Mohl být epileptický záchvat nebo něco horšího. Pán ležel v květináči na Želivského, evidentně nemohl vstát, nemluvil. Záchranka mi do telefonu řekla, že to není jejich práce, když je pán při vědomí a bez zranění. Policisté navzdory příslibu nedorazili.

A tak tam pán ležel v chladném podzimním dni více než tři hodiny a já se na něj chodil vždy po hodině podívat. Lidé jej se strachem nebo opovržením míjeli, zatímco já zoufale přemýšlel, jak nemluvnému pánovi, který se kýval ze strany na stranu, pomoct. Nejednou mi blesklo hlavou, že teď by se opravdu hodili noční andělé — takoví, jako chodí po Bratislavě s lahví vody a teplou dekou a nemíjejí bez zájmu ty, kteří se dostali do problémů vinou alkoholu nebo čehokoli jiného.