Proč požadujeme příměří v Gaze
Tomáš KlusJeden z organizátorů akce umělců na předávání cen Anděl požadující příměří v Gaze přijal nabídku redakce DR, aby svou motivaci k činu z odstupu vysvětlil.
Věřím, že posláním člověka je stát se dobrým. Dobrého člověka si představuji jako bytost nelhostejnou k utrpení druhých, bez předsudků vůči tomu, v co druzí věří, odkud pocházejí nebo jakou mají barvu kůže. Stavím toto své přesvědčení na neoddiskutovatelném faktu, že všechny živé bytosti spojuje jedno: nikdo nechce trpět.
Přihlásit se k iniciativě Artists4ceasefire mělo dva důvody. Tím prvním je skutečnost, že jako reakci na odporný a odsouzeníhodný útok na izraelské civilisty ze 7. října 2023, zahájila izraelská armáda vojenskou operaci, jejímž cílem je eliminace teroristů Hamásu, ovšem s ohledem na civilisty. Což, jak se ukázalo, nedodržela a během pěti měsíců padlo za oběť tomuto boji mimo jiné na čtrnáct tisíc dětí, což je číslo přesahující dětské oběti válečných konfliktů na celém světě za čtyři roky. V Gaze je zabito nebo v důsledku konfliktu zemře jedno dítě každých deset minut.
Navíc izraelská armáda jako zbraň používá hlad, neboť blokuje dostatečný přísun humanitární pomoci. To má za následek propukající hladomor. To je nejen nelidské, ale hrozí zde nebezpečný precedent, že se podobné jednání stane normou v dalších válečných konfliktech. To je v 21. století nemyslitelné.
Druhým důvodem byl střet se skutečností, že v českém prostředí je palestinský národ vnímán vesměs jako národ teroristů, či minimálně zarytých podporovatelům teroristických skutků. To je našinci servírováno mainstreamovými médii tak sugestivně, že veřejným míněním prorůstá přesvědčení, podle něhož si Palestinci nejen nezaslouží rovnoprávnost, svobodu, a především humanitární pomoc, ale ani pochopení, a soudě dle reakcí na sociálních sítích, dokonce snad ani samu existenci.
Taková dehumanizace a slepá nenávist pramenící ze strachu ze všeho arabského či muslimského a hysterické reakce na vše, co jen trochu zavání kritikou izraelského postupu, je naprosto v rozporu s tím, co jsem vždy považoval za humánní. Má-li demokratickou společnost něco ponoukat k akci, pak je to právě popírání základních lidských práv bez ohledu na to, jakému etniku se příkoří děje.
Zoufalý nepoměr v informovanosti o tom, čím je způsobeno dekádami se táhnoucí utrpení na Blízkém východě a disproporční zdůrazňování utrpení Izraele z našeho národa dělá slepé střelce na poli spravedlnosti. Například aktuálně jsme svědky toho, že izraelské oběti mají svá jména a příběhy, zatímco se anonymizuje utrpení Palestinců, když palestinské oběti jsou líčeny jako bezejmenná masa. Sveřepé mlčení vlády k příkořím vůči Palestincům a její nekritický postoj vůči Izraeli dává hořký štempl přesvědčení, že srdce Evropy netepe pro všechny stejně.
Hlas pro příměří není pouze voláním po klidu zbraní, ale především apelem na potřebu hledat řešení jinou než takhle násilnou cestou, neboť tvrdou represí se z bolesti nerodí poddajnost, ale vzdor a touha po pomstě. Postupem, který byl Spojenými státy aplikován v Afghánistánu či Iráku, a který se nyní opakuje v Gaze, se nedosáhlo ničeho jiného než zesílení odporu vůči západnímu světu.
Je to spirála v jejímž středu nečeká mír, ale hladová šelma živená nepozorností k příčinám problému, jejíž krvelačná ústa pak budou chrlit další a další teroristy z řad dnešních dětí. Právě ty přece tento způsob boje připravuje o dětství, rodinu, o jakoukoli nadějnou budoucnost.
Máme-li jako lidstvo obstát před globálními zkouškami, jako jsou klimatické změny, vede cesta přesně opačným směrem, než je podpora nacionalismu a pocitu, že za hranicemi našich zemí čeká samé nebezpečí. Je potřeba budovat vědomí pospolitosti, snažit se o dialog, jehož tmelem má být soucit s každým, kdo nějakým způsobem trpí. A v čele takového jednání by měli stát politici, po nichž budeme takové jednání vyžadovat. Právě ono by pak mělo být tím, co je nominuje k vedení společnosti.
Toto je naším posláním a jedinou nadějí pro budoucnost života na Zemi: zušlechťovat hodnoty, jako je soucit, respekt a zájem o druhé, věnovat důslednou pozornost problémům, které nás štěpí a ženou proti sobě. Ne akcentování rozdílů a opakování frází o údajné neslučitelnosti kultur. Pokud bychom dokázali zlomit kruh násilí tam, kde podle jedné moudré knihy všechno začalo, celému světu by to prospělo. A o to nám šlo naší akcí na Andělech.
Vy víte a jistě s tím počítáte, že to sem musím dát, a že to sem dám:
Trochu si lámu hlavu s tím, proč Američané na konci druhé světové války nepožadovali příměří s Japonskem. Přece kdyby s Japonskem tenkrát uzavřeli příměří, nemuselo by bývalo dojít ke zničení Hirošimy a Nagasaki. (To je pochopitelně ironie, Japonci by na žádné příměří nepřistoupili a Hamás také na žádné příměří nepřistoupí, a to dokonce i v případě, že by to příměří podepsal.)
