Feminismus ve střední Evropě: Kapitalismus si přivlastnili muži

Petra Dvořáková

V období socialistické diktatury měly ženy zpravidla více práv než na západě, dnešní antifeminismus lze chápat jako důsledek antikomunismu, shodly se panelistky na debatě Feministické cíle před třiceti lety a dnes.

Bylo feministické hnutí ve střední Evropě během třiceti let od pádu komunistického režimu úspěšné? Je odpor vůči feminismu zapříčiněn zklamaním z výsledků transformace? Tyto a další otázky se pokoušely zodpovědět odbornice z České republiky, Polska, Slovenska, Maďarska a Německa na debatě Feministické cíle před třiceti lety a dnes, kterou pořádalo české zastoupení Friedrich Ebert Stiftung.

Úvodního slova se chopila socioložka a spisovatelka Alena Wagnerová, která v šedesátých letech ze socialistického Československa emigrovala do západního Německa — a emigrace pro ni znamenala v otázce rovnosti žen a mužů „kotrmelec vzad".

„U nás v roce 1950 vešel v platnost nový zákon o rodině, který rušil veškeré nerovnosti mezi ženami a muži. Naopak v západním Německu, kde byl podobný zákon přijat až o sedmadvacet let později, mohly ženy pracovat pouze za předpokladu, že to nenaruší její práci v rodině a manželství," upozornila.

Ve východním bloku tak byla — poněkud — paradoxně míra rovnosti žen a mužů vyšší než na demokratickém západě. „Podle marxistické teorie se dělnická třída nemůže osvobodit, dokud se neosvobodí i žena. Takže bylo nutné ženy znovu zařadit do práce a osvobodit je od závislosti na mužích. (...) Západní feministky po výdobytcích socialismu často závistivě šilhaly," vysvětlila Wagnerová.

Později se dočkala zhodnocení i mateřská role ženy, která šla ruku v ruce se snahou zapojit do rodičovství i muže a výstavbou kolektivních zařízení péče o děti.

„Mužská dominance je vždy vázána na jejich hospodářskou moc. Znárodňovací opatření proto měla opomíjený důsledek. Zasáhla muže jakožto vlastníky a s tím i podstatu jejich identity. (...) Před třiceti lety však muži znovuobjevili svá někdejší loviště a kapitalismus si přivlastnili, což dokazuje, jak moc je komunismus ponížil," zdůraznila s tím, že dnešní antifeminismus má kořeny v odmítání všeho, co souvisí s komunistickým panstvím - včetně úspěchů dosažených ve věci rovnosti pohlaví.

Revoluce umožnila mužům splnit si americký sen

V první části debaty se hovořilo především o cílech feministického hnutí ve střední Evropě a jejich naplňování. „Posledních třicet let je z hlediska feminismu jednoznačně porážka," řekla česká dokumentaristka Apolena Rychlíková s tím, že ženy, zvláště důchodkyně a matky samoživitelky jsou v České republice nejčastěji ohroženy chudobou.

„Slovo třída jsme zavrhli, ale společnost třídní je. Chudoba se považuje za selhání jednotlivce. Kapitalismus neoceňuje péči. [...] Revoluce umožnila mladým mužům splnit si americký sen, přerozdělili si majetek a posty," uvedla.

Že nerovnost dopadá na ženy ve střední Evropě právě v ekonomické rovině se shodly všechny panelistky. „Pokusili jsme se včlenit do světového hospodářství skrze levnou práci. Na ženy z východu spadlo dvojí břímě - zaměstnání i práce v domácnosti," upozornila maďarská socioložka Emília Barna.

„Ve východním Německu přišlo v devadesátých letech o práci dva a půl milionu lidí, přičemž nejvíce se to dotklo právě žen. Noví šéfové byli často ze západu a nebyli na pracující ženy zvyklí, očekávali, že se vrátí do domácnosti. Moje matka přišla o práci v technickém oboru a jelikož je žena, rekvalifikovali ji na kuchařku," dodala německá feministická aktivistka Elise Gutsche.

Polská novinářka Agata Pyzik upozornila, že mnoho žen žijících v blízkosti polsko-německých hranic se stalo prostitutkami. „Ztratily jsme svá reprodukční práva. Svobody a liberalismus se změnily v komoditu, právo konzumovat. Modernizace byla zaměněna za pozápadnění. Popřeli jsme sami sebe. K některým výdobytkům socialismu, třeba ke komunitní péči o děti, bychom se měli vrátit," shrnula.

Transformace se podle panelistek dále negativně projevila v objektivizaci ženského těla, která za socialismu běžná nebyla. „Muži ze západu se na východní Němky dívali jako na sexuální objekty — ženy se proto raději stáhly. Všechny ženské časopisy se dostaly do západních rukou," vysvětlila Wagnerová.

