V letech 2017-18 provedl tým Národního kontaktního centra — gender a věda Sociologického ústavu AV ČR výzkum mapující pracovní podmínky v české vědě a výzkumu. Výzkum sestával z reprezentativního dotazníkového šetření a kvalitativní studie a mimo jiné poukázal na nespokojenost doktorandů s finančním ohodnocením a také na velkou ekonomickou nejistotu, v níž se většina doktorandů nachází.

Na první pohled by takové zjištění nemuselo vzbudit větší pozornost. Doktorandi jsou přece studenti, takže mohou být rádi, že na rozdíl od bakalářských a magisterských studentů dostávají vůbec nějaké peníze. A ekonomická nejistota k začátkům kariéry tak trochu patří, ne? To jsou názory, se kterými se doktorandi běžně setkávají, soudě podle toho, s jakými problémy se obracejí na Českou asociaci doktorandek a doktorandů. Poukazují však na základní neporozumění tomu, co jsou doktorandi a proč bychom nějaké vůbec měli mít.

Na co je máme

Doktorandi jsou sice ze zákona studenti, ale zatímco úkolem studujících nižších stupňů je „jen“ vzdělat se v určitém oboru a napsat diplomovou práci, úkolem doktoranda je přispět svou vědeckou prací k rozvoji poznání ve svém oboru. Proto také doktorandi dostávají stipendium — v podstatě se jedná o „plat“ za to, že se budou věnovat vědecké práci pro daný obor a neodejdou za zaměstnáním někam jinam mimo vědu.

Proč tedy nejsou rovnou zaměstnanci a mají studentský status? Není tomu tak v každé zemi. Někde jsou jen zaměstnanci a ve většině evropských zemí mají kombinovaný status. Rozdíl panuje v tom, zda je náplní doktorátu jen výzkum, nebo i studijní část s kurzy a zkouškami. Například v Británii a USA odpovídají první ročníky doktorátu spíše našemu magisterskému studiu a až v druhé půlce se doktorandi věnují vědecké činnosti, za kterou jsou placeni.