Profil čtenáře:
Vít Strobach

Profese:
Doplním: šlo o tiskovou mluvčí ČT
Za organizátory dodám, že zástupci veřejnoprávních médií se s námi moc nechtějí bavit, doufáme v pana Pancíře, nicméně z Českého rozhlasu i České televize bylo postupně osloveno snad 15 lidí, od všech jsme si nakonec vyslechli nějakou tu omluvu. Tisková mluvčí včera potvrdila, že je z jejich strany obava o vyváženost diskuze a že se bojí, aby zde zástupci médií nebyli příliš pranýřováni. Tak pro jistotu raději odmítají vyslat kohokoliv. No považte sami.
jojo, husitství bylo docela silnou stránkou tehdejšího dějepisectví ...Hrochova práce objevná (ono dosud asi není historik, který by prorazil do světa jako on, a navíc docela zaslouženě). Nejsem si jist, jestli jsem v minulém příspěvku tak docela sdělil to, nač jste se ptal, spíše jsem tak volně pokračoval v tématu a asi jen hodně implicitně naznačoval, kde se naše cesty střetávají ... nemám problém ani s pojmem třídní boj či pokroková třída, alespoň v určitém kontextu. Ale to asi zase někdy příště.
a promiňte za zpoždění. (i když zrovna dnes, při opětovných žních antikomunismu, je to snad znovu aktuální)
Na podstatných věcech bychom se myslím pane Hellere shodli. Předpokladem vycházejícím z kritické teorie je rozpoznání těch skupin společnosti, které díky dané hegemonii trpí zneuznáním a to i za předpokladu, že toto zneuznání nejsou schopny jako takové kvalifikovat a artikulovat. To samozřejmě obnáší i určitý univerzalistický nárok (pojetí společ. dobra, podob základních lidských/sociálních práv, ...). Při zkoumání paměti, o níž také šlo v mých minulých článcích, jde o to zabývat se takovými formami kolektivní paměti, jež neumožňují adekvátní sebechápání, díky nimž se tedy tzv. okrajové individuální a kolektivní paměti, nezapadající do (hegemonního) příběhu, stávají objektem symbolické represe. Nejde samozřejmě jen o "idealistickou kritiku", je to úzce provázáno s "materialistickou praxí", potažmo s přerozdělováním. Dobře je to u nás patrné právě na antikomunismu a pokusy znovuoživit nacionalistické představy o společnosti, resp. na historických vyprávění, které to doprovázejí. Netvrdím, že je zde přímá úměra mezi antikomunistickou kampaní a mírou nerovnosti přerozdělování, ale ta závislost je důležitá a (nejen) podle mne nepřehlédnutelná.
Zajímalo by mne, které historiky a jaké diskuze v 60. letech máte namysli.