Feriho kauza: Bod nula pro změnu přístupu k sexuálnímu násilí

Redakce DR

Netleskejme Ferimu, že složil poslanecký mandát. Uznání směřujme ženám, které vyšly se svou zkušeností ven, případně novinářům, kteří jim v tom poskytli zázemí. Tak totiž vypadá ona vyspělá politická kultura.

Objevuje se volání po tom, abychom si počkali, až bude potvrzeno, že „to je pravda“. Na co takoví lidé vlastně čekají? Razítko soudu? Klepeta a fotografii Feriho za mřížemi? Pak teprve budou ochotní akceptovat, co se stalo? Copak výpověď konkrétního člověka — konkrétních lidí — nemá relevanci? Foto WallpaperAccess

Česká republika se dočkala své první velké kauzy popsaného sexuálního násilí ze strany veřejně známé a vlivné osobnosti. Chtělo by se říct: konečně. Konečně z několika důvodů.

Tím prvním je, že sexuální predátorství ze strany poslance TOP 09 a influencera Dominika Feriho bylo skutečně jakýmsi veřejným tajemstvím, jak zmiňuje i titulek pečlivě zpracovaného článku uveřejněného včera současně v Deníku N a Alarmu.

I redakce Deníku Referendum — a víme, že tomu bylo stejně i v několika dalších českých redakcích — měla o sexuálním predátorství ze strany Dominika Feriho již delší dobu informace. Téma jsme se pokoušeli zpracovat, ale nepodařilo se to.

Proč? Na to bohatě odpovídá celé jedno odvětví kriminologie, a sice viktimologie. Proč mají ženy — i muži —, kteří zažili sexuální násilí, zábrany jít s tím na veřejnost, zvláště je-li pachatelem známá osobnost, je dobře popsáno a vysvětleno.

Konec konců i v těch nejflagrantnějších světových kauzách „me too“ — ať už to byl filmový producent Harvey Weinstein či trenér amerických gymnastek Larry Nassar — jde o veřejně známé persony páchající dlouhá léta sexuální násilí de facto pod veřejným dohledem. Jejich chování muselo být také trpěným „veřejným tajemstvím“. Přesto trvalo dlouhou dobu, než se jejich oběti — ženy se společenským postavením — sebraly a začaly o tom, co prožily, mluvit a domáhat se spravedlnosti.

Dovedeme si představit, že se v naší české kauze mladé bezejmenné studentky ohradí proti poslanci a influencerovi s více než milionem sledujících na Instagramu? Znovu: Dominika Feriho sleduje zhruba každý desátý občan této země a pro generaci mladých je to on, kdo do velké míry určuje jejich politické myšlení a orientaci. Chápe každý, kdo teď říká „proč to ty holky neřešily hned“, jaký nárok na ženy a dívky, které popsaly novinářům své zkušenosti s Dominikem Ferim, klade?

Už to, že vůbec promluvily, je projevem jejich mimořádné odvahy, ale i toho, že novináři, kterým se svěřily, dokázali vytvořit atmosféru důvěry, podpory a zázemí. Za to patří respekt i jim.

Proč právě teď

Proč Feriho kauzy „praskly“ právě teď, když se o nich — jak jsme zmínili — vědělo ne týdny či měsíce, ale roky?

Patrně souhrou náhod, které daly vzniknout řetězci událostí, na jejichž počátku stál 17. května anonymní tweet ve znění: „Proč nejsou ty kauzy zneužívání holek Ferim medializovány?“ Ten vyprovokoval k nekvalitně zpracovaným článkům Parlamentní listy a posléze i Primu CNN. Možná právě i kvůli špatnému pokrytí tématu se ženy a dívky napadené Dominikem Ferim konečně rozhodly promluvit s někým, komu důvěřovaly: Aby alespoň částečně získaly ztracenou kontrolu nad vyzněním a rámováním kauzy. A v posledku i nad tím, co prožily.

Vraťme se tedy k onomu dalšímu „konečně“. Když říkáme, že zde máme konečně i svou českou kauzu odhaleného sexuálního predátorství ze strany veřejné osobnosti, myslíme tím, že se nám otevírá šance vést poctivou debatu o sexuálním násilí v České republice a rekapitulovat jej nad zcela konkrétním případem. Můžeme si z ní odnést poučení a vyjít jako společnost silnější, citlivější a moudřejší.

