Koncem října čekají Českou republiku volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nebudou ovšem jedinými významnými volbami konanými v oněch dnech. Na pátek 25. října totiž již v dubnu vyhlásil Akademický senát Univerzity Karlovy volbu nového rektora UK. Kdo vystřídá Jeho Magnificenci prof. RNDr. Václava Hampla, DrSc., jehož druhé funkční období skončí začátkem roku 2014, toť otázka…

Rektor Univerzity Karlovy

Rektora UK (přesněji „kandidáta na rektora UK“, neboť zvolený se stává rektorem až v okamžiku jmenování prezidentem republiky) volí členové Akademického senátu UK z řad akademické obce; kandidáta na tuto funkci může navrhnout člen Akademického senátu UK, akademický senát některé z fakult nebo skupina alespoň 100 členů akademické obce.

Výběr vhodných kandidátů a následná volba jsou činnosti velmi náročné a odpovědné, funkce rektora UK totiž klade na svého nositele značné nároky — vyžaduje množství znalostí, schopností i zkušeností. Musí být dobře obeznámen nejen s vnitřním fungováním univerzity, ale i obecně systému vysokého školství v České republice i ve světě.

Je třeba, aby rektor UK dokázal stmelit sedmnáct fakult (mnohdy dosti odlišných světů) — na jednu stranu si získat jejich respekt, na druhou stranu jim poskytnout záštitu a z centrální úrovně zajistit dobré podmínky pro jejich fungování.

Ale rektor UK hraje i důležitou veřejnou roli — jako představitel nejvýznamnější české univerzity vstupuje do veřejného diskursu i do sféry politiky, patří k čelným představitelům české vysokoškolské reprezentace (J. M. prof. Hampl je dokonce předsedou České konference rektorů) a zastupuje UK i na evropské úrovni (například v rámci Asociace evropských univerzit).

Musí tedy být seznámen s celou škálou problematik počínaje boloňským procesem a konče provozem univerzitních kolejí; je částečně manažerem, politikem i diplomatem. Jeho hlavní role je ovšem symbolická — rektor UK by měl být určitou personifikací akademických hodnot a principů univerzitního společenství, svým životem má zosobňovat vědu i výuku.

Nejenže vede instituci, ale je zejména nejpřednějším členem — prvním mezi rovnými — akademické obce Univerzity Karlovy, potažmo akademické obce celé republiky.

Jde tedy opravdu o funkci náročnou a spojenou s mimořádnou odpovědností. A bude jenom správné, pokud o volbu projeví větší zájem širší veřejnost včetně médií.

Kandidáti

Akademický senát UK bude vybírat ze tří nominovaných kandidátů.

Prvním nominovaným je prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc. z Pedagogické fakulty UK, stávající prorektor UK pro rozvoj. Prof. Štech je psycholog, v 80. letech patřil k zakladatelům Katedry psychologie na PedF a v letech 1993—2010 byl jejím vedoucím.

Od roku 2003 je prorektorem UK a během tohoto svého působení se mimo jiné zasloužil o vznik odboru analýz a strategií na Rektorátu UK a Centra pro přenos poznatků a technologií. Od roku 2004 je také členem řídícího výboru mezinárodního programu OECD „Institution Management in Higher Education“.

Prof. Štech patří k dlouhodobým kritikům politických snah o okleštění akademických svobod — do povědomí širší veřejnosti mohl vstoupit například v době protestů proti navrhované „reformě“ vysokého školství ministra Josefa Dobeše, kdy vystupoval v řadě veřejných diskusí, v médiích i na demonstracích.

Druhým kandidátem je prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA z 1. lékařské fakulty UK, donedávna děkan této fakulty. Prof. Zima se zabývá lékařskou chemií a vnitřním lékařstvím, působí na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF a VFN a od roku 1999 je jeho přednostou.

V letech 2005-2012 byl děkanem 1. LF. Je funkcionářem řady odborných společností a členem mnoha komisí zřizovaných jak akademickými institucemi, tak ministerstvy. V poslední době se výrazně angažoval za legalizaci používání konopí pro lékařské účely.

Trojici nominovaných doplňuje ještě doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., stávající děkan Filozofické fakulty UK. Doc. Stehlík je historik specializující se na české a slovenské dějiny 20. století. Po krátkém působení v Národním muzeu byl roku 2006 zvolen děkanem FF, jedním z nejmladších v historii.

