Nerovnost začíná v růžovém pekle

Kateřina Kňapová

V hračkářství se na rovné příležitosti nehraje. Výhodné je to pro výrobce, pro společnost jako takovou možná už tolik ne.

Je to asi dva týdny zpátky, co jsem procházela různá pražská hračkářství, abych sehnala korunku na závěrečný happening kampaně proti Miss UK. Některá byla malá, některá velká, ale všechna byla prostorově poctivě členěná na sekci hraček pro dívky, chlapce a pak do jakési „zbytkové“ neutrální zóny, ve které se na sebe v regálech mačkali plyšáci, puzzle nebo společenské hry.

Tematické, ale i barevné dělení jakoby nás v otázkách sociálních rolí mužů (a kluků) a žen (a holek) posunulo ještě před druhou vlnu feminismu a boje za rovné příležitosti.

Vařit, uklízet a starat se 

Není to jen ta smrtící sladká růžová, ze které se vám skoro začnou kazit zuby, ale i tematické vymezení hraček nebo maškarních kostýmů určených pro dívky. Víly, princezny, sem tam nějaká čarodějnice nebo zdravotní sestřička v kontrastu k pirátům, doktorům, pilotům formule jedna nebo špiónům na straně kostýmů pro kluky.

A stejně tak se v hračkářstvích, která jsou více prostorově rozdělená, objevují na straně hraček pro chlapce ty s tématikou stavitelství, objevování nebo dobrodružství, a na straně dívek vidíme téměř výhradně péči, jak o domácnost (propracovanost kuchyňského a uklízecího náčiní od mého dětství se výrazně zvedla), tak o druhé, případně kreativitu namířenou ke zdobení zevnějšku v podobě dětského make-upu nebo výroby šperků.

Genderové rozdělení výrazně postihuje také oblíbenou dánskou stavebnici Lego, která je v sadách pro dívky daleko více zaměřená na téma mezilidských vztahů (aktuální dívčí sada nese název Friends), zatímco v různých podobách chlapeckých stavebnic se setkáváme s více propracovaným jak stavěním, tak větší škálou témat od vesmírných lodí před piráty až po filmové adaptace sci-fi nebo fantasy.

Čí je to vlastně volba?

Ale vždyť malé holčičky přece chtějí být princeznami, chtějí si hrát s panenkami nebo se společně s maminkou starat o domácnost, objevuje se často v diskusích.

Myslím, že to nikdo nerozporuje, jen se z diskuse a také regálů hračkářství poněkud vytrácí i druhá strana takového výroku — že taková touha nemusí být univerzální. Že existují i holky, které si místo panenky budou přát auto nebo pistoli, a stejně tak budou existovat kluci, kteří budou nadšeně žehlit, zametat a převlékat panenky. Jenže ti to mají mnohdy v přísně oddělených světech těžší, pokud od toho opačného nejsou přímo odrazováni.

Rozdělování společnosti na specifické skupiny, stejně jako stereotypy obecně, zajisté může usnadňovat komunikaci a konzumaci. Výrobci a jejich marketéři se sice mohou ohánět různými výzkumy, které budou podporovat tezi, že holčičky jsou tak nějak od přírody „naprogramované“ k tomu, aby se staraly o druhé a kluci zase k tomu, aby objevovali svět a techniku, nicméně asi mohou těžko popřít to, že stereotypní představy představují ideální základ pro dobře rozdělené skupiny zákazníků.

A tak spolu s propracovanými žehličkami, ledničkami, ale i pistolemi nebo vybavením pro správného špióna přichází i pečlivě budovaný životní styl, který bude „mužské“ a „ženské“ role provázet až do konce života. Koneckonců výkřiky o přirozenosti té nebo oné činnosti se v souvislosti s jejich rozvojem, případně všudypřítomnou reklamou ukazující, které výrobky nebo způsob chování (rozuměj modus konzumace) patří ke které roli, mohou stát sebenaplňujícím se proroctvím.

Je možné v takové chvíli mluvit o přirozenosti nebo spíše o chování, které je spíše naučené a od dětství rozvíjené (na úkor jiného chování)? Kde je hranice mezi tak zvanou svobodnou volbou a konzumním standardem? Může si vůbec malá holka nebo kluk „dovolit“ vyrůstat ve své sociální skupině bez té nebo oné hračky? Nestává se panenka Barbie stejným statusovým symbolem, jakým bude v pozdější době kabelka od Luise Vuittona?

Mnohým, i když bohužel ne všem, vadí, že jsou ženy v naší společnosti často podreprezentovány ve významných rozhodovacích pozicích, nebo fakt, že jsou při stejném vzdělání hůře placené, pokud jsou za svou činnost vůbec placené. Pokud to chceme změnit, možná bychom měli začít už v hračkářství.

    Diskuse (11 příspěvků)
    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    December 12, 2013 v 19.7
    Moc tomu nerozumím
    V tom hračkářství, kde jste byla mají oddělené vchody pro dívky a hochy? Nebo mají ta oddělení odlišena nějakými nápisy? Tady končí hračky pro dívky a začínají ty pro muže?
    MK
    Michael Kolařík, Student
    December 12, 2013 v 20.4
    Pane Lobpreisi
    hračky pro muže se prodávají v jiných obchodech.