Gutsche v této souvislosti upozornila na tendenci „exotizovat" ženy z východu jako ty, které jsou více sexy a otevřené a méně upjaté než ženy ze západu.

Gender zpopularizovali až jeho odpůrci

Řečnice v druhém panelu se věnovaly otázce, zda je dnešní vlna antifeminismu důsledkem transformace. „Když jsem české kolegy upozorňovala na začínající válku s genderem na Slovensku, říkali, že s v České republice něco podobného nestane, neboť zdejší společnost je převážně ateistická,“ uvedla slovenská filosofka žijící v ČR Ľuba Kobová s tím, že útoky na agendu rovnosti žen a mužů jsou i tady nyní poměrně běžné.

„Pocházím ze země, kde na gender útočí přímo vláda. Hovořím s lidmi na venkově a ti se domnívají, že gender zkrátka znamená možnost vybrat si své pohlaví bez ohledu na tělo. Kladu si tak otázku, jaký máme na tomto stavu podíl," navázala maďarská politoložka Eszter Kováts.

Podle ní je gender v očích lidí jedním ze symbolů bohatého západu, který vykořisťuje východ, diskurzem elit, jehož jazykem je zpravidla postmoderní angličtina plná termínů jako „konstrukt" a „diskurz".

„Gender zpopularizovali až ti, co ho naplnili fantastickými domněnkami, dobrým mobilizačním nástrojem se stal až pro reakcionářskou protistranu. Je třeba přemýšlet o jeho konkrétním obsahu, naplnit jej pojmy, které budou politicky fungovat," dodala Kobová.

Rychlíková shrnula, že je zkrátka potřeba, aby se feministické hnutí postavilo na stranu slabších obecně, na gender nehledě. „Systém útlaku dopadá na všechny. Feministické hnutí by proto mělo akcentovat i témata zkrácení pracovní doby, zvýšení minimální mzdy, ohodnocení péče. Až získáme důstojnost, můžeme se bavit o svobodě," uzavřela.

Text vychází v rámci spolupráce s českým zastoupením Friedrich Ebert Stiftung.

    Diskuse (27 příspěvků)
    October 24, 2019 v 9.50
    Titulek skoro vyvolává dojem, že chceme-li změnit systém, musíme změnit nejprve muže.
    Pokud jde o tu důstojnost, o které je poslední věta, tak z kontextu vyplývá, že se tím myslí lidská důstojnost, nikoliv jen ženská důstojnost.
    O lidské důstojnosti se mluví poměrně často, ale levice má o ní zřejmě jinou představu než pravice.
    MP
    October 24, 2019 v 14.38
    Evě Hájkové
    Věta: "Až získáme důstojnost, můžeme se bavit o svobodě" je mimořádně nebezpečný a zhovadilý blábol. Jediná důstojnost bez svobody je důstojnost tyrana anebo chváleného lokaje. Uznání, které poskytovala hodná otrokářská rodina strýčku Tomovi jakožto vzornému domácímu otroku. Pokud po tom Apolena Rychlíková touží, budiž ji to přáno.
    October 24, 2019 v 19.13
    Já nevím. A je to důstojné říkat o nějaké ženě, že její názory jsou "nebezpečný a zhovadilý blábol"?
    Prostě je to asi její názor. I když, pak už nebude důvod nazývat takové hnutí feministickým. Žádné nebezpečí v tom ale nevidím. Proč? Ženy, kterým jde o vlastní svobodu, jistě nebudou čekat, že jim ji zajistí zrovna Apolena Rychlíková.

    MP
    October 24, 2019 v 20.12
    Evě Hájkové
    A neupíral bych Apoloně Rychlíkové jakoukoli důstojnost, kdybych řekl: On je to sice z pohledu etiky a politiky nebezpečný blábol, ale tady je to v pořádku, protože to řekla žena a nadto feministka?
    To raději budu za hulváta a třebas mužského šovinistu, ale nebudu nikomu upírat jeho intelektuální a morální způsobilost.

