Základní příjem. Opravdu utopie?

Argumentace pro základní příjem je natolik pádná, že je jen otázkou času, kdy se téma stane jedním z témat politické debaty, a to i v České republice. Jakub Vaníček přibližuje české vydání knihy Daniela Raventóse.

Jakub3

Jakub Vaníček

12.09.2015 09:57

Fireshot_screen_capture_007_-_daniel-raventos_jpg_jpeg_image_600_399_pixels_-_www_revistafusion_com_images_2013_08_daniel-raventos

Daniel Raventós vykládá nepodmíněný základní příjem jako hmotnou podmínku svobody. Repro DR

Už delší dobu se můžeme setkávat s myšlenkou nepodmíněného základního příjmu. Právě na tomto místě není jistě třeba zdlouhavě popisovat, o co se vlastně jedná – postačí přibližně toto: Nepodmíněný základní příjem (NZP) by byl vyplácen každému jedinci nezávisle na výši jeho majetku a na tom, zda má dotyčný i další příjmy. NZP by nerušil sociální dávky určené pro znevýhodněné občany, tzn. ani po jeho zavedení by nebyla upřena výpomoc lidem nemocným, sociálně vyloučeným a jinak diskriminovaným.

Výše NZP by se vázala na obvyklé místní finanční poměry. V ideálním stavu by byl NZP zaveden ve všech zemích světa, tak aby došlo k rovnější distribuci celosvětového bohatství mezi chudými a bohatými zeměmi světa.

Prvním pokusem zpřístupnit veřejnosti myšlenku nepodmíněného základního příjmu bylo vydání sborníku Všeobecný základní příjem: Právo na lenost, nebo na přežití? nakladatelstvím Filosofia v roce 2007. Kniha českému čtenáři přinesla mimo jiné text filosofa Philippa Van Parijse, který se problematikou nepodmíněného základního příjmu dlouhodobě zabývá, a položila jakýsi základ k uvažování nad otázkou, tehdy již diskutovanou v jiných evropských státech.

V témže svazku si pak čtenář mohl projít i první českou odbornou diskusi, podnícenou příspěvkem Miloslava Bednáře, kritizujícím NZP z toho, že podporuje zhoubnou závislost na státní finanční dávce a „omezuje tak svobodu člověka“. Jak charakteristické pro tehdejší nálady v české společnosti, vyvolávané kampaněmi našich pravicových stran, chce se dnes nad oním kritickým příspěvkem zvolat.

Dalším, tentokrát již ucelenějším pojednáním o NZP je publikace vydaná nakladatelstvím Rubato. Kniha se jmenuje Materiální podmínky svobody a jejím autorem je Daniel Raventós, španělský ekonom a univerzitní profesor na katedře teoretické sociologie Ekonomické fakulty Barcelonské univerzity. Jeho příspěvkem do diskuse je jakási základní sada argumentů ve prospěch NZP, a to jak v obecné rovině filosofie nebo etiky; dále pak jej tvoří ekonomické modely a situace, tak aby bylo zřejmé, že NZP je dlouhodobě udržitelným, silně ambiciózním projektem.

Vzhledem k diskusi, která proběhla mezi akademickými filosofy, se nejprve podívejme na ideové zakotvení NZP a obecněji i koncepce státu, který napomáhá spravedlivějšímu přerozdělení bohatství ve společnosti. Tyto tendence Raventós nachází už v řecké filosofii a usouvztažňuje je k pomyslnému průsečíku mezi dnešní liberální a republikánskou tradicí.

Rawls vs. Cicero
Pro pochopení Raventósových východisek je důležitý moment, ve kterém se popírá tradovaný rozpor mezi liberálními a republikánskými teoriemi spravedlnosti.

Ty liberální (John Rawls, Van Parijs), při vědomí mnoha vzájemných odlišností, přihlížejí k maximu veřejných svobod pro všechny a férové rovnosti šancí, řeší princip distribuce bohatství ve společnosti atd. Stát zde hraje neutrální roli, tzn. státní aparát nezvýhodňuje žádnou hodnotu dobra a podporuje toleranci.

Republikánské myšlení, jež je nakonec přibližně o dvě tisíciletí starší, bylo postupně budováno v dílech Aristotela, Cicera (jež Raventós označuje za republikány oligarchické a v druhém případě i antidemokratické), později pak Locka, Kanta, Jeffersona, ale i Robespierra a Marxe. Nejen tito přispěli k otázkám sociální stratifikace a také k zapojení sociálně slabých do politického života obce.

Při vědomí mnoha rozdílů mezi úvahami zmíněných teoretiků Raventós vynáší základní teze. Nebudu je zde všechny opakovat, zájemce nechť nahlédne do jeho knihy, klíčová však jest tato: v republikánském pojetí žádný člověk nezávisí na druhém člověku. Každý musí mít zajištěnu autonomní sociální existenci, musí disponovat určitým majetkem a „republika“ bude do jeho existence zasahovat pouze potud, aby jej udržovala „v politicky rovnocenném vztahu se všemi ostatními občany republiky, tedy se stejnou možností (...) vládnout a být ovládán“.

V republikánské tradici se totiž objevuje názor, podle něhož „občané, mají-li republikou garantovánu materiální základnu ke své autonomní sociální existenci, mohou rozvinout své schopnosti k tomu, aby byli schopni vykonávat samovládu nad soukromým životem, tj. aby si sami spravovali a řídili záležitosti soukromého života.“ Tento předpoklad je podle autora plně slučitelný s ideou nestranného liberálního státu. Co víc, pokud se obě tendence spojí, tedy pokud bude stát usilovat o různorodé „koncepce dobrého života“, musí pak zasáhnout proti ekonomické nebo institucionální základně (jedinci, podniku či soukromé skupině), která by republikánskému státu mohla toto právo upírat.

A to už se překlápíme do žhavé současnosti, v níž obří korporace mohou, opírajíce se o obrovské majetky nebo mezinárodní arbitráže, úspěšně ovlivňovat tvorbu zákonů a z nich pak vyplývající nálady ve společnosti. Zde Raventós klade zcela aktuální a logicky ze sebe vyplývající požadavky na sloučení liberálního a republikánského pojetí státu.

Kdo komu straní
V našich poměrech je jistě provokativní, začne-li autor výklad republikánských teorií portrétem Maximiliena Robespierra, volajícím po omezení principu vlastnictví, má-li přispívat k újmě svobody a negativně ovlivňovat podmínky existence většiny lidí. Označí-li však Robespierra za demokratického republikána a postaví jej proti Aristotelovi jakožto příznivci oligarchického republikanismu, bude u nás okamžitě označen za salónního levičáka a trumberu, který Aristotelovi rozumí jen málo, pokud tedy kdy vůbec rozuměl.

Pochopitelně, právě v tomto základním bodě, od něhož se odvíjí úvahy o společnosti a rovnosti práv, spočívá radikalita jeho příspěvku k NZP. Pokud chceme posoudit roztržku, k níž u nás musí při politickém prosazování NZP dojít, měli bychom jeho text číst na pozadí výše zmíněné kritiky Miloslava Bednáře. Raventós nás dříve nebo později postaví před otázku, zda jsme Bednářovu argumentaci ochotni vnímat jako ve svém jádru nedemokratickou, stranící těm, kteří vlastní prostředky k tomu udržet si majetek, moc a kteří díky těmto svým dispozicím mohou dále ovlivňovat chod společnosti a vylučovat slabší většinu z rozhodování o své budoucnosti.

Jak řešit devastaci sociálního státu
Raventósova kniha je věnována především diskusi o teoretických podmínkách NZP vzhledem ke kulturnímu odkazu starému více než dvě tisíciletí. Autor v rámci své argumentace snáší hlavní teze svých odpůrců a snaží se hledat taková řešení, která zachovávají určité předpoklady společenského soužití.

Problematizuje dnes zcela nekriticky přijímaný typ společenství, které finančně odměňuje práci námezdní a přehlíží práci domácí (k prohloubení feministické kritiky viz například esej Aleny Wagnerové v DR) a dobrovolnickou, jež je základem občanské angažovanosti. Svou argumentaci podepírá experimentálními studiemi, z nichž jsou zajímavé především ty, které dokazují, že lidé se nepřestávají společensky angažovat ani poté, co obdrží jistou doživotní rentu.

Zvláštní pozornost věnuje problému narůstající chudoby, pracující chudině nebo vztahu mezi pohlavím a chudobou. Stanovuje typologii chudoby, zavádí sylogismy pro její měření a vyvozuje závěry ohledně chudoby a svobodného života. Zde už nejde ani tak o ideové postuláty, legitimizující zavedení NZP, ale o pokus chudobu analyzovat a řešit v rámci úvah o NZP.

Dále předkládá krátkou historii sociálního státu a jeho aktuálního selhávání. Vyvrací neoliberální kritiku sociálního státu a zároveň předkládá vlastní kritické argumenty. Sociální stát se svými podmíněnými podporami dnes podle něj neobstojí, dříve zavedené mechanismy podmíněných podpor budou postupně ztrácet svou efektivitu a v důsledku toho budou postupně odstraňovány.

„Po třiceti letech částečně vítězné ofenzívy, kterou rozhodující centra velkých nadnárodních společností vedou s cílem skoncovat s jistotami a materiálním blahobytem, jež velká část pracujícího obyvatelstva dosáhla v západní Evropě a Severní Americe, a po strukturálních změnách, k nimž za tato tři desetiletí došlo, se lze odůvodněně domnívat, že věci v sociálním státě nebudou již nikdy fungovat tak, jak fungovaly dřív. Jestliže zavedení NZP může sloužit k dosažení rozhodujících cílů (...), pak se ocitneme ve světě jasně odlišném od toho současného.“

Pro čtenáře s ekonomickým vzděláním je jistě klíčová jedna ze závěrečných kapitol, v níž Raventós předkládá plán financování NZP. Simuluje zde několik situací, „ambiciózní“, v jejímž rámci se vyplácí každému dospělému jedinci 451 EUR měsíčně a nezletilým polovinu, dále pak skromnější model, v němž jsou vyplácené částky nastaveny na poloviční hodnoty.

Na těchto modelech se poté zaměřuje na vývoj daňových sazeb nebo distribuci finančních prostředků mezi těmi, co získávají a ztrácejí. Výsledky, shrnuté do tabulek, není možné tlumočit v celku, důležité je ale například toto: „podíl těch, komu tato reforma přinese čistý prospěch, je v tomto [skromnějším] případě 70,72 %.“

K celkové koncepci knihy lze říct tolik, že může opravdu sloužit jako nakladatelstvím anotovaná „souhrnná publikace“. Jakkoli neobsahuje některé aktuálně důležité okruhy (např. problémy sociální zde nikdy nejsou pojednány se zřetelem k ekologii), dostává se nám do ruky nástroj, pomocí něhož lze vyvrátit neustále se opakující výtky proti všem radikálním opatřením, jež by mohly hluboce transformovat společnost, její soudržnost, politiku, kulturu atd.

Co na to slušný pracant Čech
Není jistě nutné dlouho přemýšlet nad tím, s jakou odezvou se idea NZP setká v ČR – ve státě, kde žádné novoty nechceme. Mnohé napověděla už diskuse na stránkách FinMagu, otisknuvším první recenzi Materiálních podmínek svobody.

