V poslední době se až příliš často setkávám s názorem, že pracovně úsporné technologie vytěsní člověka z práce a že tudíž míra nezaměstnanosti musí neustále růst, až nakonec snad budeme nezaměstnaní všichni. Domnívám se, že to vychází z nepochopení fungování ekonomiky a vysvětlím, proč s tímto nemohu souhlasit. Věřím, že nezaměstnanost je možné snižovat až na přirozenou míru obměny zaměstnání, stačí jen následovat historický vývoj a vyjít mu vstříc.

K tomu se objevuje také otázka, co to vlastně je práce a co už práce není. To s prvním tématem úzce souvisí, dokonce by to našemu rozvažování mělo předcházet. Protože se problematikou práce zabývám již dlouhá léta, cítím jistou povinnost k této otázce přednést svůj názor.

Krvavá píseň práce

Začněme od lesa! Můžeme prací rozumět činnost divoké zvěře, když si hledá a loví potravu? Shodněme se, že nikoli. Začněme tedy náš příběh třeba pod pohořím Zagros před mnoha tisíci let, kde jeden pračlověčí kmen provedl neuvěřitelnou věc — na rozdíl od všech ostatních kočovných kmenů lovců a sběračů — se usadil na jednom místě. Provedl ještě něco podivnějšího: část zásoby sebraných zrn divoké pšenice rozházel po rozorané zemi a čekal, až vyroste. Tímto okamžikem, dle mého názoru, vznikla lidská práce. V tento okamžik totiž člověk provedl něco, co neudělá žádné jiné zvíře: 1) pozměnil cíleně a cílevědomě své přírodní prostředí, 2) odložil svou spotřebu nikoli jen jako zásobu (i veverka si zahrabává oříšky na horší časy), ale jako investici - s cílem získání vyšší hodnotu, než jakou by získal přímo z divoké přírody. Ano, věřím, že přesně ve chvíli, kdy lidé začali pracovat na prvním políčku, nebo když nezabili chycené tele, ale zavřeli ho do ohrady a začali vykrmovat s myšlenou vyššího pozdějšího užitku, započal vývoj naší civilizace.

Co jiného nám ostatně mohou říkat nejstarší mýty? Co znamená biblický příběh o vyhnání z ráje? Člověk přestává být nahým zvířetem, vyděluje se z přírodního rámce, staví se proti přírodě jako její oponent a musí si pak „v potu tváře“ těžkou prací vydělávat svůj denní chléb. Přesto se primitivní zemědělství dočkalo naprostého úspěchu — náš kmen rostl, organizoval se a expandoval.

Hned druhý příběh Kaina a Ábela ale ukazuje odvrácenou tvář progresivního charakteru práce a inovace. Co podle mého názoru může příběh bratrovraždy znamenat? Silný a organizovaný kmen zemědělců se nechtěl dělit o výdobytky své práce — o těžce vydělaný majetek — s jinými, bratrskými kmeny lovců či pastevců, kteří takový pojem neznali, a vyvraždil je. Genocida méně rozvinutých se přece táhne celými lidskými dějinami. Každá inovace byla nejprve vykoupena krví. Ve starém Egyptě se již používalo kolo ve válečném voze, ale náklady se stále tahaly na saních. Chetité po objevu železa nejprve vykovali meč a až potom srp.

Genocida původních obyvatel doprovázela každé „objevení“ nového kontinentu ze strany evropských národů. Také jaderná energie byla předtím, než nám začala svítit v domácnostech a roztáčet stroje v továrnách, použita nejprve k vyvraždění lidských bytostí v Hirošimě a Nagasaki. Naše civilizace je dědictvím Kaina a jeho znamení si s sebou stále nese.

Čtyři ekonomické sektory

Pokračujme v našem příběhu. Kmen zemědělců již osídlil a zkultivoval k svému obrazu celé podhůří. Mezi řekami Eufrat a Tigris ležela velká země s úrodnou hlínou, kde ale panoval tragický nedostatek dešťů. K jejímu zúrodnění bylo potřeba vybudovat zavlažovací kanály. Taková činnost si již vyžádala podstatně vyšší stupeň organizace. Vznikla hierarchicky uspořádaná společnost se složitou dělbou práce a několikastupňovým řízením. Toto úsilí bylo bohatě odměněno, populace narůstala, její hustota se zvětšovala a docházelo ke kumulaci lidí do měst.

Vedle zemědělských dělníků vznikala nová zaměstnání a celá výrobní odvětví. Řemeslníci vyráběli nástroje a dopravní prostředky, čímž vznikly základy moderního průmyslu. Produkce zemědělců i řemeslníků se směňovala na stále větší vzdálenosti a dala vzniknout trhům a obchodu. Na organizaci společnosti a přerozdělování vytvořených hodnot dohlíželi úředníci, kteří vybírali daně, vedli účty a statistiky a pro tyto účely vymysleli písmo. To se následně začalo používat i pro mnohé další účely, např. pro ustavení zákonů, na jejichž dodržování — a na bezpečnost celé společnosti — dohlížel panovník a jeho vojsko.