87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Aleš Bajgar

AB
Profese: informatik
Paní Srbová, k Vašemu osobnímu pojetí víry mám stejný respekt, jako k jakémukoli mentálnímu hnutí kteréhokoli se svých spoluobčanů, kteří ovšem tento svůj stav mysli nestaví jako jediný možný přístup ke světu.

To však ale není případ článku, pod kterým diskutujeme. Přečtete-li jej pozorně, zjistíte, že autor pod záminkou poklidného adventního zamyšlení vyslovuje o světě soudy částečně nepravdivé, částečně zcela neověřitelné a na jejich základě dokazuje nevyhnutelnost existence boha a oprávněnost víry v něj. To je prostě nefér.

Ještě k tomu chápání: nechápu velké množství věcí, o kterých aspoň něco málo vím. Například kvantovou mechaniku nebo přenos genetické informace v živých organismech. Nemám totiž dostatek znalostí o těchto oborech a neovládám dostatečně aparát, kterým se v těchto oborech s fakty zachází, aby bylo možno dojít k nějakým do té doby neznámým závěrům. Avšak mohu s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že lidé, kteří k těm závěrům došli, předložili své postupy kritickému posouzení a výsledkem onoho posouzení je všeobecná shoda o těchto oborech, která je formulována v teorii. A ta bude platit do doby, než ji někdo jiný na základě zjištěných faktů a důmyslnějších myšlenkových postupů, zacházejících s těmito fakty, vyvrátí.

Žádný podobný druh chápání ovšem náboženská víra neposkytuje, neboť její předmět je z principu neověřitelný. Ne, že by "chápání" víry bylo zcela nepřijatelné, lidské mysli lze podsunout nebo v ní vyvolat v zásadě jakoukoli myšlenkovou konstrukci.

Vtip je ale v tom, že ten první druh chápání je prostě v orientaci člověka v přírodním i mezilidském okolí v každém ohledu úspěšnější.
Paní Srbová, jsem skutečně přesvědčen, že víra v Boha může být pro osoby, které ji ke svému životu potřebují, přínosem.

Avšak v okamžiku, kdy potřebujete z nějakého, ať už vnitřně osobního nebo profesionálního důvodu posuzovat okolí nepředpojatě, na základě ověřitelných skutečností a logické dedukce, kterou je možno z těchto skutečností vyvodit, tam víra selhává a naopak se stává přítěží.

A protože právě tento v principu ověřitelný a logicky odvoditelný model světa se ukazuje být tak nepřekonatelně úspěšnější, než jakýkoli koncept, založený na nezapříčiněné víře, nezbývá, než se jej přidržet.

To, co já i mí blízcí potřebujeme v životě ze všeho nejméně, je modlitba. Naopak, co bych přivítal velmi, je omezení agresivního náboženského marketingu, který se v tomto čase valí ze všech veřejných hlásných trub. A není náhodou, že se v kampani shoduje s marketingem komerčním, používají totiž shodný marketingový model: nejprve vyvolat pocit ohrožení (nedostatečně lesklé vlasy, neschopnost plnohodnotně komunikovat se starým mobilem, opruzená prdýlka miminka se starým typem plín - nebo krize ve společnosti, "plačící" svět - to cituji) a k tomu odpovídající saturaci: nový šampón, poslední smartphone, plíny s pěti vrstvami - a navrch k tomu vidinu ubohého zmučeného mýtického aramejského kazatele.

Závěrem citát: "Duše neexistuje. Ptá-li se někdo, kam odchází duše po smrti, ptá se jako ten, kdo se táže, kam odchází plamen, když svíce zhasne." Autor prof. Vladimír Vondráček, zakladatelská osobnost české psychiatrie, který svým poznáním, péčí a odkazem pomohl nesrovnatelně více lidem, než kterýkoli z křesťanských svatých. Věta je úvodem k jeho dílu "Fantastické a magické z hlediska psychiatrie". Vyšlo nedávno v obnoveném vydání. Velmi doporučuji.
Pane Kolaříku, pravda, přání dobrého dne není na místě, zvlášť když vy ten svůj máte zcela zjevně špatný.

Kdo hájí názor, že vliv náboženství na chod společnosti není na ústupu a že tento trend není v souladu s růstem společenského blahobytu, zaslouží smutné pokývání hlavou. Proti tak zřejmému zavírání očí před realitou nelze bojovat.

Bylo by velmi poctivé říci: "Věřím v boha, pomáhá mi to v žití, cítím se vyrovnaný, plný pohody a vstřícný k okolí". A pak nemám připomínky. Ani na výzvu k následování tohoto příkladu nelze nic namítat.

Kdo ale tento svůj vnitřní pocit, onen předmět "víry" má potřebu racionalizovat, vykládat za cosi objektivního a skutečného, navzdory realitě, a navíc ještě vyžaduje jakési ohledy s odkazem na své "cítění", zaslouží náležitou odpověď.
Paní Hájková, myslím, že tezi, že si Češi neumějí vládnout, si velmi snadno osvojují lidé, kteří mají nějaký problém sami se sebou, se svou neschopností či neochotou sladit své iluze s realitou.

Stačí se podívat po Evropě, na problémy Vlámů a Valonů, na separatistické snahy Katalánců, Skotů, na katastrofální stav francouzské imigrantské populace, na nejpočetnější islámskou menšinu Evropy ve Švédsku, na to, kolik států má problémy s tím, aby vykázaly korektní užívání veřejných rozpočtů, včetně těch z Evropských fondů (nejen Bulharsko, Rumunsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, ale i na odiv stavěné Spojené království - kolébka demokracie). Věřte, mnoho evropských států by rádo naše tuzemské problémy vyměnilo za ty své. Stačí jen nepodléhat mediálním vlnkám a posuzovat každodenní skutečnost racionálně.
Dobrý den, pane Kolaříku, souhlasím s Vámi, že s ohledem na množství Vašich potichůdných tvrzení nemá debata význam.
Nicméně oceňuji, že jako čestný muž jste v souladu se svým postojem, že Češi si vládnout neumějí, přesunul své aktivity tam, kde jim to jde lépe (semtam i nad někým jiným).