Shrnu-li to podstatné, k čemu dospěl český rozumbrada, nikdo z nás, co máme zdravý selský rozum, přece nechce živit parazity, dále, zdroje nejsou nekonečné, a proto budou podobné myšlenky vždy patřit do utopických říší atd.

Je zvláštní, že nikdo z diskutujících, kteří jsou s knihou raz dva hotoví, nepřijde s poněkud složitější úvahou, třebas že NZP neskoncuje s dělbou práce podle pohlaví nebo že se nikdo nebude chtít lopotit na výkopech pro telekomunikace, po nocích stavět dálniční mosty a v nesnesitelných vedrech se potit v neklimatizovaných monstrhalách. Pokládat si otázku, proč je u nás kritika snah o sociální rovnost zaměřena vždy jedním směrem, prostě nemá cenu.

A přesto, stačí si s takovými lidmi popovídat o jejich mnohdy otrocké práci pro tzv. rodinné firmy, kde se o každého zaměstnance pečuje zvlášť, aby bylo jasné, že právě jistota NZP, vypláceného dospělým i nezletilým, by podstatně zlepšila pozici dělníka/montéra, vyrazila by zaměstnavatelům z ruky bič, jímž se mohou neustále ohánět, známý to bojový pokřik o nadbytku uchazečů o práci. Tolik k jednomu z praktických východisek Raventósovy knihy.

Nezapomínejme však, že Materiální podmínky svobody jsou především knihou pro intelektuály, ekonomy a politiky, že jejímu praktickému uplatnění musí nutně předcházet dlouhá politická práce, osvětové kampaně a hlavně pak seriozní společenská diskuse. Když si to všechno představíme, nezbývá než se ptát spolu s kritiky NZP – je opravdu možné reformovat kapitalismus v jeho samotné podstatě?

Daniel Raventós: Materiální podmínky svobody. RUBATO, Praha 2015, 232 stran.


A co si myslíte vy? Diskuse (55 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 12.Září 2015, 14:47:38

I po vášnivé argumentaci autora textů ve prospěch nepodmíněného základního příjmu zůstává zcela nejasné, čím by se tento tak zásadně měl odlišovat od docela prachobyčejného sociálního zabezpečení.

Připomeňme si jenom pro srovnání, že ta "ambiciózní" varianta D. Raventóse, podle které by každý dospělý měl dostávat 451 euro měsíčně, je hluboko p o d úrovní současného německého existenčního minima (a tedy sociálních dávek, pokud započítáme i příspěvky na bydlení). Zůstává tedy nemalou záhadou, co by vlastně ti méně majetní měli tímto NZP získat, kromě toho hrdého pocitu, že teď už tedy nejsou "sockami", nýbrž "samostatně výdělečnými osobami".

Za druhé, k té otázce financování: té se skutečně nevyhneme. Zrovna v této době byla tato německá sociální dávka zvýšena o "celých" pět euro - což je z hlediska příjemců v podstatě zcela směšné navýšení, ale německý stát to nicméně zatíží dodatečnými miliardami, takže na zvýšení vyšší prostě nejsou prostředky. Takže, kdyby byl měl opravdu zaveden nějaký "nepodmíněný základní příjem" hodný opravdu toho jména, tedy podstatně vyšší nežli sociální dávky, pak se skutečně nevyhnutelně vynoří zcela zásadní otázka, kde na to vzít. A ať J. Vaníček jakkoli naříká nad tím, že námitky proti NZP jsou "zaměřeny vždy jedním směrem", dokud na tuto jedinou otázku nenalezne přesvědčivou odpověď, jsou veškeré další úvahy na toto téma naprosto zbytečné.

Pokud se tedy jeho závěrečné otázky týče, zda "je opravdu možné reformovat kapitalismus v jeho samotné podstatě?" - pak tohle je opravdu otázka všech otázek, ale v každém případě je možno dát jednu víceméně jasnou odpověď: nějakým intelektuálním žonglováním kolem NZP se tohoto cíle docela jistě nedosáhne.

P.S. Aristotela prostě oštemplovat jako "oligarchického republikána" skutečně svědčí o hlubokém nepochopení díla tohoto velkého antického myslitele.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jaká by byla výška nepodmíněného základního příjmu? Sobota, 12.Září 2015, 17:20:50

U nás cosi jako základní příjem existuje, existenční minimum: z toho se ovšem žít nedá, existovat, jak kdy. Základní příjem by musel být vyšší, ale v jakém poměru by byl k minimální mzdě, sociálním dávkám pro znevýhodněné občany, rodičovské, starobním důchodům atd. ?

Bez alespoň přibližné představy o výši té částky se vůbec nedá odhadnut, zda je to reálné a k čemu by to vedlo.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

panu Kubičkovi: výše NZP Sobota, 12.Září 2015, 20:27:17

Nevím, zda si úplně rozumíme. NZP nemá nahradit sociální dávky pro ty, kteří se ocitnou v nouzi. Jde o svébytný základní příjem vyplácený všem, k příjmu, k soc. podpoře v nezaměstnanosti atd. - Raventós netvrdí, že by se čistě z tohoto příjmu dalo vyžít.
Pokud jde o jeho výši, ta se samozřejmě musí spočítat, DR nabízí určité modely, reálně dosažitelná výše se však musí spočítat pro tu kterou ekonomiku. Proto jsou také do knihy zařazeny kapitoly pro ekonomy.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Vaníčku, Neděle, 13.Září 2015, 00:00:15

já myslím, že to chápu, i když existuje i pravicová verze, podle které by základní příjem nahradil všechny ostatní dávky, tu svého času doporučoval Václav Klaus. Ale na tom poměru k jiným příjmům a dávkám by pochopitelně záleželo i kdby ten souběh možný byl.

Pokud ta čáska bude nízká, tak platí otázka pana Poláčka: co by tím méně majetní vlastně získali? Pro lidi s vyššími příjmy by to zase byla jen položka v kalkulaci daně z příjmu, kde už nezdaněná část je, ta by se tím zvýšila. Pokud by ta částka nebyla tak vysoká, aby se z ní dalo žit, tak by to byl jen jeden z možných způsobů vyrovnávání příjmové nerovnosti, stejného cíle by bylo možno dosáhnout i jinak, úpravou existenčního minima, důchodů, odečítatelné položky v dani z příjmu atd.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

Na všechny tyto otázky... Neděle, 13.Září 2015, 09:38:30

... kniha odpovídá - a zde není prostor k tomu celou argumentaci opisovat, navíc Raventós sám je dosti pádný a leckterá témata (např. odečítatelné položky v dani, tzv. zápornou daň) otevírá na pozadí jejich konkrétních aplikací v různých částech světa a ve vztahu k různě silným ekonomikám. To základní ovšem (snad) můžeme vystihnout takto: NZP by byl zcela rovným příjmem daným jen na základě toho, že jsme všichni stejní lidé. Těm, kteří žijí z příjmů ze svých zaměstnání, by mohl např. pomoci snížit si úvazek a zapojit se do politického, občanského života, jiným by umožnil věnovat více času o péči o přírodu, druhé lidi, příbuzné atd. Živnostníkům by zas třeba dodal odvahu pouštět se do riskantních projektů atd. -- Osobní příklad: pokud pobírám já rentu přibližně sedmi tisíc měsíčně, mohu část svého času věnovat nakladatelstvím, jejichž knihy jsou v tržním prostředí téměř neprodejné, přesto je spousta lidí, včetně mě, považuje za důležité, fundamentální - a jsme ochotni je připravovat i za cenu téměř nulového finančního ohodnocení. Totéž se týká některých mých známých, kteří se věnují ochraně živ. prostředí, péče o druhé. Pokud by pobírali NZP, jistě by této práci věnovali daleko více času. - A to je přesně důvod, proč v NZP vidím smysluplnou strategii posilování občanských aktivit (a nikoli sociální dávku).

Martin Profant - Praha 7

Jakubovi Vaníčkovi Neděle, 13.Září 2015, 11:43:23

Ona to není tak úplně pravda, že by se v diskusích běžně NZP definoval jako něco, co se netýká dávek --dnes máme co dělat se širokou škálou pojetí, představa alternace dávek však spíše převládá.

Josef Poláček upozornil na funkci, kterou by NZP určitě plnil. Představoval by transformaci sociálního systému. Transformaci s jasnými přínosy--odstranění ponižující agendy a testování, okamžitý nástup efektu, odlehčení trhu práce. Při současných nákladech provozu systému by ani nemusel být NZP nákladnější, pokud by se držel na úrovni odpovídající živoření těch, kteří dnes přijímají podporu. Trochu by asi zvedl dno přijmu u startovních důchodů. Není to všelék, má svá nebezpečná úskalí, ale podle všeho pozitiva převažují.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 13.Září 2015, 13:24:46

Pane Vaníčku, zcela prostě: pokud někdo bude natolik velkorysý, že mi poskytne nějaký základní příjem postačující k mé obživě - v tom samém okamžiku podám ve svém dosavadním zaměstnání výpověď, a budu se věnovat výhradně tomu, co Aristoteles označil za jedinou činnost hodnou vzdělaného a kultivovaného člověka - totiž múzám (v nejširším slova smyslu).

Důsledek této situace bude ovšem tento: ve svém stávajícím zaměstnání vytvářím určité reálné ekonomické hodnoty, za které dostávám protihodnotu ve formě mzdy. Kterou pak mohu směnit za jiné reálné hodnoty, například potraviny.

V onom alternativním modelu (kdy tedy pobírám onen "nepodmíněný" plat a už jsem podal výpověď) já sice i nadále spotřebovávám hodnoty vytvořené jinými - ale sám do toho společného hrnce nadále nepřispívám žádnou vlastní tvorbou hodnot. (Ty ryze duchovní hodnoty, které bych ve svém nově osvobozeném čase snad vytvářel, současným světem bohužel nejsou uznávány za hodnoty dostatečně reálné, tedy zpeněžitelné.)

Takže, nevyhnutelně zde vznikne jasný deficit: já nevytvářím, ale konzumuji. Bylo by tedy nutné náhradou nalézt někoho, kdo na mém místě bude produkovat ještě více hodnot, než on sám spotřebuje, aby tak nahradil mnou zapříčiněný výpadek v produkci.

Protože je ale daleko pravděpodobnější, že daleko více lidí bude následovat mého vlastního příkladu, a budou konzumovat ale nikoli produkovat, pak se nám velice rychle zhroutí veškerá reálná ekonomika.

Pokud by ale měla platit ona druhá alternativa, totiž že onen NPZ mi nebude stačit ani k pokrytí mých základních životních potřeb - pak jsme zase u toho, že by se fakticky jednalo jenom o docela prachobyčejnou sociální podporu, jenom pod jakýmsi "vznešenějším" označení.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Neděle, 13.Září 2015, 16:16:47

To, že něco plní -- mimo jiné -- stejnou funkci jako sociální podpora neznamená ještě totožnost s touto podporou.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

zhroucení ekonomiky Neděle, 13.Září 2015, 18:14:20

Raventós mimo jiné ukazuje, že byl-li v některých oblastech NZP zaváděn experimentálně, nikdy nespustil žádný hromadný odchod lidí ze zaměstnání. Ani na Aljašce, kde byl NZP spuštěn už v minulém století, se nic takového nepřihodilo. To, co tu tvrdí p. Poláček (a spolu s ním i řada dalších kritiků NZP), se podařilo prokazatelně vyvrátit.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Životné – panu Vaníčkovi Neděle, 13.Září 2015, 20:29:10

Již v době, kdy ani označení "Základní příjem" neexistovalo, tedy před 12 lety, v roce 2003, jsem uvažoval velmi podobně:

http://casodej.cz/zivotne.htm

Kniha "Všeobecný základní příjem. Právo na lenost, nebo na přežití?" vyšla až v roce 2007.