Jsou dvě možnosti:
být ke Klusovi shovívavě vlídný jako jako k blbečkovi, který to "myslí dobře" (a nakonec je to jenom zpěvák, že), nebo
tvrdý a nekompromisní jako k člověku, který se vědomě přihlásil k symbolu oslavujícímu brutální a zrůdný antisemitský pogrom, ví o tom, hlásí se k tomu a nelituje toho.
To už každý podle svého naturelu.
A mimochodem:
Počet výskytu slova "rukojmí" v článku: 0 (nula).
Pane Kolaříku, ten "blbeček" Klus je mnohem lepší Ježíšův učedník než Vy.
Než nenávistný inteligentní člověk, který není schopen pro své klapky na očích vidět zlo na obou stranách a dehumanizuje tisíce dětský obětí.
Izraelský nálet před několika dny v Gaze zabil tři děti Ismáila Haníji, vůdce Hamásu, který se před válkou ukrývá v Kataru. Všichni tři synové patrně patřili k vojenskému křídlu Hamásu.
„Krev mých synů není dražší než krev našeho lidu,“ prohlásil Haníja, který má 13 synů a dcer.
„Jsem vděčný Bohu za čest, kterou mi prokázal smrtí tří mých dětí a několika mých vnoučat. Mým synům se dostalo této pocty. Zůstali s naším palestinským lidem v Gaze, neodešli ani neutekli,“ vzkázal z Kataru šéf Hamásu Haníja.
Otázka, pane Profante, zní, kdo nebo co ty zabité děti dehumanizuje.
Obávám se, že tahle válka skončí, až „Palestinci budou víc milovat své děti než nenávidět Izrael“. To bohužel není v dohledu, vyučování nenávisti k Izraeli financuje v palestinských školách dokonce i EU.
O víkendu se o svobodu „from the river to the sea“ zasadil i Írán, no tak uvidíme. Deník Referendum o tomto íránském boji za „svobodu od řeky až moři“ ale pokrytecky mlčí.
Co na to říká pan Outrata? Píše otevřené dopisy?
Židé to, pane Dospivo, zkoušeli mnohokrát, mnohokrát se zkoušeli v rámci boje „za lepší příští“ nechat (někdy za použití i jiných prostředků než kříže) ukřižovat.
V rámci multikulturalismu však nakonec tu blízkovýchodní mentalitu akceptovali.
Víte, nejsem věřící žádného abrahamovského náboženství, ale není útěcha, že mrtví spočinuli v Bohu velmi důležitá součást jak křesťanských, tak muslimských představ o smrti? A právě tak přesvědčení, že člověku a právě jen člověku se může dostat tohoto spočinutí?
Hodnocení "blbeček" jsem uvedl jako jedno z možných. Já osobně se přikláním k tomu druhému, které považuji za vážnější:
Klus je člověk, který se vědomě přihlásil k symbolu oslavujícímu brutální a zrůdný antisemitský pogrom, ví o tom, hlásí se k tomu a nelituje toho.
Vzhledem k tomu, že vy jste právě Kluse podpořil, vztahuje se toto hodnocení v plném rozsahu i na vás.
Jestli se váš postoj slučuje s postojem Ježíšova učedníka? Inu, neslučuje. Top je zřejmé na první pohled.
Pro vás ještě jednou zvlášť:
Hodnocení "blbeček" jsem uvedl jako jedno z možných. Já osobně se přikláním k tomu druhému, které považuji za vážnější:
Klus je člověk, který se vědomě přihlásil k symbolu oslavujícímu brutální a zrůdný antisemitský pogrom, ví o tom, hlásí se k tomu a nelituje toho.
Vzhledem k tomu, že jste právě Kluse podpořil, vztahuje se toto hodnocení v plném rozsahu i na vás.
To, že jak Dospiva, tak Profant si okamžitě vybrali hodnocení "blbeček" (který to myslí dobře), když jsem do protikladu k tomu hodnocení morální, je velmi symptomatické.
"Deník Referendum o tomto íránském boji za „svobodu od řeky až moři“ ale pokrytecky mlčí."
Nejen o tom. Například o "statečných Hutiech" v Rudém moři tady ještě nepadlo ani slovo.
"Otázka, pane Profante, zní, kdo nebo co ty zabité děti dehumanizuje."
Přesně tak. A Profantova invektiva vůči mně je absolutně (...smazáno autocenzurou)
No nic. Už jsem si zvykl, že si ten člověk nevidí do úst.
Člověk by si skutečně myslel, že to, co se stalo 7. října, je něco tak strašného, že už to lidmi konečně zatřese - i těmi, kteří do té doby neměli Izrael rádi, a nepřáli mu nic dobrého.
Ale ne. Někteří lidé mají skutečně hroší kůži, a pořád jim nedochází, že se změnilo absolutně všechno, a že lži, kterými po léta otravovali vzduch, už jsou naprosto chucpe.
A ještě si myslí, že se ještě tvářit moralistně, a brát si do úst náboženství a Ježíše.
Pan Nushart tady napsal dost vážnou věc, ze které vyplývá, že za ty desetitisíce obětí je zodpovědný Hamás, a nikdo jiný.
A co na to Profant? Zcela bez souvislosti začal blábolit cosi o abrahámovských náboženstvích, a spočinutí v Bohu. (Mimochodem, ono je taky peklo.)
Ovšem, když si to tak pročítám znovu, nemohu si pomoci: čtu v tom porozumění pro vůdce Hamásu, který Z KATARU chválí svoje padlé syny, že zůstali v Gaze.
Mimochodem, ano - to Hamás dělá: brání civilnímu obyvatelstvu v útěku, a netají se tím, že čím více civilních obětí, tím lépe.
