Feministé ukazují drápky
Jiří ProcházkaMladá Fronta Dnes otiska rozhovor s herečkou Eliškou Balzerovou. Na to, kolikrát se v něm objevilo slovo feminismus, ukázal až neuvěřitelné neporozumění uvedenému pojmu.
Reaguji na skrytou výzvu Scarlett Wilkové v rozhovoru s Eliškou Balzerovou: „Muži, ukažte drápky.“ Wilková si v úvodu neodpustila kousavou poznámku: „Takže je namístě upozornění: feministky z tohoto povídání nebudou mít radost.“ Reaguji, přestože oslovuje feministky — považuji to totiž za výmluvné v tom smyslu, že autorka neví, co feminismus vlastně je, že má totiž i mužské zastánce.
Onehdy jsem četl, že ty hrdinné bojovnice proti kvótám se spíše bojí, že kdyby přiznaly, že jsou ženy diskriminovány, tak by nemusely ve svém postavení vydržet - což asi není zrovna případ E. Balzerové, u ní je to spíš záležitost ideologická.
VIDEO: Kanadský premiér Trudeau má problém. Poslankyně tvrdí, že ji udeřil
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/justin-trudeau-kanada-poslankyne-dq9-/zahranicni.aspx?c=A160519_190543_zahranicni_jkk
Ve feminismu objevily některé ženy "kouzlo" ideologického myšlení, které si v minulosti, jako leccos "vysokého", (téměř) uzurpovali muži. Představa, že ženám může být vlastní jen menší zájem o politiku (nebo třeba techniku) je ideologická par excellence, takže byla paní Balzerová jedna dvě vyřazena z elitního klubu feministů.
Požadavky těchto feminismů se liší a vždy se lišily.
Mary Ward aktivně bojovala proti volebnímui právu žen, přitom stála u založení jedné z prvních dívčích kolejí v Briátnii.
E. Rathbone odmítala v parlamentu požadovat stejné platy pro muže a ženy (a měla v dobovém kontextu naprostou pravdu, i když se to dnes nechápe a je to viděno jako něco reakčního)
Ale z vašeho prvního příspěvku nic takového nevyplývá, ten dává do souvislosti onen incident, který skutečně mohl být projevem krajního hulvátství, a to, že je Trudeau feminista. Já žádnou souvislost nevidím, a tak mi to připadá nefér. Být fér je taky hrozně důležité.
(V názoru na škodlivost lakomství ovšem panuje značná shoda, takže o tom není třeba kázat, zatímco v názoru na prospěšnost feminismu a gender mainstreamingu taková shoda nepanuje.)
Má to souvislost s argumentem, ženy nemají nárok na volební právo atd, neboť jim necháváme v divadle nejlepší místa.
"Dopisy o rovnosti" (Sarah Grimke) tuším z roku 1836/37 už hovoří o tom, že ženy se budou muset vzdát určitých výsad, pokud budou chtít dosáhnout rovnoprávnost.
Sama autorka uvádí případ, kdy nebyla stavu přesvědčit gentlemana, aby se posadil v kočáru po směru jízdy, s tím, že ona si sedne v protisměru, neboť jí pohyb povozu nevadí. Neuspěla.
Časem se to zvrtlo v poněkud zvláštní vidění věcí.
Což samozřejmě nic nemění na tom, že chovat se slušně je lepší, než chvat se hulvátsky.
A tím "někým" myslíte pravé gentlemany?
Proč by se gentleman měl k mužům chovat méně slušně, nebo dokonce hulvátsky? Chová se prostě k oběma pohlavím slušně, ale k ženám jinak než k mužům. Zdá se Vám tedy ta JINAKOST v chování k ženám a k mužům špatná? V přírodě u jiných živočichů je to přece naprosto obvyklé. Já tuto jinakost za pokrytectví nepovažuji.
