Jsem přesvědčen o tom, že je to celé mnohem prozaičtější. DobEŠE do koŠE se jednoduše rýmuje, snad si ty děti i vzpomněly na jedno z těch listopadových hesel, ale ani bych se moc nedivil, kdyby ne. Ti studenti tam vesměs přišli za sebe (byl jsem tam také s některými a mluvil s nimi, ač dávno ne student) a to jenom proto, že chtějí něco dělat ("něco by se dělat mělo"). Na školné nemají jednozančný názor, je to pro ně spíše abstraktní věc, mnozí neví co si myslet a podle toho, která autorita právě vysvětluje důvody proč ano či ne se rozhodují. Pociťují to zejména intiutivně, emočně - především pak ti, jejichž rodiče nejsou zrovna milionáři. Ano tuší, že jde o jejich zájmy. Mnohem jednoznačnější názory mají na proměny stran oslabení pozice akademických senátů (ty byly také vesměs organizátorem demonstrací, respektive jedinci, kteří chtějí být aktivní v AS své fakulty či univerzity). Také jim dochází, že bude-li o věcech jejich školy rozhodovat jakási správní rada, nemusí to vůbec vést ke kýženým cílům. Už nahlédli do svých oborů a chápou jemnosti a problémy, které každý obor má, jaká jsou specifika jejich dalšího rozvoje a chápou důležitost samosprávy a nezávislost oboru na všech jiných aspektech, než jsou odborné. A co se týká vedení škol, mohu Vás ujistit, že většinou fatalisticky a alibisticky čekají na to, co bude. Nevyčnívat z řady totiž opět velí dnešní trend. Sotva kdo by chtěl nenadálou ministerskou kontrolu. Sotva kdo by chtěl, aby si jeho jméno zapamatovali ministerští úředníci, kteří pak sedí v různých komisích, kde odborníci mají opět jen poradní slovo... Tuto normalizační kulturu právě dokonale potvrdil Josef Dobeš (ten, co patří do koše), když si zavolal revoltujícího - a zatím jediného - rektora univerzity "na kobereček". Jedná se však skutečně jen o ten rým: oproti Jakešovi mi připadne Dobeš mnohem nebezpečnější muž. Jsou to zkrátka zatím naivní mladíci a slečny, plni iluzí o tomto světě.