Několik slov o svobodě slova

Jakub Patočka

O tom, co je či není projevem svobody slova, nemůže rozhodovat komerční úspěch, ani anonymní hlasování na internetu. Společnost, která ztratila povědomí o smyslu některých základních pojmů, je v pokročilé fázi vlastního rozkladu.

Dovolte mi být opět po čase osobní: myslím si, že jsem pro svobodu slova udělal dost a dost jsem se o ní napřemýšel, abych o ní nepotřeboval být poučován od lidí, jako je Michal David, Matěj Ruppert nebo Tomáš Klus. Zhruba patnáct let provozuji těžko udržitelná média, která se pokoušejí dát vlivný hlas a prostor lidem, kteří by jinak nebyli slyšet, ač to, co říkají, může mít smysl pro směřování a charakter naší společnosti.

Soudím, že je málo tak průkazných projevů hluboké a v jistých ohledech fatální krize aktuálních českých poměrů, jakým jistě je od A do Z úchylná debata o tom, zda produkce psychopata, který vystupuje pod jménem Řezník, představuje výkon svobody projevu. Evropská civilizace nezakazuje popírání holocaustu z nicotných důvodů.

Pro dosud šťastné, neznalé podstaty věci, bohužel musím shrnout, oč tu běží. Opravdu bych nechtěl, aby si někdo na základě mého textu prohlížel videoklip (v mezičase ostatně doufám odstraněný) toho nešťastníka na YouTube, stačí, když si přečtete text jeho erbovní písně. Onen nějakými strašnými démony trápený zoufalec v něm opěvuje bez sebemenší rafinovanosti systematické ubližování ženě. Kdybychom byli až buddhisticky velkorysí, řekli bychom, že se jedná o fetišistickou a vulgární variaci na Fowlesova Sběratele.

No, a česká společnost, přesněji řečeno příslušníci její aktuální s prominutím elity, namísto toho, aby debatovali o tom, jak s tímto nemocným člověkem naložit: zda jej věznit za výzvy ke zločinu (konzervativní postoj), anebo jej ústavně léčit, abychom mu pomohli (liberální postoj), debatuje o tom, zda to, co říká, náhodou nepředstavuje výkon svobody projevu, ba dokonce variantu umění (postoj dekadentní). To ukazuje, jak jsme zblbli.

První představa toho, co s Řezníkem a českou reakcí na něj, se nutně musí týkat mezinárodních srovnání. Kdyby něco takto odporného vzniklo v Anglii, což se jistě může stát, avšak navíc by se to ocitlo i v pozornosti mainstreamu, což by se spíše stát nemohlo, nikdo z popových hvězd či hvězdiček by si netroufl ceknout.

Kdyby někdo v Anglii předvedl to, co tu Ruppert, Klus či David, letka občansky emancipovaných a zdravě feministických autorek deníku Guardian pod vedením Hadley Freemanové, Catherine Bennettové a Barbary Ellenové by jej rozsápala na kusy tak něžným způsobem, že by na tu ostudu do smrti nezapomněl. O úchylovi samém ani nemluvíme: ten by se prostě trestal, nebo léčil pod dohledem Times.

Svoboda slova je velká vymoženost, která si v evropské civilizaci probíjela prostor — ostatně jako vůbec každá svoboda — v rámci snah o ochranu slabších před zvůlí silnějších. A nelze se tvářit, že prostor tvůrčí činnosti je beze vztahu k tváři společnosti.

U nás je až skoro příznačné, že v takto závažné, charakteru poměrů se dotýkající situaci, nemůžeme nic čekat od politiků. Proč například Martin Stropnický, Petr Fiala, nebo Lubomír Zaorálek neřeknou, že tento klinický případ nemá se svobodou slova co do činění? A co nám, Masarykovým sirotkům, v takové situaci zbývá, nechceme-li na českou společnost a její schopnost samosprávy zcela rezignovat?

Jako obvykle především občanská akce. Spolek progresivních sociálně-demokratických žen Oranžový klub by si měl přestat myslet, že postačí, když odporný úchylův klip osdílí na svých stránkách v sociálních sítích s principiálním stanoviskem, které jsem olajkoval já a nějaké dvě jejich členky, a měl by prostě dát Řezníkovi deku. Video z akce vystavit na YouTube.

Není ovšem důvod se tvářit, že se jedná o úkol exkluzivně pro ženy. Také by to mohly dostat jako dárek, třeba k MDŽ, od Idealistů v Mladých sociálních demokratech. Aby bylo jasno: nevyzývám zde k násilí, jenom k happeningu, nanejvýš k malé výtržnosti. Ale Řezník prostě nemůže chodit po světě se samolibým pocitem Caliguly, že jeho blekotání bude bez následků. To za prvé.