Na otázku se sluší odpovědět, pane Nusharte. Nuže, otevřené dopisy teď zrovna osobně nepíšu, ale jeden jsem podepsal: výzvu za přijetí dětí z Gazy na léčení do České republiky, viz zde: https://www.petice.com/vyzva_vlad_pomoc_pro_100100_dti_z_gazy?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR0MAEWugF3eRJnlf9KS1IRqMMf55fQt4wxAFXsYrbBO-mqWAeJbtdBQR3w_aem_AVVCN6pDekC8DnOyVLquvf8XEWkZjbcvCwOMk4BBdWCbTGOMqrv5FcznXEa4akT4Po32O4E6xAV5mmzwKOhZkohq
Děti nedehumanizuje nikdo a nic. Ty jsou vražděny, mrzačeny a vyhladověny k smrti právě jako lidské bytosti. A pokud by opravdu existovalo peklo, pak v něm jejich vrazi skončí.
Ale dětské oběti dehumanizuje každý nechutný rasista, který je považuje za pouhé kolaterální ztráty pro jejich palestinský původ.
Ptal jsem se, pane Outrato, co říkáte na íránskou podporu boje za „svobodu od řeky až k moři“.
Nic, pane Nusharte. To není můj boj, ostatně soud, který jsem vyhrál, jasně uznal, že toto heslo má více různých významů. Ten, za který bojuji já, je úplně jiný.
Každé heslo má, pane Outrato, více různých významů. Například heslo „Svobodu Ukrajině“:
Když to řekne Fiala v souvislosti s pomocí Ukrajině, bude to heslo mít jiný význam, než když to řekne Putin v souvislosti s „pomocí“ Ukrajině.
Záleží prostě, jak to s těmi Ukrajinci – nebo ve vašem případě Izraelci – tedy myslíte. Jestli pro ně chcete svobodu ve smyslu tradičního chápání tohoto pojmu v našem kulturním okruhu, nebo jestli pro ně chcete svobodu (váhám dát zde toto slovo do uvozovek) ve smyslu tradičního palestinského chápání tohoto pojmu, které pochopitelně zahrnuje zničení Izraele. (Většinové palestinské chápání pojmu svoboda není kompatibilní s existencí Izraele a v tom se tedy shoduje s íránským chápáním hesla „Svobodu Palestině, od řeky až k moři“.)
Jak to tedy, pane Outrato, vlastně myslíte? Jak chcete chcete dosáhnout toho, aby heslo From the River to the Sea, PALESTINE will be free nebylo přenecháno jedné ze stran konfliktu (když ho ale přitom jedna tato strana sama jako své heslo vytvořila) a aby většina obyvatel takto vymezeného území chápala toto heslo inkluzivně přesně podle vás?
(Jestliže vám jde o inkluzivní chápání, proč toto území „od řeky až k moři“ nazýváte „PALESTINA“?)
Můžeme tedy klidně chtít svobodu pro Ukrajinu a říkat „od Čukotky po Užgorod Rusko musí být svobodné“?
Je toto inkluzivní chápání svobody na území od Čukotky po Užgorod?
Pardon, „... na území od Čukotky po Užhorod“.
To je celkem jednoduché, pane Nusharte. Palestina znamená území někdejší mandátní Palestiny. Lidé na tomto území, kde historicky velice nedávno vznikl stát Izrael a kde se nacházejí území označované jako Palestinská autonomie, tu mají žít rovnoprávně a svobodně. Je celkem jedno, jak se stát, kde budou žít, bude jmenovat, nebo kolik těch států bude.
Vidíte, že to v žádném případě není volání po zničení Izraele jako státu a uz vůbec ne po genocidě jeho židovských obyvatel. Jedine, co musí být odstraněno, je stávající systém okupačního právního apartheidu.
No dobře, pane Outrato, lidé na tom území od řeky až k moři „mají žít rovnoprávně a svobodně a je celkem jedno, jak se ten stát, kde budou žít, bude jmenovat a kolik těch států bude“.
To je předsevzetí, se kterým lze jistě částečně souhlasit („mají žít rovnoprávně a svobodně“), nejsme už ovšem podle mého názoru zcela kompetentní, abychom rozhodovali i o tom, zda má být jedno, jak se onen stát, ve kterém nežijeme, bude jmenovat a kolik těch států vlastně bude.
Možná je to tedy jedno vám, pochybuji ovšem, že je to jedno také Palestincům a Izraelcům. Ano, většina Palestinců si pochopitelně bude přát, aby ten stát na území „od řeky až k moři“ byl jeden a aby se jmenoval Palestina, což zase nebude jedno ani těm Izraelcům, kteří si přejí, aby ty státy byly dva. Ty státy samozřejmě od roku 1949 do roku 1967 klidně dva být mohly, Palestinci pro to ovšem vůbec nic neudělali – a nikde se také pochopitelně ani nemluví o „okupaci“ palestinských území (Západního břehu a Gazy) Jordánskem a Egyptem v letech 1949 – 1967, takže spíš než o dva státy podle plánu OSN z roku 1947 šlo Palestincům jen o to zničení Izraele.
Pochybuji, pane Outrato, že by se to do dnešní doby nějak změnilo a cílem Palestinců by se místo odstranění Izraele stalo odstranění „stávajícího systému okupačního právního apartheidu“.
[Jinak ovšem v tom britském mandátním území „Palestiny“ bylo zahrnuto i dnešní Jordánsko (nezávislost získalo v roce 1946 – tedy o dva roky dříve), takže k rozdělení toho britského mandátu Palestina minimálně na dva státy – jeden arabský a druhý židovský – skutečně došlo.]
Jak ale, pane Outrato, chcete zajistit, aby ti lidé mysleli podle vás a ne podle sebe – aby jejich cílem byl váš cíl a ne jejich cíl?
