Já si dodnes myslím, že přístup EU ke krizi, která (v rámci světové) zasáhla státy jižní Evropy, nejvíce pak Řecko, byl začátkem politicky krizového vývoje unie jako celku. Samozřejmě, Řecko podvádělo, nikoli však Řekové, nýbrž obě po sobě mu vládnoucí strany. Na nástup nových by za takové situace mělo být pohlíženo jako na přirozený a ozdravný. Místo toho jim byl pověšen kámen na krk, takže se mohly (snadno) vrátit "staré dobré". Vzpomeňme na tehdejší premiéru sobecké kritiky unijního nováčka, Slovenska. V jeho čele byl tehdy nějaký Fico...
Uvedené však co minulost spíš jen na okraj. Mám na mysli, že Varufakis jako levicový ekonom sice právem budí nemalé rozpaky, ale běžně je podle mě na místě jeho kritikou se vážně věcně zabývat. Tento jeho článek však je již opravdu hlasem pro "civilizaci delfínů". Najděme nějakou úspěšnou společnost, která dlouhodoběji obstála jako mocenský, totiž vojenský trpaslík! EU není Japonsko, které leží na ostrovech (a také už znovu stojí o zvětšení své ozbrojené moci). Naše část světa je půdou, kam se odedávna z východu a severu draly nové a nové národy. Zde se odehrávala historie plná bojů, což se v nacionálně a jazykově rozděleném území projevilo růstem konkurenceschopnosti, ekonomiky a vojenské výkonnosti. Jednou však, jak tomu bývá, začnou docházet naplnění myšlenky, značící v posledku radikální pokles nejpodstatnější schopnosti, bránit se. Ale plédovat pro tohle ještě dnes?
Mimochodem, kolik západních tanků, které chybějí napadené Ukrajině, má Řecko, jehož pozemní hranice s Tureckem je (za členství v NATO) neporovnatelně krátká? Viděl by je Varufakis raději u Turků?
V době, kdy jsem se snažil sesumírovat své stanovisko ke zdejší diskusi, jsem narazil na vyjádření, které sice v každém punktu nesdílím, ale rozhodně je mám za dost podnětné. Proto pro případné zájemce odkaz.
Myšlení je, ve společenské oblasti zvláště, ve své podstatě funkční záležitostí. Pochopit některé věci se nám proto může zdát být docela jednoduché, třeba jako nakreslit (zhruba) čtverec. Jenže nakreslete ho, když máte zároveň, druhou rukou, dělat kolečko! Normální člověk tohle nedokáže.
Oběma rukama umíme dělat buď čtverce, nebo kolečka. Jestliže jsou funkční a únosná pouze kolečka, národ vyznává rondokubismus.
Sebestředná, mstivá osobnost s narcistními rysy a "politický buran" není zase tak jednoznačně temná postava? Pro "relativně autonomní postoj vůči brainwashingu přicházejícímu z EU a NATO?"
Pane Václavů, ten hrozný "brainwashing" EU a NATO mi není jasný. Co takto označujete? Jakými prostředky obě organizace vymývají naše mozky? Co je nepatřičného na výrazu "Putinova pátá kolona"?
Na diskutovaném článku není podle mne nic špatného. Výhrady k možnému "marketingovému přístupu" (třeba v zájmu DR jako celku) by proto bylo vhodné uvádět spíše v obecné rovině. Je tenhle přístup rozšířený? Je méně přijatelný než jsou jiné?
Hříchy mediální praxe jsou podle mne u nás velké a v prostředí (jedné) branže stěží kdy tematizované, natož bez skrupulí odhalované. Obdobné chování je problémem v mnoha oblastech, ale v ostatních případech jde vesměs o pokličky, jež aspoň někdy nadzvedávají právě média (byť , a to je problém, ve krajně rozdílné míře. Kdo ale nadzvedne pokličku, chránící sféru médií?
Evropská válečná unie?
