Začalo to diskuzí o umění, která sice nebyla tak kultivovaná, jako debata francouzských literátů o témž tématu, zato byla velice emotivní. Pro mne nejsrozumitelnější komentář týkající se sporu o umění napsal Roman Kanda, zájemci v něm mohou nalézt odkazy na další texty k tématu.

Inspirován sporem o angažovanosti umění se minulý týden Tomáš Schejbal rozhodl, že nafackuje jednomu z účastníků debaty Jaromíru Typltovi a skutečně tak učinil, když Typlt četl své básně v Tranzitdisplayi. Doprovázel ho Jan Kubíček, který facku doprovázel slovy: „Druhý bod Manifestu DADA 2012: Kdo se dopustí umění, dostane do držky!“ Poté ještě Tomáš Schejbal zaslal dopis Adamu Drdovi a podepsal pod něj i Jana Kubíčka. Dopis uvádím v plném znění:

„Čest práci soudruhu Adame, vyhlásili jsme nemilosrdný boj dominantnímu polistopadovému diskurzu a jeho hlídacím psům v různých sférách debaty: poezie, literatura, publicistika, politika etc. Jako první padl za oběť našeho sémiotického teroru a pedagogické šikany básník Jaromír Typlt, bránící umění a apolitickou škrabošku postkomunismu a l´artpourl´artismu. Chtěl jsem se s ním domluvit na pořádné chlapské bitce mezi čtyřma očima na nějakém místě. Ale odmítl, takže nám nezbylo, než se vydat na jeho vystoupení, kde skrze něj dostal políček celý polistopadový diskurz i celé umění.

Ty, jako agresivní antikomunistické hovado bez formálního vzdělání, které sis nahradil diskusemi se svým konzervativním tchánem, jsi další na řadě v seznamu lidí, které je třeba pedagogicky zšikanovat. S tebou se ale nechceme symbolicky fackovat. Chceme pořádnou bitku s pěstma, kopancema a hbitými údery. Musím tě ale předem upozornit, že se mýlíš. Jsme agresivní hovada stejně jako ty, ale s hipsterskou, nikoli náckovsko-komoušskou mentalitou. Jsme pouhým zhmotněním futuristicko-stalinsko-maoistických démonů, které vyvoláváte. Bereme vás za slovo. Chcete Stalina? Tady ho máte. Ty chceš agresivní, totalitární nacisticko-komunistická hovada. Dostaneš je. V případě zájmu si vyměníme telefonní čísla. Navrhujeme rozbít si držky v Riegerových sadech.“

Je mnoho zajímavějších témat, o kterých bych mohla a měla psát, ale Jan Kubíček a Tomaš Schejbal publikovali v Deníku Referendum své texty, proto cítím povinnost se k jejich činům vyjádřit, byť se mezitím kolem celé události nakupila řada přidružených.

Bez ohledu na další okolnosti vnímám oba činy Tomáše Schejbala, facku i dopis, jako naprosto nepřijatelné. Lze samozřejmě poukazovat na jiné facky, které ve veřejném prostoru za poslední roky padly, lze připomenout fanatismus metačů vajíček proti Paroubkovi, nebo zmínky komentátorů o střílení do demonstrantů. Žádná z těchto skutečností ale neomlouvá násilí pácháné vůči jednotlivci kvůli jeho odlišnému názoru. To, že někdo jiný dělá něco podobného, není polehčující okolností a nemůže sloužit jako omluva pro takové jednání. Pokud bychom totiž přijali násilné chování jedněch, jako omluvu pro násilné chování druhých, dostali bychom se do spirály, kterou bychom se rychle blížili ke dnu.

Dopis Adamu Drdovi není možné ve světle facky číst jinak než jako výhrůžku. Pokud Schejbalovi nezbylo než jít zfackovat Typlta, když tento odmítl jeho „nabídku“, nabízí se otázka, co udělá s Adamem Drdou, pokud odmítne i on. Není třeba mít příliš bujnou fantazii k tomu, abych si představila, jak je taková situace pro příjemce dopisu nepříjemná.

Kromě toho, že jsou oba Schejbalovy počiny naprosto nepřijatelné, dopustil se zřejmě i trestného činu podle druhého odstavce §352 trestního zákoníku: Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Schejbal s Kubíčkem napsali text, ve kterém svůj čin vysvětlují. Ten jim odmítly vydat redakce Alarmu, Britských listů i Deníku Referendum, jelikož se bály nařčení z totalitarismu a jsou vykastrovány rozpoznat revoluční augenblick v momentu, kdy se leknou první facky, protože jim jde o pouhé debaty; poněvadž mají špatný vkus a jsou maloměšťáci, což mám celé přirozeně zpravodajsky ověřené.