Jak chcete dosáhnout toho, aby heslo From the River to the Sea, Palestine will be free nebylo přenecháno jedné ze stran konfliktu (když ho ale přitom jedna tato strana sama jako své heslo vytvořila) a aby většina obyvatel takto vymezeného území chápala toto heslo právě tak, jak si přejete, aby ho chápala?
Pokud byste tedy vybíral z alespoň trochu reálných možností, kterou byste vybral Vy? Chcete, aby obyvatelé toho území od řeky až k moři žili svobodně v tom našem smyslu – ve smyslu, jak pojem „svoboda“ chápeme my v našem kulturním okruhu? (Uznávám, že to příliš reálné není, neboť to nejspíš předpokládá nějakou hromadnou převýchovu, kterou by nutně musela organizovat zase nějaká okupační mocnost.)
Anebo tedy chcete, aby žili svobodně ve smyslu svého vlastního palestinského chápání pojmu „svoboda“, které ale zcela pochopitelně zahrnuje i to zničení Izraele? Je nějaká jiná reálná možnost?
Ano, napsal jste, že to [od vás] v žádném případě není volání po zničení Izraele. Vyjadřujete se tedy sice pro nutnost odstranění „stávajícího systému okupačního právního apartheidu“ [„... musí být odstraněn“], formulujete ovšem tuto vámi pociťovanou nutnost jako proklamaci – v trpném rodě – neuvádíte tedy, kdo by tento „systém okupačního právního apartheidu“ měl podle vás vlastně odstranit. Jde tak tedy spíše o ideál váš vlastní (a třeba i o ideál mnoha Izraelců), nikoliv však o ideál většiny Palestinců (jejich ideálem je neexistence Izraele), takže ten váš ideál z tohoto důvodu nejde realizovat úplně snadno...
Předpokládá to totiž odstranění hluboce zakořeněné nenávisti – předpokládá to nějakou převýchovu ve smyslu „denacifikace“ či snad multikulturalismu, kterou by na takto vymezeném území (od řeky až k moři) musela patrně organizovat zase jakási okupační mocnost (mohlo by třeba znovu jít o „britský mandát pro převýchovu ke svobodě od řeky až k moři“ :-) – pochopitelně v intencích našeho západního pojetí svobody, které bychom jim museli vnutit).]
Není prostě možné zajistit, aby si lidé přáli to, co si přejete vy, a nepřáli to, co si sami přejí. Je to nereálné, a kdybychom se o to pokusili, bylo by to patrně kontraproduktivní.
Nevím, jak tomu může pomoci ta skutečnost, že jste vyhrál soud o jejich heslo, heslo, které tedy může mít více různých významů, přičemž vy bojujete nikoliv za ten jejich význam tohoto hesla, ale za význam jiný, za svůj vlastní význam tohoto hesla...
To je úžasné, jak se umíte podívat do hlavy každého Palestínce a odvodit z toho dobré důvody pro vraždění civilistů, zvláště dětí a žen. Inu, není nad usmiřovače. A ta Vaše znalost moderní historie,
hned je vidět znalosti, které by po věcné stránce překvapily kdekterého profesora historie na té které světové univerzitě.
Jenom pro pořádek znovu opakuji, že neustále opakované tvrzení o jakémsi "izraelském apartheidu" je lež.
Všichni arabští občané Izraele jsou plnoprávnými občany, že zejména oni sami potvrzují, že nejsou a necítí se být občany 2. kategorie, jsou k Izraeli jako ke své vlasti loajální, a v žádném případě by nechtěli svoje izraelské občanství vyměnit za možnost jít "k těm svým" na druhou stranu, na západní břeh, natož do Gazy.
A znovu opakuji, že po 7. říjnu jsou tyto antisemitské lži ve slušné společnosti už absolutně netolerovatelné.
"znalosti, které by po věcné stránce překvapily kdekterého profesora historie na té které světové univerzitě".
Ono se taky bohužel po 7. říjnu ukázalo, že "kdekterý profesor historie na té které světové univerzitě" je antisemita až na dřeň.
A k tomu vašemu "příměří" jenom připomínám, že ano, 6. října loňského roku bylo příměří.
Ono bylo dokonce oficiálně ještě i 7. října.
Profantovy žvásty o "vraždění civilistů, zvláště dětí a žen" jsou dojímavé - to on umí, tohleto.
Takže si pro pořádek znovu připomeňme, že je to jedině Hamás & Co., kdo vědomě, cíleně a úmyslně vraždí civilisty, zvláště ženy a děti.
Jinak díky, pane Nusharte. Sám bych to tady proti těm supům vzdal.
to, co píšete, že "všichni arabští občané Izraele jsou plnoprávnými občany, že zejména oni sami potvrzují, že nejsou a necítí se být občany 2. kategorie", je prostě lež.
Naopak je řada svědectví, že se právě tak cítí - jako občané druhé kategorie. Tedy mají občanské právo (prvních dvacet let po roce 1948 je ale neměli), ale nemají stejná práva jako židovští občané Izraele.
Například jsou velmi omezováni co do možnosti vlastnit nemovitost a stavět domy. De facto jsou často nuceni stavět nelegálně, aby vůbec mohli bydlet - "legálně" ovšem znamená podle zákonů nastavených předem tak, aby je znevýhodňovaly.
Velice dobře to popisuje i u nás známý spisovatel Sajjid Kašua, hebrejsky píšící palestinský autor z Izraele, ve své zatím poslední knize Sledování změn. Tam ukazuje, jak tato nemožnost stavět a bydlet ničí vztahy v rodinách. Řeč je o občanech Izraele, nikoli o obyvatelích Západního břehu.
Další informace jsou zde: https://www.972mag.com/israels-housing-policy-for-arabs-is-designed-to-fail/
Můžete si psát o supech, co chcete, ale proti tomuto opakování zjevných nepravd budu vždycky protestovat, co mi síly budou stačit.