Za druhé: je jistě možné poděkovat organizátorům Zlatého slavíka za to, že na sebe vzali břímě, kterého se alibisticky zřekl český stát, a stanovili hranici nepřijatelného. Organizátoři Zlatého slavíka ještě dostatečně neslyšeli za svůj čin „Bravo a díky.“ A to si zaslouží. Kontakt je tady.

Fakt, že čestnou úlohu zde na sebe vzala z řady důvodů oprávněně kritizovaná korporace, by nám neměl zastřít podstatu věci. Je jistě možné požadovat, aby stát firmě Mattoni vyvlastnil Kyselku, případně, aby ji zestátnil celou, a současně dát jejím představitelům za pravdu v takto přehledné záležitosti.

Za třetí: už nikdy, dokud se za obhajobu tohoto hnusu neomluví, by se v  médiích operujících ve veřejnoprávním rámci, anebo s veřejnou licencí neměli vyskytovat ani Matěj Ruppert, ani Tomáš Klus, ani Michal David. I takový bojkot můžeme žádat, můžeme si stěžovat, vést s radními debatu, argumentovat. Jejich kontakty jsou zdezdezde.

České popové hvězdičky potřebují upozornit, že svoboda slova se v evropské civilizaci neprobojovávala jako právo vydělávat si na živobytí prodáváním libovolně obludných skrumáží slov, a to dokonce ani tehdy, pokud jsou artikulovány v určité rytmické sekvenci vzdáleně připomínající hudbu.

Společnost, která ztratila schopnost rozlišovat obsah některých základních pojmů, jako je svoboda slova či hudba, se ocitá v pokročilé fází svého rozkladu. Paralely s posledními fázemi římského impéria se nederou na mysl náhodou.

Nelze totiž obejít okolnost, že z temných, na anonymním jednání založených, útrob internetu vyhřezla taková podpora nechutnosti jako projev nejvyššího počtu hlasujících. Ovšem představa, že většinovost, či přesněji největší početnost určitého postoje, může sama o sobě být zdrojem jeho legitimity, je prověřenou cestou do pekel.

Na internetu je možné simulovat jak situaci anonymního davu tak veřejné kultivující diskuse. Má-li internet naplnit svůj demokrtizační potenciál, je zapotřebí, aby každý, kdo projeví jakýkoli veřejný postoj, ručil za něj svou totožností. Pokud se to neděje, ocitáme se namísto virtuální agory ve virtuálním koloseu.

Demokracie je systém samosprávy. K ní patří schopnost rozpoznávat a vyjednávat meze možného chování. Zopakujme ještě jednou, že je to systém, který se všude prosazoval v rámci snah o ochranu slabších před zvůlí silnějších. V demokracii je to jedna z univerzálně uplatňovaných a přísně střežených zásad.

Se samosprávou úzce souvisí dnes rovněž tak zanedbaná schopnost sebekultivace. Je třeba si uvědomit, že o směřování společnosti prostě nemohou rozhodovat čistě hlediska komerční úspěšnosti. Tyranie trhu nemusí být o nic méně krutá než jiné formy tyranie. A nakonec zůstane jen otázkou času, kdy se i její forma promění v surovější typy útisku.

Fakt je ten, že v demokracii nyní nežijeme, nanejvýš bohužel v jejích čím dál křehčích kulisách. A je jisté, že jinak než opravdovým bojem, pokorným a vynalézavým, zahrnujícím pozornost k detailům, vedení překvapivých bitev, odvážné činy, a mnoho tvořivosti se demokracie z mrákot nevzbráborá.

    Diskuse (20 příspěvků)
    JK
    Jiří Karen
    December 3, 2013 v 10.14
    Svoboda slova?
    Já jsem Řezníkův provokativní klip vnímal jako doslovně hysterickou (tedy nepříliš umělecky povedenou) explicitní obžalobu internetového voyeurství a mediálně reflektovaného násilí (viz bulvár a Frizl). Vždyť, když se koukáme na ten klip (na internetu), jsme v podobné pozici jako masturbující individua z videa, užívající si on-line přenášené utrpení.

    Neumělost amatérského videa spolu s upozorněním, že se nejedná o realitu (koho by to napadlo) připomíná parodii na exploatační horory.

    Kde jsou hranice? Pokud je svět jenom text diskurzivních formací, jak nám to tvrdí postmoderna, jaký je vztah mezi utrpením postaviček Walta Disneye a opravdového lidského utrpení? Jaký je vztah mezi utrpením "herečky" a Natashy Kampuschové? Vždyť je obě vidíme na obrazovce, ne?

    Předpokládám ale, že má interpretace je úchylná a nemám na ní právo. Doufejme, že ten "hrůzný klip" už morální policie z internetu stáhla, aby se na něj náhodou nemohl někdo podívat a vytvořit si názor jiný než názor Jakuba Patočky.

