Útok palestinského Hamásu a přidružených organizací na Izrael ze 7. října vévodil zpravodajství několik týdnů. Z většiny úhlů je tak již osvětlen. Několik jeho aspektů přesto zůstává stále neobjasněno. Vzhledem k jedinečnosti dané události a závažnosti jejích důsledků není od věci si vše shrnout. Co se tedy za uplynulý měsíc ohledně 7. října vysvětlilo a co nikoliv?

Víme již spolehlivě, že šlo o akci provedenou po pečlivé, zřejmě až několikaleté přípravě. Její součástí bylo i klamání izraelských tajných služeb telefonáty, v nichž velitelé Hamásu vytvářeli dojem, že organizace nemá zájem na vyhrocování vztahů s Izraelem. Írán Hamás v útoku podpořil, od přímého podílu na něm či na jeho plánování se ale distancoval.

Vlastní útok měl svoji vojenskou, respektive odbojovou část, a vedle toho část čistě teroristickou. V rámci první zaútočilo 7. října nad ránem přibližně 1300 ozbrojenců Hamásu a dalších skupin na bariéru oddělující Gazu od Izraele, a to celkem na třinácti různých místech. Použili při tom buldozery, výbušniny i další techniku. Krytí jim poskytovala mohutná raketová palba z Gazy na izraelská města spuštěná o něco dříve.

Ozbrojenci následně vpadli na dvě vojenské základny poblíž hranic s Gazou a obsadili také policejní stanici ve Sderotu. Na všech těchto místech usmrtili a zajali desítky policistů a vojáků.

Do teroristické části útoku se zapojilo na 1600 dalších ozbrojenců. V autech, pickupech, na člunech i na motorových glidech vyrazil z Gazy do širšího okolí, aby usmrtili či případně unesli co nejvíce lidí. Z blízkých měst byl nejvíce zasažen zmíněný Sderot, přičemž nejdále pronikly do Ofakimu. Ten leží přibližně 30 kilometrů od Gazy.

Hamásští představitelé ještě dnes zkoušejí tvrdit, že jejich bojovníci necílili na ženy, děti a další civilisty. Reportáže z protestů ze Západního břehu přitom ukazují, že si to myslí i hodně řadových Palestinců. Je to nicméně snadno vyvratitelný blud.