Stalo se násilí a všichni je odsoudili. Tady by mohl komentář končit a původně i končil. To, co se odehrávalo na sociální síti Facebook, jsem se původně rozhodla ignorovat, protože se to příliš podobá diskuzím v hospodě. Že se najdou lidé, kteří z celé události vykonstruují bič na levici, se dalo předpokládat a není to nic pozoruhodného, dokud se tak děje na úrovni hospodských facebookových diskuzí. Situace se ale změnila.

Dnes ráno vyšel v týdeníku Respekt článek Marka Švehly Chcete Stalina? Tady ho máte, který obsahuje fantastickou informaci: „Nic dramatického na fackách a výhrůžkách „antikomunistickým hovadům“ nevidí ani populární levicový politolog Ondřej Slačálek, s nímž Schejbal akci proti Typltovi probíral, vlastní účast však zavrhl s tím, že není dost fyzicky vybavený. „Byla to nepřijatelná akce,“ říká Slačálek, „nebezpečné politické násilí to ale není. Spíš něco jako happening.“

Informaci, že Ondřej Slačálek účasti zavrhl, protože není dostatečně fyzicky vybavený, získal Marek Švehla z diskuze na Facebooku. Konverzace proběhla takto:

Tomáš Schejbal napsal ve statusu: Tak co? Opijem se v úterý v Tranzitdisplay nebo ve středu v kavárně Potrvá? A přijde mi fandit nebo podpořit Jan Kubíček, nebo nám do ringu hodí bílý ručník ideový strůjce Ondřej Slačálek? Hodilo by se mi úterý, protože ve středu mám přes den volno, a co vy?

Tomáš Schejbal: Jaromír Typlt - póza a poezie

Tomáš Schejbal: Vyznání prosťáčkovo (text z blogu JT)

Jan Kubíček: Tak to úterý by asi šlo.

Jan Kubíček: A půjdeme tam obdivovat umění, nebo ztropit nějaký skandál? Já jen abychom nebyli trapní.

Ondřej Slačálek: Být trapní? to se vám dvěma stát nemůže

Tomáš Schejbal: Půjdeme vytvořit umění tím, že ho zničíme: dáme Typltovi pěstí do spánku - bez komentáře, beze slov, bez hnutí brvou - a zase půjdeme Tomáš Schejbal: ale ondřej prý bude válčit radši jen v alarmu, protože kvůli jednostranné intelektuální činnosti má chatrnou tělesnou konstrukci.

Pokud z výše uvedeného Marek Švehla usoudil, že Ondřej Slačálek se Schejbalem akci probíral, dokládá to hluboké nepochopení virtuální komunikace, ale i atmosféry na levici. Ondřej Slačálek nemohl tušit, že Schejbal přejde od slov k činům a stejně jako všichni ostatní, kteří měli možnost toto vyjádření číst, zcela jistě předpokládal, že se jedná jen o řeči, které jejich autor nezrealizuje. Na to se ho ostatně Marek Švehla mohl zeptat, když s ním mluvil.

Už úplně nepochopitelné je ale to, že zjevně provokativní větu o chatrné tělesné konstrukci (viděl někdy Marek Švehla Ondřeje Slačálka?) jako důvodu neúčasti na fackování vydává Švehla za ověřený fakt. Zdroj nedokládá, takže to působí, jakoby mu sám Sláčálek sdělil, že se akce nezúčastnil, protože není dostatečně fyzicky vybavený. To je tak nesmírně absurdní, že k tomu nemám slov. Marek Švehla svou fabulací Ondřeje Slačálka poškodil a měl by se mu veřejně omluvit.

Fyzické násilí je odporné, vyhrožování násilím taktéž. Nepravdivé informace v týdeníku Respekt jsou na podobné úrovni. Nebo se může o Slačálkovi veřejně lhát, protože je to hnusný levičák? Proč by se pak ale nemohlo vyhrožovat Drdovi, protože je to hnusný pravičák? Jsem zmatena, až dosud jsem se domnívala, že odlišné názory nás neopravňují k páchání násilí na druhých, ať už fyzického nebo symbolického.