Česká republika se dočkala své první velké kauzy popsaného sexuálního násilí ze strany veřejně známé a vlivné osobnosti. Chtělo by se říct: konečně. Konečně z několika důvodů.

Tím prvním je, že sexuální predátorství ze strany poslance TOP 09 a influencera Dominika Feriho bylo skutečně jakýmsi veřejným tajemstvím, jak zmiňuje i titulek pečlivě zpracovaného článku uveřejněného včera současně v Deníku N a Alarmu.

I redakce Deníku Referendum — a víme, že tomu bylo stejně i v několika dalších českých redakcích — měla o sexuálním predátorství ze strany Dominika Feriho již delší dobu informace. Téma jsme se pokoušeli zpracovat, ale nepodařilo se to.

Proč? Na to bohatě odpovídá celé jedno odvětví kriminologie, a sice viktimologie. Proč mají ženy — i muži —, kteří zažili sexuální násilí, zábrany jít s tím na veřejnost, zvláště je-li pachatelem známá osobnost, je dobře popsáno a vysvětleno.

Konec konců i v těch nejflagrantnějších světových kauzách „me too“ — ať už to byl filmový producent Harvey Weinstein či trenér amerických gymnastek Larry Nassar — jde o veřejně známé persony páchající dlouhá léta sexuální násilí de facto pod veřejným dohledem. Jejich chování muselo být také trpěným „veřejným tajemstvím“. Přesto trvalo dlouhou dobu, než se jejich oběti — ženy se společenským postavením — sebraly a začaly o tom, co prožily, mluvit a domáhat se spravedlnosti.

Dovedeme si představit, že se v naší české kauze mladé bezejmenné studentky ohradí proti poslanci a influencerovi s více než milionem sledujících na Instagramu? Znovu: Dominika Feriho sleduje zhruba každý desátý občan této země a pro generaci mladých je to on, kdo do velké míry určuje jejich politické myšlení a orientaci. Chápe každý, kdo teď říká „proč to ty holky neřešily hned“, jaký nárok na ženy a dívky, které popsaly novinářům své zkušenosti s Dominikem Ferim, klade?

Už to, že vůbec promluvily, je projevem jejich mimořádné odvahy, ale i toho, že novináři, kterým se svěřily, dokázali vytvořit atmosféru důvěry, podpory a zázemí. Za to patří respekt i jim.

Proč právě teď

Proč Feriho kauzy „praskly“ právě teď, když se o nich — jak jsme zmínili — vědělo ne týdny či měsíce, ale roky?

Patrně souhrou náhod, které daly vzniknout řetězci událostí, na jejichž počátku stál 17. května anonymní tweet ve znění: „Proč nejsou ty kauzy zneužívání holek Ferim medializovány?“ Ten vyprovokoval k nekvalitně zpracovaným článkům Parlamentní listy a posléze i Primu CNN. Možná právě i kvůli špatnému pokrytí tématu se ženy a dívky napadené Dominikem Ferim konečně rozhodly promluvit s někým, komu důvěřovaly: Aby alespoň částečně získaly ztracenou kontrolu nad vyzněním a rámováním kauzy. A v posledku i nad tím, co prožily.

Vraťme se tedy k onomu dalšímu „konečně“. Když říkáme, že zde máme konečně i svou českou kauzu odhaleného sexuálního predátorství ze strany veřejné osobnosti, myslíme tím, že se nám otevírá šance vést poctivou debatu o sexuálním násilí v České republice a rekapitulovat jej nad zcela konkrétním případem. Můžeme si z ní odnést poučení a vyjít jako společnost silnější, citlivější a moudřejší.

Generace žen tady vyrůstaly a žily s hrůzostrašnými zkušenostmi se sexuálním násilím. Mnohé byly znásilněny, aniž by si to skutečně uvědomovaly — radši si namlouvaly, že „to tak nemyslel“, že neměly tolik pít, že to byla mladická nerozvážnost… a snažily se své otřesné zážitky potlačit. Konečně máme šanci udělat za tímto stavem tlustou čáru a umožnit generaci našich dcer, aby nic takového nezažily. Aby uměly rozpoznat pro sebe nepřijatelné chování a aby se mu uměly efektivně bránit. A generaci našich synů máme šanci vysvětlit, jak nikomu vědomě, ani nevědomě neubližovat.