Jistě jste si všiml, vážený pane Vaníčku, kolik lidí, aniž by se obtěžovalo hlubším studiem tohoto tématu vlastně dokola opakuje námitky, na které přitom bylo již mnohokrát odpovězeno.

Já osobně vidím hlavní přínos – kromě všeho výše řečeného – zejména v těchto oblastech:

1) Snížení výroby/spotřeby.

Jak zde správně pan Poláček poznamenal, větší část lidí by se mohla věnovat múzám a víme že malování, přednes poezie, zpěv, hudba a malířství zatěžují ekonomiku mnohem méně, než drahá auta, domy, drahé cestování a další čím dál náročnější moderní zábava movitých vrstev.

A právě výškou ZP můžeme dokonale regulovat ekonomiku: Čím vyšší ZP, tím větší množství lidí by mělo menší motivaci pracovat (tím vyšší tržní mzdy by byly v těch oblastech, kde zůstane poptávka). Musím jen zopakovat, že zde není prostor pro detailní úvahy, ale snad mi rozumíte. – Dnes má cca do 20 % populace velmi vysokou, zbytečně a neekologicky luxusní spotřebu mj. proto, že část lidí musí prodávat sami sebe velmi levně a bohužel tak produkují bohatství, z kterého dostávají jen nepatrný díl. Všeobecný ZP by vedl ke zvýšení ceny práce a celkově k omezení pasivních příjmů (renty), která je dnes pro řadu lidí bezpracným příjmem a která generuje zmíněnou zbytečnou neekologickou luxusní spotřebu.

2) Obrácení gardu musím/chci.

Pokud by vedení států zajistilo opravdu levné sociální avšak nákladové bydlení (garsonka 2000 Kč, 1+1 – 2600 Kč, 2+1 – 3400 Kč apod.), tak pak na podmínky ČR lze ZP uvažovat v rozsahu již od cca 5–7 tisíc Kč měsíčně na osobu. (V Německu se uvažovalo o 1000 €, ve Švýcarsku 2000 CHF, což je přece jen už nereálně vysoko...).

Dnes je člověk nucen vzít např. i práci ve zbrojovce (kam to vede), nebo dokonce jako žoldák v armádě (typické nábory černochů v USA u hypermarketů...). Člověk zajištěný ZP, tedy slušný člověk (ne každý uvažuje tak sobecky, jako výše pan Poláček) pak může chtít vracet společnosti, co od ní dostává, např. dobrovolnickou prací atd.

3) ZP může nahradit kompletně celý sociální systém s výjimkou nemocných a invalidů. Bude tedy možné zcela zrušit:

a) veškeré politické handrkování na toto téma, včetně jednání tripartity, dokonce bude možné zrušit většinu agendy odborů
b) mj. tedy i všechny valorizace existenčního minima, životního minima, a všechen tisk dotazníků nutných dnes na ÚP
c) odpadne tisk, vyplňování ponižujících dotazníků a chození s nimi za mzdovou účetní atd.
d) odpadne ježdění na všechny úřady
e) odpadne placení za chod všech sociálních institucí, provoz budov, jejich vytápění, uklizečky, infrastruktura atd. ATD.

– To vše je zcela zbytečné. Neekonomické a neefektivní.

Idea ZP je zatím hlavní kandidát na další vývoj lidské rasy homo sapiens, protože jak kapitalismus, tak i "reálný" komunismus prostě neumí řešit základní principiální problém: vytváření vlivu a koalic a skrze ně i vytváření center moci. Centra moci vznikají právě skrze nutnost přežití, kvůli zachování existence. Lidé ve spodní části společenské pyramidy tak svými životy vlastně umožňují mj. právě i vedení válek atd.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Zásadní negativum ZP Neděle, 13.Září 2015, 20:47:20

Ale chci se vás zeptat, vážený pane Vaníčku, když tedy pomineme to velké množství řady pozitivních rysů ZP (které stále tolik lidí nechápe nebo dokonce až nechce pochopit), má ZP podle vás nějaké zásadní minus?

Protože pokud člověk nebude často až bolestně nucen starat se o vlastní přežití, pokud mu stát zajistí pomocí ZP existenci, tak co bude člověka motivovat k další třeba i politicky nutné činnosti? Myslím, že tyto argumenty padly právě mj. i v knize pana Hrubce a kol. o ZP.

Pokud má ZP někde zásadní problém, tak právě tady.

Proto si myslím, že společnost by měla ZP nastavit na minimální možnou úroveň. A tomu se musí mj. přizpůsobit i cena bydlení.

Výška ZP by měla být umožnit opravdu jen velice skromnou existenci. Tedy jen: cenu skromného bydlení, vodu, teplo, jídlo, internet + 1000 Kč měsíčně k tomu navíc. Jak jsem psal výše, na poměry ČR tedy již od cca 5–7 tisíc Kč měsíčně.

Mimochodem: Při 5 tisíc Kč a při 10,5 mil. obyvatelích a 12 měsících to je pouze 630 mld. korun ročně. Při 7 tisících 880 mld. Nic utopického, zejména pokud si uvědomíme, že to částečně řeší i důchody.

PS: Jinak si všimněme, jak velká, mocná a různorodá je koalice proti ZP. Ale je to bohužel logické. Každý, komu se podařilo obsadit slušnou pozici ve společnosti (poměr příjem/práce) bude pochopitelně proti ZP, protože čím vyšší příjem s menším množstvím práce kdo má, tím více jej idea ZP osobně ohrožuje.

Josef Poláček - Manuální pracovník

NZP v praxi Úterý, 15.Září 2015, 13:42:48

No ano, ten "nepodmíněná základní příjem" byl nejen vyzkoušen v určitých experimentech, on dokonce existuje už ve zcela reálné praxi některých států.

Například v Kuvajtu. Každý rodilý kuvajtský občan dostává měsíčně od státu apanáž, tuším že nějakých 10 000 dolarů.

Až tedy jednou z vrcholku Řípu vytryskne gejzír tohoto černého zlata, pak samozřejmě bude možno i v České republice zavést něco na tento způsob.

Nicméně, základní problém tohoto modelu tím není vyřešen: Kuvajťany je možno tímto způsobem v jejich nákladném - a bezstarostném - způsobu existence vydržovat jenom díky tomu, že na ně pracuje zbytek světa, platící svými produkty mnohonásobně přemrštěné ceny (oproti výrobním nákladům). A že na ně - za relativně mizivě nízké platy - pracují všichni ti Filipínci, Pákistánci, Bangladéšané, zaměstnaní u nich jako sluhové, dělníci na stavbách atd.atd.

Takže ještě jednou: nejde o to, dát někomu peníze. To je v podstatě velmi jednoduchý administrativní akt. Jde o to, jak udržet rovnováhu v r e á l n ě vytvářených hodnotách. Jak tedy natrvalo udržet stav, kdy někdo od společnosti dostává reálné hodnoty, ale sám žádné nevytváří - a ani není motivován k tomu je vytvářet. Protože - opakuji ještě jednou - pokud má tento "nepodmíněný základní příjem" být hoden svého jména, pak musí být tak velký, aby danému jedinci zabezpečil s t a n d a r d n í životní úroveň. A ne pouze holé existenční minimum.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 16.Září 2015, 12:00:12

V tomto ohledu je směrodatné, že je celosvětově a zejm. u vyspělých zemí, výrazná mezera mezi potenciálem a produktem, jsme schopni vyprodukovat reálných hodnot daleko víc, než skutečně vyprodukujeme a spotřebujeme.

Problém není vyrobit, problém je někde to vytvořené udat. S dílčím ziskem vlastníka výrobních prostředků - a tak se neinvestuje, neprodukuje, zírají na sebe zástupy, kteří by pracovali, produkovali, tvořili hodnoty, se zástupy, kteří by je i kupovali, leč na ně nemají, z části proto,že nejsou schopni najít práci a ty peníze produkcí hodnot vydělat. Pád do regresního kruhu.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

ZP – překážky na cestě k němu Středa, 16.Září 2015, 13:57:59

Dříve pracovalo kolem 80–90 % populace v zemědělství, zkrátka lidé se starali spíše a jen o obživu. Dnes pracují v zemědělství v ČR jen asi 4 % populace. Pochopitelně ten "zbytek" populace nesedí doma, ale taky pracuje a poskytuje služby. Včetně výroby zemědělských strojů atd. Takže to nebude jen 4 %, ale se vším okolním servisem možná až 10 nebo dokonce 20 % (výroba elektřiny na noční práce, stavba cest, až po výroby várnic na obědy a pračky pro oděvy zemědělců atd...). Ale proč to říkám?

Světová ekonomika může "jet" na jedničku (asi jako před 1000 lety) nebo na pětku, asi jako dnes. Měřeno celkovým objemem výroby a služeb. Přitom zde ta analogi platí dobře: Ani autem nejedem stále na plný výkon, přestože to je možné.

Takže ekonomická otázka nezní zda je či není ZP funkční, ale s jak velkým propadem ekonomiky (rychlostí ekonomiky) se smíříme.

Pokud dáme každému ZP (na podmínky ČR) 1000 Kč (cca 125 mld. ročně), tak to na nutnost pracovat nebude mít prakticky žádný vliv.

Pokud dáme ZP 5000 Kč (625 mld. Kč), tak už pochopitelně dojde k jistému propadu výroby protože část společnosti bude schopna i s tímto minimem přežít a nebude mít potřebu (nutnost) tolik pracovat. Dnes jsou ekonomickým systémem donuceni pracovat. Takže z hlediska ekonomiky jako celku se podílejí aktivněji na celkovém HDP.

Položme si otázku, zda máme problém s výškou HDP (že je nízké) nebo s něčím jiným. Je zřejmé, že máme problém s distribucí bohatství. Nikoliv s nízkou výrobou.

Čím vyšší ZP vláda poskytne, tím větší pokles HDP nastane.

– Shodneme se na tomto? Věřím, že ano.

Takže teprve se ZP, kdy lidé nebudou donuceni pracovat jen a pouze kvůli své existenci, dochází k čistému trhu, protože pochopitelně bude vždy poptávka po bydlení, kvalitních potravinách a tedy po základních životních potřebách.

Takže i když dojde k propadu ekonomiky, bude konečně poptávka odpovídat potřebám větší části populace. Což dnes není, ekonomika dnes vytváří falešnou luxusní poptávku, protože např. 10–20 % populace má velké finanční přebytky. Jinými slovy neví už, co s penězi. Ovšem většinou nikoliv proto, že by byli tak schopní a pracovití, ale prostě proto, že už "nechali své peníze pracovat za sebe".

Což je už klasický spor levice a pravice, které zde nevyřešíme.

