Mgr. Zuzana Fellegi, M.A., LL.M. vystudovala lidská práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně a komparativní evropskou politiku na Sciences Po v Paříži. V minulosti pracovala v této oblasti pro Evropskou komisi a vládní instituce a v současnosti působí jako výzkumnice a genderová koordinátorka na Ústavu mezinárodních vztahů a jako lektorka na Anglo-americké univerzitě v Praze. Je členkou Genderové expertní komory ČR.

Odborně se věnujete průsečíkům práva a mezinárodních vztahů. Co vás tedy přivedlo k tématu genderová rovnost?

Otázkám lidských práv obecně se věnuji již od roku 2000, kdy jsem tento obor studovala v Německu, ale konkrétně otázky genderové rovnosti mě začaly zajímat až později. Dospěla jsem k nim na základě vlastních zkušeností. Mnoho mladých dívek (včetně mě svého času) totiž genderové nerovnosti příliš nevnímá, přestože se s nimi mnohdy setkávají již při přijímání na školu a během studia. Řada žen si odlišností v přístupu povšimne až v prvních zaměstnáních.

Již během vstupního pohovoru se ženy často setkají s dotazy typu „Jste vdaná?“, „Máte děti?“, „A kdy je plánujete mít?“. Nebo také v zaměstnání dostávají různé vícepráce asistentského charakteru, jako je zařizování logistiky, psaní zápisnic nebo vaření kafe, přestože nic z toho v popisu práce nemají a jejich mužští kolegové na stejné pozici podobné úkoly nedostávají. Samostatnou kapitolou jsou pak otázky platové nerovnosti, možný paternalistický přístup nebo obtěžování, netransparentnost kariérních postupů a obsazování vedoucích pozic bez výběrových řízení.

Mnoho z těchto problémů jsem sama zažila a potvrzují je také četné výzkumy, takže to byl a je jeden z hlavních důvodů, proč se genderovým otázkám věnuji a proč bych ráda přispěla ke změnám v této oblasti.

Zmiňujete různé formy diskriminace, ať už přímé nebo nepřímé, i to, že se vás přímo dotkla. Jakým způsobem to ovlivnilo vaši vědeckou práci?

Dobrou ilustrací může být skutečnost, že až nyní jsem se stala členkou Genderové expertní komory ČR. Dlouhá léta jsem totiž pracovala a studovala v zahraničí a po návratu jsem založila rodinu. Poslední roky jsem se tak s velkým úsilím snažila vyvážit péči o dítě a zařizování domova s prací na univerzitě. Bohužel moje vlastní výzkumná činnost a práce v odborných organizacích byla v tu dobu velmi omezena. Teď, když je moje dcera starší, mám mnohem více času aktivně se věnovat své specializaci.

Mluvím o tom záměrně, protože tento problém má mnoho matek bez ohledu na věk, vzdělaní nebo druh zaměstnání. Nedostatek jeslí a školek a fakt, že rodičovský příspěvek je stanovený jako fixní částka, způsobuje, že rodič s nižším příjmem, tedy ve většině případů žena, zůstává doma často tři roky, nebo déle, a má pak obvykle problémy s úspěšným návratem na pracoviště. Mnoho žen se po návratu z rodičovské potýká s protiprávním ukončením pracovních smluv nebo se zařazením na hůře placená místa. Zaměstnavatelé u nás pořád neradi poskytují flexibilní formy práce — zkrácený úvazek, práci z domu nebo klouzavou pracovní dobu, takže matky, které pracovat chtějí nebo z finančních důvodů musí, mají velmi málo možností, jak si práci udržet a zároveň pečovat o dítě.