je známkou zaostalosti v této oblasti, že "platová rovnost či srovnatelná možnost svobodné volby" se nazývá femininismus.
Onehdy jsem četl, že ty hrdinné bojovnice proti kvótám se spíše bojí, že kdyby přiznaly, že jsou ženy diskriminovány, tak by nemusely ve svém postavení vydržet - což asi není zrovna případ E. Balzerové, u ní je to spíš záležitost ideologická.

proto se kanadský premiér chová k té opoziční poslankyni tak neomaleně.

VIDEO: Kanadský premiér Trudeau má problém. Poslankyně tvrdí, že ji udeřil
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/justin-trudeau-kanada-poslankyne-dq9-/zahranicni.aspx?c=A160519_190543_zahranicni_jkk

ukazuje ostré lokty.

V článku vymezené termíny feminismus a sexismus nejsou podle mne až tak komplementární. Feminismus nevidím jako snahu o rovnoprávnost mužů a žen (dokonce ani žen a mužů). Vnímám jej jako celkem typické emancipační hnutí, jaké sílí s dosaženými úspěchy a nemá, podobně jako kyvadlo, schopnost zastavit se samo, prochází-li právě rovnovážným stavem. Vždy se v pravý čas objeví nějaké doklady toho, že rovnoprávnost ještě nenastala a nepovšimnuty nejspíše zůstanou případy existujících zvýhodnění. Pokud by feministky přistoupily k jejich důsledné eliminaci, provedou ženám nepěkný kousek. Podobný dopřáli komunisté dělníkům, když jim dali rovné, ba privilegované postavení, ale v porovnání s poměry jejich západních soudruhů je zároveň o leccos připravili.

Ve feminismu objevily některé ženy "kouzlo" ideologického myšlení, které si v minulosti, jako leccos "vysokého", (téměř) uzurpovali muži. Představa, že ženám může být vlastní jen menší zájem o politiku (nebo třeba techniku) je ideologická par excellence, takže byla paní Balzerová jedna dvě vyřazena z elitního klubu feministů.

Chápu vás správně, že kdyby se stejně choval k muži, bylo by to v pořádku, nebo alespoň méně problematické? (V tom videu nic problematického nevidím, ale je tak mizerné, že to vůbec nic neznamená.)

Feminismus liberální, feminismus katilický, feminismus nevím jaký...
Požadavky těchto feminismů se liší a vždy se lišily.

Mary Ward aktivně bojovala proti volebnímui právu žen, přitom stála u založení jedné z prvních dívčích kolejí v Briátnii.
E. Rathbone odmítala v parlamentu požadovat stejné platy pro muže a ženy (a měla v dobovém kontextu naprostou pravdu, i když se to dnes nechápe a je to viděno jako něco reakčního)

Nechápete mě správně. Mně je vždy sympatičtější slušnost před jakoukoliv ideologií, byť by se ta ideologie spravedlností a slušností zaštiťovala.

nemůžu říci, že bych s tímto přístupem 100% souhlasil, ale chápu ho, slušnost je velmi důležitá.

Ale z vašeho prvního příspěvku nic takového nevyplývá, ten dává do souvislosti onen incident, který skutečně mohl být projevem krajního hulvátství, a to, že je Trudeau feminista. Já žádnou souvislost nevidím, a tak mi to připadá nefér. Být fér je taky hrozně důležité.

Pokud se nemýlím, bylo právě to gentlemanské chování mužů k ženám z feministických pozic kritizováno jako "sexual harassment".

Pokud například nějaký farář bude plamenně kázat o tom, že lakomství je špatné a že snáze než lakomec do království nebeského, projde velbloud uchem jehly, přičemž o tom faráři bude známo, že pro sebe žádá peníze za kdejakou maličkost, pak mohu s jeho kázáním sice věcně souhlasit, ale to kázání bude působit velice komicky nebo dokonce trapně.
(V názoru na škodlivost lakomství ovšem panuje značná shoda, takže o tom není třeba kázat, zatímco v názoru na prospěšnost feminismu a gender mainstreamingu taková shoda nepanuje.)

Ta kritika se objevovala (objevuje) v anglosaském prostředí.
Má to souvislost s argumentem, ženy nemají nárok na volební právo atd, neboť jim necháváme v divadle nejlepší místa.

"Dopisy o rovnosti" (Sarah Grimke) tuším z roku 1836/37 už hovoří o tom, že ženy se budou muset vzdát určitých výsad, pokud budou chtít dosáhnout rovnoprávnost.

Sama autorka uvádí případ, kdy nebyla stavu přesvědčit gentlemana, aby se posadil v kočáru po směru jízdy, s tím, že ona si sedne v protisměru, neboť jí pohyb povozu nevadí. Neuspěla.

Časem se to zvrtlo v poněkud zvláštní vidění věcí.

Pokud si někdo vybere určitou skupinu populace, a k té se chová slušně, nebo až přehnaně slušně (přehnat se dá všechno), a dokazuje tím své gentlemanství a slušnost, a přitom k jiným se chová méně slušně, nebo až hulvátsky, působí to na mne velmi komicky, nebo až trapně. A v každém případě pokrytecky.
Což samozřejmě nic nemění na tom, že chovat se slušně je lepší, než chvat se hulvátsky.

Tou vybranou určitou skupinou, ke které se někdo chová přehnaně slušně, myslíte ženy?

A tím "někým" myslíte pravé gentlemany?