(A to nemluvím o Kleslové a jejích 100 tisících Kč měsíčně za poradenství ČEZu.)

Podstatné je pochopit, že jádro diskuse nemá smysl vést o tom, zda je ZP funkční ekonomická varianta, nebo zda ekonomika se ZP vůbec nemůže fungovat. Tyto pochybnosti je nutné odmítnout. Víme, že ZP je plně funkční varianta, víme, že velikostí ZP můžeme dokonce (na jedné straně) nastavit vhodně vysoký (a potřebný!) pokles světového HDP. Na straně druhé ZP odstraní existenční chudobu a tragickou nouzi.

Podstatné je přemýšlet, jakým způsobem ZP zavést, zda to musí být např. na celém kontinentu, a hlavně: Jakým způsobem překonat nejednu negaci:

a) Asi tu nejpodstatnější: Jak překonat negaci dnešních mocných? Jak je motivovat pro ZP?Aby i oni měli zájem? A dále:

b) Lze nějak přesvědčit ty, kteří nerozumí silám v ekonomice (až po úroveň jemné psychologie), kteří ZP odmítají z ryze iracionálních důvodů?



Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

Problém základního příjmu Středa, 16.Září 2015, 16:24:32

Ano, tu bych rád navázal a vrátil se k Vaší otázce. Podle mě je momentálně největším problémem základní příjmu (ať už ho označujeme ZP nebo NZP) dostat jej vůbec na program veřejné diskuse. Myšlenka, která prošla jistým experimentálním procesem, která byla úspěšně zavedena na Aljašce a možná se v nedaleké budoucnosti prosadí i ve Finsku (jak mě upozornila jedna čtenářka), vyžaduje velkorysý idealistický horizont - a ten, když tak čtu některé příspěvky v této diskusi (a nakonec i tu diskusi ve výše zmíněném sborníku), je momentálně téměř uzavřený.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Idealistický horizont a horizont reality Pátek, 18.Září 2015, 14:26:10

Ano, pane Vaníčku, pro tentokrát jste to trefil opravdu přesně: s celým tím projektem "nezdanitelného základního příjmu" se jedná opravdu v prvé řadě o vysoce idealistickou záležitost.

Nic proti idealismu; bez alespoň základní míry idealismu by náš svět byl definitivně rejdištěm čirých egoistů.

Na základně osobního idealismu se už ve středověku zakládaly špitály, dále pak chudobince, sirotčince, atd.atd...

Jde o to, že to všechno byly projekty pro určité, jasně ohraničené skupiny lidí, kteří trpěli zcela evidentní nouzí.

Ten projekt NZP se od toho zcela zásadně odlišuje tím, že je naprosto p a u š á l n í - jeho cílovou skupinou (a jeho profitantem) z něj se mají stát bez výjimky všichni.

A to je ten zcela zásadní problém. Jakmile dáte lidem něco zadarmo - okamžitě toho zneužijí. Ne snad všichni; ale v každém případě se spolehlivě najde určitá skupina parazitů. Která ovšem bude vykonávat velice sugestivní - a velice destruktivní - vliv i na všechny ostatní. Protože když ti ostatní zjistí - on si nepracuje, ale dostává peníze, pak je nevyhnutelně napadne: a proč ne i já?

Ostatně připomeňme si, že v jistém smyslu takovýto "nepodmíněný základní příjem" existoval už v socialismu. Člověk-pracovník tu měl své v podstatě jisté, byl nedostatek pracovních sil, zájemce o práci si mohl vybírat podle libosti. Vyhazov nehrozil, podniky byly šťastné že vůbec někoho mají, bez ohledu na pracovní výkon. A podle toho pak také vypadala pracovní morálka. A i celá ekonomika.

Jedna známá vždy říkala: "Socialismus je pro anděly. Ale lidi právě žádní andělé nejsou."

Takže, pane Vaníčku, ještě jednou: idealismus je bezpochyby pozitivní hodnota; ale přespříliš "idealistický" idealismus se prostě pravidelně rozbíjí o hradby reality. Pokud se Vám nepodaří z lidí vychovat anděly, tak to s tím masovým zavedením NZP v praxi raději nezkoušejte. Obávám se, že byste se dožil velice hořkého zklamání.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

Vzácné rady Pátek, 18.Září 2015, 15:54:43

Panu Poláčku, děkuji za Vaše velkolepé rady. Pravděpodobně žijeme každý v jiném světě. Nepochybuji ovšem o tom, že ten Váš je realistický, že je skutečnější, vyplněný duchovní uměnou atd. Diskutovat s Vámi by pro mne mohlo být velmi vzácnou lekcí z lidového pravdosloví, rád se jí však vzdám.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 18.Září 2015, 16:44:34

A děláte dobře, pane Vaníčku. Cílem pana Poláčka totiž je zbavit nás všech našich nadějí.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Sobota, 19.Září 2015, 11:05:0

Jedna premisa vaší úvahy je zcela špatně. Z NZP nebudou -- nemají a ani nemohou -- profitovat všichni. Mají ho všichni dostávat, ale pro významnou část práceschopné populace by v ryze finančním ohled znamenal ztrátu, protože:

Nebudu živ z deseti tisíc měsíčně, pokud nemusím (a v tomhle myslím nejsem atypický). Aby mohl těch deset tisíc dostat každý, bude nutné zatížit vyšším zdaněním příjmy od nějakých osmdesáti procent průměrného platu výše (plus minus medián). Tudíž si ty peníze nad základní příjem budu vydělávat hůř než dnes ty nad deset tisíc.

Navíc i takto nízký NZP zdraží část základních potřeb, totiž tu, na kterou se soustředí koupěschopná poptávka těch, kdo budou
mít víc než před NZP. Nepodstatně a krátkodobě, ale zdraží. Protože nejvíc z toho nárůstu koupěschopnosti spotřebují cigarety, nekvalitní alkohol a herny, nebude pro mě mít tento aspekt příliš význam.

Trh práce se naruší jen v nekvalifikovaných a vesměs automatizací nahraditelných profesích; jinde se u těch nejhůř placených prekérní profesí jen o trochu zvýší mzdy (u uklízeček, nikoli u knihovnic -- ty druhé nepracují primárně proto, aby si vydělaly na živobytí, mají při své kvalifikaci desítky lepší příležitostí; vědecký potěr by nejspíš ze svého NZP musel odvádět desátek instituci, na které bádá). Mimo prekérní sféru se konkurenční tlak trhu práce spíše zvýší.

Proč bych ale měl podporovat NZP, když z něj nebudu mít profit, ale ztrátu? Ze stejných důvodů, proč platím solidární zdravotní pojištění, ze kterého jsem za posledních dvacet let nečerpal ani desetinu toho, co jsem odvedl (a pevně doufám, že umřu dřív, než se to změní) -- jistota pro situaci v nouzi bez dnešních zdlouhavých a vesměs ponižujících procedur (jistota nejen pro mě, ale i i pro mé blízké, kterým bych stejně v takové situaci vypomáhal), mírné snížení bagatelní kriminality a větší pocit nezávislosti.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 19.Září 2015, 13:11:39

No ano, pane Profante, samozřejmě že z r e á l n é h o zavedení NZP by neprofitovali všichni. Nic takového jsem také netvrdil. Naopak od samého počátku tvrdím, že jediným důsledkem by bylo masivní narušení celého ekonomicko-finančního systému, na které by nakonec doplatili všichni.

S výjimkou určité (ovšem nikterak malé) skupiny lidí, která by si nechala vyplácet svůj "základní příjem", neměla by žádné oficiální zaměstnání, ale k této ničím nepodmíněné apanáži od státu by si ve svém volném čase přivydělávala prací načerno. - Tedy fungovalo by to nakonec víceméně stejně tak, jako v mnou už zmíněném socialismu. S tím, že tento státem subvencovaný parazitismus by následně měl nevyhnutelně devastující důsledky pro veškerou společenskou morálku.

Ještě jednou: být solidární je bezpochyby chvályhodný počin. Ale - jak by snad poznamenal Aristoteles - vždycky je nutno zachovat si cit pro správnou míru. A cit pro realitu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 19.Září 2015, 13:13:20

Paní Hájková, jestliže veškeré Vaše životní naděje skutečně spočívají jenom v pěstování neudržitelných iluzí, pak se asi i do budoucna budete muset smířit s tím, že se vždycky najde někdo, kdo Vám takovéto "naděje" bude rozbíjet. Je mi líto.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Poláčku, Sobota, 19.Září 2015, 13:36:0

nic ve zlém. Netvrdím, že máte špatný úmysl. Mimochodem, o moje naděje tady přece vůbec neběží, takže mne vám nemusí být líto. Běží o naděje jiných lidí - například pana Vaníčka na to, že jednou bude nějaký lepší systém.
Já už jsem ostatně zbavená všech nadějí, které měly nějakou konkrétnější podobu, mimo jiné i díky zdejším diskusím. Dokonce jsem tuhla napsala jednomu člověku, že už snad nemám ani žádný názor. Protože tím, jak si názory v diskusích neustále "vyměňujeme", jakoby tyto úplně mizely spolu s nadějemi.
Zůstává už jenom jakási "abstraktní" neurčitá (a tudíž "nerozbitná") naděje.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Sobota, 19.Září 2015, 16:42:36

Takže by se nic nezměnilo. Černé práci -- v podobě Schwarz systému -- se už dnes věnuje velká část české populace. To není otázka forem zdanění, ale fungování státu. Paradoxně by NZP mohl v této věci pomoc, lidé dost často pracují načerno, protože jim nic jiného nezbývá.
To samozřejmě neznamená, že by NZP nevyžadovalo systém vyvažovaný na lékarnických vážkách.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Čím vyšší ZP vláda poskytne, tím větší pokles HDP nastane. Shodneme se na tomto? Ne, neschodneme se. Sobota, 19.Září 2015, 20:16:10

Můj argument pro základní příjem je, že bez něho se naše ekonomika zhroutí (vycházím z Martina Forda).

Pokud si mohu vypůjčit marxistickou terminologii - systém je v krizi, neboť se nám proměňuje ekonomická základna, ale ne nadstavba.

Máme vyšší životní úroveň, než naši předkové, protože máme vyšší produktivitu práce.
Proč máme vyšší produktivitu práce?
Dělba práce, inovace, fosilní paliva.

Dosud systém fungoval tak, že se zvýšila produktivita práce, ze zisku něco dostal podnikatel, něco vynálezce, něco dělný lid. Něco se spotřebovalo, něco se proinvestovalo. Následně došlo k zvýšení produktivity práce....

Ford - mzdy -auta - tento způsob přestává fungovat.
Triple revolution manifest to předpovídal údajně dost dávno.

Hrozí nám, že dopadneme jako Trenčanské Teplice v jedné televizní reportáži.
Chátrající lázně, nikdo do nich nejezdí. Ne proto, že by lidé nechtěli, ale proto, že to neplatí pojišťovna a lidé na to nemají peníze.

