„Objevuje se volání po tom, abychom si počkali, až bude potvrzeno, že ‚to je pravda‘. Na co takoví lidé vlastně čekají? Razítko soudu?“

-----------------------------------

Máte pravdu, vážená redakce DR, na co vlastně vůbec soud? Byl to opravdu dost dlouhý vývoj - přes kamenování nevěrných žen a nějaké ty hilsneriády - ale v civilizovaných společnostech se nakonec dospělo k tomu, že o vině a trestu rozhoduje nezávislý soud (a to bez tlaku veřejného mínění).

Civilizovanost prostě přináší určité obtíže - nesmíte například zveřejnit jméno zloděje, který vás přišel okrást, ani ho nesmíte na místě hned zastřelit, takže některé ty pokrokové síly jsou dnes spíše pro to tradiční lynčování...

Jojo, to spousta lidí nechápe, jako vy, pane Nusharte. Otázku, "na co je soud", víceméně zodpovídá článek 90 ústavy - soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Nerozhoduje o tom, co si má kdo myslet, a už vůbec neplatí, že si něco nesmíte myslet, dokud vám to nedovolí soud. To je dobrá zpráva i pro vás!

Inteligentní člověk samozřejmě vezme případné rozhodnutí soudu v potaz, jenže zatím k žádnému nedošlo. Jaké rozhodnutí by mohlo být relevantní k celé kauze?

* Jedna či více dotčených žen, případně samo státní zastupitelství, obviní D. Feriho ze znásilnění (§ 185 tr.z.) nebo sexuálního nátlaku (§ 186 tr.z.)

* D. Feri obviní jednu čí více dotčených žen z pomluvy (§ 184 tr.z., zábavně "hned vedle")

a pokud se tak stane, věc se dostane k soudu a soud o ní rozhodne, pak je vhodné se tím řídit, ačkoliv i o rozhodnutí soudu smíte mít a vyjadřovat pochyby. Je však dost možné, a myslím, že i pravděpodobné, že se nestane ani jedno, a taky to může trvat měsíce či roky, zatímco názor na věc můžete potřebovat z různých důvodů okamžitě. Proto nám jej svoboda slova dovoluje mít i bez soudu.

možná mnozí vnímají jako potíž, že civilizovanost přinesla pravidlo, že když žena řekne, znamená to opravdu ne.

Ale tohle není důvod, proč vstupuju do debaty.

Mnoho odporných skutků se nedostane před soud, protože není odhodlaný žalobce anebo protože neodpovídají skutkové podstatě trestného činu, ale to neznamená, že veřejnost musí rezignovat na zjištění pravdy a na morální odsouzení lidí, kteří ubližují jiným.

Že když žena řekne ne...

Pan bývalý poslanec má tedy jako každý člověk právo na spravedlivý soudní proces (bez rozvášněného davu „s kameny v rukou" před soudní budovou). Má na to právo dokonce i přes to, že v minulosti kampaň MeToo pravděpodobně sám podpořil.

-----------------------------

„Pokud dívka obviní politika ze sexuálního napadení a někdo vytáhne presumpci neviny, lze mu oponovat tím, že zpochybňováním pravdivosti dívčiných obvinění porušuje presumpci neviny u ní, neboť o ní nepřímo tvrdí, že si to vymyslela, což je také trestný čin.“

Tohle snad redakce DR ani nemůže myslet vážně... Ta dívka je u soudu v roli poškozené, nikoliv v roli obviněné. Presumpce neviny, pokud je mi známo, se týká obviněného, na něhož se hledí jako na nevinného, pokud není pravomocně rozhodnuto o jeho vině. Jde o jeden ze základních principů právního státu. Mluvit o presumpci neviny například u svědka je zcela irelevantní. Pokud by presumpce neviny (v tom smyslu, jak ji zmiňuje redakce DR) platila i u svědka, nebylo by vůbec možné pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi, soudní proces by ztratil jakýkoliv racionální smysl a stal by se de facto „soudním procesem stalinským“, kde o vině je rozhodnuto již předem.

Pan Hajek zde nastolil docela zajímavou otázku: Na co je soud? A dále také i otázku, co si kdo má (nebo dokonce smí či nesmí) myslet.

Odpovědi nejsou složité, v odpovědi na tu první otázku (na co je soud) s panem Hajekem souhlasím: Soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Tečka.

Každý asi pochopí, že rozhodnutí soudu o vině a trestu pokaždé bohužel nutně nebude odrážet objektivní realitu. Soud není nějaký vševědoucí a dokonale spravedlivý bůh. Zasedají v něm lidé, kteří nemohou být dokonalí, nemohou být ve všech případech dokonale morální, nemusí ve všech případech znát systém práva zcela dokonale a i samotný právní systém nemůže být zcela dokonalý. Všechno je to tedy pokus o spravedlnost, pokus ke spravedlnosti se co nejvíce přiblížit. Smysl toho pokusu o dosažení spravedlnosti spočívá v tom, aby lidé nemuseli brát spravedlnost do vlastních rukou, neboť to se historicky vůbec neosvědčilo a končilo to vždy špatně. To je smyslem autority soudu. Ztotožnit soud s jakýmsi vševědoucím a nanejvýše spravedlivým bohem je ale samozřejmě naivita.