Generace žen tady vyrůstaly a žily s hrůzostrašnými zkušenostmi se sexuálním násilím. Mnohé byly znásilněny, aniž by si to skutečně uvědomovaly — radši si namlouvaly, že „to tak nemyslel“, že neměly tolik pít, že to byla mladická nerozvážnost… a snažily se své otřesné zážitky potlačit. Konečně máme šanci udělat za tímto stavem tlustou čáru a umožnit generaci našich dcer, aby nic takového nezažily. Aby uměly rozpoznat pro sebe nepřijatelné chování a aby se mu uměly efektivně bránit. A generaci našich synů máme šanci vysvětlit, jak nikomu vědomě, ani nevědomě neubližovat.

Je to velká příležitost. I když správně tušíme, že to nebude snadné, že to bude někoho dokonce bolet a že kolem toho vznikne neskutečné množství takzvaných „flejmů“ na sociálních sítích…

Past „pravdy“

Co naznačují první reakce na kauzu? Můžeme si všimnout, že v aktuální debatě se pozornost zaměřuje především na Dominika Feriho. Byl schopen tak hnusných činů? Nezaslouží si snad dokonce obdiv za to, že okamžitě rezignoval na poslanecký mandát? Co bude s jeho nadějnou kariérou? Ptají se mnozí.

Roli v pozornosti soustředěné na jeho osobu hraje samozřejmě také to, že jeho jméno — na rozdíl od anonymních žen — známe. Skrývá se za tím však mnohem víc: nevyřčený předpoklad, že ony jsou nedůležité, zatímco oblíbený poslanec s nastartovanou kariérou důležitý je. V takovém vnímání kauzy dívky zůstávají jen objektem jeho fantazie, překážkou, kterou musí zdolat.

Objevuje se volání po tom, abychom si počkali, až bude potvrzeno, že „to je pravda“. Na co takoví lidé vlastně čekají? Razítko soudu? Klepeta a fotografii Feriho za mřížemi? Pak teprve budou ochotní akceptovat, co se stalo? Copak výpověď konkrétního člověka — konkrétních lidí — nemá relevanci?

Presumpci neviny, která je v diskusích o Feriho případu často předkládána, není nejvhodnější aplikovat na případy, jako je právě sexuální zneužívání. Ve většině z nich jsme totiž postaveni před situaci „slovo proti slovu“. Pokud dívka obviní politika ze sexuálního napadení a někdo vytáhne presumpci neviny, lze mu oponovat tím, že zpochybňováním pravdivosti dívčiných obvinění porušuje presumpci neviny u ní, neboť o ní nepřímo tvrdí, že si to vymyslela, což je také trestný čin.

Presumpci neviny bychom skutečně měli přenechat soudu. Na nás jako veřejnosti je, abychom neupírali elementární úctu a důvěru obětem, které právě nyní zažívají takzvanou sekundární viktimizaci. Tedy situaci, kdy jim tisíce diskutujících po celé zemi dávají jejich osud za vinu, zpochybňují jejich integritu nebo jim přikládají postranní úmysly.

Právě tuto elementární úctu porušila řada Feriho spolustraníků, bohužel v čele s předsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou. Respektujeme, že je Dominik Feri její parťák a přítel. První reakce předsedkyně strany — a ženy — je však politikum a chtěli bychom, aby se v ní dokázala zastat poškozených dívek a žen.

Chápeme, že se blíží důležité volby a „kauza Feri“ je pro stranu marketingově mimořádně nepříjemná. Ale nemělo snad právě i proto zaznít, že TOP 09 prošetří, zda nemá oběti i ve svých vlastních strukturách? Bude strana něco dělat pro to, aby to zjistila, o oběti se postarala a do budoucna podobným situacím zamezila? V tomhle klíčovém bodě Pekarová selhala, když pouze vyjádřila víru, že se Feri „očistí“. Od čeho? Od falešných nařčení? Tvrdí politička, že si „to“ oběti vymyslely?

Zde se také patří vypořádat s do omrzení se opakujícím argumentem, že existují zdokumentované případy křivého obvinění ze sexuálního násilí. Na to odpovídáme: Ano, stalo se. A dodáváme: Ale stalo se tak v nesouměřitelně méně případech než naopak. Omyly a křivá obvinění existují i v kategoriích jiných typů trestných činů a je jich prokazatelně vždy menšina. Těžko si představit, že je Feriho kauza postavená na konspiraci, do níž se zapojily dvě na sobě nezávislé seriózní redakce a minimálně desítka žen a dívek.