Práce, tak jak i chápeme dnes, prostě není.
Evropský unie má desetiprocentní nezaměstnanost.
A to v tom čísle nejsou ti, kteří už práci nehledají, ti kteří pracují na nulový pracovní úvazek, ti kteří pracují hodinu týdně, ti kteří pracují bez nároku na mzdu.
Sdílet

Lenka Vytlačilová - metrolog

Hlavní překážkou zavedení základního příjmu, je to, že máme zažité: Kdo nepracuje, ať nejí. Sobota, 19.Září 2015, 20:37:8

Ono by bylo potřeba také přehodnotit pojem práce. Dnes je to činnost, která je finančně ohodnocena, byť přináší, více škody než užitku.

Nejen chlebem živ je člověk, ale i péčí. Když došlo k průmyslové revoluci, odstěhovala se práce z domu. Muži šli za prací, ženám bylo přiděleno poskytování péče.
Jeden z hlavních argumentů proti vzdělání žen a emancipaci žen vůbec, bylo právě to, že ženy nebudou péči poskytovat, pokud budou mít jiné možnosti. Odpůrci emancipace žen měli pravdu. Péče, kterou ženy odmítají nadále zabezpečovat chybí popř. je poskytována těmi nejhůře placenými.

Martin Profant - Praha 7

Lence Vytlačilové Neděle, 20.Září 2015, 12:26:19

HDP není zrovna vhodný ukazatel pro to, co chcete říct. Ten totiž právě vazbu na nekoupěschopnou poptávku (Vaše Trenčanské Teplice) potlačuje. Ale věcně může NZP přijem působit vůči HDP jak neutrálně, tak progresivně či regresivně. Záleží na kontextu.
V demokratické, relativně prosperující zemi by mohl působit neutrálně vůči HDP a pozitivně z hlediska kvality života, zatímco v Kuvajtu působí ve prospěch růstu HDP (taženého spotřebou) a v neprospěch kvality života tamější populace (tedy nejen kasty obdařené tím selektivním ZP).

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 20.Září 2015, 13:41:14

Ten rozdíl, pane Profante, je v tom, že za daného stavu máme u r č i t é p r o c e n t o populace, které "je na dávkách" - a z tohoto množství zase jenom určité procento pracuje načerno.

Zatímco paušální zavedení nepodmíněného příjmu by znamenalo, že v š i c h n i jsou alimentováni státem, naprosto bez ohledu na to, jestli oni sami státu/společnosti vracejí nějakou protihodnotu.

Navíc, striktně vzato, i kdyby za daných okolností v š i c h n i začali pracovat načerno - fakticky by to vůbec nebylo nelegální, jednalo by se přece o n e p o d m í n ě n ý základní příjem (přesně tak jako už ve zmíněném Kuvajtu); takže kdo si co pak dělá ve svém volném čase, zda se věnuje kultuře, lenoší anebo si přivydělává bokem, do toho státu naprosto nic není.

Opravdu si nedokážu představit, jak by něco takového mělo v reálné praxi fungovat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Beznaděj je naší nadějí... Neděle, 20.Září 2015, 13:53:19

...četl jsem kdysi.

Alespoň v tomto bodě se, paní Hájková, shodneme: i já jsem víceméně všechny původně do levicového hnutí vkládané naděje musel pohřbít, a to do značné míry právě na základě zkušenosti se zdejšími diskusemi.

Někdy mám už skoro takový pocit, že zde vůbec nehovoří lidé, ale roboti. A to velmi úsporně konstruovaní roboti - každý je naprogramovaný jenom na jeden jediný program, a podle něj funguje. Nic víc. Těch několik málo vzácných výjimek nemůže bohužel zvrátit či vyvážit tento obecný trend.

Někdy to opravdu vypadá tak, že skutečná změna společnosti bude možná až s nějakým úplně novým typem druhu homo sapiens. S jeho zásadně novou vývojovou variantou. Která by se mohla vyvinout případně i na základě hlubokého kolektivního existenciálního traumatu. Už jsem tu myšlenku opakovaně vyjádřil: až v důsledku totální ekologické katastrofy vyhyne devadesát procent veškeré lidské populace, možná si přece jenom těch zbylých deset procent uvědomí, že na jejím dosavadním způsobu existence bylo něco špatně. A že je nutno začít žít zcela jinak.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Neděle, 20.Září 2015, 15:01:48

Dnes pracuje přibližně šestina práceschopného české populace v rámci OSVČ, ačkoli to neodpovídá charakteru jejich práce, která je typicky zaměstnanecká. Daně a odvody z práce sníženě, ze strany faktických zaměstnavatelů nulové ( a jsou to právě oni, kdo tuto formu podporují). Další část populace kombinuje nízký plat a peníze na dřevo (mimochodem hlavní důvod boje proti elektronické evidenci tržeb). Šlendrián vzniklý v devadesátých letech ve snaze podpořit rozvoj drobného podnikání.
Desetisícová "alimentace" ( Aljašku a Kuvajt můžeme zapomenout, tam se ZP vyplácí že stejných důvodů, proč se nemusí starat o daň z příjmů) by sice umožnila skupince lidí na dolním okraji příjmového spektra prekérní černý přivýdělek, ale nic v rozsahu ztrát ze Schwarz - systému a takzvaných úlev.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Podstata základního příjmu Neděle, 20.Září 2015, 17:00:38

Asi by bylo lepší těm, kdo v ideu ZP nevěří, rovnou diskusi zakázat. Protože vést dialog s někým, kdo nemá v úmyslu hledat řešení, ale toto hledání chce spíše vědomě sabotovat, je přece nesmysl.

Podstatou ZP je, že jde o dávku všeobecnou, kterou dostane bez výjimky každý. Jen tak se lze zbavit obrovské armády úředníků a nutnosti vyplňovat papíry atd. Již zde dojde k ušetření obrovského množství zcela zbytečné práce.

Příjem, které by nedostávali všichni, není již Všeobecný základní příjem.

Dále je nutné si uvědomit, že musí dojít ke zcela jinému principu zdanění, uvažuje se např. o 50 % dani DPH. Tedy by se zdaňovala jen spotřeba. Což by mj. otevřelo i velký prostor pro samovýrobu a samopěstitelství, zde by mohlo konečně dojít k jistému návratu k tomu, jak se žilo dříve. Takový život považuji za přirozenější.

Problém naší planety je, že už nejde o zajištění elementárních životních potřeb, ale máme společnost blahobytu. Na zemí žije miliarda lidí za dolar na den. Jiní lidé utratí až o několik řádů víc.

Samotná existence člověka není nákladná, pokud bychom měli kvalitní a trvanlivou infrastrukturu včetně bydlení, jde hlavně o jídlo a energie. A to je zlomek dnešního HDP vyspělých zemí.

Stačí se dnes rozhlédnout, jak funguje ekonomika, kolik % lidí dělá práce z hlediska systému často zbytečné a neproduktivní, namátkou:

• armáda
• vězeňství
• exekutoři
• politici (korupce) atd.

Atd. Ale je problém realizovat systém, který potřebuje širokou podporu, pokud k jeho ideálům společnost nedorostla.

ZP je myšlenka idealistická a pokud zde budou převažovat pragmatici jako pan Poláček, tak na ni můžeme opravdu zapomenout. Ovšem nikoliv proto, že by svět takto fungovat nemohl, ale protože nebude vůle lepší svět idealisticky hledat.

Přitom právě panu Poláčkovi, toužícímu po životě s múzami, by ZP ideálně vyhovoval. Otázka je, zda by se byl ochoten zbavit části svého luxusu. A pokud žije již dnes velmi skromně, je svým odmítáním idejí ZP sám proti sobě. (Což je ostatně v ČR typické, že i část "socek" hájí např. zájem velkého kapitálu.)

Ivo Horák - Praha 3

Krátká glosa Neděle, 20.Září 2015, 20:23:17

Zavedení NZP by mělo jednu hlavní výhodu. Rehabilitovalo by opět sociální stát. Střední vrstvy by nevolily proti jeho existenci, příp. posilování jeho kapacity. Na druhou stranu by vyvstala řada problémů. Velkorysá dávka by se asi z větší části padla na zdražování v důsledku posílení koupěschopnosti slabších a středních vrstev. Vyvstala by otázka práva na NZP. Dostávali by ji imigranti? Vězni? Děti? Senioři v domovech důchodců? Mnoho lidí by nadále nemělo zájem měnit cokoliv na své honbě za penězi, jiní by si zase zkrátili uvázek už teď, ale většinou jim to nepovolí. Spíš chtějí přesčasy. Ač své okolí občas děsím radikálně socialistickými nápady, nevím, zda bych nenavrhoval jiné reformy než zavedení NZP. Myslím, že zdraví lidé v produktivním věku by měli v nějaké míře pracovat a prací se živit. Měli by ovšem mít důstojné nabídky práce, což předpokládá především větší nedostatek zaměstnanců. To znamená udělat něco s prioritním zaměstnáváním důchodců, studentů a cizinců, příp. nižší zdanění první pracovní činnosti, a vyšší případných dalších.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Výchozí idea Neděle, 20.Září 2015, 21:34:47

Předpokládá se, že ZP na slušný standardní život nebude stačit, jde opravdu jen o základní a až extrémně skromné živobytí. Takže ta tržní potřeba pracovat zde zůstane zachovaná – pokud se ovšem člověk nesmíří s životní úrovní mnicha.

Idea ZP tedy předpokládá, že podstatná část lidí bude chtít mít vyšší životní úroveň a proto bude ekonomika dál vlastně docela normálně fungovat.

Ovšem ten základní rozdíl je v tom, že ten, kdo bude chtít žít velmi skromně, kdo si třeba vypěstuje část obživy na vlastní zahradě, tak prostě nějak vyjde. A to dnes není možné, člověk je nucen prodat svoji pracovní sílu a marxův termín "vykořisťování" není bohužel anachronický. Tuto základní existenciální nezbytnost idea ZP odstraňuje.

Ta jemná otázka, na kterou dnes neznáme odpověď, je, jak velká část společnosti se spokojí s uskromněním a jak velká její část bude pociťovat potřebu pracovat podobně intenzivně jako dnes, pochopitelně nikoliv pro charitu nebo z plezíru, ale protože z té práce si zajistí vyšší a mnohem vyšší životní úroveň.

Tedy zde je ta základní otázka. Jak velká část lidí se bude podílet na vytváření hodnot – ve srovnání s dneškem. Zde můžeme jen tipovat.

ČR má dnes kolem 10,5 milionu obyvatel. Z toho pracuje dle statistiky kolem 3,8 až 4,0 milionu. Můžeme zde vést dlouhou diskusi o tom, jak velká část z těch 2/5 lidí, kteří pracují, vytváří skutené hodnoty. Já se obávám, že maximálně polovina. Mimochodem jen opravy silnic a dálnic rozbité neustálým přesouváním tun zboží místo po železnici ale auty vytváří velkou část HDP. Je to velmi drahé a velmi neefektivní.

A dále je nutné domyslet fakt, že výškou ZP můžeme pak velmi účinně regulovat celkové HDP. Příliš nízký ZP = velmi nuzné podmínky pro základní existenci, příliš vysoký ZP = vysoké ceny zboží, které nebude mít kdo vyrábět. Což zase ovšem bude přirozeně generovat snazší podnikatelské možnosti. Ovšem není plně jasné, jak to nakonec dopadne. Tipuji (jen subjektivní soud), že nejméne 1/3 až 1/2 společnosti bude mít tolik běžné vůle a pracovitosti, že část svého času bude i tak směňovat za vyšší komfort a vyšší životní úroveň. Optimista bude vidět daleko větší část, možná až 3/5.

