Komentáře a výroky na škále od úplného prasáctví až po konzervatismus se nevyhnuly ani zahraniční debatě v zemích, kde kampaň #metoo skutečně probíhá. Na rozdíl od České republiky je ovšem vyvažuje řada textů, které se nebojí zodpovídat zpochybňující otázky, aniž by se zpronevěřily emancipačnímu étosu a především respektu k obětem.

Z nepřeberného množství takových článků vybíráme šest, které zásadním způsobem ovlivnily probíhající debatu nejen v anglosaském prostředí, pronikavým způsobem zanalyzovaly společenské podmínky a okolnosti sexuálního násilí či se trefně popasovaly s výtkami, které se na kampaň #metoo nejčastěji snáší.

Čekání na české vzedmutí kampaně si tak prozatím můžete ukrátit čtením toho nejlepšího, co v angličtině vyšlo a v češtině tak zoufale chybí.

Harvey Weinstein je i moje stvůra (Harvey Weinstein Is My Monster Too)

Salma Hayek, The New York Times

Slavná herečka sama sebe přesvědčovala, že pravda o Harvey Weinsteinovi už byla odhalena jinými a že na jejím příběhu nesejde. Ve skutečnosti ale nemohla sebrat odvahu čelit znovu příběhu, který vytěsnila a odhalit jeho detaily, za něž se tak styděla.

Její příběh — a s ním kořeny její slabosti — začíná v době, kdy bylo pro mexickou herečku „nepředstavitelné vydobýt si místo v Hollywoodu“. A přestože Salma Hayek prokázala opak, byla podle svých slov stále nikdo. Své veškeré úsilí tehdy vložila do produkce snímku Frida, pro niž chtěla získat to nejlepší studio, Weinsteinův Miramax. Nakonec řekl ano. Ona tehdy ještě netušila, kolikrát bude muset říct ne.

Z příběhu plného karierního vydírání, psychického nátlaku, ponižování a sexuální objektifikace vychází obraz nejisté a vyděšené ženy, za nímž si lze stěží představit slavnou herečku, natožpak malířku Fridu Kahlo, kterou v té době ztvárňovala. Mrazivá zpověď Selmy Hayek ukazuje, jak snadno se může silná žena, k níž miliony dalších vzhlíží, octnout v zajetí mocné stvůry a mlčet o tom.

Harvey Weinstein a ekonomie souhlasu (Harvey Weinstein and the Economics of Consent)

Brit Marling, The Atlantic

„Nemůžou za to zlí muži. Ani zkažený filmový průmysl. Na vině je nelidský ekonomický systém, na němž se všichni podílíme.“ Zpověď Brit Marling míří hlouběji, za hranici popisu osobní zkušenosti a k jádru mocenského nerovnováhy ve filmovém průmyslu.

Dnes především scénáristka zanechala slibné kariéry investiční bankéřky poté, co se nadchla pro herectví. Záhy však zjistila, že ženy jsou v Hollywoodu spíše než lidskými bytostmi těly na prodej pro příběhy vyprávěnými bílými heterosexuálními muži.