Desítky světových médií požadují po Izraeli, aby dodržoval práva novinářů v Gaze
Redakce DRDesítky světových médií včetně celé řady nejrenomovanějších organizací požadují po Izraeli, aby začal chránit práva novinářů v Gaze. V konfliktu bylo už zabito 94 novinářů, z toho 89 Palestinců. K výzvě se připojil i Deník Referendum.
Desítky novinářských organizací z celého světa se připojily k otevřenému dopisu organizovanému Výborem na ochranu novinářů, kterým vyjadřují solidaritu kolegům působícím v Pásmu Gazy. Dopis podepsali mimo jiné ředitelé či šéfredaktoři agentur jako Associated Press, Agence France-Presse a Reuters, televizních stanic jako BBC, ABC či CNN, deníků jako New York Times, Guardian, Financial Times, Washington Post či Süddeutsche Zeitung i magazínů jako New Yorker či Der Spiegel.
Výbor na ochranu novinářů v tiskové zprávě označil konflikt za „nejsmrtonosnější pro novináře“ ze všech, které organizace dosud dokumentovala. V Pásmu Gazy od počátku izraelského tažení zahynulo čtyřiadevadesát novinářů. Z toho devětaosmdesát palestinských novinářů zabila izraelská armáda.
Výzvu podepsali i zástupci dvou izraelských médií: deníku Hárec a internetového časopisu +972 Magazine a jeho v hebrejštině vycházejícího sesterského média Local Call. Mezi jmény podepsaných nechybí ani některé z největších postav současného světového novinářství jako Alan Rusbridger, šéfredaktor časopisu Prospect, či držitelka Nobelovy ceny míru Maria Ressa.
Podpisy připojily také přední novinářské organizace z Dánska, Estonska, Filipín, Francie, Irska, Indie, Japonska, Jižní Afriky, Jordánska, Kataru, Keni, Libanonu, Nigérie, Německa, Mexika, Pákistánu či Švýcarska. Jedinou českou novinářskou organizací, která se k výzvě připojila, je Deník Referendum.
Výbor na obranu novinářů je nezávislou občanskou organizací, která se zasazuje za ochranu svobody slova všude ve světě. Brání právo novinářů psát svobodně bez obav z postihu či pronásledování. Plné znění dopisu následuje.
Otevřený dopis k situaci novinářů v Gaze
My, níže podepsaní, stojíme za palestinskými novináři v jejich požadavcích na bezpečnost, ochranu při výkonu profese a svobodu přinášet zprávy.
Už bezmála pět měsíců novináři a pracovníci médií v Gaze, kteří jsou prakticky výlučným zdrojem informací o dění na palestinských územích, pracují v bezprecedentních podmínkách: podle Výboru na ochranu novinářů jich bylo ve válce zabito už devětaosmdesát. To je vyšší počet, než jaký byl kdy zabit v jediné zemi za celý rok.
Palestinští novináři, na něž se mezinárodní novinářské organizace a mezinárodní společenství spoléhá, pokud jde o informace přímo v Gaze, nepřestávají přinášet informace z místa navzdory mimořádnému osobnímu riziku. Ve své práci pokračují přes úmrtí rodinných příslušníků, přátel, kolegů, zničení svých domovů a redakcí, navzdory neustálému nucenému přesouvání, komunikačním výpadkům i nedostatku potravin a paliva.
Novináři jsou civilisté a izraelské úřady jsou mezinárodním právem zavázány chránit jejich bezpečnost. Kdokoli nese odpovědnost za porušování tohoto dávno zakotveného práva, by se měl zodpovídat.
Útoky na novináře jsou rovněž útokem na pravdu. Zavazujeme se bránit bezpečnost novinářů v Gaze, která je nedělitelná od bezpečnosti novinářů kdekoli jinde na světě.
