Zůstanou neklidní studenti sami?
Ivan ŠtampachV následujícím vývoji bude velmi záležet na tom, omezí-li studenti a s nimi solidární akademičtí hodnostáři svůj neklid jen na obranu svých, jakkoli oprávněných zájmů, nebo budou solidární i s dalšími sociálními vrstvami a skupinami.
Radek John označil konflikt na státních zastupitelstvích jako válku gangů. Kdyby takové hodnocení použil žurnalista, který bez rozmyšlení střílí slovy od pasu, nezajímal bych se o to. Řekl to však předseda jedné z vládních stran. Jeden ze tří představitelů vládní koalice, která za státní administrativu včetně této složky justice aspoň částečně odpovídá.
Když členové vlády veřejně polemizují, kdo koho odposlouchává a kdo se od koho nechal najmout, stačí prosté opovržení. Člověk by si mohl říct, že o aktivní politiku slušný člověk nezavadí. A je tu ještě pojistka. Mohu se prostřednictvím voleb pokusit ubohou skvadru nahradit jinou skupinou, u které bych se mohl domnívat, že bude aspoň částečně sloužit veřejným zájmům. Jenže pak se ukáže jak marný a zbytečný je akt volby. O zahraniční a obranné politice je rozhodnuto zařazením do nadstátních útvarů a o financích, obchodu a zemědělství místo voličů rozhodují oficiální orgány totalitní diktatury kapitálu, mezinárodní finanční instituce, které v těchto dnech předvádějí v přímém přenosu, jak dokáží srazit na kolena hrdý národ, který dal Evropě základy civilizace a kultury. Vyjde to úplně nastejno, která politická strana u nás ve volbách do obou komor parlamentu zvítězí, pokud se občanstvo nevzbouří tak, jak to úspěšně ukázali obyvatelé Islandu.
Ráda bych tu nyní konstatovala, že Českobratrská církev evangelická dnes nemlčí k tomu, co se děje, ale nechci lhát ani si vymýšlet, co nemohu ovlivnit.
Moje členství v Českobratrské církvi evangelické je dědictví po tatínkovi, ale dnes je to už samozřejmě moje volba. Jsem jen řadovým členem a nemám tedy právo mluvit za ni jako za celek. 18.února 2012 jsem se zúčastnila presbyterní konference o financování církví, na které bylo přítomno několik desítek členů. Panovaly zde obavy ze situace, která nastane poté, kdy církev nebude dotována státem. Vládní návrh o financování církví byl plénu oznámen jako dannost dnes bez alternativ. Chyběla mi hlubší analýza historické situace, v níž se naše církev nachází, ale nebyli zde přítomni vrcholní funkcionáři naší církve, kteří by ji snad podali. Protože jsem jen řadový člen církve nemohu vědět, zda se přece jen to či ono nechystá. Sama za sebe bych byla ráda, kdyby Českobratrská církev evangelická jako celek odmítla účast na "navracení" církevního majetku v té podobě, v jaké je obsahem současného vládou schváleného návrhu, což by lépe odpovídalo jejímu vzniku na myšlenkách mistra Jana Husa - odporu k prodávání "spásy" a věrnosti původní evangelijní zvěsti, dobrovolné materiální chudobě, ale bohatosti duchovního života. Domnívám se, že "nejčistším" řešením financování církví v demokratickém státě jsou daňové asignace (čili průběžné financování, jehož výši ovlivňují přímo občané - k tomuto názoru jsem dospěla i díky Vašim zdejším článkům a příspěvkům, za což máte můj dík).