Dominik Feri samozřejmě může mít na popsané události jiný pohled. I kdyby si snad dokonce neuvědomoval, že činil něco, co ženám ubližovalo — což je v některých případech těžko uvěřitelné —, nic to nemění na skutečnosti, že žena ze svého pohledu událost jako traumatickou vnímala. Je to její subjektivní postoj a nikdo by jí ho neměl upírat, ani snižovat jeho závažnost.

Připouštíme také to, že i jiná žena v pozici popsané oběťmi Dominika Feriho by mohla věc vnímat jinak — můžeme sledovat početné silácké reakce v duchu toho, jak by si to s ním některé vyřídily, jiné ženy argumentují, že nevyžádaný sex patří k divokým večírkům a žena by pak ze sebe neměla dělat chudinku…

I proto musíme připustit, že něco jako objektivní pravdu nelze uchopit z vnějšku. Pravda a podstata výpovědi leží v příběhu, jaký nám oběti předkládají. Takto musí být posuzována.


Víc než „jen“ násilí

Jednotlivé výpovědi žen je současně zapotřebí zasadit do společenské reality. Článek novinářů Deníku N a Alarmu cituje zástupce akademického senátu Právnické fakulty, na něž se ženy obracely s různými stížnostmi na chování Dominika Feriho. Měli bychom se dále ptát, jaká debata a reflexe probíhala na středních školách, kde Feri přednášel. A jaká — zda vůbec nějaká — ve strukturách TOP 09.

Pro všechny tyto instituce je současná kauza zkouškou: právě ony by totiž měly svými mechanismy ženy povzbuzovat v tom, aby se na ně v podobných případech chtěly s důvěrou obracet. Podobně jako ve většině zahraničních kauz me too se totiž ukazuje, že instituce zatím sexuálnímu násilí neumí čelit a neumí se s ním vypořádat. Jediným způsobem, jak se bránit a případně zamezit tomu, aby obětí nebylo více, je v tuto chvíli obrátit se na média.

Popularita Dominika Feriho dokázala přitáhnout mladé lidi k politice. Podobně jako youtuber Kovy a další fascinoval starší generaci, zhrozenou apatičností a nezájmem o politiku ze strany generace dnešních mileniálů. To mohl ocenit snad každý.

Do jisté míry jeho recept fungoval, jak ukazuje popsaný příběh studentky gymnázia, pro niž Feri zprvu představoval vzor a inspiraci, jak se politicky angažovat. Záhy ovšem vystřízlivěla, když jí poslanec poté, co zjistil, že má přítele, řekl „proč bych s tebou ztrácel čas“.

Je málo tak ponižujících situací jako ta, když se žena během své kariéry, v naplňování svých ambicí, dozví, že je po celou dobu vnímána pouze jako sexuální objekt. A co víc, když jí takovou ránu zasadí její vzor, nemluvě o tom, je-li v mladém věku, teprve na počátku snahy se do veřejného dění zapojit.

Mluvilo-li se dosud o Dominiku Ferim jako o člověku, který má přitáhnout mladé lidi k politice, tato jedna jediná příhoda pošlapaných ambicí mladé ženy je barvitou ukázkou toho, jak moc si společnost Feriho zidealizovala. Pro řadu mladých lidí, kteří jeho aktivity brali jako inspiraci, jde nyní o hluboké zklamání a deziluzi.

Jak vypadá vyspělá politická kultura

Jedinou „me too“ kauzou, kterou si dovolí zpochybňovat skutečně málokdo, je predátorství producenta Harveyho Weinsteina. Aby byla kauza společensky uznána jako „pravdivá“, musela vyjít investigativní kniha a Weinstein musel dostat dvacet let za mřížemi. V kauze Dominika Feriho nás tak bezesporu ještě čeká celá série bagatelizací, konspirací a odsudků.

Dominiku Ferimu mnozí spolustraníci ale i političtí konkurenti a zasloužilí komentátoři tleskají a zvedají palec za to, že postoupil svůj poslanecký mandát. Berou to jako čestný ba dokonce hrdinský čin. Potlesk ale není vůbec na místě. Patří se spíše suše konstatovat, že Feri se prostě zachoval jediným přijatelným způsobem.