Přestože některé jeho kroky vyvolávaly kontroverze, podařilo se mu stabilizovat poměry na této fakultě a zajistit její normální fungování. Doc. Stehlík také často vystupuje v médiích, zejména v Českém rozhlase, a podílí se na vzniku některých historicko-popularizačních pořadů. V letech 2007-2012 byl také členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Co nás čeká a nemine?

Nového rektora UK čeká řada nejednoduchých úkolů uvnitř i vně univerzity. Předně se jako jeden z čelných představitelů vysokoškolské reprezentace bude muset zapojit do jednání mezi vysokými školami a politickými představiteli o změnách v českém vysokoškolském systému.

Na jedné straně tedy bude muset čelit dlouhodobým snahám o omezení akademického charakteru těchto institucí a jejich podřízení politickým a ekonomickým zájmům (ať už obecným či partikulárním), na druhé straně se zasadit o nezbytné změny ku prospěchu vysokoškolského systému — zejména se jedná o otázku změn v akreditačním řízení či o zajištění kvality výuky a výzkumu na českých vysokých školách v podmínkách „masifikace“ vysokého školství.

Bude se také potýkat s neustále se měnícími pravidly a podmínkami financování vysokých škol (ať už se jedná prostředky poskytované normativně podle počtu studentů a struktury vyučovaných oborů, nebo o prostředky přiznávané za výstupy vědecké práce podle tzv. „kafemlejnku“) — a v této souvislosti bude také řešit otázku spravedlivého dělení financí mezi sedmnácti fakultami UK tak, aby byly kompenzovány nedostatky „kafemlejnku“, ale zároveň tak, aby žádná výkonná fakulta nebyla penalizována na úkor ostatních.

Bude proto třeba zhodnotit a dle potřeby korigovat nový systém rozdělování „peněz na vědu“ v rámci UK (systém tzv. „PRVOUKů“). Nový rektor ovšem bude muset řešit i problémy zcela jiného druhu, například strategické plány budoucího fungování univerzitních kolejí a menz — tedy jak zachovat pro studenty (a zaměstnance) finančně zvýhodněné, ale zároveň ekonomicky udržitelné možnosti stravování a ubytování v době, kdy (v rámci celoevropského trendu) pozvolna klesá zájem významné části studentů o tyto služby.

A je zde také otázka vnitřního hodnocení kvality (zejména výuky) — většina fakult UK má v současné době již zavedeny efektivní systémy hodnocení kvality výuky, nicméně celouniverzitně zde zůstává dluh co do zapojení studentů doktorského stupně studia a absolventů všech stupňů.

Zachování či zvyšování úrovně výuky i vědeckého bádání napříč celou šíří oborů, jež UK zaštiťuje, je primárně v moci jednotlivých fakult, ovšem ty by nemohly tento cíl naplňovat bez opory a kvalitního zázemí poskytovaného z centrální úrovně — bude tedy úkolem i pro nového rektora, coby pokračovatele tradice, aby dbal toho, by v tomto nejzásadnějším ohledu UK nečerpala svou prestiž a své postavení v rámci ČR jen z historie, ale zejména ze své současnosti.

V této souvislosti bude také třeba, aby nový rektor aktivně vystupoval na mezinárodní půdě. České vysoké školství prošlo v posledních letech mnoha změnami v důsledku implementace tzv. boloňského procesu (například zavádění strukturovaného studia, kreditního systému a podobně), politici se zaklínají zprávami a analýzami OECD, mezistátní mobilita se stává běžnou součástí studijních plánů.

Bylo by dobře, kdyby UK v budoucnu postupovala aktivněji (například v rámci Asociace evropských univerzit) a intenzivněji se podílela na formulování vizí rozvoje celého evropského vysokého školství.

Závěrem

Jak bylo již uvedeno výše — volba nového rektora UK je velmi odpovědným úkonem, neboť se jedná o náročnou funkci vyžadující na svém držiteli množství znalostí, schopností i zkušeností. Jedná se o akt zásadní nejen pro univerzitu, ale pro celou českou společnost.

Nezbývá než doufat, že Akademický senát UK zvolí správného kandidáta, který bude důstojným pokračovatelem J. M. prof. Hampla a který nejenže dokáže vést UK a její akademickou obec, ale zejména bude strážcem a ochráncem akademických hodnot, svobod a principů.

Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit.

Nechť je to k dobru, štěstí, blahu a zdaru.