Panečku, 12 000 mrtvých palestinských dětí - to vypadá skoro na porušení lidských práv. Ale zřejmě izrelských, protože největší ochránce lidských práv na světě, USA, nedávno schválily balík vojenské pomoci ve výši 26 miliard dolarů právě pro Izrael. Inu, ta politika lidských byla vždy nad chápání prostáčka mého kalibru, obzvlášť v podání právě USA je na mě až příliš sofistikovaná. Snad by ta vojenská pomoc mohla souviset s nedávným izraelským útokem na íránskou ambasádu v Sýrii, což by nechápaví hlupáci jako já hodnotili jako flagrantní porušení mnoha mezinárodních norem, při kterémžto útoku zahynulo, pokud si dobře pamatuji 16 osob, z nichž jen část patřila mezi vojáky. Zřejmě tedy asi politika lidských práv spočívá ve vybombardování cizích ambasád, při kterém je třeba zabít určité množství civilistů a pak také v zavraždění co největšího množství dětí. Jak prosté. Ale vlastně asi ne, protože z nějakých záhadných důvodů, které jsem zatím nepochopil, to neplatí pro Rusko, které za násobně menší počty obětí na Ukrajině bylo na rozdíl od USA a Izraele masivně (či masivněji), např. ve většině českých médií, kritizováno...no, nechám to koňovi, má větší hlavu.
Velmi si vážím vašeho ocenění, pane Profante. Ty důvody pro vraždění dětí a žen jsou pro normálního člověka opravdu těžko pochopitelné. Pokud ovšem podle průzkumu Arab World Research and Development tři čtvrtiny Palestinců vyjadřují těm barbarským praktikám ze 7. října podporu (pouze 13% Palestinců bylo jednoznačně proti tomu), nenávist k Izraeli se za peníze z EU vyučuje v palestinských školách a ještě se navíc to vraždění v důsledku poměrně slušné renty, vyplácené vězněným Palestincům ze zahraniční pomoci, finančně i vyplatí, asi se pak není čemu divit. (Terorista, kterýho v Izraeli odsoudí ke třiceti letům vězení, si může přijít i na 3000 dolarů měsíčně od palestinské samosprávy.)
A zkuste dobře vycházet s člověkem, který si přeje, abyste neexistoval – to jaksi moc nejde a není to vůbec jednoduché.
V režimech, které vládnou nebo vládly třeba v Rusku, v Gaze nebo v Německu ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století prostě „není problém zjistit, co si lidé skutečně myslí, problém, pane Profante, je, že lidé nemohou skutečně myslet“.
hezká floskule, to o té nemožnosti myšlení, ale nepravdivá. Myslet lidé mohli v nacistickém Německu a ostatních tolitalitních státech. Nemohli vytvářet veřejné mínění a dostatečně konfrontovat nosnost svých myšlenek ve svobodné diskusi, ale to je něco jiného.
Dokumentů, že lidé v těch režimech dokázali myslet a často velmi pronikavě, máme docela dost, stačí číst.
Co se dnešního Ruska týče, máme doklady docela soudobé.
Myšlení je, ve společenské oblasti zvláště, ve své podstatě funkční záležitostí. Pochopit některé věci se nám proto může zdát být docela jednoduché, třeba jako nakreslit (zhruba) čtverec. Jenže nakreslete ho, když máte zároveň, druhou rukou, dělat kolečko! Normální člověk tohle nedokáže.
Oběma rukama umíme dělat buď čtverce, nebo kolečka. Jestliže jsou funkční a únosná pouze kolečka, národ vyznává rondokubismus.
k tomu, co píšete, je ovšem třeba doplnit druhou stranu, a to tu, že Palestinci jsou soustavně vyháněni, zbavováni domova, práv, svobody, a to skutečně od samého začátku. Už otec zakladatel Izraele Ben Gurion si psal celkem bez obalu do deníků o tom, že Araby je třeba vyhladovět, že se nemají rozlišovat muži a ženy a děti. Že je třeba zemi etnicky vyčistit, což se také s velkou důkladností dělo. Ono je opravdu dost reálných důvodů pro to, aby Palestinci Izrael a Izraelce nenáviděli.
Ale jistě, pane Profante, že těch 13% myslí. Přece kdyby nemysleli, tak by to vraždění dětí a žen schvalovali společně s těmi třemi čtvrtinami.
V době, kdy jsem se snažil sesumírovat své stanovisko ke zdejší diskusi, jsem narazil na vyjádření, které sice v každém punktu nesdílím, ale rozhodně je mám za dost podnětné. Proto pro případné zájemce odkaz.
Ono možná není ani potřeba chodit tak daleko do historie. Stačí jít k roku 1993, kdy byly podepsány dohody z Osla a reálně začal mírový proces, jehož selhání vyneslo k moci Hammás. Terorismus, který tehdejší vývoj zmaříl, začal na osadnické straně (Baruch Goldstein, neblahé -- a pro příliš mnoho Izraelců dodnes oslavované -- pamětí).
On je to docela důležitý moment, protože ukazuje selektivní vidění i tak přemýšlivého a nefanatického člověka jako je Ivo Horák -- prostě to mírové řešení bylo možné tehdy a je možné i dnes, řeči o fatální geopolitické nutnosti jsou účelový žvást.
Pamatuji doby, kdy neměl řešení irský terorismus a pro chudáky Angličany měli mnozí pochopení, když navrhovali řešení Severního Irska slovy "Drop the bomb" (míněna opravdu "ta bomba").
ten Mikuleckého článek je zajímavý. Mně osobně připadá stěžování si, že v něm "ničí soucit", civilisté, kteří hromadně umírají, aniž se dotyčný snaží jim jakkoli pomoci, značně chucpe. Takový morální sebekýč.