ZP nebude pochopitelně znamenat, že budou plné obchody a zboží v nich bude vznikat automaticky. Ovšem čím méně lidí bude pracovat, tím více dnes běžného zboží bude chybět. Tím snazší zase bude podnikání.

Navíc náběh ZP je možné dělat postupně, lze začít např. na 500 Kč a třeba po půl roce zvyšovat o 500 Kč. Nebo i pomaleji. Takže ekonomika stihne tržně reagovat na to, co zvyšování základní všeobecné dávky v praxi dělá.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Kde vzít zdroje na ZP Neděle, 20.Září 2015, 21:38:30

A ještě stojí za zmínku zajímavá idea financování ZP. Komu dnes patří zisky z těžby nerostných surovin? – Zde by bylo možné změnit vlastnictví nerostných surovin a zisky z jejich prodeje použít právě na financování ZP. Je to eticky čisté. Naopak to, co se děje dnes, kdy soukromá firma má neznámo odkud spadlý nárok na zisky z prodeje něčeho, co leží kdesi v zemi, která patří všem, je velmi podivné právo.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

v otázce financování ZP... Neděle, 20.Září 2015, 22:51:54

...se Raventós opírá o úvahy levicového libertariána Hillela Steinera, podle něhož "původní společné vlastnictví Země a - obecněji - přírodních zdrojů náleží rovnou měrou všem obyvatelům planety. (...) plody práce nemají být zatíženy daněmi, avšak přírodní zdroje ano (...) daň je spravedlivá tehdy, pokud odebírá lidem něco, co nemají právo vlastnit. (...) To znamená, že není-li možné uskutečnit hypotetické přerozdělení přírodních zdrojů mezi všechny lidi, je třeba to nahradit tím, že každému dáme nějaký druh příjmu."
To podstatným způsobem posouvá otázku financování ZP - nemusí to být nutně progresivní zdanění, kterými by jedna část obyvatelstva zatěžovala část druhou. Daleko spíše by mohlo jít o politický duel mezi voliči a korporacemi, jež si stále ještě privatizují velký podíl ze zisku generovaného zdroji nerostného bohatství. Jistě, kdesi v budoucnu se nad námi vznáší problém TTIP a podobné, ty by ale nemusely snahy o nový způsob přerozdělování těchto zisků navždy zmařit, snad jen těžce zkomplikovat.
Podle mého soudu lze celou otázku ZP momentálně převést na rovinu politických rozhodnutí. Experimentů, podkladů, studií nebo výpočtů bylo za desítky let vyhotoveno dostatečné množství, tudíž jimi jimi může každý politik své úsilí o zavedení ZP podepřít.

Martin Profant - Praha 7

Pondělí, 21.Září 2015, 11:51:0

Tady je trochu rozdíl mez kontinentálním myšlením a určitou verzí anglosaského liberalismu. Kontinentální Evropan obvykle nepotřebuje konstrukce, které by mu zdůvodňovaly, že nedotknutelnost vlastnictví (včetně vlastnictví vlastního úspěchu) nemůže být absolutní a vesměs tu uznáváme, že daně nejsou nutně tyranský zločin.

Nejde o to, pokud jsem měl příležitost české diskuse o NZP sledovat, zda je NZP ospravedlnitelný (k tomu směřuje Steinerova úvaha), ale zda může fungovat. Ta asociace se šlendriánem před rokem 1989, která naskočila J. Poláčkovi, naskočí asi každému, kdo v té době žil a už nějakou dobu pracoval. Jde o to, přesvědčit lidi, že to může fungovat jinak -- ono pravděpodobně může, ale bude to hodně složité.

Duel mezi obyvatelstvem a korporacemi -- jednak to nemůže fungovat na jiné než globální úrovni, ani EU by pro to nebyla dost velká (stačí se podívat, jak prohráváme v témže duelu v případě daňových rájů); jednak má korporace desítky kanálů, jak vyšší zdanění přenést na spotřebitele, bohužel nejsnáze na toho nejslabšího.

Pokud nechcete dělat světovou revoluci -- což není špatný nápad, ale zase by se to obešlo bez NZP -- musíte opravdu uvažovat v prvé řadě o zatížení toho nejmasivnějšího zdroje daně z příjmu, tedy lidí v intervalu od 0,8 do 2,2 průměrného příjmu ( v ČR). Ale vzhledem k tomu, že do této kategorie patřím už nějakých pětadvacet let a zažil jsem dramatické posuny daňové zátěže, dovolím si i z žité zkušenosti říct, že to není nic, s čím by se nedalo žít. Konec konců dokážeme žít i s tak blbým a neproduktivním experimentem jako je ten, který na nás provádí Michal Singer a jeho parta v ČNB, proč tedy jednou neplatit něco nadějného.

Čili zcela jednoduše: neříkejme, že by zavedení NZP bylo bezbolestné anebo by se z větší části pokrylo úsporami administrativy apod. Tomu nikdo kromě přesvědčených neuvěří. Raději: Ano, bude to bolet, ale stojí to za to.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 21.Září 2015, 17:10:11

Musím přiznat, že je mi stále ještě záhadou, jaký status by vlastně tento "nepodmíněný základní příjem" měl mít v poměru k "normálním" příjmům pracujcího člověka.

Dejme tomu, že NZP by obnášel nějakých deset tisíc. Takže ten, kdo doposud vydělával dvacet tisíc, najednou bude mít třicet tisíc?

Anebo se mu těch deset tisíc odečte od jeho normálního platu? Takže když někdo pracuje dejme tomu za dvanáct tisíc měsíčně, najednou bude od svého zaměstnavatele dostávat jenom dva tisíce?

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Pondělí, 21.Září 2015, 18:49:38

To je jeden z půvabů NZP. Vy od svého zaměstnavatele -- pokud byste bral 12 000 -- pravděpodobně nedostanete dva tisíce, protože za ty byste asi nepracoval, když deset máte (pokud nejste mladý vědecký pracovník, herec v oblastním divadle a další třžně anarchistická verbež). Bude Vám muset dát alespoň šest. Lepší než institut minimální mzdy.
A ten zaměstnavatel, který Vám dával dvacet, Vám pravděpodobně radostně sníží plat na deset a Vy to vezmete, přece nebude živořit z deseti. Plus mínus tisícovka. A od průměrného platu nahoru ty odhady ztrácejí význam.

Ivo Horák - Praha 3

Dubito, ergo sum! Pondělí, 21.Září 2015, 19:13:56

Nevím, mně přijde velmi problematické dát každému milionu Čechů, při měsíčním NZP jen 5.000 Kč, ročně 60 miliard. Zvláště šlo-li by o horní milion. Co se dá udělat třeba v oblasti životního prostředí nebo kultury za několik miliard! To by udělalo radost spoustě lidí. Místo toho by platilo "Hloupý, kdo dává, holupější, kdo nebere!" Takže s výjimkou pár politiků a snad umělců by každý přihodil těch (jistě drahocenných) 5.000,- k dalšímu, řekněme, stu. Že by volil víc nalevo? Asi ne, napravo by mu slíbili o ještě víc nižší daně.
A teď si představme, že by stejný NZP dostávali třeba dvě sestry. Jedna bydlí s manželem ve vlastním domku a důchod mají dohromady 25.000 Kč měsíčně. 10.000,- navrch, to je dobrý, ne? Druhá sestra bydlí 50 let v nájemním bytě v Praze, už sama a nájemné plus služby spolknou 90% jejího důchodu. Pravda, dostává 3.000,- od města. Zřejmě místo nich by se rýsovalo, kdyby to bylo politicky a ekonomicky průchodné, 5.000 Kč NZP. Je ale taková platba vskutku platbou spravedlivou a uváženou?

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Koho bude bolet ZP Úterý, 22.Září 2015, 05:29:1

Zdá se, že ZP bude muset být někdy za 30–50 let zaveden opravdu naráz na celé planetě, zde se shodneme.

Ještě je nutné si povšimnout, že dnes již má velká řada lidí obdobu ZP, jen se tomuto bezpracnému trvalému příjmu říká jinak: renta. Pochopitelně kdo by nechtěl mít majetek třeba ve výši 20 milionů, ten si uložit na bezpečný účet třeba "jen" za 1,5 % a tak mít ročně zcela zdarma 300 tisíc / 25k měsíčně. To už docela stačí, ne?

Takže další část diskuse vede k otázkám, jak se podaří nastavit / změnit etiku, aby n e b y l o normální žít bezpracně jen z uložených/investovaných peněz. Protože hodnotu peněz musí v konečném důsledku vždy někdo podložit skutečnou prací, skutečnou hodnotou. A protože se dnes stále zvyšují rozdíly mezi bohatými a chudými, protože roste nerovnost, je zde jasný požadavek, aby životní úroveň odpovídala nikoliv pracovitosti (či korupční schopnosti) předků, ale hlavně tomu, jakou adekvátní hodnotu do systému společnosti každý dodává reálně, tj. "on-line" . Tedy nad životní úroveň skrze ZP.

Neznám různé verze zdanění, ale pokud jsem pochopil správně známý německý film o ZP, tak podle této verze zdanění jde právě a jen o daň z přidané hodnoty, která se vybírá ze spotřeby. Jak jsem uváděl ve výši 50 %. Což znamená velmi vysoké zdanění spotřeby. Např. bydlení by bylo možné od této daně zcela osvobodit. Nebo základní potraviny. Ale to je už jemná diskuse.

A pokud by přece jen zůstalo zdanění na straně příjmu, tak pak je pochopitelně možné změnou křivky výběru daně snadno nastavit čistý příjem tak, aby vyšší daň vhodně kompenzovala plošné vyplácení ZP.

Příklad:

Plat 50 tisíc a daň 20 %, tj. 10 tisíc – před zavedením ZP, nebo
Plat 50 tisíc a daň 30 %, tj. 15 tisíc + 5 tisíc ZP.

– V obou případech bude stejný příjem, tj. 40 tisíc.

Pokud bychom prakticky hledali podporu pro zavedení ZP, víme, že potřebujeme získat pro zavedení ZP většinu, možná alespoň 2/3 populace. Zde pochopitelně narazíme, protože dnešní horní 1/3, která stanula na vrcholu řetězce příjmů a moci, nebude mít žádný důvod angažovat se pro jeho zavedení, naopak bude dělat vše proti. Navíc této části bude účinně během společenské diskuse pomáhat zmatená část veřejnosti, která se najde vždy, přičemž si skrze svoji hloupost ani neuvědomí, že jde proti svým zájmům. – Podobně jako je dnes řada i velmi nízkopříjmových občanů proti vyšší minimálně mzdě, prostě hájí cizí a nikoliv své zájmy. I tak funguje propaganda.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Vzkaz od paní Puchýřové Úterý, 22.Září 2015, 05:57:48

Cituji z e-mailu paní Heleny Puchýřové, která už zrušila předplatné v DR, ale chtěla by upozornit na jeden dřívější článek :
"Ta diskuze v současném DR k tématu NZP je tak omezená a neinfromovaná, že Vás chci poprosit, abyste do ní zasáhla odkazem na zmiňovaný článek paní Wagnerové:
http://denikreferendum.cz/clanek/14607-svoboda-rovnost-zakladni-prijem-aneb-o-dustojnosti-cloveka
a na diskuzi za ním. - Proč se pořád pokoušet "objevovat trakař"! Přitom to téma je závažné a v Evropě aktuální!!"
A dále paní Puchýřova píše : "Pana Vaníčka nechci znova obtěžovat, už jsem mu psala o tom, že o NZP se vážně uvažuje na vládní úrovni ve Finsku (http://www.zakladni-prijem.org/clanky/finsko-nova-vlada-schvalila-experiment-se-zakladnim-prijmem/ ), ale zdá se, že i on je z diskuze za článkem otráven ignorantstvím některých diskutéru."

