Nebýt ničí panenka
Kateřina SmejkalováJak souvisí večerní róby na galavečer a galantnost při držení dveří s platovými nerovnostmi nebo sexuálním obtěžováním?
Že pro českou debatu je typické naprosté nepochopení pro kampaň #MeToo, a tím i pro dalekosáhlé strukturální nerovnosti mezi muži a ženami, které jsou všudypřítomné, očividně materiální i subtilně kulturní, zde ukázal v přehlídce těch největších tuzemských bizarností před několika dny již Petr Bittner. Příliš tedy nepřekvapí, že se jejímu zajímavému a následováníhodnému pokračování u příležitosti právě probíhající německé přehlídky filmů Berlinale v našich médiích věnovalo minimum pozornosti. Oproti tomu třeba jak britskému Guardianu, tak již před několika týdny tištěnému vydání německého týdeníku Der Spiegel stálo za poměrně podrobné pokrytí.
Jde o kampaň #NobodysDoll, tedy v překladu „nebýt ničí panenka“, kterou iniciovala německá herečka Anna Brügemann. Vyzvala ženy, aby na červené koberce Berlinale vyrazily v tom, v čem se cítí pohodlně a nejvíc samy sebou, a nebraly ohledy na zaběhlé konvence.
Celá řada žen v showbusinessu podle ní již začíná nahlas mimo jiné právě v důsledku kampaně #MeToo žádat odstranění té očividnější diskriminace a útlaku, tedy rozdílného finančního ohodnocení nebo nutnosti snášet pro kariérní postup sexuální obtěžování, nebo dokonce násilí. Na druhou stranu se jim ale zatím pouze minimálně daří vzbouřit se zaběhlým ideálům krásy a genderově podmíněným kulturním rolím, jakkoli spolu obojí bezesporu souvisí.
Pokud jde o takzvané lítačky, pak prohlašuji, že považuji za mimořádně hrubé projít jimi a nestarat se o to, kdo jde za mnou. Já sama každému, kdo jde za mnou dostatečně blízko, aby mu mnou proražené lítačky způsobily problém, ty dveře podržím, pokud něco nese, tím spíš, a je mi jedno, zda je to žena či muž. Na druhou stranu pokud mi muž přede mnou jdoucí pustí nebezpečně lítačky takříkajíc do obličeje, považuji ho za hulváta ( zůstává jím, i když to udělá za ním jdoucímu muži). Nikdy se mi nestalo, že by to udělala žena.
Dveře, které se samy nezavírají, není přece třeba držet, drží samy. Potkám-li se v nich s člověkem, který mi nabídne, abych šla první, poděkuju a přijmu to - proč by ne? A je mi opět jedno, zda je to muž či žena. Jdu-li s někým do své kanceláře, cítím se jako hostitelka a nabízím mu přednost, podobně jako hostu u sebe doma, a je mi opět jedno, jakého je pohlaví ( včetně dětí). Sama jdu první tehdy, když je třeba rozsvítit či odstranit nějakou překážku, eventuálně vypnout alarm - a to má logiku a neomlouvám se za to, jen obvykle sdělím společníkovi ( jakéhokoli pohlaví i věku), co právě dělám a proč.
Velice ocením, když mi někdo, kdo je silnější než já, pomůže s kufrem do vlaku, který má vysoké stupátko, toho si vážím. Ale taky pomůžu člověku, který má podobný problém, pokud vidím, že je slabší než já nebo si jinak neví rady ( třeba proto, že má s sebou malé dítě nebo zvíře či společníka se sádrou, holí, Parkinsonovou nemocí či jiným pohybovým postižením). A opět je mi jedno, jakého pohlaví je osoba, jíž pomáhám.
JInou situaci s dveřmi si celkem nedovedu představit, snad ještě dveře, které se zavírají samy za pomoci závaží, ale to je podobný případ jako s lítačkami. Jo, a do výtahu nastupujeme podle toho, kam kdo jede - nižší patra dopředu, vyšší dozadu, na pohlaví nezáleží.
Zdůrazním ještě to, co napsala ona - že totiž lidé mají být k sobě ohleduplní navzájem a silnější (ať už fyzicky či nějak jinak) mají pomáhat slabším. Bez ohledu na pohlaví. V té zásadě (silnější pomáhá slabšímu), na které odpradávna stálo křesťanství, je i cosi rytířského. Takže nakonec vlastně i žena se může chovat rytířsky. Proč ne?
Ještě dodám, že by mě ani nenapadlo nosit šíleně nepohodlnou obuv a ještě si myslet, že mě k tomu (mužská) společnost nějak nutí. Kdo tak činí, je to jeho hloupost a měl by si uvědomit, že je třeba nejprve vnitřně změnit sebe a potom teprve společnost.
A myslím, že to byl pan Drahoš, kdo onhdy v TV upozorňoval na to, že na některých křeslech se sedí dost nepohodlně, pokud se v nich nechete rozvalovat jako...
No jako ten druhý kandidát.