Ale pozici pana Mikuleckého chápu, je prostě 100% proizraelská, dává jim dopředu bianco šek na všechno a nic jiného se podle něj dělat nedá, než pomáhat Izraeli, ať si to sám "vyřeší". Pak mu ovšem nic jiného než naříkat, jak v něm umírající palestinští civilisté ničí lidskost a soucit, opravdu nezbývá. On nechce soucítit, nechce doopravdy rozumět.
Pro naše téma je zajímavé, že izraelská obvinění vůči agentuře UNRWA z podpory terorismu a útoku Hamásu ze 7. října se nyní na základě důkladného prošetření ukázala jako zcela nepodložená. Například se nenašly žádné dpklady údajného antisemitismu a výuky k nenávisti v palestinských školách.
Škoda se již stala, ale na místě je mezinárodní tlak na obnovení příspěvků UNRWA. Viz:
Dvojstátní řešení je mrtvé, není už žádný prostor pro jeho realizaci, stalo se historickým konceptem. A s Palestinou / Izraelem jako jednotným státem pro všechny už taky nikdo nepočítá. Ani jedna strana to nechce.
Co zbývá? Silnější zničí slabšího. Časem. A o síle jednotlivých stran není pochyb. Hamas se snaží svou slabost kompenzovat tím, že před sebe postaví živé štíty, ať už rukojmí nebo vlastní ženy a děti. Když jich umírá hodně, způsobí to nepříteli potíže...
A Kristus umřel a jeho tělo hnije na kříži.
pane Morbicere? Někteří nejprozíravější Izraelci, jako historik Yuval Noah Harari, vidí v dnešní politice Izraele velkou slabost. Harari přirovnává dnešní Izrael za Netanjahua k biblickému Samsonovi, který zničil Gazu, ale přitom i sám sebe...
„Izraelská obvinění vůči agentuře UNRWA z podpory terorismu a útoku Hamásu ze 7. října se nyní na základě důkladného prošetření ukázala jako zcela nepodložená. Nenašly se žádné doklady údajného antisemitismu a výuky k nenávisti v palestinských školách.“
-----------------------------
Možná by stačilo podívat se do těch učebnic a na sociální síť Telegram, kde mají učitelé UNRWA skupinu.
Nevládní organizace Impact (Institut pro monitorování míru a kulturní tolerance ve školním vzdělávání) analyzovala asi dvě stovky učebnic, schválených palestinských ministerstvem vzdělávání.
Konstatovala, že učebnice, používané ke vzdělávání palestinských dětí, podněcují k mučednictví a k obětování životů v zájmu neustálého boje a že „násilí, mučednictví a džihád se systematicky objevují ve všech ročnících a předmětech. Extrémní nacionalismus a islamistické ideologie jsou rozšířeny ve všech učebních osnovách včetně učebnic přírodních věd a matematiky.“
Impact používá metodické standardy založené na doporučeních UNESCO a OSN.
„Izraelská obvinění vůči agentuře UNRWA z podpory terorismu a útoku Hamásu ze 7. října se nyní na základě důkladného prošetření ukázala jako zcela nepodložená. Nenašly se žádné doklady údajného antisemitismu a výuky k nenávisti v palestinských školách.“
-----------------------------
Možná by stačilo podívat se do těch učebnic a na sociální síť Telegram, kde mají učitelé UNRWA skupinu.
Nevládní organizace Impact (Institut pro monitorování míru a kulturní tolerance ve školním vzdělávání) analyzovala asi dvě stovky učebnic, schválených palestinských ministerstvem vzdělávání.
Konstatovala, že učebnice, používané ke vzdělávání palestinských dětí, podněcují k mučednictví a k obětování životů v zájmu neustálého boje a že „násilí, mučednictví a džihád se systematicky objevují ve všech ročnících a předmětech. Extrémní nacionalismus a islamistické ideologie jsou rozšířeny ve všech učebních osnovách včetně učebnic přírodních věd a matematiky.“
Impact používá metodické standardy založené na doporučeních UNESCO a OSN.
Pokud bychom, pane Outrato, chtěli zastavit nějaký těžko řešitelný „historický“ konflikt, kde už je těžké rozhodnout, „kdo si začal“, domnívám se, že uvažování v módu, jestli „první ublížil více druhému, nebo druhý prvnímu“, k tomu nepřispěje.
Po roce 1948 (ale i před ním) byli soustavně vyháněni jak Palestinci, tak i Židé. Například v arabských zemích bylo před druhou světovou válkou trvale usazených více než jeden a půl milionu Židů, kteří tam žili po mnoho generací. Po vzniku Izraele v roce 1948 (a po vpádu všech sousedních států, které se Izrael pokusily zničit ihned po jeho vzniku) se situace pro Židy v arabských zemích značně zhoršila. Statisíce z nich musely odejít z domova. Pozemky, které v arabských zemích Židé opustili, svojí rozlohou možná i několikrát převyšují rozlohu dnešního Izraele.
O to ale dnes už snad ani nejde. Jde o to, jak ukončit dlouhodobý konflikt mezi Židy a Palestinci, jak ukončit současnou válku v Gaze, aby se za nějaký čas zase neopakovala.
Jaké je Vaše řešení?
Ano pane Outrato, tahle větev myšlení bude v Izraeli taktéž živá. Vychází z tradice a z pojetí vyvoleného národa, kdy to "vyvolení" neznamená, že budou do úst létat pečení holubi, ale spíš naopak, Bůh je na ně přísnější než na jiné, když se mu vzpouzejí například špatnou vládou svých věcí, klidně je potrestá otroctvím nebo je rozmetá po celém světě...
Před pár týdny mi psal můj tel-avivský přítel, bohužel naposled, zdálo se mu, že odchází v temnou hodinu a bál se o své blízké, kterými je naštěstí obklopen.