Až v českých zemích praskne další kauza sexuálního predátorství ze strany veřejně známé osoby, ale potlesk bude pro změnu směřovat k obětem, které vyšly se svou zkušeností ven, případně novinářům, kteří jim v tom poskytli zázemí, bude to signál, že jsme se jako společnost posunuli. Že jsme společnost s vysokou politickou kulturou. Zatím jsme v bodě nula.

PETR BITTNER, GABY KHAZALOVÁ, ZUZANA VLASATÁ

Diskuse

„Objevuje se volání po tom, abychom si počkali, až bude potvrzeno, že ‚to je pravda‘. Na co takoví lidé vlastně čekají? Razítko soudu?“

-----------------------------------

Máte pravdu, vážená redakce DR, na co vlastně vůbec soud? Byl to opravdu dost dlouhý vývoj - přes kamenování nevěrných žen a nějaké ty hilsneriády - ale v civilizovaných společnostech se nakonec dospělo k tomu, že o vině a trestu rozhoduje nezávislý soud (a to bez tlaku veřejného mínění).

Civilizovanost prostě přináší určité obtíže - nesmíte například zveřejnit jméno zloděje, který vás přišel okrást, ani ho nesmíte na místě hned zastřelit, takže některé ty pokrokové síly jsou dnes spíše pro to tradiční lynčování...

Jojo, to spousta lidí nechápe, jako vy, pane Nusharte. Otázku, "na co je soud", víceméně zodpovídá článek 90 ústavy - soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Nerozhoduje o tom, co si má kdo myslet, a už vůbec neplatí, že si něco nesmíte myslet, dokud vám to nedovolí soud. To je dobrá zpráva i pro vás!

Inteligentní člověk samozřejmě vezme případné rozhodnutí soudu v potaz, jenže zatím k žádnému nedošlo. Jaké rozhodnutí by mohlo být relevantní k celé kauze?

* Jedna či více dotčených žen, případně samo státní zastupitelství, obviní D. Feriho ze znásilnění (§ 185 tr.z.) nebo sexuálního nátlaku (§ 186 tr.z.)

* D. Feri obviní jednu čí více dotčených žen z pomluvy (§ 184 tr.z., zábavně "hned vedle")

a pokud se tak stane, věc se dostane k soudu a soud o ní rozhodne, pak je vhodné se tím řídit, ačkoliv i o rozhodnutí soudu smíte mít a vyjadřovat pochyby. Je však dost možné, a myslím, že i pravděpodobné, že se nestane ani jedno, a taky to může trvat měsíce či roky, zatímco názor na věc můžete potřebovat z různých důvodů okamžitě. Proto nám jej svoboda slova dovoluje mít i bez soudu.

HZ
May 27, 2021 v 16.19
Pane Nusharte,

možná mnozí vnímají jako potíž, že civilizovanost přinesla pravidlo, že když žena řekne, znamená to opravdu ne.

Ale tohle není důvod, proč vstupuju do debaty.

Mnoho odporných skutků se nedostane před soud, protože není odhodlaný žalobce anebo protože neodpovídají skutkové podstatě trestného činu, ale to neznamená, že veřejnost musí rezignovat na zjištění pravdy a na morální odsouzení lidí, kteří ubližují jiným.

Že když žena řekne ne...

Pan bývalý poslanec má tedy jako každý člověk právo na spravedlivý soudní proces (bez rozvášněného davu „s kameny v rukou" před soudní budovou). Má na to právo dokonce i přes to, že v minulosti kampaň MeToo pravděpodobně sám podpořil.

-----------------------------

„Pokud dívka obviní politika ze sexuálního napadení a někdo vytáhne presumpci neviny, lze mu oponovat tím, že zpochybňováním pravdivosti dívčiných obvinění porušuje presumpci neviny u ní, neboť o ní nepřímo tvrdí, že si to vymyslela, což je také trestný čin.“

Tohle snad redakce DR ani nemůže myslet vážně... Ta dívka je u soudu v roli poškozené, nikoliv v roli obviněné. Presumpce neviny, pokud je mi známo, se týká obviněného, na něhož se hledí jako na nevinného, pokud není pravomocně rozhodnuto o jeho vině. Jde o jeden ze základních principů právního státu. Mluvit o presumpci neviny například u svědka je zcela irelevantní. Pokud by presumpce neviny (v tom smyslu, jak ji zmiňuje redakce DR) platila i u svědka, nebylo by vůbec možné pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi, soudní proces by ztratil jakýkoliv racionální smysl a stal by se de facto „soudním procesem stalinským“, kde o vině je rozhodnuto již předem.

