Před dvěma lety začal v hlavách několika studentů pomalu vznikat studentský Majáles, akce, která navrátila svátek studentů z rukou marketingu byznysmenů ze StudentZone zpět do rukou studentů. Akce tehdy vyzdvihovala potřebu otevřenosti, prostoru pro studentskou kulturu a studentskou kritiku s odstupem od byznysu. Studentský Majáles nemá vstupné, financován byl z příspěvků univerzity a umělci a umělkyně vystupovali bez honorářů.

Naproti tomu Pražský majáles se sice hlásí ke studentům, ale je akcí na klíč, srovnatelnou s kterýmkoli jiným festivalem s několikasetkorunovým vstupným. Studenti, kteří na takovou akci jdou, tam jdou na populární kapely a často ani nevědí, že to nějaký studentský svátek je. Je to prostě party.

Jejich zástupce studentskému Majálesu mimo jiné také vyčetl, že není, jak se říká, „zadarmo“, ale že je placen daňovými poplatníky. U akce s takovou nadhodnotou, která nejen studenty spojuje, ale dává jim prostor se vzájemně inspirovat a rozvíjet, to lze pokládat za dobře vynaložené peníze. 

Ovšem po tom, co Vít Masare svým dotazem na primátora Hudečka upozornil na 600 000 Kč, které šly z rozpočtu města do rukou Pražského majálesu, působí ona výtka z jedné strany poněkud komicky, ale z druhé se stává podstatnou. Co že to ti občané platí?

V dokumentaci k daru se lze dočíst, že StudentZone žádala o 1 600 000 Kč a v minulých třech letech na realizaci od města dostala dohromady 2 200 000 Kč. Primátor Hudeček nakonec pro realizaci festivalu v roce 2015 městu předložil návrh na darování oněch 600 000 Kč.

Důvodová zpráva tvrdí, že projekt „je cílen na podporu a rozvoj tvůrčí činnosti studentů a mladých lidí a prostřednictvím zorganizování jejich oslav tradičního studentského svátku“ a že poskytnutím daru nedojde k „narušení soutěže, vzhledem k tomu, že podpora neposílí postavení příjemce podpory oproti jeho konkurentům s ohledem na to, že se jedná o společný projekt studentů pražských univerzit, který nemá konkurenci, jelikož obdobný projekt zde není. Nejedná se ani o podnikatelskou aktivitu. Studentská organizace StudentZone jako příjemce darované částky nevykonává podnikatelskou činnost, protože nenabízí na trhu zboží ani služby.“

Pan primátor a jeho úřad si zřejmě nevšiml sporu, o kterém psala řada velkých médií — sporu o smysl a podstatu Majálesu. Nevšiml si toho, že studentská povaha této organizace byla nejednou napadena, i přes to, že se mnohokrát na jejich akcích rád nechal vyfotit.

StudentZone je údajně neziskový studentský projekt, svým jednáním však spíše připomíná multi-level-marketing provozovaný absolventy, kteří přišli na to, jak si ze studentského života udělat výnosný obchod. Pořádají akce na všech větších univerzitách, na každou větší akci probíhají menší nominující akce, na každé akci spolupracují provázané, nejen neziskové, organizace, které se platí nebo odměňují za poskytnuté služby.

Každá akce má více zdrojů financí. Žádný ucelený rozpočet tedy smrtelník získat nemůže a tak ani zjistit, jak vysoké odměny tudy nakonec tečou.

Se vznikem studentského Majálesu se tematizovala povaha studentských akcí. Začalo být zřejmé, že studentská kultura je charakterizována už tím, jak vzniká. Studenti mají konkrétní cíle, které sledují, když začnou přemýšlet o realizaci projektu samého. S organizacemi, jako je StudentZone, je tomu naopak. Nejdřív jsou prostředky na projekt a potřeba produkce, pak se hledají cíle, legitimizační díry, které akci osmyslují a přivedou publikum.

Z naduniverzitních akcí vznikají univerzitní a pak fakultní. Když je marketingová strategie připravená, rozvěsí se plakáty poptávající studenty jako levnou pracovní sílu do „organizačních“ týmů, tím se akce teprve stává „studentskou“.

Jedná se o důmyslný druh byznysu, kterému lze těžko předcházet jinak, než kritikou a odmítnutím participace samotnými studenty. To vám řekne i kdejaký zástupce institucí Hudečkova typu a přitom si ještě postěžuje, jak nám to studentstvo upadá. Mají-li však studenti nad akcemi kriticky uvažovat, je nutné, aby toho alespoň částečně byli schopni i tito zástupci institucí. Právě oni legitimitu takových akcí zásadně posilují a utváří tak charakter studentského života.

Jak se dělá PR

Proč dnes Hudeček tolik podporuje Pražský majáles? Zřejmě nejde o snahu podporovat studentský rozvoj, troufnu si to tvrdit, protože ho pokládám za dostatečně inteligentního, aby si zjistil, že k tomu touto cestou nedojde. Důvodem je, že StudentZone se Hudečkovi stará o velmi kvalitní PR.

Můžeme vidět primátora předávat pohár na hokejové bitvě univerzit, fotit se s Miss UK (která měla být také studentskou akcí, ale po protestech, jejichž rétoriku si nakonec osvojila i samotná UK, byla zrušena), předávat klíč od Prahy „králi“ studentů.

V důvodové zprávě daru se navíc dočteme o novém projektu Studentská Praha, v jehož rámci má král, „ambasador studentů“, pravidelně vyjednávat s magistrátem zájmy studentů (nutno poznamenat, že ženy na onom festivalu kandidují pouze na Miss, jejímž úkolem je nosit plavky; jak studentské...). Tento projekt se tváří jako společensky odpovědný a možná za jeho vznikem lze hledat kritiku, která se vůči projektům StudentZone v posledních letech ozývala z několika stran.

Nutno však říci, že nepředstavuje žádný posun. Na první pohled je jasné, že důraz je opět kladen na PR obou stran. Dodáme-li, že na UK působila již řada platforem vyjednávajících s různými politiky bez jakéhokoli rozpočtu, přičemž tento počítá s náklady 420 000 Kč, je nutné se zeptat: Opravdu má toto být inspirace pro politickou činnost? Budeme dělat politiku v Babišově stylu?

Problémem tedy je, že smyslem v pozadí dotací institucí dnes již není podpora kultury jako takové, ale vlastní PR, což platí i pro univerzity. Aby ctihodní pánové politici i rektoři na fotkách vypadali dobře, to zkrátka marketingoví specialisté ze StudentZone umí, a kultura samotná o to tolik nestojí.

To, co dnes znamená kultura, se tak, zdá se, přesouvá z důrazu na obsah k důrazu na přenositelnost obsahu metodami moderního ohlupujícího marketingu. Kultura musí vypadat dobře v kampaních a prezentacích, prodat se na plakátech masám. Není smyslem kulturních dotací právě takovému posunu předcházet, nikoli ho posilovat?