Psal o Netanjahuovi, že on potřebuje válku, aby se udržel u moci, v míru ho postaví před soud, protože na něj padá tíha 7. října a z té odpovědnosti se nevykroutí. A nejen toho, ale celkového stavu, do kterého se izraelská politika dostala, jak to popisuje Harari.
"Může to být vůbec horší?" ptal se mě.
V té vaší realistické vizi , "silnější zničí slabšího", jsou tři značně nerealistické momenty:
a) Ono to dost dobře nejde. Nedokážete vyvraždit dva miliony lidí, vždycky jich zbude v utečeneckých táborech (vzhledem k hostitelským zemím bez možnosti účinné integrace) dost pro další kolo nenávisti.
b) Silnější sice ještě dokáže účinně udržovat svou nadvládu a ničit. Ale jak psal ten Váš známy z Tel-Avivu, platí zato politiky zajetými v nutnosti eskalace konfliktu. Respektive politikou, která ke svému přežití potřebuje nepřítele na život a na smrt. Ať to je Palestinec nebo zrádce Jicchak Rabin. Jenomže zatímco by snad tato politika mohla zlikvidovat populaci obou palestinských enkláv, nedokázal by se obejít bez nových nepřátel na život a na smrt.
c) V Evropě i Americe vymírá poslední generace se špatným svědomím, protože jsme nedokázali zabránit holokaustu. A naopak roste populace s kořeny na blízkém východě a saharské Africe, v USA také populace domácích muslimských konvertitů. A klesá počet Židů s pocitem náboženského nebo nacionálního závazku vůči Izraeli.
Řekl bych, že pro dlouhodobé přežití potřebuje Stát Izrael mírové řešení víc než palestinský národ.
Palestinský národ?
Myslíte, pane Profante, „národ“ v herderovském smyslu, nebo „národ“ chápaný občansky?
Už si nějak nevzpomínám, kde jsem četl, že „národ je u nás chápán jako obranné společenství hodnot, které ovšem reálně neexistují“ a že pojem „národní zájmy“ je proto u nás infikován nejasnostmi ohledně toho, co to ten „národ“ (a „národní“ stát) v éře globalizace vlastně je.
A také že„volání po společenství kultury (krev se po tom drobném skandálku s "fremdartige Blut" dovezeném z Norimberka na tancích nejkulturnějšího evropského národa u nás příliš nezdůrazňuje) už postihlo v českých zemích kdekterého idiota...“
„Etnickou gravitaci nemůžeme zrušit úředním výnosem, ale demokraté musí dělat vše proto, aby mohla být jen soukromou volbou.“ Občan se má rozhodnout o své národnosti a o tom, jak ji bude praktikovat. „Nevím, proč bych si o své studentce, která má vietnamské jméno a ve střední Evropě nepříliš běžné rysy, měl myslet, že není Česka.“
Netvrdil jste kdysi něco takového i vy, pane Profante?
„Žádná česká kultura, žádná česká historie, žádná česká společnost, ba ani žádný český národ totiž ve skutečnosti neexistují“, četl jsem (už si vzpomínám) v jednom starém článku na DR.
Aby to tedy konečně bylo jasné: Česká kultura, česká historie, česká společnost ani český národ ve skutečnosti neexistují; palestinská kultura, palestinská historie, palestinská společnost a palestinský národ ve skutečnosti existují a u té ukrajinské kultury, ukrajinské historie, ukrajinské společnosti a ukrajinského národa je to všechno otázka názoru.
Trochu mě prostě mrzí, že někteří intelektuálové mají k pojmu „národ“ čistě účelový postoj (a někteří z nich si to možná ani neuvědomují).
Není to pro některou stranu toho (kulturního) konfliktu (konfliktu kultur, morálky, etiky...) užitečné? Jsou lidé s účelovým postojem k tomuto pojmu „užiteční“?
Ano, vím, je to složité.
Národ existuje tehdy a potud, pokud existují lidé, kteří jsou ochotni se s ním identifikovat a provozovat ho. Slušný dospělý národ se přitom obejde bez biologického příbuzenství, pokud se Hong vyrostla v Čechách, chodila do českých škol a vládne spisovnou češtinou lépe než Nushart, neznám důvod, proč zpochybňovat její rozhodnutí být Češka. A naopak, pokud se nechce dáma z Ostravy považovat za Češku, ač jinak než česky pusu otevřít neumí, je to její svaté právo.
O neexistenci české národní kultury jsem nikdy nemluvil. Ovšem nepřekvapuje mě, že mi to podsouváte, nic než nepoctivost od vás nečekám.
Jestli vám dobře rozumím, pane Profante, vznikl palestinský národ v té době, kdy se našli lidé, kteří byli ochotní se s ním identifikovat a provozovat ho?
A co jinak? Už Izraelci ve spolupráci s Američany a morální podporou pana Nusharta všechny ty palestinské děti a ženy vyvraždili? A koho budeme vraždit potom? Představte si, že by všechny ty americké, izraelské ale i české zbrojovky neměly odbyt... To přeci nemůžeme dopustit.
Podle toho jak teď česká média píší spíše o počasí nebo vysoké ceně zmrzliny v Chorvatsku se zdá, že vraždění palestinských dětí pokračuje podle plánu. Jak psal jeden komentátor: Buča 24/7.
hádat můžete, co chcete, ke ctění svobody slova patři i strpět vaše bláboly.
Pane Krupičko, v Buči měly oběti většinou svázané ruce, byly střeleny do týla, Rusové je s předstihem telefonicky o svých úmyslech neinformovali, aby jim poskytli čas uchýlit se do bezpečí, a ukrajinská armáda je nepoužívala jako živé štíty a v odchodu jim nebránila.
