Ani ne za měsíc se bude konat finálový večer soutěže krásy s názvem Miss Univerzity Karlovy. I když organizátoři tvrdí opak a argumentují esejistickou soutěží finalistek, od běžné „neuniverzitní“ rekrutace modelek, případně výstavy krásných ženských těl se nijak zásadně neliší.

Mezi sponzory má kosmetické firmy i agenturu Czechoslovak Models, kterou s univerzitní půdou pojí maximálně některé její studentky či absolventky (ale i jejich mužští kolegové), jež se rozhodly spíš pro kariéru na přehlídkovém mole. Patří taková akce na univerzitní půdu, na které by přece jen mělo více záležet na intelektu, než na postavě v plavkách?

„Stejně jenom závidíte“

Není nás úplně málo, co si myslíme, že nepatří. A nejenže nepatří, ale že ani není správné, aby taková soutěž využívala „značky“ nebo dobrého jména naší alma mater pro propagaci celkem jednoznačně komerční soutěže. Reakce jsou velmi různé — na jedné straně je tu nadšená podpora, na straně druhé ale kritika velmi různého ražení.

V kritice jakékoliv soutěže krásy není možné se jen tak vyhnout otázce chápání žen jako krásných objektů nebo propagaci určitého, spíše úzce vymezeného, ideálu krásy. A odtud už je jen krůček k tenké linii přijatelných a nepřijatelných feministicky laděných myšlenek v české společnosti.

Když tuto hranici překročíte, je téměř jakákoliv snaha o změnu ztracena, neboť bude odsouzena jako řešící genderové pseudoproblémy, které v realitě přece vůbec neexistují. Případně, jak poznamenala jedna diskutující, budou dělat špatné jméno feministickému hnutí jako celku.

Poněkud vulgárnější variantou je argumentace ad hominem — proti univerzitní miss brojí ty, které účastnicím závidí, případně samy nic nedokázaly, a proto dělají vlny.

Je celkem překvapující, o jak častý argument kritiků (protože těch je pochopitelně více než přímých kritiček) se jedná a to i v diskusích, kde se přece jen očekává poněkud sofistikovanější argumentace. Každá žena přece sní o procházení na přehlídkovém mole, pískání davu slintajících mužů nebo oficiálním glejtu na to, že je krásná.

Různé tváře studentského

V zemích západní nebo severní Evropy jsou podobné soutěže krásy na univerzitách spíš výjimkou, které při pokusu o prosazení obvykle schytají ostrou kritiku. Ve středoevropském, potažmo východoevropském prostoru ale představují pro školy docela zajímavou propagační příležitost.

Aby akce získala status studentské, evidentně stačí, aby ji pořádali studenti pro studenty, a na konkrétní obsah a jeho propojení s prostředím a ideály univerzity už se příliš nehledí.

Nabízí se pochopitelně vtíravá myšlenka, kterou koneckonců už měli organizátoři prvního ročníku nezávislého Studentského majálesu — protiváze Majálesu jako komerčního hudebního festivalu, jestli by ono studentské nemělo být, když už ne přímo kritické ke komerční masové kultuře, tak aby ji aspoň nepodporovalo.

Kategorie studenta se v opačném případě tváří jen jako další aspekt marketingu oněch akcí s minimální přidanou hodnotou pro obsah. V čem se liší komerční hudební Majáles od jiného letního festivalu? V čem se liší Miss UK (a další univerzitní soutěže krásy) od těch „běžných“? Rozdíly jsou pouze minimální.