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Kvalita diskuse – odkazy Úterý, 22.Září 2015, 06:07:25

Přiznám se, že ani já nejsem příliš vzdělaný, viděl jsem jen asi 3× film o základním příjmu, tento:

https://www.youtube.com/watch?v=PUYTtluGu4A

Recenze na něj zde: http://www.csfd.cz/film/211749-zakladni-prijem-kulturni-impuls/

A pak jsem si zakoupil tuto knihu:

https://www.kosmas.cz/knihy/137554/vseobecny-zakladni-prijem.-pravo-na-lenost-nebo-na-preziti/

PDF: http://aa.ecn.cz/img_upload/bec9f888010e9f21bb1cdb470322b7c6/0069_ea_psa_nzp_a5.pdf

Pochopitelně předpokládám, že experti budou již značně dál, omlouvám se, pokud zde i já "objevuji Ameriku".

Namátkou další odkazy:

http://www.vseobecnyzakladniprijem.cz/

https://www.youtube.com/results?search_query=Z%C3%A1kladn%C3%AD+p%C5%99%C3%ADjem

https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kladn%C3%AD_nepodm%C3%ADn%C4%9Bn%C3%BD_p%C5%99%C3%ADjem

https://www.youtube.com/watch?v=HOzvsQ8v3dA

https://www.youtube.com/watch?v=TN6ZdgQ7Fz0

https://www.youtube.com/watch?v=QYP4pXS8Sd4

Atd...








Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

diskuse Úterý, 22.Září 2015, 10:07:53

Ano, je opravdu zvláštní, že koncepci ZP kritizuje člověk, který se nakonec zeptá, jestli když dostane 10 tisíc ZP, bude pak o tutéž částku krácen na mzdě. Jenže taková je situace, kdekdo bude diskutovat, aniž by přečetl jedinou knihu k tématu. To známe z našich krajin důvěrně.
Každopádně děkuji za příspěvky pana Ruska, podle mě zcela adekvátně kladou existenční nutnost pro přežití lidstva právě do souvislostí se ZP. Podobně to formulují i jiní autoři.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

k příspěvku pana Profanta Úterý, 22.Září 2015, 10:44:23

Napadá mě k otázce, jakému čtenáři je vlastně Raventósova kniha určena, přibližně toto: jeho argumentační strategie je opravdu založena na diskusích, které probíhaly v anglosaském prostoru; totéž můžeme říci i o problému, který Raventóse zvláště zajímá: jak přiblížit koncepci nepodmíněného (!) ZP zastáncům republikánské i liberální tradice.
Podle mě je u nás tato otázka otázkou budoucnosti. Máte pravdu, naši diskusi stále určují lidé, kteří při každé příležitosti jaksi zahlížejí k situaci před rokem 1989. Ptejme se proto, v jakém časovém horizontu se bude ZP řešit - spolu s panem Ruskem bych řekl, že jde o desítky let. Nebude pak naše diskuse více evropská (či západní, chcete-li)?
Stačí ale položit na jednu stranu stolu úvahy Van Parijse nebo Raventóse a na druhou filosofa Bednáře, zmíněného v úvodu mé recenze. Už tady jasně vidíme, jaké limity má ono neustále vztahování k době před rokem 1989.

Josef Poláček - Manuální pracovník

NZV a morálka Úterý, 22.Září 2015, 14:29:45

Vlastně musím podotknout, že principiálně bych nebyl žádným zásadním opůrcem něčeho takového jako NZP - svého času jsem já sám choval představy, které byly tomuto modelu velmi blízké. Bylo to v dobách mého časného mládí, kdy jsem ještě neměl žádnou hlubší vědomost o realitách tohoto světa, a především o reálných životních motivech onoho živočišného druhu, který se sám obdařil hrdým titulem "homo sapiens sapiens".

Jenže, nedá se nic dělat, ale tento živočich - stejně jako kterýkoli jiný - je hnán především jednou základní motivací, totiž neustálou snahou maximalizovat svůj vlastní osobní prospěch.

Jinými slovy, jak říká stará česká moudrost: košile bližší než kabát. To je ostatně právě ten antropologický fakt, na kterém ztroskotal historický pokus vytvořit komunismus, nebo alespoň socialismus.

Kdo tu dobu "reálného socialismu" ještě zažil, ten má dozajista ještě v paměti jedno z motivačních hesel, kterými se tehdejší režim snažil zachránit svou troskotavší existenci: "Jak budeme dnes pracovat, tak budeme zítra žít!"

No ano, objektivně vzato to byla pravda: kdyby všichni poctivě pracovali na plný výkon (ačkoli za tento zvýšený výkon nedostávali žádnou adekvátní odměnu), dozajista by se všem vedlo mnohem lépe. Jenže, realitou byl jaksi daleko spíše pravý opak: mnohem raději - a usilovněji - namísto pro společný prospěch, lidé pracovali do své vlastní kapsy.

A na této mentalitě egoistického individua nutně ztroskotá každý altruistický respektive solidární systém. Kterým ten projekt NZP dozajista je.

Pan Rusek má v daném případě plnou pravdu v tom, že instalování takovéhoto systému by bylo podmíněno zcela zásadní proměnou obecné etiky. Tohle a právě tohle je alfa a omega všech takovýchto projektů.

To ovšem znamená: n a p ř e d musíme mít v podstatě onoho proslulého "nového člověka" - a teprve poté se můžeme začít spoléhat na to, že on nezneužije jakýkoli skutečně solidární sociální systém.

Pokud zastánci NZP mají nějaké přesvědčivé návrhy, kde a jak takového "nového člověka" vzít či vytvořit, bezpochyby s maximálním zájmem si tyto recepty k nové společnosti vyslechneme.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 22.Září 2015, 20:57:51

Ještě k tomu poměru NZP a "obyčejného" platu: jde o to, že kdyby se NZP prostě přidával jaksi navíc (k normálnímu) platu, tak to samozřejmě přivede státní rozpočet k okamžitému zhroucení.

Ale jestliže by to bylo naopak, že tedy v případě když někdo vydělával dvacet pět tisíc, nyní dostane deset tisíc od státu, ale následně mu jeho zaměstnavatel bude vyplácet o těch deset tisíc méně - pak by to znamenalo, že stát bude tímto způsobem subvencovat všechny zaměstnavatele-kapitalisty, částkou deseti tisíc za každého zaměstnance! S tím samým důsledkem - okamžité zhroucení celého státního rozpočtu.

Tady je naprosto jasně vidět, že celý tento model je naprostý ekonomický nesmysl.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 23.Září 2015, 11:58:58

Zrovna dneska vyšel v novinách (Právo) článek o tom chystaném experimentu s NZP ve Finsku.

Takže: ano, takový experiment se skutečně chystá.

Ale: podle uvedených finančních částech se jedná skutečně jenom o naprosté existenční minimum. Čili je to ta varianta, kterou jsem zmiňoval od počátku jako jednu z možných: je to fakticky jenom jiné pojmenování pro docela obyčejnou sociální pomoc.

Důvod proč se Finové k tomuto modelu přiklánějí je čistě pragmatický: je možno se tím vyhnout administrativně velmi náročnému byrokratickému procesu s přiznáváním sociální pomoci. A navíc, mnozí mladí - nezaměstnaní - Finové se brání tomu přijmout práci na dobu určitou, protože by pak zase nějaký čas zůstali úplně bez příjmu, než by zase absolvovali ten byrokratický kolotoč, a začali dostávat podporu od státu.

A ani Finové sami si naprosto nejsou jisti tím, jaké budou výsledky tohoto experimentu: tento model bude okamžitě stornován, pokud budou jeho důsledky na pracovní morálku (to jest ochotu finských nezaměstnaných hledat si zaměstnání) "katastrofální". Takže, vyčkejme.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

ZP – nástin Středa, 7.Října 2015, 15:17:26

Pane Poláčku, to zní velmi sebevědomě: »Tady je naprosto jasně vidět, že celý tento model je naprostý ekonomický nesmysl.« Zkuste se, prosím, vyjadřovat více filosoficky, jak se na člověka s vaším rozhledem sluší a patří a méně světaznale, méně ultimativně. Vypadá to pak, že vám nejde o hledání a dialog, ale spíše o to, mít pravdu a ohromit jakýmsi tvrzením. – Nebo si opravdu myslíte že všichni lidé se zájmem o ideje ZP, po celém světě, kteří o tomto modelu přemýšlejí, uvažují ve srovnání s vámi mylně? Že to jsou jen myslitelé prostí a naivní? A oproti vám jaksi zaostalí? Můžu se zaptat, jaké zdroje ohledně ZP jste vlastně viděl nebo četl? A předem děkuju za seznam.

Nevím, zda se mám zde pouštět do jemnějších ekonomických a pochopitelně i psychologických rozborů… Zkusme si napřed vymodelovat hypotetickou ideální budoucnost a teprve pak spolu můžeme odhadovat, skrze kterou lidskou vlastnost tento systém může p ř í p a d n ě přestávat být funkční, nebo proč dokonce od samého začátku fungovat nemůže.

Situace v blíže nespecifikované budoucnosti:

1) Počet obyvatel planety Země se ustálil kolem 10 mld. Průměrná natalita osciluje mezi 1,8 a 2,3. Lidstvo nemá problém nastavením podmínek pro mladé zvýšit jejich přirozenou "poptávku" po dětech, nebo ji naopak omezit. (Náboženské a národnostní rozdíly přestaly být po srovnání ekonomických rozdílu problémem.)

2) Lidstvo navrhlo takové technologie, že příbytky jsou velmi trvanlivé, minimálně v řádu set let. Cena průběžné údržby již postavených domů a staveb je ve srovnáním se začátkem 21. století minimální.

3) Je zajištěn nadbytel základního bydlení, ekologické a tepelně úsporné byty jsou velmi levné na provoz. Velmi levné jsou i náklady na nutnou údržbu. Jsou to byty ve společenském neziskovém vlastnictví obcí a měst. Měsíční nájem v cenách roku 2015 je (například) tento:

a) garsonka 20 m2 – nájem 600 Kč, energie atd. 400 Kč
b) 1+1 30 m2 – nájem 800 Kč, energie atd. 600 Kč
c) 2+1 50 m2 – nájem 1000 Kč, energie 800 Kč.

(Garsonka generuje za 10 let: 72 tisíc, 1+1: 96 tisíc, 2+1: 120 tisíc Kč, což stačí na nutnou neziskovou údržbu, podobně stačí i náklady na vodu, teplo, energie, odpady.)