Pane Profante, jestliže podle vašich vlastních slov „národ existuje tehdy a potud, pokud existují lidé, kteří jsou ochotni se s ním identifikovat a provozovat ho“, tak mě pochopitelně docela dost zajímá, KDY se ti lidé, kteří byli ochotni provozovat palestinský národ a identifikovat se s ním, vlastně objevili – KDY ho začali provozovat.
Chápu, že vám to přijde jako blábol, ovšem je to váš vlastní blábol.
Když Vás něco zajímá, není nic jednoduššího, než si to nastudovat. O dějinách území Palestiny za posledních sedmdesát let toho vyšlo v češtině docela dost.
A právě tak o problematice moderního národa a jeho ustanovování.
Mimochodem, to co označujete za blábol, není moje myšlenka, původně je formuloval jakýsi Ernst Renan koncem 19. století, pak ji souhlasně převzal jakýsi Tomáš G. Masaryk a pár tisíc dalších badatelů.
To sice neznamená, že ta věta přesto nemůže být blábol -- ale jenom neohrožený idiot ji napřed pořádně nepromyslí, než ji nazve.
Ostatně dokavad se neomluvíte za to, co jste mi pokusil podsunout ve svém příspěvku -- mám na mysli tu neexistenci národní kultury -- nehodlám s Vámi ztrácet čas a proto mě už , prosím neoslovujte.
Nejdřív je to podle Profanta (můj) blábol a za chvíli se od něj dozvím, že „tu myšlenku souhlasně převzal jakýsi Tomáš G. Masaryk a pár tisíc dalších badatelů“. :-) :-)
„tu myšlenku souhlasně převzal jakýsi Tomáš G. Masaryk"
A tak vzniknul československý národ.
"Ostatně dokavad se neomluvíte za to, co jste mi pokusil podsunout ve svém příspěvku...nehodlám s Vámi ztrácet čas a proto mě už , prosím neoslovujte."
To sedí. Profant se mi neomluvil nikdy za nic.
Jinak pár tisíc badatelů se shodlo na tom, že myšlenka "československého národa" byla od Masaryka čistá momentálně politická účelovost.
To asi nebude tak úplně štymovat. Národ zahrnující "Čechy, Moravany, Slezáky a uherské Slováky", "od Šumavy k Tatře" vznikl v Prešburgu (pozdější Bratislavě), Vídní a nakonec také v Praze někdy s koncem napoleonských válek. Vytvořili ho tehdy Slováci Kollár a Šafařík, Moravan Palacký, vídeňský Čech Nejedlý a dosti zdráhavě ho spoluvytvářeli někteří obrozenci v Praze.
Byl to jeden ze tří národů, který tehdy chtělo provozovat významnější množství gramotných obyvatel české kotliny -- vedle dvojkmenného zemského národa českého a národa rakouského. V roce 1848 uspěl politicky konkurenční český národ jako česko-moravsko- slezský, v roce 1918 se prosadil ten česko-slovenský s definitivním potlačením dvojkmenného národa česko-německého (československý národ a národnosti s rovnými právy, které je ústavou zakázáno odnárodňovat) V roce 1917 podepisovali čeští a slovenští spisovatelé manifesty s požadavkem autonomie českoslovanského národa a sotva to tehdy dělali v důsledku četby Masaryka (ten až do války zastával dost podivný pojem českého národa definované úkolem, jenž mu dala prozřetelnost).
Vždy to byly národy, které se nezakládaly na pouhé etnické nebo jazykové identitě, ale na společné národní kultuře a společné politické odpovědnosti za provozování občanského státu.
Co se toho československého národa po roce 1918 týče, včetně důsledného potlačování antisemitismu.
Prostě vždycky se budu raději hlásit ke tradici československého národa než ke tradici národního antisemitského a antifeministického národa českého, který kolaboruje s nacisty pro hodnotu biologického přežití národa (Druhá republika) nebo ke slovenskému národu hlinkovského Slovenského státu. Nebo k packalům, kteří pro své malinké zájmy o sesličky a korýtka rozvrátili v roce 1992 Československo.
Myslím, že se v této diskusi dotýkáme zásadní otázky. Pokusím se zformulovat, jak rozumím "národu" obecně a ve vztahu k Palestině zvláště.
Národ je podle mě určité historicky zasazené a zformované společenství. Tím, co je naprosto zásadní pro to, abychom mohli mluvit o národu, je "společný příběh", tedy společně sdílená kolektivní zkušenost. Z druhé strany, jaksi stínově, k tomu patří "národní mýty", jakési opět kolektivní projekce. Ostatní věci (etnická, jazyková, kulturní, náboženská identita aj.) jsou podle mě druhotné.
Národy tu nejsou odjakživa, ale v určité historické chvíli vznikají, formují se. Například Makedonci jsou dnes nepochybně samostatným národem s vlastní identitou a státností, ale před sto lety je Řekové považovali za Řeky a Bulhaři za Bulhary.
Když to vztáhnu na Palestince, vychází mi z toho, že se jako samostatný národ s vlastním "příběhem" zformovali během 20. století. Přispěla k tomu do velké míry právě nakba (národní katastrofa) čili vyhnání v roce 1948 a vše, co následovalo, což se stalo základem jejich národního příběhu.
Dnes nepochybně jsou Palestinci samostatným národem, a popírání toho je jen zavírání očí před realitou (jako každé popíračství) nebo snaha realitu manipulovat k nějakým politickým cílům.
Myslím, že mezi palestinským a židovským národem je podle mě jedna důležitá podobnost. Oba mají ve své kolektivní paměti (je jedno, jak je dlouhá) vrytou formativní zkušenost vyhnání. Oba mají silný vztah ke Svaté zemi. V tom je snad jistá naděje do budoucnosti.