Dva majálesy, dvě studentské kultury
Tomáš SchejbalDva majálesy, které letos proběhly — Pražský a Studentský — jsou projevem rozštěpu akademického světa na akademický průmysl, přinášející na univerzitu kapitalistické vztahy, a akademický underground, vůči předchozímu subverzivní.
„Underground je duchovní pozice intelektuálů a umělců, kteří se vědomě kriticky vymezují vůči světu, ve kterém žijí. Je to vyhlášení boje establishmentu, zavedenému zřízení.“
Ivan „Magor“ Jirous, Zpráva o třetím českém hudebním obrození
Studentské protestní hnutí z roku 2012, bojující proti neoliberálním reformám vysokých škol, se přelilo na jaře 2013 v první studentský nekomerční majáles. Proti neoliberálním reformám, které zaváděním kapitalistických vztahů do akademického světa patrně přináší kromě třídních nerovností a proletarizace také vznik akademického průmyslu na jedné straně a akademického undergroundu na druhé straně, podobně jako v kultuře existuje kulturní průmysl a kulturní underground.
Studentské protesty z roku 2012 a první studentský majáles 2013 jsou, zdá se, zakládajícími událostmi nového studentského, akademického undergroundu. Studentské, akademické druhé kultury. Nikoli náhodou byl jako mytologická ikona této akce zvolen básník Allen Ginsberg, který se stal králem studentského majáles v roce 1965 a podruhé se na této obnovené akci objevil v roce 1990. Proklamovaným cílem studentského majáles, organizovaného studenty pro studenty, bylo navázat na tradičního ducha těchto karnevalů, kterým je veselí, převracející zavedené pořádky naruby, v němž studenti hrají úlohu bláznů. Svobodného ducha, který je v podstatě totožný s pozicí undergroundu, a proto byl všemi autoritářskými režimy zakazován.