Proč by se gentleman měl k mužům chovat méně slušně, nebo dokonce hulvátsky? Chová se prostě k oběma pohlavím slušně, ale k ženám jinak než k mužům. Zdá se Vám tedy ta JINAKOST v chování k ženám a k mužům špatná? V přírodě u jiných živočichů je to přece naprosto obvyklé. Já tuto jinakost za pokrytectví nepovažuji.

Feminismus je potřeba reflektovat a být kritický, už jen z toho důvodu, že vlastně nejde o „feminismus“, ale „feminismy“ vyznačující se různými přístupy a teoriemi, z nichž žádná nepojme ten který problém zcela. Přesto lze feminismus charakterizovat. Např. se vyznačuje pluralitou.

O dostatečné rovnosti mezi ženami a muži ale mluvit nemůžeme. To, že nyní už mohou ženy volit a být voleny, že mohou studovat, mít majetek a ne jím být, a muži (zdánlivě) nemusí být jen živitelem a víkendovým rodičem, v roce 2016 nestačí. Patriarchát/mužská hegemonie je (až fascinujícím způsobem) rafinovaný a přizpůsobivý, aby dosáhl toho, aby se kozy nažraly a vlci zůstali celí. Mužská hegemonie („mužská“ neznamená, že automaticky moc mají všichni muži, ale jen muži vyznačující se jistým druhem mužnosti, mužnosti, kterou nikdy nejde zcela a jednou provždy dosáhnout) je rafinovaná v tom, že naturalizuje a záludně činí nerovnost neviditelnou a navíc disciplinuje (expresivněji řečeno zotročuje) i samotné muže. Máme tendenci ji vnímat jako „přirozenou“ samozřejmost, jako něco běžného. Patriarchát jede z velké části sebezáchovnou setrvačností (pomocí taktiky tzv. naturalizace): třešničkou na dortu je to, že jak muži, tak ženy mají tendenci tuto „přirozenost“ ještě podporovat, jako něco, na co jsme zvyklí, co je nám důvěrné známé a tudíž nějak bezpečné, než bořit přehledný (byť nebezpečný) mocenský řád.

Kritéria genderové rovnosti přitom jsou konkrétní: míra vlivu, tedy paritní zastoupení žen a mužů v rozhodování*, vzdělání, platy, zaměstnání, násilí… Pro ČR je charakteristický vládní a společenský postoj proklamovat genderovou rovnost, hlásit se v rámci EU k odpovídajícím dokumentům, ale aktivně (a panicky) se bránit konkrétním krokům, které by k ní měly směřovat, a jiná konstruktivní řešení nenabízet. Proto je od roku 2014 ČR na 96. místě v Global Gender Gap (od roku 2006 pokles od 43 míst).

*) Paritní zastoupení mužů a žen by mělo být samozřejmostí. I kdybychom nakrásně uznávali, že muži a ženy jsou esenciálně odlišní, např. muži racionální a ženy emoční, nijak samozřejmě z toho nevyplývá, že rozhodování by mělo být čistě racionální, bez emocí. (Pominu to, že agrese, vyhrazená mužům, je také emoce.) Fakticky ale o neutrální argument nejde. Učebnicovým příkladem byla kandidatura Hillary Clinton, kdy jí bylo nejdříve vyčítáno, že není dostatečně racionální na psot prezidenta/ky, ale jako žena emoční (myslím, že na nějaké akci měla v očích slzy), zároveň jí bylo vyčítáno, že jako žena je moc racionální. V tom je specifický začarovaný kruh pro ženy, který je stahuje z veřejného prostoru, ve kterém jsou prezentovány vždy jako v pokřiveném zrcadle buď jako nedostatečně nebo příliš ženské.

Pokud někoho zajímá stav genderové rovnosti v ČR, má jedinečnou příležitost přečíst si aktuální zprávu z roku 2015:

http://www.czlobby.cz/cs/zpravy/tiskova-zprava-vydani-stinove-zpravy-o-stavu-genderove-rovnosti-v-cr

V čem ta jinakost spočívá? A čím je odůvodněna? Kteří jiní živočichové, krom lidí, mají zavedeno něco jako slušné chování?

Čím je jinakost odůvodněna, na to se zeptejte Evoluce nebo Stvořitele, nechám na Vás čemu dáte přednost.

"... Zcela analogicky se chovají vůči všem útokům ze strany samice pes a vlk. I když jsou tyto útoky míněny veskrze vážně, vyžaduje rituál bezpodmínečně od samce, aby kousnutí neoplatil, nýbrž zachoval neporušený 'přátelský výraz' obličeje s nahoru a vzad sklopenýma ušima a hladkou, doširoka roztaženou kůží na čele. Keep smiling! Jediná obrana, jakou jsem v takových případech pozoroval a o níž se zajímavým způsobem zmiňuje Jack London ve svém románu 'Bílý tesák', spočívá ve vrtění zadkem ze strany na stranu, což v nejvyšším stupni působí jako 'odhazovač', obzvláště když těžký samec, aniž ztratí svůj přátelský úsměv, smýkne láteřící a dorážející fenou na metr daleko od sebe.
Nepřipisujeme psím a hýlím dámám ani v nejmenším příliš lidské vlastnosti, když tvrdíme, že na ně pasívní přijetí jejich agrese silně zapůsobí.
(...)
Sociální nadřazenost samiček u hýlů, stejmě jako u psovitých šelem, je tedy zřetelně jen zdánlivá, což je způsobeno 'rytířskou' zábranou samců ubližovat svým samicím."

Konrad Lorenz: Takzvané zlo

no jak myslíte, já zůstanu u toho, že mě ženy nebudou kousat, a já s nimi nebudu smýkat nárazy zadku. Ale jak kdo chce.