Janis Varufakis
Já si dodnes myslím, že přístup EU ke krizi, která (v rámci světové) zasáhla státy jižní Evropy, nejvíce pak Řecko, byl začátkem politicky krizového vývoje unie jako celku. Samozřejmě, Řecko podvádělo, nikoli však Řekové, nýbrž obě po sobě mu vládnoucí strany. Na nástup nových by za takové situace mělo být pohlíženo jako na přirozený a ozdravný. Místo toho jim byl pověšen kámen na krk, takže se mohly (snadno) vrátit "staré dobré". Vzpomeňme na tehdejší premiéru sobecké kritiky unijního nováčka, Slovenska. V jeho čele byl tehdy nějaký Fico...
Uvedené však co minulost spíš jen na okraj. Mám na mysli, že Varufakis jako levicový ekonom sice právem budí nemalé rozpaky, ale běžně je podle mě na místě jeho kritikou se vážně věcně zabývat. Tento jeho článek však je již opravdu hlasem pro "civilizaci delfínů". Najděme nějakou úspěšnou společnost, která dlouhodoběji obstála jako mocenský, totiž vojenský trpaslík! EU není Japonsko, které leží na ostrovech (a také už znovu stojí o zvětšení své ozbrojené moci). Naše část světa je půdou, kam se odedávna z východu a severu draly nové a nové národy. Zde se odehrávala historie plná bojů, což se v nacionálně a jazykově rozděleném území projevilo růstem konkurenceschopnosti, ekonomiky a vojenské výkonnosti. Jednou však, jak tomu bývá, začnou docházet naplnění myšlenky, značící v posledku radikální pokles nejpodstatnější schopnosti, bránit se. Ale plédovat pro tohle ještě dnes?
Mimochodem, kolik západních tanků, které chybějí napadené Ukrajině, má Řecko, jehož pozemní hranice s Tureckem je (za členství v NATO) neporovnatelně krátká? Viděl by je Varufakis raději u Turků?
Proč požadujeme příměří v Gaze
Tomáš Klus
V době, kdy jsem se snažil sesumírovat své stanovisko ke zdejší diskusi, jsem narazil na vyjádření, které sice v každém punktu nesdílím, ale rozhodně je mám za dost podnětné. Proto pro případné zájemce odkaz.
https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-hlas-na-pousti-proc-ve-mne-rusove-a-palestinci-nici-lidsky-soucit-40468910
Myšlení je, ve společenské oblasti zvláště, ve své podstatě funkční záležitostí. Pochopit některé věci se nám proto může zdát být docela jednoduché, třeba jako nakreslit (zhruba) čtverec. Jenže nakreslete ho, když máte zároveň, druhou rukou, dělat kolečko! Normální člověk tohle nedokáže.
Oběma rukama umíme dělat buď čtverce, nebo kolečka. Jestliže jsou funkční a únosná pouze kolečka, národ vyznává rondokubismus.
Miloš Zeman rok poté: už znovu zkouší škodit
Oto Novotný
Sebestředná, mstivá osobnost s narcistními rysy a "politický buran" není zase tak jednoznačně temná postava? Pro "relativně autonomní postoj vůči brainwashingu přicházejícímu z EU a NATO?"
Pane Václavů, ten hrozný "brainwashing" EU a NATO mi není jasný. Co takto označujete? Jakými prostředky obě organizace vymývají naše mozky? Co je nepatřičného na výrazu "Putinova pátá kolona"?
Základní příjem. Opravdu utopie?
Jakub Vaníček
Na diskutovaném článku není podle mne nic špatného. Výhrady k možnému "marketingovému přístupu" (třeba v zájmu DR jako celku) by proto bylo vhodné uvádět spíše v obecné rovině. Je tenhle přístup rozšířený? Je méně přijatelný než jsou jiné?
Hříchy mediální praxe jsou podle mne u nás velké a v prostředí (jedné) branže stěží kdy tematizované, natož bez skrupulí odhalované. Obdobné chování je problémem v mnoha oblastech, ale v ostatních případech jde vesměs o pokličky, jež aspoň někdy nadzvedávají právě média (byť , a to je problém, ve krajně rozdílné míře. Kdo ale nadzvedne pokličku, chránící sféru médií?