Elektrárenská společnost ČEZ navzdory hluboké ekonomické krizi hlásí hospodářské výsledky lepší než vloni. Nepotřebuje žádné šrotovné, a přece očekává čistý zisk ještě o tři miliardy korun vyšší než v roce 2008, a to ve výši 50,2 miliardy korun. Jak to jen dělá?

Díky propojení s vlivnými politiky a využitím výsadního postavení v domácí energetice dokáže hladce přenášet náklady na občany, a naopak odčerpávat zisky z veřejných zdrojů. Využít obě metody najednou se ČEZu letos geniálně podařilo ve chvíli, kdy mu parlament přednostně a zdarma přidělil povolenky na znečišťování ovzduší v hodnotě odhadované na sedmdesát miliard korun.

Povolenky, které byly v EU uzákoněny jako tržní mechanismus pro snižování emisí skleníkových plynů, by vláda normálně měla prodávat v dražbě. Právě to by podle logiky tohoto nástroje firmy motivovalo ke snižování emisí, protože by tím vůči konkurenci ušetřily na nákladech. Druhou celospolečenskou výhodou tohoto mechanismu jsou příjmy z prodeje povolenek, které pak stát může využít například na dotace zateplování domácností a jako motivaci zvyšování efektivity využívání energie ve svém hospodářství.

V naší pokřivené zemi ale ČEZ nejenže bez problémů dostal povolení dál svobodně znečišťovat a ničit klima, ale ještě se vyhnul tomu, aby o povolenky musel soutěžit a platit desítky miliard — peníze, které mohli a měli dostat občané. Pointou příběhu pak je to, že ČEZ nakonec ještě další miliardy od občanů inkasuje proto, že se hodnota povolenek (které dostal zdarma) odráží v prodejní ceně elektřiny. Ta je totiž tržní, a pokud mají evropské elektrárenské koncerny kvůli povolenkám dodatečné náklady, odpovídajícím způsobem naroste.

Dodejme, že přednostní přidělení povolenek ČEZu schválil parlament v podobě dost možná protiústavního přílepku k zákonu o novele daní, který v létě svorně navrhli poslanci Říman, Vojíř (ODS) a Urban (ČSSD). Příběh má pokračování v tom, že podobný mechanismus je nyní navrhován i pro teplárny, a to zjevně nikoliv náhodou ve chvíli, kdy ČEZ začíná české teplárenství skupovat. Reálně hrozí, že si tak znovu na úkor českých domácností přijde na další desítky miliard.

Poslední trik k oblafnutí občanů, který ČEZu dokonale vyšel, byla nabídka fixovaných cen elektřiny na rok 2010. Psal se prosinec 2008, ekonomická krize začala doléhat naplno a bylo nabíledni, že ceny energií vzhledem k propadu poptávky významně klesnou. Souběžně s tím ale došlo k největšímu zdražení elektřiny za posledních několik let s odůvodněním, že ceny pro rok 2009 vycházely z úrovně roku 2008. V denících lze dohledat titulky typu „Elektřina zdraží nejvíce za šest let“. V této náladě vytáhl na krizí ohrožené domácnosti ČEZ nabídku, která pro běžného a průměrně informovaného spotřebitele musela vypadat velmi lákavě. Cituji z jeho tehdejší tiskové zprávy:

„Společnost ČEZ se rozhodla dát svým zákazníkům z řad domácností a malých podniků možnost jednat podle jejich očekávání budoucího vývoje cen elektrické energie. Pokud [zákazníci] preferují jistotu a bojí se opětovného růstu cen, mohou si do konce února příštího roku zažádat o fixaci ceny silové elektřiny na rok 2010 a to dokonce se slevou 4 % proti ceně na rok 2009.“ Spotřebitelský servis MF Dnes nabídku propagoval slovy: „Nová služba ČEZ umožňuje spotřebitelům během příštích dvou let platit za elektřinu stále stejnou cenu, bez ohledu na inflaci a zdražování.“

Podle zprávy Energetického regulačního úřadu z minulého čtvrtka ale ceny silové elektřiny pro rok 2010 klesly proti ceně letošního roku v průměru o 14,8 %. ČEZ silovou elektřinu zlevňuje dokonce o 15,3 %. Nebohým zákazníkům, kteří naletěli na nabídku fixní ceny ČEZ, však klesla jen o 4 %. Možná jim teprve nyní dochází, že nabídka ČEZu nebyla jistotou pro jejich peněženky, ale pojistkou pro udržení zisků firmy i v době, kdy cena hlavní komodity, s kterou vyrábí a prodává, výrazně klesá.

Za podobný podraz ČEZ na občany považuji i nabídku Zelené energie nebo obviňování obnovitelných zdrojů energie ze zvyšování ceny elektřiny. Na to si ale posvítíme někdy příště.

Dnes popsaný případ budiž varování pro spotřebitele, že s nabídkami ČEZ je to často jinak, než se zdá. Vedle průběžné ostražitosti ale musíme také přemýšlet, jak napravit celý systém, který umožňuje ČEZu požívat výhod tržního prostředí ve chvíli, kdy je to pro něj výhodné, a v jiných situacích zase jednat z pozice státní firmy. Dobrým řešením není prodej soukromým investorům, ale zodpovědná a poctivá správa ze strany většinového vlastníka, tedy našeho (sic!) státu.