O dostatečné rovnosti mezi ženami a muži ale mluvit nemůžeme. To, že nyní už mohou ženy volit a být voleny, že mohou studovat, mít majetek a ne jím být, a muži (zdánlivě) nemusí být jen živitelem a víkendovým rodičem, v roce 2016 nestačí. Patriarchát/mužská hegemonie je (až fascinujícím způsobem) rafinovaný a přizpůsobivý, aby dosáhl toho, aby se kozy nažraly a vlci zůstali celí. Mužská hegemonie („mužská“ neznamená, že automaticky moc mají všichni muži, ale jen muži vyznačující se jistým druhem mužnosti, mužnosti, kterou nikdy nejde zcela a jednou provždy dosáhnout) je rafinovaná v tom, že naturalizuje a záludně činí nerovnost neviditelnou a navíc disciplinuje (expresivněji řečeno zotročuje) i samotné muže. Máme tendenci ji vnímat jako „přirozenou“ samozřejmost, jako něco běžného. Patriarchát jede z velké části sebezáchovnou setrvačností (pomocí taktiky tzv. naturalizace): třešničkou na dortu je to, že jak muži, tak ženy mají tendenci tuto „přirozenost“ ještě podporovat, jako něco, na co jsme zvyklí, co je nám důvěrné známé a tudíž nějak bezpečné, než bořit přehledný (byť nebezpečný) mocenský řád.
Kritéria genderové rovnosti přitom jsou konkrétní: míra vlivu, tedy paritní zastoupení žen a mužů v rozhodování*, vzdělání, platy, zaměstnání, násilí… Pro ČR je charakteristický vládní a společenský postoj proklamovat genderovou rovnost, hlásit se v rámci EU k odpovídajícím dokumentům, ale aktivně (a panicky) se bránit konkrétním krokům, které by k ní měly směřovat, a jiná konstruktivní řešení nenabízet. Proto je od roku 2014 ČR na 96. místě v Global Gender Gap (od roku 2006 pokles od 43 míst).
*) Paritní zastoupení mužů a žen by mělo být samozřejmostí. I kdybychom nakrásně uznávali, že muži a ženy jsou esenciálně odlišní, např. muži racionální a ženy emoční, nijak samozřejmě z toho nevyplývá, že rozhodování by mělo být čistě racionální, bez emocí. (Pominu to, že agrese, vyhrazená mužům, je také emoce.) Fakticky ale o neutrální argument nejde. Učebnicovým příkladem byla kandidatura Hillary Clinton, kdy jí bylo nejdříve vyčítáno, že není dostatečně racionální na psot prezidenta/ky, ale jako žena emoční (myslím, že na nějaké akci měla v očích slzy), zároveň jí bylo vyčítáno, že jako žena je moc racionální. V tom je specifický začarovaný kruh pro ženy, který je stahuje z veřejného prostoru, ve kterém jsou prezentovány vždy jako v pokřiveném zrcadle buď jako nedostatečně nebo příliš ženské.
Pokud někoho zajímá stav genderové rovnosti v ČR, má jedinečnou příležitost přečíst si aktuální zprávu z roku 2015:
http://www.czlobby.cz/cs/zpravy/tiskova-zprava-vydani-stinove-zpravy-o-stavu-genderove-rovnosti-v-cr
"... Zcela analogicky se chovají vůči všem útokům ze strany samice pes a vlk. I když jsou tyto útoky míněny veskrze vážně, vyžaduje rituál bezpodmínečně od samce, aby kousnutí neoplatil, nýbrž zachoval neporušený 'přátelský výraz' obličeje s nahoru a vzad sklopenýma ušima a hladkou, doširoka roztaženou kůží na čele. Keep smiling! Jediná obrana, jakou jsem v takových případech pozoroval a o níž se zajímavým způsobem zmiňuje Jack London ve svém románu 'Bílý tesák', spočívá ve vrtění zadkem ze strany na stranu, což v nejvyšším stupni působí jako 'odhazovač', obzvláště když těžký samec, aniž ztratí svůj přátelský úsměv, smýkne láteřící a dorážející fenou na metr daleko od sebe.
Nepřipisujeme psím a hýlím dámám ani v nejmenším příliš lidské vlastnosti, když tvrdíme, že na ně pasívní přijetí jejich agrese silně zapůsobí.
(...)
Sociální nadřazenost samiček u hýlů, stejmě jako u psovitých šelem, je tedy zřetelně jen zdánlivá, což je způsobeno 'rytířskou' zábranou samců ubližovat svým samicím."
Konrad Lorenz: Takzvané zlo
Že nehodláte odhazovat okolostojící ženy nárazy svého zadku, to naprosto schvaluji. Já to také nedělám, dokonce k tomu účelu nepoužívám ani lokty. Teď to ještě musíme říct kanadskému premiérovi.