- Kim Godwinová, prezidentka, ABC NEWS
- Phil Chetwynd, ředitel světového zpravodajského servisu, Agence France-Presse
- Hossam Kanafani, šéfredaktor, Al-Araby Al-Jadeed
- Nora Younisová, zakladatelka a šéfredaktorka, Al-Manassa, Egypt
- Alaa El Ghatrifi, šéfredaktor, Al-masry Al-youm, Egypt
- Ghassan Hajjar, výkonný editor, An-Nahar, Libanon
- Rawan Damen, ředitel, ARIJ (Arabští reportéři pro investigativní novinářství)
- Stefano Corradino, ředitel, Articolo21, Itálie
- Širo Nakamura, prezident, The Asahi šimbun, Japonsko
- Nicole Dungcaová, prezidentka, Asian American Journalists Association, USA
- Julie Paceová, výkonná ředitelka, Associated Press
- Simon Spanswick, výkonný ředitel, Association for International Broadcasting
- Nancy Prager-Kamelová, předsedkyně, Asociace zahraničních dopisovatelů, USA
- Deborah Turnessová, výkonná ředitelka, BBC News
- Hikmet Adal, šéfredaktor, Bianet, Turecko
- Ingrid Ciprián-Matthewsová, prezidentka, CBS News
- Mark Thompson, výkonný ředitel, CNN
- Daoud Kuttab, generální ředitel, Community Media Network, Jordánsko
- Branko Brkic, šéfredaktor, Daily Maverick, Jižní Afrika
- Alia Ibrahim, výkonná ředitelka, Daraj, Libanon
- Jakub Patočka, šéfredaktor, Deník Referendum
- Dirk Kurbjuweit, šéfredaktor, Der Spiegel, Německo
- Barbara Jungeová, šéfredaktorka, Die Tageszeitung, Germany
- Ulrike Winkelmannová, šéfredaktorka, Die Tageszeitung, Germany
- Khaled Elbalshy, prezident, Syndikát novinářů Egypt
- Mohamed Saad Abdel Hafiz, výkonný editor, Al-Shorouk, Egypt
- Patrick Mayoyo, ředitel inovací, Eyewitness Africa, Keňa
- Roula Khalafová, šéfredaktorka, Financial Times, Velká Británie
- Laurent Richard, zakladatel a výkonný ředitel, Forbidden Stories, Francie
- Giuseppe Di Maula, šéfredaktor, FotosIntensi, Italy
- Laurie Haysová, šéfredaktorka/výkonná ředitelka, The Fuller Project
- Priti Patnaiková, zakladatelka, šéfredaktorka, Geneva Health Files, Švýcarsko
- Katharine Vinerová, šéfredaktorka, The Guardian, UK
- Julia Montfortová, šéfredaktorka, Guiti News, France
- Aluf Benn, šéfredaktor, Haaretz, Izrael
- Marc Saikali, předseda, Ici Beyrouth and This is Beirut, Libanon
- Geordie Grieg, šéfredaktor, The Independent, UK
- Elena Cosentinová, ředitelka, International News Safety Institute, UK
- Elisa Leesová Muñozová, výkonná ředitelka, International Women’s Media Foundation
- Sandy Prieto-Romualdezová, předsedkyně, Inquirer Group of Companies, Filipíny
- Deirdre Veldonová, výkonná ředitelka, The Irish Times, Irsko
- Rachel Corpová, výkonná ředitelka, ITN, UK
- Andrew Dagnell, šéfredaktor, ITV News, UK
- Amir Rotem, šéfredaktor, Local Call, Izrael
- Terry Tangová, pověřená výkonná editorka, Los Angeles Times
- Mohammed Al-Fazari, výkonný ředitel a šéfredaktor, Muwatin Media Network
- Rameeza Nizami, výkonný ředitel, Nawaiwaqt Group, Pákistán
- Pamella Sittoniová, výkonný editorka, Nation Media Group, Kenya
- Yvette Cabreraová, prezidentka, National Association of Hispanic Journalists, United States
- Rebecca Blumensteinová, prezidentka, editorka, NBC News
- Ebele Okobi, výkonná ředitelka, The New Humanitarian
- David Remnick, šéfredaktor, The New Yorker
- AG Sulzberger, vydavatel, The New York Times
- Edith Chapinová, šéfredaktorka, NPR, USA
- Maha Al Bahnasawi, výkonný ředitel, ONA Media Services, Egypt
- Martha Ramosová, prezidentka, World Editors Forum Mexiko
- Miranda Patrucicová, šéfredaktorka, Organized Crime and Corruption Reporting Project
- Amalie Kestlerová, šéfredaktorka, Politiken, Denmark
- Carlos Eduardo Huertas, zakladatel a ředitel, CONNECTAS
- Hans Väre, šéfredaktor, Postimees Grupp, Estonsko
- Musikilu Mojeed, šéfredaktor, Premium Times, Nigeria
- Alan Rusbridger, Editor, Prospect magazine, UK
- Lara Bitarová, šéfredaktorka, The Public Source, Libanon
- Jon Sawyer, výkonný ředitel a prezident, Pulitzer Center on Crisis Reporting
- Ritu Kapur, výkonný ředitel, The Quint, Indie
- Marcela Turatiová, spoluzakladatelka, Quinto Elemento Lab, Mexico
- Maria Ressa, CEO and Co-Founder, Rappler, Philippines
- Alessandra Galloniová, šéfredkatorka, Reuters, UK
- Ayman Mhanna, výkonný ředitel, Samir Kassir Foundation, Lebanon
- Alejandro Páez Varela, výkonný ředitel, SinEmbargo, Mexiko
- Kamal Siriwardana, šéfredaktor, SMN24Media, Srí Lanka
- Nwabisa Makungaová, šéfredaktorka, The Sowetan, Jižní Afrika
- Ramsey G. Tesdell, výkonný ředitel, Sowt Media, Jordánsko
- Esther Ngová, výkonná editorka, Star Media Group Berhad, Malajsie
- Wolfgang Krach, šéfredaktor, Süddeutsche Zeitung, Německo
- Wafaa Haidarová, ředitelka, Tele Liban, Libanon
- Anne Marie Owensová, šéfredaktorka, Toronto Star, Canada
- Lyas Hallas, výkonný ředitel, Twala, Alžírsko
- Fernando Belzunce, ředitel obsahu, Vocento, Španělsko
- Assaad Maroun, generální manažer, Voice of Lebanon
- Sally Buzbeeová, výkonná editorka, The Washington Post
- Vincent Peyrègne, výkonná ředitelka, World Association of News Publishers (WAN-IFRA)
- Ghousoon Bisharatová, šéfredaktorka, +972 Magazine
Anglické znění dopisu s průběžně se rozšiřujícím seznamem signatářů je na stránkách Výboru na ochranu novinářů.
