O hladu v Gaze bez kýče
Petr JedličkaMnohé texty o nouzi v Gaze z posledních dní se podobají těm, jež vycházely na sklonku minulého roku. Situace v celém Pásmu se přitom objektivně zhoršuje. Zvláště palčivě je to vidět ze zpráv, jež přicházejí ze severní zóny.
Když jsme zde po Novém roce komplexně pojedávali o humanitární situaci v Gaze, citovali jsme mimo jiné prognózy OSN varující před propuknutím hladomoru. Riziková doba se tehdy odhadovala na „několik měsíců“.
Nyní, to jest přibližně dva měsíce poté, se může na první pohled zdát, že se nic nezměnilo. Stále vycházejí články o hrozícím hladomoru. Stále se objevují fotografie zoufalých dětí. Na aktuálních snímcích z uprchlických táborů v Gaze se ovšem současně velice často opakuje motiv rozdávání jídla ve vývařovnách či vysokých cen zeleniny a dalších potravin, které jsou ale stále k dostání na pouličních trzích.
Co si vzít z tohoto rozporu?
Zřejmě nejdůležitější je uvědomit si, že situace v různých částech Gazy se velmi liší — i když platí, že se zároveň všude zhoršuje. Drtivá většina z humanitární pomoci, která do pásma dorazí, skončí ve městě Rafáh a v uprchlických táborech u moře. Tam ovšem uprchla „jen“ asi polovina populace Gazy — přibližně 1,2 milionu lidí.
Nejméně 300 tisíc lidí zůstává v oblastech, které jsou stále válečnou zónou. Tam většina charit jídlo z principu nedodává, protože je to životu nebezpečný podnik. Do válečných zón jezdí systematicky v zásadě pouze velké a předem dohodnuté konvoje pod vlajkou OSN a ani ty izraelští vojáci vždycky nevpustí.
Další důležitou skutečností je, že v Gaze nikdy nebylo dost jídla pro všechny, a to ani před útokem Hamásu 7. října. Už v minulých letech musely agentury OSN přilepšovat více než 650 tisícům lidem z rodin bez dostatečných příjmů. Ti pravidelně fasovali mouku, rýži, olej a luštěniny.
Právě tyto rodiny se nyní dostaly do zcela tragické situace, a to i když se jim třeba podařilo získat útočiště na jihu. V Rafáhu zdražilo kilo rýže za posledních pět měsíců z ekvivalentu 45 korun na 350 korun. Kilo cibule stálo v únoru na stánku 200 korun.
A tak zatímco reportáže z jihu Gazy líčí matky s dětmi, jak tráví každý den hodiny obcházením někdejších škol OSN či nemocnic, aby získaly mísu vařených fazolí, ze severu chodí zprávy o jezení trávy (ve skutečnosti se asi myslí vařený sléz) a přípravě placek z namletého krmiva pro zvířata.
OSN odhaduje, že hladomor hrozí aktuálně asi 560 tisícům Gazanů. Trend celkového zhoršování situace pak ilustruje fakt, že zatímco v zimě si rodiny na jihu zvykaly jíst pouze ráno a večer, dnes jí jen jedno jídlo denně, přičemž matky mají sklon nechávat svoji porci dětěm.
Objektivně nejhůře jsou na tom novorozenci, protože matkám dochází mateřské mléko a umělá výživa není k dispozici. Masmédia tak plní desítky tematických apelů. Znalí pozorovatelé se přitom shodují, že nově organizované shozy jídla z letadel situaci nezachrání — celkově jde o relativně malé množství a dostanou se jen k minimu potřebných.
Izrael svádí vinu na distribuci v rámci Pásma a tvrdí, že dovoz humanitární pomoci nikdy nezablokoval. Do Pásma se ale dostává objektivně jen čtvrtina objemu zboží oproti období před 7. říjnem. A všechny přechody na severu Gazy zůstávají zavřené.
Všichni humanitární pracovníci dnes toužebně vyhlížejí klid zbraní, který by mohl nastat snad se začátkem ramadánu po neděli. Problém se tím nevyřeší. Možnost znovu rozvážet zásoby by ale pomohla předejít nejhoršímu.
Včerejší počet kamionů s pomocí do Gazy: 221
Počet propuštěných rukojmí: 0
Americký prezident Biden včera v projevu o stavu země slíbil, že ozbrojené síly USA vybudují na pobřeží Gazy provizorní přístav, který umožní vykládat další pomoc v objemu odpovídajícím několika stovkám kamionů, aniž by museli zahraniční vojáci vstoupit na půdu samotné Gazy. Tak uvidíme, kdy to bude...
Jak k tomu konstatuje Jakub Szántó: S čestnou výjimkou Egypta a Jordánska nemůže být kontrast s absencí jakékoliv aktivity blízkovýchodních států větší.
A já dodávám: např. Kataru, jehož hlásná trouba Al-Džazíra je zde brána za etalon novinářství.
Jinak je to společný projekt USA a EU, oznámila to též U. von de Leyen. A měl by začít fungovat už o tomto víkendu.
(Informace o absenci jakékoliv aktivity blízkovýchodních států není pravdivá, stačí se podívat na fotografie kolon kamionů s pomocí čekajících na vpuštění do Gazy. Náklad má na sobě často vlajku země původu. Vedle blízkovýchodních monarchií jsou také často vidět vlajky Pákistánu a Indonésie)
Jinak ta aktuální unijní iniciativa se zatím týká provizorního námořního koridoru, jímž začnou do Gazy vozit pomoc lodě střední velikosti -- takové, jež využívají různé charity. V podstatě jde o dohodu s Izraelem, že si je zkontroluje a že na ně nebude pak střílet.
Americká iniciativa se týká vybudování celého provizorního přístavu z plovoucích doků pro větší zásobovací lodě a následně pontonového mostu. Výstavba zabere nejméně několik týdnů, možná i měsíc. Teprve pak to začne fungovat.
Ještě poměrně zásadní poznámka Dr. Eli Davida:
Od začátku války vjíždějí do Gazy každý den stovky nákladních aut s humanitární pomocí, ale UNRWA
zajišťuje, že veškerá pomoc jde teroristům Hamásu.
Proto je většina teroristů Hamasu, kteří se vzdávají, obézní...
Zde též několik čísel:
https://pbs.twimg.com/media/GIGcGTJW0AAaPOc?format=jpg&name=medium
To jako že teroristi teď jedí tři obědy a pět večeří, takže jsou tlustí jako prasata?
Musím říct, že váš trolling je slušný bizár pane Kolaříku.
Pod článkem o dětech umírajících právě teď v Gaze hladem je to až Zemanovský level.
Všechna čest.
"teroristi teď jedí tři obědy a pět večeří, takže jsou tlustí jako prasata",
míní pan Morbicer.
K tomu není co dodat. Snad jenom číslo dnes propuštěných rukojmí: 0 (slovem nula).
Tomu, že připomínku tohoto faktu velevážený pan Morbicer považuje za "bizár" a "trolling", samozřejmě rozumím.
Jinak ještě bych nerad, aby se panu Morbicerovi podařilo odvést pozornost od mého "trollingu" v podobě odkazu na ta čísla.
Laskavý čtenář jej najde tři příspěvky výše.