V poslední době jsem v souvislosti s diskusí kolem squattingu, ale i díky dalším podnětům přemýšlel nad tím, jaký smysl má vzdor a za jakých okolností má člověk zaujmout postoj, který je opakem často kladaného požadavka být za všech okolností maximálně konstruktivní. 

V jednom studentském spolku jsem nedávno zažil debatu o tom, zda se podílet na velké komerční akci, které se účastní mnoho tisíc lidí a kde se platí nemalé vstupné. Přestože se někteří členové vedení tohoto spolku v minulosti proti této akci vymezovali a samotný spolek se snažili vést aktivistickým a alternativním směrem, který je s ní v rozporu, nakonec bylo odhlasováno, že, pokud budou splněny určité podmínky, které jsou ale v zásadě nevýznamné a nemění charakter akce, spolek se jí zúčastní.