Po minulém podzimu, kdy přišel sjednocený protest studujících i vyučujících Univerzity Karlovy proti soutěži Miss UK, který přispěl k tomu, že letos se soutěž neuskutečnila, přichází dost možná další vlna odporu vůči soutěži krásy na půdě vysokých škol. Přispělo k tomu video z finálového večera Miss VŠE, na kterém předvádějí kandidátky na miss něco, co vypadá jako poněkud vulgární napodobenina moderního tanečního stylu twerk.

Desítka štíhlých mladých žen na pódiu do rytmu vlní boky, mezi nimi poletuje moderátorka a rozhodčí, která je hlasitě povzbuzuje a postupně některé z nich vybírá do dalšího kola. Z desítky je pětka a pak dvojka a každé kolo ještě víc než to předchozí připomíná místo tanečku někde v klubu taneček v klubu nočním. Finalistky pak klečí na zemi a pánví předvádí něco, co dost připomíná kopulační pohyby. Pozadím k těžce oddechujícímu a pokřikujícímu publiku, samozřejmě.

↗

Kandidátky na Miss VŠE předváděly něco, co vypadá jako poněkud vulgární napodobenina moderního tanečního stylu twerk. Foto repro Miss VŠE

Ve vzrušené diskusi pod videem se mimochodem ozval i hlas jednoho z organizátorů, který (údajně podobně jako soutěžící) netušil, jak bude tato disciplína vypadat, jelikož ji měl v gesci jeden z partnerů — bulvární Extra.cz. Další příspěvky oscilují mezi slut-shamingem, odsouzením pořadatelů, ale i kritikům. Chce se ironicky poznamenat, že si vybere skutečně každý.

Generační záležitost?

Logickou úvahou by byla ta, která říká, že genderové stereotypy jsou do jisté míry generační záležitostí. Moje babička jistě chápe roli ženy více tradičně, než například moje maminka, a já jsem, co se ženských práv týče zase o kousek dál, než ona. Když se ale dívám nejen na Miss VŠE a její „twerk“, ale i na poněkud obměněnou variantu promenády v plavkách, kterou byla na loňské Miss UK promenáda v krajkovém spodním prádle, začínám pochybovat o tom, jestli není onen posun spíš jedním krokem vpřed, ale dvěma vzad.

Aniž bych se považovala za prudérní, opravdu se domnívám, že veřejná prezentace žen takovým způsobem by byla přijatelná spíše v již zmíněném nočním klubu, než na společenské akci, která se zaštiťuje jménem vysoké školy. Přesto se ale zdá, že na tom nikdo z organizátorů nevidí nic principiálně špatného.

Podobným nedostatkem reflexe evidentně trpí i Vysoké učení technické, když se prezentovalo propagačním klipem Vlk z VUT, kde studentky soupeří s fenami o piškoty z rukou kolegy Vlčka, v lepším případě mu pak dělají společnost ve vířivce. Na rozdíl od něj také nemají jméno. Prý to byla nadsázka a vtip. Prý.

Sami sobě vlkem?

Je nasnadě se ptát, proč jsou tak do očí bijící příklady genderových stereotypů a sexismu, právě mé generaci, která je jejich aktérem, jedno. Jednou z odpovědí by mohl být dopad vysoce konkurenčního prostředí na psychiku mladých lidí. Proč by se měl mladý, tak trochu „macho“, muž nějak výrazně zasazovat o boj za rovné podmínky pro sebe i svou kolegyni, když pracovních příležitostí může být tak žalostně málo? Proč se pokoušet o bourání „old boys clubu“, když se může stát jeho členem a získat výhody?

A proč by měla mladá a krásná studentka upozorňovat na sexismus a objektifikaci žen, když to bude třeba právě to, co jí pomůže k vysněnému místu? Co na tom, že z dlouhodobého hlediska mají genderové stereotypy na kariérní dráhy žen naprosto zničující účinky, mj. kvůli péči o děti nebo staré příbuzné, která spíše spadá na ni.

Nebylo by ale správné zamlčovat ani to, že vůči mužům jsou stereotypní představy rovněž nespravedlivé — minimálně z toho hlediska, že je na ně vyvíjen tlak jako na živitele rodin, nebo aspoň hetero macha, co klátí jednu za druhou.

Bourání genderových stereotypů a rozšiřování představ o tom, že genderové identity mohou být skutečně velice pluralitní, tedy rozhodně není záležitostí, která by pozitivně ovlivnila jen ženy. I kvůli akcím, jako jsou vysokoškolské miss, se v tom ale nemůžeme spoléhat na přirozený vývoj, protože ten by mohl velice snadno sklouznout k posunu opačným směrem.