Včera a dnes se v Praze konají dva Majálesy — jeden Pražský a druhý Studentský. Jeden jako festivalová megaakce v Letňanech a druhý jako neziskový DIY projekt. Jeden jako mainstream a druhý jako alternativa. Hodně se o nich napsalo už vloni, kdy ten druhý vznikl, roky předtím zaznívaly kritické hlasy na adresu rok od roku monstróznějšího festivalu. Můj postoj k oběma je dostatečně známý a tak se ve svém dnešním textu zaměřím na ten aspekt, který mě i jako aktivistku proti sexismu na univerzitní půdě provokuje — na volbu Krále a Miss Majálesu.

Hlavně sexy

V předmajálesovém období se na každé z pěti velkých vysokých škol v Praze konala volba královny krásy. Některé vysoké školy, jako například Vysoká škola ekonomická nebo Česká zemědělská univerzita svoji Miss volily už poměrně dlouho, jiné se připojily až se vznikem této soutěže na Pražském Majálesu. Není to zase tak dávno, když jsem jej navštívila jako čerstvá studentka UK na konci prvního ročníku, kdy se i na tomto festivalu ještě volil Král/Královna. Za ČVUT a UK dokonce dvě dívky kandidovaly, i když nezvítězily.

↗

Majáles by měl být osobitou kritikou současných poměrů, ať už ve společnosti nebo na školách. Foto TOMPOL, Mediafax

Pokud se podíváme na prezentaci kandidátek, zjistíme, že se poměrně podstatně liší od prezentace kandidátů — už jen proto, že nemají žádný „program“, ale jen poměrně neurčité prohlášení, ve kterém dominuje obvykle krátké představení ve stylu „nesnáším přetvářku, mám ráda malování a výzvy, ráda se bavím“ a pak samozřejmě deklarace podpory „svému“ kandidátovi na Krále Majálesu. Když už dívky chtějí zvítězit, pak hlavně proto, že je to pro ně pocta, nebo proto, aby ukázaly všem přítomným, že holky ze školy XY jsou krásné, sexy a tak podobně.