Je to velká příležitost. I když správně tušíme, že to nebude snadné, že to bude někoho dokonce bolet a že kolem toho vznikne neskutečné množství takzvaných „flejmů“ na sociálních sítích…

Past „pravdy“

Co naznačují první reakce na kauzu? Můžeme si všimnout, že v aktuální debatě se pozornost zaměřuje především na Dominika Feriho. Byl schopen tak hnusných činů? Nezaslouží si snad dokonce obdiv za to, že okamžitě rezignoval na poslanecký mandát? Co bude s jeho nadějnou kariérou? Ptají se mnozí.

Roli v pozornosti soustředěné na jeho osobu hraje samozřejmě také to, že jeho jméno — na rozdíl od anonymních žen — známe. Skrývá se za tím však mnohem víc: nevyřčený předpoklad, že ony jsou nedůležité, zatímco oblíbený poslanec s nastartovanou kariérou důležitý je. V takovém vnímání kauzy dívky zůstávají jen objektem jeho fantazie, překážkou, kterou musí zdolat.

Objevuje se volání po tom, abychom si počkali, až bude potvrzeno, že „to je pravda“. Na co takoví lidé vlastně čekají? Razítko soudu? Klepeta a fotografii Feriho za mřížemi? Pak teprve budou ochotní akceptovat, co se stalo? Copak výpověď konkrétního člověka — konkrétních lidí — nemá relevanci?

Presumpci neviny, která je v diskusích o Feriho případu často předkládána, není nejvhodnější aplikovat na případy, jako je právě sexuální zneužívání. Ve většině z nich jsme totiž postaveni před situaci „slovo proti slovu“. Pokud dívka obviní politika ze sexuálního napadení a někdo vytáhne presumpci neviny, lze mu oponovat tím, že zpochybňováním pravdivosti dívčiných obvinění porušuje presumpci neviny u ní, neboť o ní nepřímo tvrdí, že si to vymyslela, což je také trestný čin.

Presumpci neviny bychom skutečně měli přenechat soudu. Na nás jako veřejnosti je, abychom neupírali elementární úctu a důvěru obětem, které právě nyní zažívají takzvanou sekundární viktimizaci. Tedy situaci, kdy jim tisíce diskutujících po celé zemi dávají jejich osud za vinu, zpochybňují jejich integritu nebo jim přikládají postranní úmysly.

Právě tuto elementární úctu porušila řada Feriho spolustraníků, bohužel v čele s předsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou. Respektujeme, že je Dominik Feri její parťák a přítel. První reakce předsedkyně strany — a ženy — je však politikum a chtěli bychom, aby se v ní dokázala zastat poškozených dívek a žen.

Chápeme, že se blíží důležité volby a „kauza Feri“ je pro stranu marketingově mimořádně nepříjemná. Ale nemělo snad právě i proto zaznít, že TOP 09 prošetří, zda nemá oběti i ve svých vlastních strukturách? Bude strana něco dělat pro to, aby to zjistila, o oběti se postarala a do budoucna podobným situacím zamezila? V tomhle klíčovém bodě Pekarová selhala, když pouze vyjádřila víru, že se Feri „očistí“. Od čeho? Od falešných nařčení? Tvrdí politička, že si „to“ oběti vymyslely?

Zde se také patří vypořádat s do omrzení se opakujícím argumentem, že existují zdokumentované případy křivého obvinění ze sexuálního násilí. Na to odpovídáme: Ano, stalo se. A dodáváme: Ale stalo se tak v nesouměřitelně méně případech než naopak. Omyly a křivá obvinění existují i v kategoriích jiných typů trestných činů a je jich prokazatelně vždy menšina. Těžko si představit, že je Feriho kauza postavená na konspiraci, do níž se zapojily dvě na sobě nezávislé seriózní redakce a minimálně desítka žen a dívek.

Dominik Feri samozřejmě může mít na popsané události jiný pohled. I kdyby si snad dokonce neuvědomoval, že činil něco, co ženám ubližovalo — což je v některých případech těžko uvěřitelné —, nic to nemění na skutečnosti, že žena ze svého pohledu událost jako traumatickou vnímala. Je to její subjektivní postoj a nikdo by jí ho neměl upírat, ani snižovat jeho závažnost.