Pan Hajek zde nastolil docela zajímavou otázku: Na co je soud? A dále také i otázku, co si kdo má (nebo dokonce smí či nesmí) myslet.

Odpovědi nejsou složité, v odpovědi na tu první otázku (na co je soud) s panem Hajekem souhlasím: Soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Tečka.

Každý asi pochopí, že rozhodnutí soudu o vině a trestu pokaždé bohužel nutně nebude odrážet objektivní realitu. Soud není nějaký vševědoucí a dokonale spravedlivý bůh. Zasedají v něm lidé, kteří nemohou být dokonalí, nemohou být ve všech případech dokonale morální, nemusí ve všech případech znát systém práva zcela dokonale a i samotný právní systém nemůže být zcela dokonalý. Všechno je to tedy pokus o spravedlnost, pokus ke spravedlnosti se co nejvíce přiblížit. Smysl toho pokusu o dosažení spravedlnosti spočívá v tom, aby lidé nemuseli brát spravedlnost do vlastních rukou, neboť to se historicky vůbec neosvědčilo a končilo to vždy špatně. To je smyslem autority soudu. Ztotožnit soud s jakýmsi vševědoucím a nanejvýše spravedlivým bohem je ale samozřejmě naivita.

Odpověď na druhou otázku (co si kdo má - případně smí či nesmí - myslet) je také jednoduchá. O rozhodnutí soudu si v civilizované společnosti můžete myslet cokoliv chcete, můžete rozhodnutí soudu samozřejmě veřejně kritizovat, ale přes to všechno by to soudní rozhodnutí mělo být všemi respektováno - měli bychom se jím řídit. Shrnuto: myslet si můžete cokoliv, kritizovat můžete libovolně, ale je třeba se soudním rozhodnutím řídit, protože v opačném případě by ve společnosti došlo k rozvratu a každý by pak spravedlnost musel brát do vlastních rukou.

Jinak tomu pochopitelně bude, když nepůjde o rozhodnutí soudu, ale o rozhodnutí internetového davu: Tam už si tak úplně svobodně myslet nemůžete, respektive myslet potají si můžete, ale rozhodně nemůžete svobodně a veřejně říct, co si myslíte. To je, pane Hajeku, rozdíl mezi soudem a davem.

Otázka co má člověk dělat, když „z různých důvodů potřebuje mít názor [názor na něčí vinu či nevinu] okamžitě“, je také zajímavá.

Podle mě by se člověk v takovém případě měl vzdát té naléhavé a neodbytné potřeby soudit ve svém nitru druhé lidi. (Tím není nijak dotčena potřeba soudit lidské činy v rovině zcela obecné - tedy potřeba definovat morálku obecně, stanovit, co je společnosti „normální“, přijmout to za své a řídit se tím.)

Součástí tohoto zmiňovaného morálního ideálu kdysi bylo i to, že sex byl (z hlediska onoho ideálu) chápán až jako pokračování hlubohého - nejprve samozřejmě duševního - vztahu dvou lidí. Byl završením tohoto láskyplného vztahu. V takovém vztahu nebylo vůbec myslitelné jednat násilně proti vůli ženy - to by bylo porušením vzájemné lásky.

Tohle všechno (tu přirozenou jednotu vztahu a sexu) progresivismus „v rámci pokroku“ zrušil, nahradil to ideologicky pojatou sexuální výchovou a vyplňováním informovaného souhlasu před sexem. A to je samozřejmě příčina toho problému - příčina je toto oddělení sexu od hlubokého vzájemného vztahu dvou lidí, provozování sexu pro sex - samostatně, bez vztahu.

HZ
May 28, 2021 v 13.54
Pane Nusharte,

píšete, že jinak tomu pochopitelně bude, když nepůjde o rozhodnutí soudu, ale o rozhodnutí internetového davu. To jistě, pokud se podaří "internetový dav" nějakým zázrakem sjednotit. Ale o něco úplně jiného než o soudní rozhodnutí může jít v mnoha dalších případech. Třeba o mínění pana faráře, že?

