Spolu s nárůstem nejen mediálního zájmu o připravované reformy terciárního vzdělávání narůstá i počet těch, kteří mají tendence jejich odpůrce pranýřovat. V základu kritického ohlasu, kterého současným protestům akademické obce dostává, stojí dvě věci — tržní logika jako jediná možná, a komerčně konstruovaný obraz studenta. Tato východiska pak slouží k rozkrytí údajné nesmyslnosti či přímo nelegitimity tažení proti reformám.

Trh jako základ všeho

Neoliberální logika je jasně zřetelná v argumentech na podporu ideových východisek současných reforem vysokého školství — manažerské řízení je nejlepší možnou formou vedení vzdělávacích institucí, školy potřebují konkurenční prostředí pro zvýšení kvality, vysokoškolské vzdělání je čistě osobní investicí a kdo by snad chtěl studovat zadarmo, není ničím jiným, než obyčejným parazitem.

S uvedením tržních principů do oblasti vysokoškolského vzdělávání se pochopitelně dostáváme ke vztahu této sféry se sférou soukromého podnikání. V jejích očích zástupců nemohou vysoké školy být ničím víc a právě jen než továrnou na budoucí zaměstnance, kteří budou připravováni přímo na míru tomu či onomu segmentu trhu. Pro splnění tohoto cíle je samozřejmě nezbytné radikálním způsobem omezit výchovu ke kritickému myšlení — po součástkách do auta přece také nechceme, aby přemýšlely.