Mezinárodní den žen není „pseudo bolševický svátek“, jak si myslí „Lotrando“ Jiří Strach. Není to dokonce ani příležitost k tomu, abychom ženě připomínali, že je definována „krásou, půvabem a mateřstvím“, jak nám svým zastřeným hlasem servíruje nezastřený sexismus Jan Přeučil.

MDŽ není oslavou zakonzervovaného ženství v podobě, kterou by mu nejradši navždy připnuli všemožní agenti staletími prověřené rovnováhy pevných mužských rukou a něžného ženského usebrání.

Je to den, kdy by si měla celá společnost připomenout, že žena je autonomní člověk, a že strůjcem svého ženství je leda ona sama. V takové perspektivě se pak chtě nechtě ukáže, že žena je v naší společnosti stále až tím „druhým pohlavím“.

Jakmile tedy odmítneme definovat ženu slovníkem minulého století a přenecháme právo na sebeurčení samotným ženám, musíme každý další mezinárodní den žen využít k novému položení starých otázek:

V jaké fázi dnes stojí kolektivní boj za ženskou emancipaci? Proč, jak a kde se k němu můžeme nejefektivněji připojit a o co bychom měli společně, bez ohledu na gender a bezpodmínečně usilovat?

„Tak se nám to od dob, kdy jsme slavili MDŽ, nějak pomíchalo. Tatínkové jsou na mateřské, ženy létají v nadzvukových tryskáčích, v nemocnici jsou zdravotní bratři, manažerky řídí nadnárodní gigantické firmy, zatímco jejich manželé nakupují, chodí do školky pro děti a vaří večeři. Pak máme skoromanželství, kde jsou tatínkové oba. Hmm, tak komu máme vlastně blahopřát?“ ptá se mistr světa etikety Ladislav Špaček a má pravdu: jestli je v roce 2016 někdo schopen vyplodit tak ubrečené patriarchální žalování, člověka se snadno zmocní pocit, že skutečně dosud není komu k čemu blahopřát.

Ptá-li se někdo přezíravě po smyslu Mezinárodního dne žen pro současnost, jde zpravidla o člověka, který sám ztělesňuje odpověď na svou otázku.

Má-li být zaostalý šovinismus dodnes považován za noblesu, je zřejmé, že Mezinárodní den žen potřebujeme o něco víc než nekonečnou sérii knížek o správném uchopení vidličky na humří páteř.

Těch bojišť, na kterých není ani zdaleka dobojováno, je u nás celá řada: