Vysokoškolské protesty mezi politikou a estetikou

Vít Strobach

Na přelom února a března se po celé republice chystají protesty proti vysokoškolské reformě. Co přijde? Odvolání Dobeše a nástup méně „ošklivého“ technokrata nebo skutečné hájení studentských a celospolečenských zájmů?

Už si toho všimla i česká veřejnoprávní televize. Po mnoha letech vzniká autonomní studentská veřejnost a dá-li bůh snad i hnutí. Na přelomu února a března se chystají protesty, do nichž se zapojí vysoké školy z celé republiky. Kdo je tady nepřítel? Do očí bijící urážka rozumu a dobrého vkusu: ministr školství Josef Dobeš? Dnes už by o něj málokterý český intelektuál a vzdělanec (počítáno od studenta prvního ročníku VŠ výše) opřel kolo.

Všeobecné zhnusení má jistou výhodu při mobilizaci studentů i pedagogů; Dobeš se obzvláště dobře karikuje, kritici nekompetentnosti ministra mohou za měsíc sepsat tucty článků a ani přitom nevystrčit nos z obýváku či svého open space. Dokud skutečně tragikomická figura ministra pomáhá přitahovat další a další nespokojence, nelze než doufat, že své místo ještě nějaký ten měsíc uhájí.

Jenomže kritika Dobeše se snadno překlápí v symptom bezmoci. Projevy nechuti ulpívají na tváři, fasádě pomalované populistickými, pseudo-konzervativními a šovinistickými hesly, jež sice v některých vrstvách společnosti rezonují, ovšem těžko osloví akademiky. Za morálním- a — přiznejme si to — poněkud estetizujícím odsudkem ministra školství však dosud zeje prázdno. To naplňují různé pseudokauzy týkající se financování přípravy reforem, čerpání evropských dotací, střídání náměstků a poradců, včetně toho veřejně fašizujícího.

×
Diskuse
BM
February 19, 2012 v 11.52
politický prostor
"Nepolitičnost" našich univerzit je dlouholetou smutnou skutečností.
Je zároveň příčinou jejich dnešní osamělosti při hájení vlastní "autonomie."
Naše univerzity záhy a dobrovolně rezignovaly na úkol být "jedním z těch míst, na nichž ještě lze bránit společnost."
University nechaly bez povšimnutí a bez protestů všechny vládní reformy z poslední doby,
ať v důchodové, zdravotnické či sociální oblasti, které se dotýkají celé naší společnosti.
Proč by dnes měla veřejnost chápat subtilní otázky
akademických svobod a podporovat snahy universit po jejich zachování.
SH
February 20, 2012 v 12.00
Řečeno „polopatě“.
Akademickým funkcionářům jde o větší peníze pro sebe a školy, studentům zase nejvíc o neplacení školného a možná i o ty prvky samosprávnosti a autonomie. Naprostá většina z obou skupin ideově inklinuje k podpoře současných politických trendů. Obě ty grupy si vůbec neuvědomují, že se pomalu, leč jistě stávají lumpeninteligencí, protože fakticky svým chováním jdou proti svým eminentním zájmům.
February 20, 2012 v 20.51
V zásadě souhlasím s Vámi oběma, jen by byla škoda - v tom jsem trochu větší idealista - smířit se se stavem, ve kterém se to nyní nalézá. Naopak ještě větší skeptik jsem ohledně hájení (byť jen) vlastních zájmů - např. placení školného kupodivu není v mnohých kruzích bráno jako takový problém. Utvářející se studentské hnutí je vnitřně dost rozpolcené a jde o to podpořit právě tu jeho část, která je schopná nejen zastávat partikulární zájmy studentů, i když i to je v dané chvíli důležité, ale tu kauzu pojmout v univerzálnějším smyslu. V každém případě bude dost záležet na "týdnu neklidu" a schopnosti otevřít se navenek, projevit solidaritu a zároveň získat podporu ...
February 21, 2012 v 5.23
Dnešní studenti jsou vychováni daleko individualističtěji, než tomu bylo za našich časů. Podporuje je v tom například i samotný systém studia. Neexistence studijních skupin, individuální výběr volitelných předmětů a podobně. Člověk může v podstatě studovat, aniž by se s někým bavil. Všechno si zařídí po internetu. Mnoho studentů se vůbec ani nezná. Lépe na tom jsou možná ti, kteří bydlí na koleji, než dojíždějící, ale ani tam to už není, co bývalo dřív. Každý se stará hlavně sám o sebe. Kolektivismus zkrátka vymizel.