Následující text obsahuje řadu nepřípustných generalizací, okázalé paušalizování a nepřeberné množství zkratek, slangových výrazů a urážek. Bojovat proti sexismu poctivou a slušnou analýzou je jako bojovat proti stárnutí botoxem: sexismus vítězí a my stárneme.

Ekonomové a kočičky

Mainstreamová ekonomie produkuje a reprodukuje zastydlé formy šovinismu ve společnosti. Pro případ, že by se náhodou někomu v dnešní chaotické době stalo, že nad hrůzostrašnými výjevy automatické reprodukce všudypřítomného šovinismu ve společnosti znejistí, pořádá VŠE pravidelnou soutěž MISS, aby všem zdravým chlapcům v plné síle připomněla, že dívky tu jsou především od toho, aby žraly piškoty a vrtěly zadkem.

Tato soutěž má několik podstatných účelů, které lze v určité perspektivě sloučit s celkovou rolí, jakou si VŠE zvykla plnit už za minulého režimu, kdy stála v čele boje proti revizionismu: VŠE byla tahounem normalizace v době, kterou jsme navykli normalizací nazývat, role lídra normality se však hrdě zhostila i po restrukturalizaci do nových, dravějších poměrů.

↗

I vysloveně progresivní jedince pak přepadne pocit studu a zoufalství ve chvíli, kdy dvě ze studentek svádějí na pódiu duel v disciplíně zvané „twerk“. Foto repro Miss VŠE

„Úspěšní muži mají rádi krásné ženy.“ Tenhle nevinný (a daty ověřený) výrok naznačuje, že průměrně vzhledné ženy či chraň bůh ošklivé ženy se podobné náklonnosti „agentů kapitálu“ těšit nemohou. Netřeba však smutnit! Liberální kapitalismus dokázal exces ošklivosti svou prozřetelnou dynamikou s přehledem eliminovat: umožnil přeci vynález photoshopu, jak připomíná v kultovní pasáži rozhovoru s americkým anarchistickým antropologem Davidem Graeberem guru českých ekonomů Tomáš Sedláček.

Sedláček je na jedné straně poměrně respektovaným ekonomem, na druhé straně však i stále zmatenějším východně-moudrým výsadkem patriarchátu: „Ale ono to není všechno zase tak špatné. Vezměte si, že nám demokratický kapitalismus například umožnil pohled na krásné ženy. Kdysi šlo o výsadu, teď nás od toho privilegia dělí jediné kliknutí. Navíc v podstatě každý může být v současné době krásný. S nadsázkou, třeba díky photoshopu,“ mudruje „neznaje sestry v boji“ zrzavý Konfucius ve službách ČSOB.

Pokud může jeden z nejuznávanějších českých ekonomů argumentovat soft-pornem, nevidím důvod, proč by mi mělo být nějak žinantní udělat oslí můstek mezi jeho zastaralým rétorickým sexismem a v brutální formě fyzicky manifestovaným sexismem na akci Miss VŠE 2014. Při pohledu na amatérské video z pokročilé fáze soutěžní části nablýskaného galavečera (který bez bázně a hany odstartovala kapela Chinaski) člověka přemáhá smutek.

Pojem „Akademická obec“ se i po loňských protestech vůči soutěži Miss UK dál roztéká po šikmé ploše nihilistickém hédonismu: nic nemá smysl, život je party, sex je všechno, úspěch je soutěž, soutěž je svoboda, sponzor je láska, láska jsou peníze.

Simulovanou souloží ke stálému místu

I vysloveně progresivní jedince pak přepadne pocit studu a zoufalství ve chvíli, kdy dvě ze studentek svádějí na pódiu duel v disciplíně zvané „twerk“. Jako zakomplexovaný polo-impotentní frustrát jsem tuhle disciplínu pochopitelně dosud neznal. Údajně (zdroj si z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován) se jedná o sólový nebo skupinový tanec, čímž twerk vlastně formuje osobitou množinu s pogováním nebo čtverylkou.

Jelikož ve mně představa podrobnější rešerše vzbuzuje obavy z kontaminování historie mého prohlížeče záplavou porno-spamů, vystačím si pro svoje skromné účely s pracovní definicí „simulovaná soulož s podlahou“. Dost na tom, že si celkem tři (!) tvary slova „twerk“ kvůli svojí obsedantní poruše soustředění při pohledu na červené vlnovky „přidávám do slovníku“.

Nejeden otazník visí i nad výsledky soutěže. Organizátoři kupříkladu zapomněli sdělit, co má být hlavním kritériem pro hlasování v disciplíně twerkování — zda šlo o samotnou kadenci přirážení studentčina zadečku k podlaze, nebo jestli nakonec rozhodovalo spíše která z twerkujících vysokoškolaček dokázala vyvoněným testosteronovým uzlíčkům v publiku vyvolat reálnější fantazie o vzájemném twerkování v zákulisí. Podobné detaily se tak zřejmě úspěšně schovají v mlze všeobecného prasáctví.

Celou akci zajistil kreativní slepenec Vysoké školy ekonomické, hlavního města Prahy, Správy železniční dopravní cesty, mediálního partnera Extra.cz a tuny soukromých subjektů v čele s Friscem. Vítězky oceňoval sám děkan Národohospodářské fakulty Miroslav Ševčík, zkušený hecíř českého šovinismu. Svoje zastoupení tak na akci mělo i nejvyšší vedení VŠE, které mohlo okem zkušených spectabilis honorabilis bardů mužské dominance pečlivě dohlédnout na pánevní flexibilitu svých studentek.

Stejně jako však není pro celý problém adekvátní posouvat jej do roviny svobodné volby ponižovaných dívek, v analyzování nám příliš nepomůže ani manifestování vlastních emocí. Zbývá nám tedy kritika ideová a věcná. Ideová kritika se musí snažit nalézt podmínky, v nichž se podřadné postavení ženy reprodukuje. Věcná kritika by se pak měla snášet na instituce, které disponují objektivně větší veřejnou mocí než jednotlivec a které tak mají větší vliv na budoucnost tohoto svinstva.

Vzhledem k podmínkám soutěže (tím spíše pak některým inkriminovaným disciplínám) lze podobné soutěže chápat jako pokročilou symbolickou formu „prostituce na trhu práce“ — už nejde pouze o virtuální prostituci ve smyslu nabízení sebe sama zaměstnavatelům: twerkování bylo jednou z objektivních podmínek úspěchu v soutěži, v níž jako jedno z ocenění figuruje pracovní stáž u SŽDC.

Na závěr můžeme celou sondu hněvu odlehčit mimořádně uvolněnou argumentací v rozhovoru s druhou vicemiss VŠE z loňského roku: 1. Druhá vicemiss získala stálé místo díky úspěchu v soutěži krásy, 2. Dívka musí být krásná, aby mohla uspět v soutěži, díky které může získat pracovní místo, 3. Dívka musí být krásná, aby získala pracovní místo. Kruh se uzavírá.