Připouštíme také to, že i jiná žena v pozici popsané oběťmi Dominika Feriho by mohla věc vnímat jinak — můžeme sledovat početné silácké reakce v duchu toho, jak by si to s ním některé vyřídily, jiné ženy argumentují, že nevyžádaný sex patří k divokým večírkům a žena by pak ze sebe neměla dělat chudinku…

I proto musíme připustit, že něco jako objektivní pravdu nelze uchopit z vnějšku. Pravda a podstata výpovědi leží v příběhu, jaký nám oběti předkládají. Takto musí být posuzována.


Víc než „jen“ násilí

Jednotlivé výpovědi žen je současně zapotřebí zasadit do společenské reality. Článek novinářů Deníku N a Alarmu cituje zástupce akademického senátu Právnické fakulty, na něž se ženy obracely s různými stížnostmi na chování Dominika Feriho. Měli bychom se dále ptát, jaká debata a reflexe probíhala na středních školách, kde Feri přednášel. A jaká — zda vůbec nějaká — ve strukturách TOP 09.

Pro všechny tyto instituce je současná kauza zkouškou: právě ony by totiž měly svými mechanismy ženy povzbuzovat v tom, aby se na ně v podobných případech chtěly s důvěrou obracet. Podobně jako ve většině zahraničních kauz me too se totiž ukazuje, že instituce zatím sexuálnímu násilí neumí čelit a neumí se s ním vypořádat. Jediným způsobem, jak se bránit a případně zamezit tomu, aby obětí nebylo více, je v tuto chvíli obrátit se na média.

Popularita Dominika Feriho dokázala přitáhnout mladé lidi k politice. Podobně jako youtuber Kovy a další fascinoval starší generaci, zhrozenou apatičností a nezájmem o politiku ze strany generace dnešních mileniálů. To mohl ocenit snad každý.

Do jisté míry jeho recept fungoval, jak ukazuje popsaný příběh studentky gymnázia, pro niž Feri zprvu představoval vzor a inspiraci, jak se politicky angažovat. Záhy ovšem vystřízlivěla, když jí poslanec poté, co zjistil, že má přítele, řekl „proč bych s tebou ztrácel čas“.

Je málo tak ponižujících situací jako ta, když se žena během své kariéry, v naplňování svých ambicí, dozví, že je po celou dobu vnímána pouze jako sexuální objekt. A co víc, když jí takovou ránu zasadí její vzor, nemluvě o tom, je-li v mladém věku, teprve na počátku snahy se do veřejného dění zapojit.

Mluvilo-li se dosud o Dominiku Ferim jako o člověku, který má přitáhnout mladé lidi k politice, tato jedna jediná příhoda pošlapaných ambicí mladé ženy je barvitou ukázkou toho, jak moc si společnost Feriho zidealizovala. Pro řadu mladých lidí, kteří jeho aktivity brali jako inspiraci, jde nyní o hluboké zklamání a deziluzi.

Jak vypadá vyspělá politická kultura

Jedinou „me too“ kauzou, kterou si dovolí zpochybňovat skutečně málokdo, je predátorství producenta Harveyho Weinsteina. Aby byla kauza společensky uznána jako „pravdivá“, musela vyjít investigativní kniha a Weinstein musel dostat dvacet let za mřížemi. V kauze Dominika Feriho nás tak bezesporu ještě čeká celá série bagatelizací, konspirací a odsudků.

Dominiku Ferimu mnozí spolustraníci ale i političtí konkurenti a zasloužilí komentátoři tleskají a zvedají palec za to, že postoupil svůj poslanecký mandát. Berou to jako čestný ba dokonce hrdinský čin. Potlesk ale není vůbec na místě. Patří se spíše suše konstatovat, že Feri se prostě zachoval jediným přijatelným způsobem.

Až v českých zemích praskne další kauza sexuálního predátorství ze strany veřejně známé osoby, ale potlesk bude pro změnu směřovat k obětem, které vyšly se svou zkušeností ven, případně novinářům, kteří jim v tom poskytli zázemí, bude to signál, že jsme se jako společnost posunuli. Že jsme společnost s vysokou politickou kulturou. Zatím jsme v bodě nula.

PETR BITTNER, GABY KHAZALOVÁ, ZUZANA VLASATÁ