGAM (European Grassroots Antiracist Movement) celkem ve 22 zemích Evropy. Cílem pochodů je upozorňovat na těžkou situaci Romů v celé Evropě, kde dlouhá staletí pronásledování a diskriminace mnohde dodnes neskončila, takže Romové jsou dnes nejvíce diskriminovanou menšinou Evropy, a také připomenout historickou paměť — včetně holocaustu Sinti a Romů.

Tento rok se EGAM soustředil i na situaci u nás — díky letošním protiromským pochodům je totiž Česká Republika místem, kde se z celé Evropy asi nejvíce veřejně projevuje anticiganismus. Stejně tak obří prasečák, stojící na místě bývalého koncentračního tábora pro „cikány“, je celoevropským symbolem politické a společenské neúcty k masovému utrpení Romů za Druhé světové války.

Pořadatelé - Platforma Blokujeme! a Konexe

Myšlenka pořádat i letos Pochod romské hrdosti se poprvé objevila na setkání platformy Blokujeme!, sdružující celou řadu iniciativ, usilujících o dobré vztahy a mírové soužití mezi lidmi i o obranu obyvatel tzv. sociálně vyloučených lokalit proti projevům nenávisti jejich sousedů. V Platformě se setkávají představitelé velmi různých iniciativ (Konexe, Nenávist není řešení, Společně žít v míru) i angažovaní jednotlivci.

Platforma vznikla v reakci na novou vlnu protiromských nenávistných pochodů během letošního léta. To bylo velmi horké, nenávistná shromáždění se konala na mnoha místech. Díky tzv. obyčejným občanům, kteří se k nim místy přidávali, měly i masovou podobu (v Duchcově, Českých Budějovicích a v Ostravě). Blokujeme! v létě pořádala na všech místech, kde se nenávistná protiromská shromáždění veřejně konala, svá protishromáždění na podporu dobrého sousedského soužití.

Tato pokojná shromáždění byla někdy velmi dramatická, kdy je policie jen velmi laxně chránila před útočícím nenávistným davem, mnohdy však dokázala proměnit napjatou situaci v sociálně vylučované lokalitě v happening, při níž si sousedé různé barvy pleti projevovali vzájemně úctu slovy i skutky (například paní ze sousedství přinesla a rozdala vlastnoručně upečené buchty, u mikrofonu na uličním shromáždění se střídali „černí i bílí“ a mluvili o radostech i starostech společného soužití).

Nenávistníci, nedaleko útočící na policejními kordóny, byli pak vlastně směšní, protože jejich obviňování vůbec neodpovídala realitě.