MeToo, tedy Já také, je hashtag, pod kterým ženy po celém světě sdílely v uplynulém roce svoje traumatické zážitky se sexuálním obtěžováním. Upozorňovaly tak svět na nebývalý rozměr tohoto problému a zároveň si vzájemně dodávaly odvahu, že v tom nejsou samy. Byli jsme svědky jednoho z ojedinělých případů, kdy sociální sítě sloužily tomu, co se do nich kdysi idealisticky vkládalo.

V zemích, kde byla kampaň vidět nejvíc, narazila i na odpor. Obstarali ho většinou tradicionalisté a konzervativnější část společnosti, která se strachovala o časem prověřené podoby sociálního dialogu mezi mužem a ženou. V České republice kampaň metoo odhalila asi tolik exponovaných případů sexuálního obtěžování, jako sem přišlo uprchlíků, tedy nula nula nic.

Přesto, stejně jako v případě migrace, vyvolala tato neexistující kampaň zcela neadekvátní hysterickou reakci jejích odpůrců. Vybrali jsme pro vás šest nejostudnějších, nejstupidnějších a nejhysteričtějších odsudků kampaně metoo v českém mediálním prostoru.

Režisér Jiří Strach: Je suis prase

Pokaždé kdy se blíží Vánoce, dostává ultrakonzervativní katolický režisér úspěšné české pohádky Anděl páně Jiří Strach víc a víc prostoru v médiích. Předloni využil svou sváteční publicitu k rozumování o ztrátě křesťanských základů ohrožených uprchlíky. Tyto Vánoce si vybral téma sexuálního obtěžování a své katolictví velmi volně přemostil až k tričku s nápisem Je suis Weinstein.

Co tím chtěl Strach říct? Že stojí za člověkem, který léta sexuálně obtěžoval ženy, několikrát na hranici znásilnění? Nebo že on sám je zvyklý chovat se stejně? To první z něj dělá blba, to druhé by mohlo zajímat policii.

Bývalá ministryně Daniela Kovářová: Takový je život, holčičko!

„Takový je život, holčičko.“ Kromě masturbujícího muže sedícího naproti v tramvaji má pro patnáctiletou dívku stejné „pochopení“ i bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Co takhle pro rozmazlené dívky rovnou vypravit zocelovací masturbační tramvaj?

Když chce někdo „zpovykanou mladou generaci“ umravňovat vojnou, dá se nad tím kroutit hlavou. Pokud chce Daniela Kovářová zocelovat vaši dceru „ztopořeným penisem cizího muže“, zasloužila by poslat na psychiatrické vyšetření.

Co musela ta žena na cestě po karierním žebříčku zažít? Rozhodně něco, co už by další generace žen zažívat neměly. Podobného zlehčování sexuálního obtěžování se nedočkáváme jen od přemoudřelých mužů, ale velmi často právě od podobných žen, které si zjevně musely samy vstřebat řadu traumat a teď vojenskou logikou mazáků a zelenáčů požadují stejnou medicínu v rámci mezigenerační výměny pro své dcery.

Rozhovor Daniely Kovářové s Renatou Kalenskou pro Seznam.cz patří každopádně k tomu nejstrašnějšímu, co vloni česká mediální scéna pro ženská práva udělala. 

↗

Je suis prase. Foto FB Jiří Strach

Prezidentští kandidáti: Čekání na Godota

O prezidentský úřad se letos ucházelo devět mužů a žádná žena. Konfrontováni s fenoménem metoo všichni ze strachu ze ztráty politických bodů svorně odsoudili kampaň jako „přehnanou“, „hysterickou“ nebo „kontraproduktivní“. Jediný Michal Horáček tehdy dodal i B, tedy že myšlenka kampaně je správná, protože míra sexuálního obtěžování reprodukovaná našimi institucemi stojí za pozornost.  

Časopis Reflex: Hysterik křičí, chyťte hysterku

Časopis Reflex věnoval zlehčování, zesměšňování a otevřené demagogické pseudokritice kampaně metoo celé jedno číslo. Dal v něm průchod celé škále zmiňované demagogie, manipulace a relativizace sexuálního obtěžování. Je ostudné, jak hystericky se v uplynulém roce chovala média s velkou mocí a pokrytím tváří v tvář neexistující kampani, do které si novináři a odborníci projektovali své vlastní démony, ještě než stihla vypuknout.

Podle Jefima Fištejna tak případ Harveyho Weinsteina není projevem trendu sexuální převahy mocnějších mužů, ale „známka potlačení a vykynožení mužského principu v umrtvujícím ovzduší politické korektnosti“. Oproti celému světu, který kampaň respektuje a maximálně si všímá jednotlivých negativních dopadů, Fištejn pro jistotu odsuzuje šmahem samotnou logiku kampaně: „Kampaně boje proti sexismu, jenž je chápán především jako potírání chtíče, přitažlivosti a touhy, nepřinášejí nic kromě dodatečného odlidštění.“

Na závěr FIštejn bez uzardění podepře svoje předsudky příhodou zesnulé Květy Fialové, která nechala „sáhnout na kozy“ Arnoštu Lustigovi.