    Nejsem si úplně jist, co to znamená, když o někom řekne, že mu jde o vlastní svobodu. Ale jsem si docela jist, že ohodnocení péče a zvyšování minimální mzdy nejenom není v nějakém rozporu se svobodou, ale je to podmínka realizace plnější svobody ve společnosti, jako je ta naše.
    Ten poslední požadavek, zkracování pracovní doby, je trochu nejasný, musel bych znát kontext, ve kterém ta věta zazněla. Zkracování pro všechny (s domněnkou, že ženám to prospěje více)? Jenom ženám anebo dokonce jenom ženám v určité konkrétní situaci? To ale při zachování stávajících společenských poměrů znamená, že nejméně část těch žen znevýhodňuji na trhu práce a nejsem si jist, jak do přispívá k jejich důstojnosti.
    October 24, 2019 v 21.52
    Já myslím, že by se pracovní doba měla snižovat všeobecně. Tedy všem.
    Když mluvíte o tom znevýhodnění žen na trhu práce - nebylo příčinou toho úspěchu, jehož prý dosáhla ženské emancipace za socialismu, o kterém se A. Wagnerová zmiňuje, mimo jiné i to, že trh práce, na kterém by se muselo soutěžit, tady de facto nebyl?
    Pořád myslím na dceru, které už bude třicet, je vystudovaná knihovnice a ještě si žádné zaměstnání nevysoutěžila. Ač se již zúčastnila mnoha konkursů.
    Přitom práce knihovníka je tak málo finančně ohodnocená. Přesto všechno ta místa nejsou.
    To je jedna z věcí, které mi na dnešním systému vadí. Ale asi s tím nic neudělám. A pochybuji, že mi v tom nějak pomůže feminismus. Nebo levice.

    October 24, 2019 v 22.53
    Řeknu vám, pane Profante, že matce dospělých dětí někdy nezbývá nic jiného, než se za ně modlit.
    JN
    October 24, 2019 v 23.5
    Panu Profantovi
    Kdybyste řekl, že z pohledu etiky je nebezpečný "blábol" a "zhovadilý" samozřejmě také, bylo by to v pořádku.

    Apoleně Rychlíkové byste používáním slušnějších slov důstojnost neupíral.
    IH
    October 24, 2019 v 23.22
    Na jedné straně je pravda, že zavedení socialistického režimu pod taktovkou komunistů bylo jako modernizační počin mj. přínosem pro práva žen. Jinými oblastmi, kde došlo k podstatnému pokroku, bylo namátkou třeba institucionalizování památkové péče, zpřístupňování zámků nebo zřizování zoologických zahrad. Neměli bychom pro jakkoli oprávněnou kritiku starého režimu na tyto a další málo zmiňované klady zapomínat. A uvědomit bychom si měli rovněž, že je to obecně právě ráznější společenský pohyb, co může přinést rychlejší pozitivní změny.

    Na druhé straně mi přijde, že si feministky předlistopadové poměry poněkud idealizují. Jistě by se jim v nich, ani jako ženám, nelíbilo. Vybavme si třeba atmosféru reformního pokusu roku 1968, jenž nesporně zaslouží ocenění. Vzpomeňme na tehdejší roli žen. Moc té emancipace nebylo. Nejen v politice. Zpěvačky (a uvaděčky) v televizi a ženské tváře na první stránce Květů svědčily spíše o tradičním vnímání potenciálu "něžnější poloviny" obyvatelstva. V 70. letech tomu nebylo jinak. Pominu-li plejádu dobrých hereček, za ženy tu leckdy byla jen M. Kabrhelová a nějaké ty hrdinky socialistické práce. Tehdejší poměry na pracovištích, včetně častěji vzpomínaných oslav MDŽ, by stěží měly vzbuzovat nostalgii feministek. Také doplňkovost platů žen do rodinného rozpočtu byla daleko od spravedlivého odměňování.

    Problémem ovšem může být náhled dnešních feministek (i naše porozumění jim). Jak třeba vnímají vyrovnání věku odchodu do důchodu a podobné změny? Chápou nová pravidla jako pokrok (neboť rovnoprávnost), nebo naopak? Ať tak, či onak, co říkají trendu dalšího zvyšování důchodového věku? Domnívají se, že má být při jeho stanovování zohledňován počet dětí? Neměla by se povinně zkracovat pracovní doba?

    Faktem je, že v individualistické a prospěchářské společnosti se daří lépe mužům. Zajisté ne všem, ale v průměru ano. Není to samozřejmě jejich ctnost, spíše jejich nouze. Jakou roli má podle feministek v životě žen (a celé společnosti) hrát zaměstnání, zvláště v soukromém sektoru pro zisk majitele? Jakou podnikání, investování, spekulace? Jakou risk a bezohlednost?

    Možná, že by feminismus měl zapracovat na svém společném názorovém minimu. Třeba by pak došlo na jeho větší pochopení a společenské uznání.
    JN
    October 24, 2019 v 23.23
    Panu Profantovi
    "Až získáme důstojnost, můžeme se bavit o svobodě." 

    "Až získáme zdraví, můžeme se bavit o plánech do budoucna." 
    MP
    October 25, 2019 v 9.6
    Jiřímu Nushartovi
    Ona je i ta Vaše druhá věta nebezpečný a zhovadilý blábol. Co jiného drží člověka zápasícího se smrtelnou chorobou (u rýmy by ta věta už vůbec nedávala smysl) než odhodlání mít budoucnost?
    Oddělovat zdraví a budoucnost, důstojnost a svobodu prostě znamená vytvářet falešnou volbu.
    + Další komentáře