„Mohla si za to sama!“ — jak se bavíme o znásilnění
Blanka Vosecká VeseláOběti násilí se vinou médií často stávají oběťmi ještě jednou, a to v momentě, kdy média o jejich utrpení informují necitelně, bulvárně, uvedou jejich identitu nebo si libují v drastických podrobnostech.
Policejní statistiky mluví jasně: letos bylo v České republice nahlášeno nejvíce znásilnění za posledních deset let. Podle expertního odhadu jde přitom pouze o zhruba 5 až 7 % ze všech znásilnění. V konečných číslech to znamená, že je u nás denně znásilněno 30 až 43 žen.
Že ženy nahlašují znásilnění více než kdy dříve, je zpráva veskrze pozitivní. Důvody mohou být různé, počínaje kampaní #MeToo, která otevřela téma veřejné diskusi. Obětem je dnes také nabízena profesionálnější pomoc, i díky nedávným legislativním změnám. Smutnou realitou přesto zůstává, že znásilnění je v české společnosti stále bagatelizováno. Informovala o tom například i zpráva Muži a násilí v České republice, vydaná Úřadem vlády v roce 2016.
Nemusíme ale ani pročítat odborné zprávy, vždyť je to očividné. Bohatě stačí otevřít si diskuzi pod článkem nebo na Facebooku. Kolikrát jsme to už všichni četli, kolikrát jsme to dokonce i osobně slyšeli? „Hele, ale ona si za to tak trochu mohla sama, vždyť se na ty holky dneska podívejte, jak to chodí oblíkaný, minisukně, výstřihy až k pupíku. To není divu, že se ten chlap neudrží!"
Místo, abychom přiznali plnou vinu agresorovi, hodíme trochu taky na ženu. Znásilnění normalizujeme, zavíráme před ním oči, příliš úzce ho vymezujeme, případně o znásilnění nemluvíme nebo se tváříme, že se neděje. Pro takovou atmosféru ve společnosti se vžil termín „rape culture“, který se začal používat už během druhé vlny feminismu v 70. letech. Takový přístup ubližuje nejen ženám, obětem, ale vlastně i mužům, protože je redukuje na pudová zvířátka, která se nedokáží ovládat a nechápou význam slova NE. Pro spoustu českých mužů je i v 21. století sex povinnost, a žena majetek.
Všechny zmíněné zprávy se vyznačují velmi precizním zpracováním. Je třeba vyjádřit velký dík všem humanisticky orientovaným rasistům i církevním hysterikům za náročnou práci pro společné blaho nás všech.
A tak holt musíte pokorně přijmout i tu nelichotivou statistiku. Muž je muž je muž. Nemůžete drze prohlásit jako nějaký cikán, že jste Čech. Když navíc jste opravdu Čech.
Nenápadný půvab progresivního (neo)liberalismu [co to je - viz Nancy Fraserová] se prostě jaksi nebezpečně začíná blížit oslnivému půvabu nacismu.
Jak jistě víte, jsem odpůrcem gender mainstreamingu. Z této skutečnosti ale bohužel vyvozujete zcela mylné závěry o mém údajném nepochopení pro odlišné cítění identity. Docela mě to mrzí - zase se mi snažíte podsunout postoj, který nezastávám a vycházíte přitom z podobně lživé zkratky, jako kdybychom například tvrdili, že Karel Čapek neměl pochopení pro dělníky, protože byl odpůrcem komunismu.
Slova o "lehkém vyvlékání z etnické příslušnosti" můžete zkusit zopakovat lidem, jejichž rodinní příslušníci zahynuli během holocaustu.
"Na autobusové nádraží se nedostanete, do problémů se dostanete! S těmi vašimi batohy daleko nedojdete, za prvním rohem vás přepadnou. Pokud nejste blázni, ustelte si tady v hale na zemi a ráno pokračujte kam chcete," povídá paní pokladní.
