Reaguji na skrytou výzvu Scarlett Wilkové v rozhovoru s Eliškou Balzerovou: „Muži, ukažte drápky.“ Wilková si v úvodu neodpustila kousavou poznámku: „Takže je namístě upozornění: feministky z tohoto povídání nebudou mít radost.“ Reaguji, přestože oslovuje feministky — považuji to totiž za výmluvné v tom smyslu, že autorka neví, co feminismus vlastně je, že má totiž i mužské zastánce.

Její druhé prohlášení („Paní Balzerová, myslím, že nás teď feministky přijdou zmlátit…“) pak považuji za vyloženě laciné. Chtěl bych tedy paní Wilkovou vyvést z omylu: jako feminista budu namísto násilí reagovat polemickým komentářem…

Paní Balzerová feminismus jako takový netematizuje, zato paní Wilková jej výslovně shazuje. Na úvod je tedy namístě velmi stručně vysvětlit, co onen feminismus vlastně je:

Feminismus je snaha o genderovou rovnost, rovnost mužů a žen. Opak feminismu je sexismus. Nechci jen nějak skrytě naznačovat, že paní Balzerová (které si velmi cením jako herečky) nebo Wilková (která je ve svém postoji shazování snah o genderovou rovnost alespoň konzistentní) jsou sexistické. Říkám to zcela otevřeně: obě dámy na některých místech prostě sexistické jsou, byť třeba nevědomě.

Paní Wilková by totiž jinak možná nepřehlédla zajímavý kontrast: Eliška Balzerová na jednom místě interpretuje fakt, že ženy nejsou dostatečně zastoupeny v politice, jako projev jejich nezájmu a ohrazuje se proti tomu, že by je měl někdo do politiky nutit. O chvíli dál však situaci, kdy se ženy realizují ve své profesi a věnují jí „veškerý“ jejich čas, pojímá tak, že ona sama si myslí, že by takové profese ženy dělat neměly a že by se měly věnovat partnerovi, dětem a rodině.

Je tu zdánlivý paradox, že jednou se řídí předjímaným přáním žen a podruhé svým názorem, jak by se podle ní ženy měly realizovat — o osobní názor jde ve skutečnosti v obou případech.

↗

Feminismus není výsostně ženskou záležitostí, ale progresivním politickým programem s výraznou mužskou stopou. Kanadský premiér Justin Trudeau je jedním z jeho nejvýraznějších globálních proponentů. Foto Archiv redakce

Taková perspektiva jde proti duchu feminismu, který podporuje možnost svobodné volby. Jako feminista bych se tedy zajímal třeba o to, zda není na místě spíše změnit něco v konceptu dané pracovní pozice, než abych nutil ženy takové zaměstnání opustit, když je nelze sladit s rodinou. Případně bych se ptal po tom, zda ženy naopak nemají „radost“ (jak se Balzerová jinak obává) z profesní seberealizace a nepředjímal bych automaticky, že partnera (nebo partnerku) nebo děti mají či vůbec chtějí. A naopak bych se zamyslel, zda i někteří muži, partneři a otcové, nechtějí trávit více času s rodinou a zda nemají právo na onu „radost“, kterou chce paní Balzerová dopřát ženám, nad rámec své „živitelské“ role.

O tom je feminismus — o rovnosti a možnosti svobody bez ohledu na úřední pohlaví. Není o tom, že žehrám nad tím, jak to muži mají dnes těžší a chci to řešit jejich upnutím na svou stereotypní tradiční roli, kterou jim ženy údajně berou.

Ohledně politiky bych se pak zajímal, zda malé zastoupení žen není projevem nějakých institucionálních překážek, jakou je podobný rozhovor, který vsugerovává, že pro ženy je přirozené nechtít do politiky a naopak se realizovat především v rodině s dětmi a partnerem. Sama Eliška Balzerová přitom dlouho zastávala náročnou funkci ředitelky divadla.

Připomíná mi to jeden „výzkum“ rodičovství leseb a gayů, který poukazoval na to, že zatímco heterosexuální páry byly často v manželském svazku, páry stejného pohlaví prakticky nikdy. Interpretovalo se to jako projev nestability či nedostatečné oddanosti. Autor výzkumu naprosto přehlédl fakt, že do manželství jednoduše vstoupit nemohou (a ve státech, kde je to možné, taková možnost existuje poměrně krátkou dobu).

Vzhledem k tomu, že Eliška Balzerová považuje muže politiky často jen za technokraty, kteří mnoha slovy neřeknou nic, možná to mají být spíš ženy, které vystrčí drápky. Anebo feministky a feministé, díky nimž může být žena ředitelkou divadla a psát do novin.

Jenže feminismu to nestačí a usiluje třeba i o takové věci, jako je platová rovnost či srovnatelná možnost svobodné volby…