Odpověď na druhou otázku (co si kdo má - případně smí či nesmí - myslet) je také jednoduchá. O rozhodnutí soudu si v civilizované společnosti můžete myslet cokoliv chcete, můžete rozhodnutí soudu samozřejmě veřejně kritizovat, ale přes to všechno by to soudní rozhodnutí mělo být všemi respektováno - měli bychom se jím řídit. Shrnuto: myslet si můžete cokoliv, kritizovat můžete libovolně, ale je třeba se soudním rozhodnutím řídit, protože v opačném případě by ve společnosti došlo k rozvratu a každý by pak spravedlnost musel brát do vlastních rukou.

Jinak tomu pochopitelně bude, když nepůjde o rozhodnutí soudu, ale o rozhodnutí internetového davu: Tam už si tak úplně svobodně myslet nemůžete, respektive myslet potají si můžete, ale rozhodně nemůžete svobodně a veřejně říct, co si myslíte. To je, pane Hajeku, rozdíl mezi soudem a davem.

Otázka co má člověk dělat, když „z různých důvodů potřebuje mít názor [názor na něčí vinu či nevinu] okamžitě“, je také zajímavá.

Podle mě by se člověk v takovém případě měl vzdát té naléhavé a neodbytné potřeby soudit ve svém nitru druhé lidi. (Tím není nijak dotčena potřeba soudit lidské činy v rovině zcela obecné - tedy potřeba definovat morálku obecně, stanovit, co je společnosti „normální“, přijmout to za své a řídit se tím.)

Součástí tohoto zmiňovaného morálního ideálu kdysi bylo i to, že sex byl (z hlediska onoho ideálu) chápán až jako pokračování hlubohého - nejprve samozřejmě duševního - vztahu dvou lidí. Byl završením tohoto láskyplného vztahu. V takovém vztahu nebylo vůbec myslitelné jednat násilně proti vůli ženy - to by bylo porušením vzájemné lásky.

Tohle všechno (tu přirozenou jednotu vztahu a sexu) progresivismus „v rámci pokroku“ zrušil, nahradil to ideologicky pojatou sexuální výchovou a vyplňováním informovaného souhlasu před sexem. A to je samozřejmě příčina toho problému - příčina je toto oddělení sexu od hlubokého vzájemného vztahu dvou lidí, provozování sexu pro sex - samostatně, bez vztahu.

píšete, že jinak tomu pochopitelně bude, když nepůjde o rozhodnutí soudu, ale o rozhodnutí internetového davu. To jistě, pokud se podaří "internetový dav" nějakým zázrakem sjednotit. Ale o něco úplně jiného než o soudní rozhodnutí může jít v mnoha dalších případech. Třeba o mínění pana faráře, že?

Máte samozřejmě pravdu, paní Zemanová, úroveň těch homilií je mnohdy opravdu tragická. Náš pan farář ale studoval v Římě, takže si naštěstí v tomto smyslu na něj nemohu vůbec nijak stěžovat - kdybych se nebál, že to z Vás vyžene nějaké ty zlé duchy, klidně bych Vám řekl, abyste si ho přišla poslechnout.

Ale jestli Vám dobře rozumím, Vám jde pravděpodobně o rozličné způsoby utváření tzv. kulturní hegemonie (jak o ní mluví třeba Antonio Gramsci).

na kazatelně, pane Kolaříku, který vehementně doporučil věřícím, co odsoudit.

"Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění. (...) Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru. Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí..."

A to všechno podle něj přijde, pokud bude ratifikována Istanbulská úmluva. Dokument Rady Evropy věnovaný prevenci vůči násilí na ženách.

Když je řeč o počínání poslance Feriho, je to celkem k věci.

Stejně jako slova pana Nusharta o lynčování a rozhodování internetového davu. Souvislost můžete vidět a nemusíte.

Jestliže kultivovaná paní Zemančíková je schopna o člověku napsat, že patří na smetiště, tak o internetovém davu bych si, vážená paní Zemanová, asi už žádné velké iluze nedělal...

Mimochodem, co se Vám asi tak první vybaví při slově „toxický“?

Souvislost můžete vidět a nemusíte.

nemusí mít nic společného s "naléhavou a neodbytnou potřebou soudit ve svém nitru druhé lidi", jestli tedy pan Nushart nebo někdo nějakou takovou má.

U politiků jde typicky o ryze praktické rozhodnutí, zda je (popřípadě jejich stranu) budete volit, nebo ne. Můžete samozřejmě zvolit "hroší" přístup, že jakékoliv zprávy o vašem politikovi/straně budete důsledně ignorovat dokud věci nedospějí k soudu, ale pro většinu voličů je to extrémní přístup, a prostě se rozhodnou na základě dostupných informací, co jim připadá pravděpodobnější (což může samozřejmě zahrnovat i různé fake news). Jednak řada věcí k soudu nedospěje nikdy (nebo soud dopadne tak nějak napůl), jednak by to někoho posléze mohlo jednoduše mrzet, kdyby mu to tam hodil, a posléze se u soudu nebo jinak ukázalo, že Feri je doopravdy dobytek. Nemusel se nutně ani právně dopustit trestného činu.