Máte samozřejmě pravdu, paní Zemanová, úroveň těch homilií je mnohdy opravdu tragická. Náš pan farář ale studoval v Římě, takže si naštěstí v tomto smyslu na něj nemohu vůbec nijak stěžovat - kdybych se nebál, že to z Vás vyžene nějaké ty zlé duchy, klidně bych Vám řekl, abyste si ho přišla poslechnout.

Ale jestli Vám dobře rozumím, Vám jde pravděpodobně o rozličné způsoby utváření tzv. kulturní hegemonie (jak o ní mluví třeba Antonio Gramsci).

PK
May 28, 2021 v 22.21
Paní Zemanová

Kolik znáte panů farářů? Já poměrně dost. A ne všichni jsou výlupky všech ctností. Přemýšlím ale, jestli bych si vzpomněl aspoň na jednoho, který by otevřeně hlásal, že je správné nutit ženu proti její vůli k sexu.

Ne. Nevzpomínám si ani na jednoho.

HZ
May 30, 2021 v 8.13
Vzpomněla jsem si na jednoho kněze

na kazatelně, pane Kolaříku, který vehementně doporučil věřícím, co odsoudit.

"Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění. (...) Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru. Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí..."

A to všechno podle něj přijde, pokud bude ratifikována Istanbulská úmluva. Dokument Rady Evropy věnovaný prevenci vůči násilí na ženách.

Když je řeč o počínání poslance Feriho, je to celkem k věci.

Stejně jako slova pana Nusharta o lynčování a rozhodování internetového davu. Souvislost můžete vidět a nemusíte.

PK
May 30, 2021 v 19.47
Jedno konstatování a dvě poznámky

O tom, že dotyčný monsignore je magore, není pochyb, paní Zemanová. Jestli tam tedy vidíte souvislost, tak dobrá.

Jenom tedy ještě dvě poznámky:

První: Dopustí-li se sexuálního násilí katolický věřící, je pan farář často jediný, kdo zná pravdu, ale nesmí ani naznačovat. Už z toho důvodu, je-li to člověk aspoň trochu zralý s nějakou morální integritou, měly by tím být poznamenány i jeho obecné názory a úsudky.

A druhá poznámka: Věřící se zdaleka vždycky neřídí podle pana faráře. Může jim pan farář např. stokrát klást na srdce, aby se při sčítání lidu laskavě ráčili přihlásit k církvi, mnozí svatoušci ale stejně nakonec dají na ty, kteří jim na sociálních sítích nakukali, že “státu do toho přece nic není”.

Jestliže kultivovaná paní Zemančíková je schopna o člověku napsat, že patří na smetiště, tak o internetovém davu bych si, vážená paní Zemanová, asi už žádné velké iluze nedělal...

Mimochodem, co se Vám asi tak první vybaví při slově „toxický“?

Souvislost můžete vidět a nemusíte.

JH
May 31, 2021 v 18.39
Potřeba mít názor

nemusí mít nic společného s "naléhavou a neodbytnou potřebou soudit ve svém nitru druhé lidi", jestli tedy pan Nushart nebo někdo nějakou takovou má.

U politiků jde typicky o ryze praktické rozhodnutí, zda je (popřípadě jejich stranu) budete volit, nebo ne. Můžete samozřejmě zvolit "hroší" přístup, že jakékoliv zprávy o vašem politikovi/straně budete důsledně ignorovat dokud věci nedospějí k soudu, ale pro většinu voličů je to extrémní přístup, a prostě se rozhodnou na základě dostupných informací, co jim připadá pravděpodobnější (což může samozřejmě zahrnovat i různé fake news). Jednak řada věcí k soudu nedospěje nikdy (nebo soud dopadne tak nějak napůl), jednak by to někoho posléze mohlo jednoduše mrzet, kdyby mu to tam hodil, a posléze se u soudu nebo jinak ukázalo, že Feri je doopravdy dobytek. Nemusel se nutně ani právně dopustit trestného činu.

Feri nikam nekandiduje, pane Hajeku, názor na jeho vinu či nevinu tedy k ničemu nepotřebujete.

+ Další komentáře