Teda vy jste se zase rozjeli.
Poprvé se slovo "novináři" v souvislosti se 7. říjnem objevilo, když se ukázalo, že mnoho novinářů jezdilo s "trestným komandem" Hamásu, a natáčeli jejich zrůdnosti.
Takže spolupachatelé.
Potom jsem si tady na DR v jednom z nesčetných článků, které se tu hned vyrojily, přečetl popíračské lži o tom, že k žádným zrůdnostem nedocházelo, a že naštěstí "máme v Gaze svoje novináře", kteří to dosvědčují.
Například „novináři“ Ašraf Amra a Mohammed Fayq Abu Mostafa, pracující pro AP a Reuters, byli mezi prvními teroristy, kteří 7. října 2023 pronikli z Gazy do Izraele. Pořizovali záběry barbarského řádění a radovali se na nich z mučení a zabíjení Izraelců.
Ať novinář či terorista, vždy však velký humanista!
„Skutečnosti publikované Amnesty International válku Ukrajině neprohrají. Lze se bavit o metodologii příslušných monitoringů. Je dobře poukazovat na eventuální zkreslení. Těžko však hájit stanovisko, že v asymetrických válečných konfliktech se má řešit jen chování agresora.“ To napsal Petr Jedlička v DR 9. 8. 2022.
Pokusme se tedy vyhledat nějakou zprávu AI k té současné válce v Gaze. Jaký je nyní postoj AI či DR k využívání civilních objektů (například nemocnic) jakožto účelových lidských štítů, abychom tedy neřešili jen chování „agresora“?
Slyšíme ze strany AI nebo DR nějakou kritiku této skutečnosti alespoň ve stejném rozsahu, v jakém tyto údajné skutečnosti byly kritizovány u ukrajinské strany toho válečného konfliktu s Ruskem?
Velice rád zvu na debatu spolupořádanou iniciativou Mluvme o tom, tématem budou média a jejich pokrývání války v Gaze, zejména čeští novináři, ale dojde myslím i na ty zabité v Gaze.
Pane Outrato, jsou Ašraf Amra a Mohammed Fayq Abu Mostafa novináři?
Ano, jsou to novináři, pane Nusharte. Pracují či pracovali pro média, tedy je musíme považovat za novináře. Novinář je člověk jako každý jiný, někdy poruší zákon, může spáchat jakékoli činy. To neznamená naprosto nic pro hodnocení jiných novinářů, nezakládá to naprosto žádný důvod pro uplatňování kolektivní viny. Nevím, co bychom já nebo Vy dělali, kdybychom shodou náhod žili v Gaze a byli přítomni prolomení té hranice. Možná to samé co tito dva.
Tak třeba Marija Zacharovová pracuje pro média, žije v Rusku a kdyby shodou náhod pilotovala ruský dron nad Ukrajinou, bude to novinářka?
Ašraf Amra a Mohammed Fayq Abu Mostafa byli přítomni prolomení té hranice, ale nebyli tam přítomni shodou náhod, pane Outrato.
Jak jsem již psal v paralelní diskuzi, tak jsem zachytil informace o tom, že Izrael s diplomatickou a ekonomickou podporou USA povraždil za posledních několik měsíců přes 20 000o palestinských dětí a žen, což by mělo být o mnoho více, než jich zabila ruská agrese na Ukrajině.
Jakožto člen skvělé západní kapitalistické komunity s centrem v USA jsem těmto fámám neuvěřil. Izrael a USA jsou demokratické země a nikdy by tak takovýchto špatností přeci nebyly schopny.