Bohužel, Deník Referendum tehdy ještě vůbec nebyl, kdybychom ho ale už tenkrát mohli číst, věděli bychom, že "si za to nemůžeme" a klidně bychom se do nočního Mukačeva vydali. Takhle jsme ale čekali jak blbci až do rána na tom nádraží, protože jsme si hloupě mysleli, že "bychom si za to mohli". O svých zážitcích z naší cesty jsme pak informovali ve zprávě "Ukrajinci a násilí".
Mezi Vámi v jedné řadě uvedeným je ovšem podstatný rozdíl. Muži tvoří zhruba polovinu lidstva a příslušnost do této kategorie je velmi zřejmá, zjistitelná z osobního dokladu a statisticky průkazná. Snad ve všech historických společnostech je doloženo podstatně násilnější chování mužů než žen a převaha jiných jeho forem. Podstatná je zde např. také závislost na věku, takže i ta může být předmětem zúžené tematizace. Zabývat se problematikou omezenou na muže je (stejně jako na ženy) mnohdy přirozené a funkční.
Naproti tomu příslušnost k Romům je daleko spornější a soukromější věcí. Navíc, jestliže jsou jisté typy trestné činnosti páchány častěji Romy, jiné, třeba společensky nebezpečnější, právě naopak. Lze tedy nejvýše připustit, když v rámci pojednání o kriminalitě formou krádeží najde místo např. kapitolka o kapsářství, tradičně provozovaném dětmi a ženami Romů a dalších skupin ve specifickém sociálním postavení. Navíc je třeba být si vědomi skutečnosti, že příslušníci většiny mohou i korektních zjištění snadno vysloveně zneužívat.
V případě Židů je světové spiknutí chimérou, jak již řečeno výše, a v seriózním diskursu je možné zkoumat dějiny Židů v diaspoře a jejich převážně z ní plynoucí sociální specifika. Že vzájemná podpora hraje v podobných podmínkách podstatnou roli a že se rozvíjí, je nabíledni.
Na závěr ještě podotknu pouze, že muži, na rozdíl od Romů a Židů, se nikdy nestali obětí krutého pronásledování ani genocidy ze strany "nemužů".
Váš pokus o vedení paralely, pane Nusharte, není tedy podle mě pro nevhodnost zvolených analogií přínosný. Argumentovat v tomto smyslu však dá určitou práci, takže leckdy snadná "moudra" zůstanou bez komentáře.
Podobně si za to nemůže ten muž v drahém obleku s rolexami a ten policista dělá dobře, když polkne své námitky. Malér je v tom, že v případě znásilněné ženy anebo okradeného člověka, kterého identifikoval jako sociálně slabšího ty námitky nejen nepolkne, ale někdy i zkusí šikanovat oběť, aby s případem neměl práci.
b) Ano, možná byste dostal přes hubu a přišel o batoh. Ale nebyla by to Vaše vina, jen Vaše neopatrnost.
Jde o to, že nikdo nemá právo vinit oběť za újmu, kterou jí protiprávně způsobil někdo jiný, nejméně pak ten, kdo má za vymáhání práva odpovědnost.
"Chovali jsme se tedy obezřetně, nevystavovali jsme se riziku a je to tak dobře", když jsme dali na radu paní pokladní - nebo (společně s ukrajinskou pokladní a Martinem Profantem) "patříme k těm, kteří se domnívají, že žena je spoluzodpovědná za své přepadení (znásilnění?) pokud se prochází v Mukačevu za tmy"?
Vy si myslíte, že žena, která se prochází v parku v oděvu, jenž násilník považuje za vyzývavý, je volně k sexuálnímu použití, říká si o to a je od ni krajně nevhodné, pokud pak obtěžuje policii a tváří se jako oběť. Může si za to sama.
Máme svobodu slova a smýšlení, je to Vaše věc. co ke ale moje věc, je možnost poslat lháře, který mi podsouvá něco, co jsem neřekl, tam kam patří . Proto: Nushare, jsi do háje a ať tě tam sežerou velký červený mravenci.