Novinář a bavič Luděk Staněk se ve své kritice kampaně metoo od začátku ironicky stavěl do role „sexuálního predátora“, na kterého útočí „hysterické feministky. V duelu na DVTV ho však velmi umírněnou a v některých chvílích až zenovou formou zlikvidovala redaktorka Respektu Silvie Lauder.

Staněk si potom léčil své rány z debaklu v seriózní debatě tím, že pro speciál Reflexu nafotil fotoseriál o tradičním kontaktu mezi mužem a ženou, jehož pravidla jsou údajně hysterickou kampaní otřesena. Jeho strach z toho, že v „novém světě“ nebude vědět, jak flirtovat s ženou, vypovídá leccos o jeho dosavadních metodách. Kdo je tu vlastně hysterický?

Zuzana Bubílková: Tak už to holt chodí

Někdejší televizní a dnes rozhlasová politická satirička Zuzana Bubílková se pokusila v 7:15 ráno na vlnách Impulsu odlehčit debatu o kampani metoo rychlou glosou. Místo odlehčení se však i ona dopustila nemístného zlehčování strukturálních problémů filmového průmyslu.

Naopak sama potvrdila relevanci kampaně metoo, když potvrdila problém s mocensky uplatňovanou sexuální převahou starších producentů a režisérů nad mladými herečkami: „Spousta úspěchů se odjakživa dělala přes postel. A když si teď po letech některá vzpomene, že to bylo nedobrovolně? Ani náhodou, spíš bych řekla: nechutné, ale účelné." Její vysmátou glosičku následovala Shakira a Thats the way it is (Tak už to holt chodí). Vzhůru do práce, dámy, tak to prostě chodí.

Navrhoval bych provést průzkum mezi otci, jejichž dospívající dcera se právě chystá na první pracovní pohovor. Kolik z nich by si při představě, jak se jejich holčička chystá nastartovat svou kariéru „přes postel“ s nějakým jejich odpudivým vrstevníkem, dál notovali spolu s Bubílkovou Shakiru?

↗

Debata sama pro sebe. Foto FB Reflex

Sexuoložky: Sexuální obtěžování ve městě

Laura Janáčková a Hana Fifková reprezentují v našem výběru část veřejnosti, která dává odbornou záštitu snaze o zachování genderových stereotypů. Tato snaha se snaží oponovat sebemenší problematizaci genderových rolí a stereotypů. Převaha mužů v rozhodovacích pozicích i převaha mužů mezi sexuálními násilníky tedy existuje, ale je biologicky podmíněná a tedy logická.

Je to ten známy paradox Schrödingerova muže: ten je příliš v moci svých pudů na to, aby mohl ovládat svoje sexuální choutky, a zároveň své pudy dovede oproti ženě mnohem lépe opanovat a obstojí tak v pozici racionálního lídra.

Sexuoložka Laura Janáčková kandidovala za hnutí ANO ve volbách do Senátu na Praze 1 s „lechtivou“ kampaní, kdy na svých billboardech vleže v negližé napodobovala ikonický portrét Carrie Bradshawové ze seriálu Sex ve městě.

Seriál Sex and the City znamenal objektivně na popkulturu poměrně významný emancipační zlom v sebepojetí žen po celém světě. Dříve tabuizovaná témata intimních vztahů — včetně sexismu, převahy a obtěžování — se v neformálních rozhovorech čtveřice úspěšných newyorských kamarádek otevírají v až nečekaně konstruktivních dialozích. Laura Janáčková zůstává obsahem seriálu nepolíbena a ve svojí interpretaci ženství a jeho výzev zůstává věrná předsudkům, které seriál Sex ve městě ukazuje a poprvé problematizuje.

Hana Fifková postavila do debaty opět velmi častý argumentační faul tzv. úhybným manévrem. Progresivisté podle Fifkové řeší banální sexuální obtěžování uvnitř západní kultury, místo aby se zabývali závažným muslimským násilím na ženách. Jediným výrokem tak zaprvé připisuje spontánní kampaň metoo úzké zájmové skupině, a zároveň této skupině neoprávněně připisuje lhostejnou slepotu vůči specifickému druhu násilí.

Hana Fifková je jednou z mnoha demagogických mluvčích, kterým plošná vzpoura mediálního mainstreamu v Česku přiřkla tvář bojovníků proti nátlakové akci, která nikdy neexistovala.

Galerie (3)