Petice výše je tak podvratnou akcí, jež ohrožuje naši demokracii a svobodu, kterou nám zaštiťují skvělé USA, moudře bdící nad blahem světa spolu se svými izraelskými bratry na Blízkém východě. K organizátorům petice, mimo jiné z řad redakce DR, bychom tedy neměli být shovívaví .
Pan Outrata nazývá palestinské zrůdnosti "prolomení té hranice".
Co se týče Zacharovové, tak tu pan Outrata s gustem citoval, že se "efektně vysmála" publikované zprávě CIA o chystaném přepadení Ukrajiny.
To bylo nějak kolem 20. února 2022.
Jinak ano, Hamás nastavil velmi specifická pravidla vedení války:
Bojovníci nenosí uniformu (takže všichni zabití jsou "civilisté"), školy nejsou (jenom) školy, nemocnice nejsou (jenom) nemocnice, sanitky nepřevážejí (jenom) raněné, novináři nejsou (jenom) novináři.
Pane Kolaříku, je velká zkratka říci, že ta pravidla nastavil Hamás. Hamás vládne dodnes v Gaze do velké míry vinou Izraele a jeho dlouhodobé politiky. A přesně z téhož důvodu musí jako novináři v Gaze působit lidé jako ti dva výše zmínění, když se tam profesionální novináři světových médií až na naprosté výjimky nedostanou.
Napsal jsem v minulosti, že podobně jako Izrael (nebo i tvrději) by v případě útoku, k jakému došlo 7. října, konaI snad každý stát a myslím, že jsem konkrétně zmínil Rusko.
Včera došlo v Moskvě k teroristickému útoku. Malá skupina ozbrojenců postřílela zřejmě skoro sto lidí (tedy asi 8% z počtu obětí masakru v Izraeli.
Všichni (i relativní) ospravedlňovatelé palestinského práva vést na izraelském území úder prý (přece jen) odvetného charakteru by si v uvedené souvislosti mohli uvědomit, že na teror je třeba hledět jako na teror. Tečka. (Jak tomu ze strany Západu, bez ohledu na mimořádně vyhrocené vztahy s Ruskem, bude v případě včerejšího útoku).
"Hamás vládne dodnes v Gaze do velké míry vinou Izraele a jeho dlouhodobé politiky.", míní pan Outrata.
OK, tak dobře, když myslíte. S tím je ale konec. Izrael se rozhodl tuto "dlouhodobou politiku" přehodnotit, a vládu Hamásu ukončit. Zároveň se rozhodl ukončit i celý Hamás.
Jinak označení "palestinští novináři" je protimluv. Je to podobné jako "ruští novináři" , nebo "němečtí novináři" za 2. světové války.
Též "severokorejští novináři" nebo "čínští novináři".
Prosím, akreditovat se na "Světový festival mládeže" v Soči - to jistě, to samozřejmě.
Ovšem být serióně bráni jako zpravodajci z válečného konfliktu - ale jděte.
A je skutečně velmi pozoruhodné, a neměli bychom to nechat bez povšimnutí, jak pan Outrata reaguje na evidentní fakt, že Hamás "bojuje" tak, že pošlapává všechna pravidla civilizovaného a lidského jednání.
Základní pravidlo zřejmě zní: když se něco už opravdu nedá popřít, svalte za to vinu na Izrael.
Omlouvám se za množství příspěvků (a nyní s touto omluvou ještě jeden).
Ale někdo píše sáhodlouhé traktáty, což já nedělám, a po mnoha zkušenostech se držím zásady jedna myšlenka - jeden příspěvek. A přidávám příspěvky tak, jak mi myšlenky přicházejí.
Je to ale nakonec myslím i pro čtenáře jednodušší a přehlednější.
Dokonce jsem četl, že pokud se něco nezmění, tak v důsledku nedostatku vody, potravin a lékařské péče zemřou v Gaze statisíce lidí a nebo že ten ten údaj o 20 000 zabitých palestinských žen a dětí izraelskou armádou je jen oficiální a skutečný je ještě vyšší. Ale ani tomu jsem pochopitelně neuvěřil, stejně jako těm nekonečným záběrům spálené a rozbombardované Gazy z dronů. Toho by demokratický Izrael, natož USA, které měly např. vetovat rezoluce OSN vedoucí k míru v Gaze , určitě nebyly schopny.
My jsme v tom kapitalismu všichni šťastni, USA, jež zakončili svou demokratickou ofenzivou v roce 1989 dějiny, máme rádi a nenecháme si ho od nějakých novinářů z Libanonu či Deníku Referendum rozvracet.