Když jsem četl rozhovor s kandidátem na rektora prof. Stanislavem Štechem na České Pozici, pozastavil jsem se nad poznámkou redakce k jeho ambici, aby UK byla jednou z univerzit, která vymezí význam třetí role v dnešní době. Česká Pozice poznamenala, že „třetí [role] je těsnější propojení s průmyslem či službami“.

Výklad tohoto pojmu redakcí je symptomatický, symbolizuje jeho chápání ve společnosti, a ukazuje, že potřeba role UK v jeho redefinici je reálná. I toto téma je v nadcházející volbě rektora UK důležité, jaké nové třetí role nám tedy kandidáti nabízí?

Třetí role univerzit lze pojmout jako jakýkoli průnik toho, co vzniká na akademiích, do vnějšího světa. Propojení s průmyslem či službami je pak jen jedna z mnoha podob naplňování třetí role, podoba, jenž se nejsnadněji přepočítá na peníze.

Další mohou být využití výzkumu v neziskovém sektoru, vzdělávání seniorů, veřejné přednášky a debaty, ale neméně podstatnou roli hraje i prostá publicistika akademiků nebo studentský život zaměřený na reflexi společenských problematik. Takové podoby třetí role ovšem nejsou nijak hodnoceny a na společnost doléhá iluze, že vlastně ani nemají žádný vliv, že nejsou k ničemu.

Důležitost tohoto tématu spočívá v neoddělitelnosti vědy a vzdělání od požadované třetí role. Tlačí-li veřejnost na výstup v podobě jasně zpeněžitelných prostředků, je nutné tomu vzdělání i vědu přizpůsobit, okrouhat je na kvalifikaci. Univerzita pak již tak úplně univerzitou není, neplní její role.

Je nás málo

Štech se takovému pojetí třetí role přibližuje již v tomtéž rozhovoru: „Kdyby univerzita zorganizovala kulatý stůl odborníků na aktuální témata, může tím zaujmout a plnit svou hlavní „třetí roli“.“

Třetí roli univerzit staví do kontrastu k úkolům dalších institucí terciálního vzdělávání a říká, že skutečných univerzit je v ČR vlastně hodně málo. Pro tyto univerzity pak chce usilovat o zvláštní legislativu, která by pamatovala právě na svébytnost jejich poslání a náležité potřeby.

Schopnost důsledně reflektovat tuto problematiku v partikulárních oblastech ukazuje Štech, vedle svých vystoupení k reformám VŠ zákona a ke spolupráci s byznysem, také na mírně skeptickém přístupu k ukvapené modernizaci, například projekty typu MOOC.