V letech 2017-18 provedl tým Národního kontaktního centra — gender a věda Sociologického ústavu AV ČR výzkum mapující pracovní podmínky v české vědě a výzkumu. Výzkum sestával z reprezentativního dotazníkového šetření a kvalitativní studie a mimo jiné poukázal na nespokojenost doktorandů s finančním ohodnocením a také na velkou ekonomickou nejistotu, v níž se většina doktorandů nachází.

Na první pohled by takové zjištění nemuselo vzbudit větší pozornost. Doktorandi jsou přece studenti, takže mohou být rádi, že na rozdíl od bakalářských a magisterských studentů dostávají vůbec nějaké peníze. A ekonomická nejistota k začátkům kariéry tak trochu patří, ne? To jsou názory, se kterými se doktorandi běžně setkávají, soudě podle toho, s jakými problémy se obracejí na Českou asociaci doktorandek a doktorandů. Poukazují však na základní neporozumění tomu, co jsou doktorandi a proč bychom nějaké vůbec měli mít.

Na co je máme

Doktorandi jsou sice ze zákona studenti, ale zatímco úkolem studujících nižších stupňů je „jen“ vzdělat se v určitém oboru a napsat diplomovou práci, úkolem doktoranda je přispět svou vědeckou prací k rozvoji poznání ve svém oboru. Proto také doktorandi dostávají stipendium — v podstatě se jedná o „plat“ za to, že se budou věnovat vědecké práci pro daný obor a neodejdou za zaměstnáním někam jinam mimo vědu.

Proč tedy nejsou rovnou zaměstnanci a mají studentský status? Není tomu tak v každé zemi. Někde jsou jen zaměstnanci a ve většině evropských zemí mají kombinovaný status. Rozdíl panuje v tom, zda je náplní doktorátu jen výzkum, nebo i studijní část s kurzy a zkouškami. Například v Británii a USA odpovídají první ročníky doktorátu spíše našemu magisterskému studiu a až v druhé půlce se doktorandi věnují vědecké činnosti, za kterou jsou placeni.

U nás máme v podstatě takovýto hybridní model, ale bohužel bez jasného koncepčního oddělení těchto dvou částí. Na doktorát navíc chodíme až po absolvování magisterské úrovně (v angloamerickém prostředí se studuje doktorát po absolvování college, která odpovídá našemu bakalářskému stupni), takže část magistra v podstatě procházíme zbytečně dvakrát, což kritizovali doktorandi i ve zmíněném výzkumu NKC — gender a věda.