    A musím říci, že už těch nápisů typu Hračky pro chlapce/dívky (nebo v knihkupectví Knihy pro ženy/muže) není až tak moc. A ona "zbytková" zóna zabírá 50% a více obchodu. Ale já jsem se na maturitu do AJ učil, že třeba Hamley's má patro Toys for boys a patro toys for girls. Byť když jsem hledal nějaký odkazovatelný zdroj, zjistil jsem, že se to od té doby změnilo.
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    December 12, 2013 v 20.16
    Dovolím si
    anketním stylem odpovědět na otázky článku, půvabně koncentrované do jednoho odstavce, což připomíná známý řečnický trik (který v psaném textu samozřejmě moc nefunguje).


    "Je možné v takové chvíli mluvit o přirozenosti nebo spíše o chování, které je spíše naučené a od dětství rozvíjené (na úkor jiného chování)?"
    Je možné mluvit o obojím a v praxi se to těžko rozlišuje. Neprůstřelným faktem je pouze to, že děti lze naučit téměř cokoliv, takže naučené chování případné přirozené sklony (existují-li) snadno převálcuje.

    "Kde je hranice mezi tak zvanou svobodnou volbou a konzumním standardem?"
    U vchodu do Palladia.

    "Může si vůbec malá holka nebo kluk „dovolit“ vyrůstat ve své sociální skupině bez té nebo oné hračky? "
    Ano. Jedna taková si mě vzala :-) Ale něco za to samozřejmě zaplatila.

    "Nestává se panenka Barbie stejným statusovým symbolem, jakým bude v pozdější době kabelka od Luise Vuittona?"
    Luise Vuttona jsem si musel vygooglit, ale řekl bych, že moc ne - kabelka od LV bude spíš symbol bohatství než ženství. Ale nemám ani jedno, tak nevím.

    "Pokud to chceme změnit, možná bychom měli začít už v hračkářství." (to sice není otázka, ale stejně na to odpovím)
    Možná. Ale taky je možné, že to už je s křížkem po funuse :)
    Eva Hájková, penzistka
    December 13, 2013 v 20.42
    Myslím, že vkládat naděje do změny v hračkářství je zpozdilé. Změny musí začít především v rodině. Když otec myje doma nádobí, bude ho (téměř zaručeně) mýt i syn (až se ožení). A dívka, která byla z domu zvyklá, že otec se staral o děti, když bylo třeba, bude totéž očekávat i od svého manžela.
    Eva Hájková, penzistka
    December 13, 2013 v 20.59
    A mimochodem si vůbec nemyslím, že když si holčička v dětství hraje s panenkami, zůstane jí nadosmrti role pečovatelky o domácnost.
    PL
    Petr Litschmann
    December 14, 2013 v 2.7
    Neviditelná přitažlivost trhu
    Jakkoli jsem za uměle nedělená hračkářství, módní salóny a burky pro mladé i pokročilé pány, čas od času mě přepadávají takovéty slabé chvilky, kdy zapochybuju o možnostech naučit se - naučit se - naučit se.

    Na vánočním trhu v centru jakéhosi většího města, neptejte se mě už, kde to bylo, zahlíd jsem tři vytrhnuté kluky s jiskřičkami v očích, stáli tam jak u vytržení z ruchu ozdůbek zálibně spočívaje na lesk kovových a drátěných hejblátek. Ve chvíli, když jsem zamáčkl slzu, nasadil si aspoň kapucu a odešel, zbyli tam už jen dva, když nepočítám taktéž vřele mlčícího prodejce.
    ´Vidíš, vidíš, kdybys v mládí nepodléhal hloupým steroetypům, vůbec by sis tuhle banalitu z celých bohatě zdobených trhů nemusel pamatovat´, řekl bych si, kdybych byl býval četl - věděl.
    Eva Hájková, penzistka
    December 14, 2013 v 2.19
    Pane Litschmanne,
    já bohužel nevím, "vo co gou".
    \ale hlavně, že si rozumíme :-)
    ??
    December 14, 2013 v 8.13
    Jen na okraj.
    V rámci té rovnosti měli by chlapečci čurat v sedě, nebo holčičky ve stoje ? Co je přirozené ?

    http://gadgets.vtm.e15.cz/aby-zeny-mohly-curat-ve-stoje/a-968/default.aspx
    ??
    December 14, 2013 v 19.35
    Když je ten Advent.
    Mohla by slečna Kňapová navrhnout, zrušení Vánoc. Příběh Svaté rodiny je nemoderní a propaguje zastaralé stereotypy. Vždyť Sv. Josef je tesař, panna Maria žena v domácnosti a aby to nebylo málo, jsou zoufale heterosexuální. Zdá se, že celý příběh nemůže zachránit ani fakt Ježíšova početí pomocí asistované reprodukce. Už někde tady začíná růžové peklo.
    PL
    Petr Litschmann
    December 14, 2013 v 20.32
    Paní Hájková,
    ale zato jistě víte, že vědění se dostavuje spíše až ke konci poznávacího procesu.
    ´Koneckonců výkřiky o přirozenosti té či oné dovednosti se v souvislosti s jejich rozvojem, mohou stát sebenaplňujícím se proroctvím. Je možné v takové chvíli mluvit o přirozenosti nebo spíše o chování, které je spíše naučené a od studií rozvíjené (na úkor jiného chování)?´

    Taková slovní samoobsluha s otázkou, kde už začíná nerovnost - spíš v lůně pekelné přírody nebo v útrobách univerzity?
    + Další komentáře