    No a jak psali na Alarmu: Řezníkova provokace vadí - to je obrovský problém, pojďme morálně kvílet, ale takový Slavík Daniel Landa, který pořádal útoky na menšiny, to je absolutně v pořádku. Už se přece poučil.

    Dejte pokoj s kýčterorem prosím!

    http://a2larm.cz/2013/12/znicit-kycteror/
    JP
    Jan Potměšil, právník - státní správa
    December 3, 2013 v 11.23
    Ad zahraničí
    Pokud autor tvrdí, že něco podobného by v zahraničí bylo ihned ostrakizováno, zřejmě neregistruje desítky metalových kapel, které si s Řezníkem nijak nezadají, viz třeba Cannibal Corpse, Debauchery. Otázkou také je, v čem se liší píseň třeba od dvouhodinového horroru na stejné téma, který běžně vysílá televize. Režiséra také nikdo netrestá ani nezavírá do blázince. Prostě zbytečná hysterie.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    December 3, 2013 v 11.33
    Explicitní obžaloba internetového voyuerství pane Karene?
    Děláte si z nás prdel?
    Dovolte, abych citoval jiný Řezníkův text:

    "Držte huby skurvený humanisti
    Držte huby socani,držte huby komunisti
    Lidský bytosti jsou velký pytle hnoje
    Já se nechci s nikym dělit,každej za sebe tak to je!"
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    December 3, 2013 v 13.15
    Muzeme rovnou cenzurovat
    texty markýze de Sade, Lautreamonta či Ladislava Klímy. Nejde o to, že frustrát jménem Řezník není umělecky na výši ani omylem ve srovnání s výše jmenovanými, ale o to, že i jednici jako on mají právo na "názor" či "seberealizaci". Kdo jsme my, že můžeme určovat, co se smí a co se nesmí? Kdo nám propůjčil onu výsadu být soudcem? Já ji od nikoho nedostal,stejně jako autor textu.
    AB
    Aleš Bajgar, informatik
    December 3, 2013 v 13.37
    Kdepak se asi v průběhu Řezníkových produkcí skrývají hlasatelé sémiotického teroru a pedagogické šikany pánové Schejbal a Kubíček a jejich (tentokrát bezesporu užitečných) pár facek?
    AB
    Aleš Bajgar, informatik
    December 3, 2013 v 13.38
    Pane Danieli Veselý,
    nejste-li schopen rozpoznat, co se smí a co se nesmí, není text pana Patočky určen Vám a čas, který jste věnoval jeho četbě, považujte za ztracený.
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    December 3, 2013 v 13.48
    Zjevně můj příspěvek
    nechápete. Ptám se, kdo nam dal výsadu rozhodovat o tom, co se smí a co ne.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    December 3, 2013 v 15.37
    Ano pane Veselý - bylo by na pováženou zakazovat extrémní projevy umění.
    Potíž je, že Řezník žádný umělec není a to ani v sebemenším náznaku - umělec by za svými názory stál.
    Řezník u soudu prohlásil, že nic z toho, co "repuje", nemyslí vážně. Jinými slovy - jsou to jenom kecy, aby zaujal a získal prachy a slávu.
    Myslíte, že kdybych chodil po ulicích a vyřvával "Cikáni do plynu", že bych byl umělec?

    Mně na celé téhle debilní kauze právě tohle nejvíc vadí (viz pan Karen), že se z odporného hovada dělá umělec, dokonce snad filozofující umělec.
    Hnus.
    DV
    Daniel Veselý, Překladatel
    December 3, 2013 v 16.47
    zase vedle
    kde píšu o Řezníkovi jako o umělci? Jen jsem srovnával jeho "tvorbu" s nedostižnými metami - tj. že o žádné umění v jeho případě nejde. Možná jsem se vyjádřil nešikovně.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    December 3, 2013 v 18.20
    "Zjednodušení" která jsou natolik zraňující,
    že si vynucují touhu po mýcení z veřejného prostoru mají v oblasti popu - a nejen - hlubokou tradici. Jde ale o odolnost se kterou jsou taková "zjednodušení" přijímána. Jestliže platí diagnóza pana Patočky...... Společnost, která ztratila schopnost rozlišovat obsah některých základních pojmů, jako je svoboda slova či hudba, se ocitá v pokročilé fází svého rozkladu. Paralely s posledními fázemi římského impéria se nederou na mysl náhodou............ pak je důvod sklesnou, a důvod umlčovat.
    Jestliže taková diagnóza neplatí, pak je možné společnosti, která ztratila povědomí o smyslu některých základních pojmů a je v pokročilé fázi vlastního rozkladu taková "zjednodušení" obnažovat.
    A klást názorně před nos........řekl bych.
    + Další komentáře