4) Další základní měsíční výdaje:

a) jídlo 3000 Kč
b) internet, telefon, doprava 1000 Kč
c) oděvy a jiné 400 Kč
d) zdravotní pojištění 1000 Kč

Celkem 6400 Kč. Tedy za částku 6400 Kč bude mít člověk zajištěné skromné bydlení (garsonka), ale dále i docela slušný základní životní standard. Současně zde je již i zdravotní pojištění, které generuje jen v této zcela základní úrovni 125 mld. Kč ročně (10,5 mil. obyvatel včetně dětí).

Z hlediska veřejných výdajů je to částka kolem 800 mld. Kč ročně. Dnes (2015) se dává na důchody asi 400 mld. Kč a další sociální výdaje jsou asž 50 mld. Kč. Chybí nám tedy vlastně jen kolem 350 mld. Kč. – je to pro vás problém? Pane Poláčku?

V jedné variantě tedy ZP plně nahradí i důchody, kdo chce, bude se moci soukromě připojistit, zde je tedy ZP současně i pojištěním na staří. Vyšší standard ve stáří si musí člověk zajistit na vlastní riziko v soukromém důchodovém fondu. Proč ne.

Zopakuji, že v německém filmu o ZP se navrhovalo 1000 €, což bylo tehdy kolem 25 tisíc Kč a že Němci byli oproti mým číslům opravdu m n o h e m velkorysejší, či odváženější. Ale zde s vámi souhlasím, pane Poláčku, ten jejich optimismus ani já nesdílím a vaši skepsi ohledně motivace a tedy náhledu, že lidé prostě přestanou pracovat a potřebné hodnoty vytvářet, č á s t e č n ě sdílím. Švýcaři v diskusi navrhovali na naše poměry dokonce neskutečných 2000 CHF... Pokud byste vycházel z těchto čísel, tedy 1000 € nebo 2000 CHF, tak pak zcela sdílím váš vhled, že to ekonomicky fungovat nebude. Zde se shodneme. Proto jsem začal tak skromně, aby to mělo reálný základ.

ÚVAHA:

Pochopitelně je nemožné, což je jeden extrém úvahy, aby všichni brali jen a pouze ZP a nikdo nepracoval. Opačný extrém je představa, že bude pracovat celých cca 92–95 % zaměstnatelné populace, tedy asi jako dnes. Na tom se jistě shodneme.

Můj vhled do situace, a zde se pochopitelně budeme lišit, mi říká, že sice vzroste počet "skromných" obyvatel, protože se změní status z negativního hodnocení neschopná "socka", na "to je normální, proč ne", ale nebude to pro produkci ekonomiky zcela fatální, jak se domníváte vy, pane Poláčku.

Můj odhad je, že dojde k propadu výroby/spotřeby jen asi o 30 až 40 %. Tedy se shodneme, že pochopitelně dojde ke snížení celkové výroby/spotřeby. Ale to je dokonce nutné zejména s ohledem na přírodu a klesající nerostné zásoby naopak v dobrém přivítat.

Podstatné je pochopit, že teprve skrze ZP vznikne "základní" poptávka, protože základ společnosti postavený na ZP bude v prvé řadě spotřebovávat především základní zboží a služby – nikoliv zcela zbytečné nebo jen zbytečně luxusní zboží.

Pokud v ZP uvádím 3000 Kč na obživu, máme zde hned zdroje kolem 380 mld. určených na vše kolem výživy. Pochopitelně země s maximální domácí výrobou potravin na tom bude mnohem lépe, než když peníze půjdou do ciziny.

Takže otázka je, pokud nebudou války, poklud nebude potřeba vyrábět ve stále krachující ekonomice více a více zboží, viz diskuse o konkureceschopnosti družstev atd., pokud bude možné zrušit všechny zbytečné úředníky (až desítky tisíc míst), proč bychom měli mít obavu, že lidé budou chtít sedět doma a mít jen 6500 Kč, když se mohou jakkoliv zaměstnat – a v případě že bude jen 50 % daň ze spotřeby bude jakoby až dokonce jedno, zda legálně, nebo na černo (!) – když mohou pracovat v tom oboru, po kterém bude poptávka a k ZP 6500 Kč si třeba 2000 nebo 5000 Kč nebo i 20 nebo 100 tisíc měsíčně přivydělat?

Vždyť naopak představa, že by majorita lidí byla doma, jen si tak polehávala a flákala by se, je přece velmi nepravděpodobná. Copak to opravdu necítíte podobně?

Idea ZP přece v prvé řadě odstraní vykořisťování, nikoliv rozdíly v životní úrovni. Vždy tu budou lidé pracovití, ale jejich činorodost bude moci každý napodobit, aniž by k tomu byl nucen skrze ÚP, nebo nelidské pracovní podmínky z nouze. A hlavně: Celá ta dnešní zbytečná a luxusní spotřeba je dnes zajištěná právě skrze práci a výkon těch lidí, kteří určitou práci vzít musejí a často za minimální mzdu.

A výškou ZP lze velmi jednoduše ovlivňovat celkový výkon ekonomiky. Jako parametrem. Kde vlastně máme problém? Co není jasné? Čeho se bojíme nejvíc?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 9.Října 2015, 14:02:38

Pane Rusku, především si musíme vždycky ujasnit, o čem je vlastně řeč.

Napřed tedy, jestli hovoříme o současnosti, anebo o nějaké - značně vzdálené - budoucnosti.

Že by se například v dohledné budoucnosti podstatně zlevnilo bydlení respektive životní náklady vůbec - to je krajně nepravděpodobná vize, naopak je nutno počítat s explodujícími náklady, už z ryze ekologických důvodů, to excesivní nakládání s energiemi a materiály které vyznačuje současnou produkci do budoucna nebude možné, a všechna ekologická opatření ovšem zdraží jakoukoli produkci.

A také: člověk přirozeně touží po tom, mít stále víc a víc - jak v množství, tak ale i v kvalitě. Nedá se nic dělat, ale je tomu tak. To znamená: spotřebitel bude i v budoucnosti žádat inovované výrobky. A ty zase vyžadují výzkum. Drahý výzkum, který se promítne do ceny těch výrobků.

Za druhé: vždycky je nutno rozlišovat respektive určit, jakou konkrétní výši ten "nepodmíněný příjem" vlastně má mít.

Jestli se jedná jenom o životní minimum, jako ve Finsku - pak se jedná fakticky jenom o jinou formu sociální pomoci. Příjemci nedostanou nakonec v zásadě o nic víc, než by i tak dostali na sociálních dávkách.

Anebo jestli hovoříme o té švýcarské iniciativě - tady jsou různé údaje, ale v zásadě všeobecně platí částka 2500 franků, čili asi 2000 euro. (Čistého? Hrubého?) Což je už docela slušný příjem (respektive je to současný průměrný příjem). Tady se ovšem okamžitě vynořuje za prvé otázka financování, za druhé otázka pracovní motivace, ale i celá řada dalších problémů spojená s tím, že náhle zmizí celá příjmová hierarchie společnosti, a všichni (tj celá "dolní" polovina společnosti) bude mít najednou stejně. Kromě jiného by zřejmě okamžitě explodovaly do výše nájmy bytů ve městech - neboť když by si najednou celé masy lidí mohly dovolit současný průměrný nájem, pak - při omezenosti nabídky - by trh okamžitě zareagoval, právě zmíněnou explozí cen.

Ta financovatelnost: původci té švýcarské iniciativy ji původně chtěli financovat přes zvýšenou daň z přidané hodnoty - to by ovšem opět znamenalo explozi spotřebních cen, a zasáhlo by to tedy právě ty relativně méně majetné vrstvy. Navíc by to v podstatě "popravilo" švýcarskou ekonomiku.

Novou strategií je tedy financování přes ekologickou daň - o sobě bezpochyby respektabilní počin, ale nakonec máme situaci tu samou: i touto daní musíme někoho zatížit.

Jestliže jí zatížíme produkční místa, firmy - pak tyto buďto odpovídajícím způsobem zvýší ceny svých produktů (což zase samozřejmě zasáhne samotné spotřebitele); anebo se ale přestěhují jinam, kdy takovýmito dodatečnými daněmi zatíženy nebudou. Výsledkem bude: nezůstane nikdo kdo bude ten základní příjem financovat, a navíc explozivně naroste nezaměstnanost.

--------------------------------------

Všeho všudy, všechny tyto složité úvahy je možno si odpustit, ta základní rovnice je zcela jednoduchá: když chceme na jedné straně přidat, musíme na druhé straně zase vzít. A to tu samou částku.

Jestliže by stát měl financovat dodatečný výdaj ve formě NZP, pak má jenom dva možné zdroje: buďto zvýšit daně fyzických osob, anebo zvýšit daně korporací. Firem.

Ten první způsob ukazuje nesmyslnost celé té věci sám o sobě: přesně tolik, kolik bychom lidem dali na Nepodmíněném základním příjmu, tak přesně tolik bychom jim z druhé kapsy vytáhli zvýšenými daněmi.

A ten druhý způsob? - To je fakticky jenom jiná varianta toho prvního: jak už řečeno, i ty korporace své zvýšené náklady nakonec přesunou na primární spotřebitele.

Takže, ať se to vezme z jakékoli strany, nakonec vždycky jenom od nula od nuly pojde. Není tu k mání žádný zázračný oslíček, kterému by stačilo říci: "Otřes se!", a on nám bude sypat zlaťáky.

Takže, jediným důsledkem by byla nivelizace spodních příjmových skupin - ovšem se všemi ekonomickými důsledky, které přináší právě jakákoli příjmová nivelizace. A které se plně projevily například za socialismu, s drastickým propadem pracovní morálky a motivace k jakémukoli zvýšenému výkonu.

- Osobně se domnívám, že samotní švýcarští voliči nahlédnou naprostou nereálnost této iniciativy, a že ji velkou většinou odmítnou. A to i přes to, že by z ní - zdánlivě - sami profitovali.

Petrasek Milan - penzista

Průměrný plat nabízí být průměrným nenáročným a skromným, ale Pátek, 9.Října 2015, 19:05:3

nabízí jedinci vzrušující volbu mezi šedí neúspěšnosti a leskem olympijským.
Pokud se ještě pane Poláčku, podržíme nějaký ten pátek kapitalistického vyznání, tak nemám o destrukci soupeřivosti na poli konzumistických a jiných tak lidských instinktů ty nejmenší obavy.
Ba naopak a domnívám se, že finský projekt to potvrdí.
Která procenta z nás umí Diogenése.....bych se zeptal.
A navíc - pyramida společenské moci se pne tmelena fiskálním kytem.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Diogénes a kapitalismus Sobota, 10.Října 2015, 11:40:30

Acta Diogenes: při vší opatrnosti úsudků o tomto antickém mysliteli-provokatérovi, z jehož díla se nedochovalo naprosto nic, se zdá být nicméně možno soudit alespoň tolik, že jakkoli na straně jedné zásadně odmítal a zavrhoval veškerý "luxus" přesahující zcela nejelementárnější potřeby těla, tak na straně druhé i v něm přežívala a přetrvávala základní idea antického myšlení, totiž idea kosmické harmonie respektive kosmické moudrosti.

Jinak řečeno, dokonce i svůj životní program naprosté destrukce všech obvyklých společenských konvencí, ale i toužení po "lepším životě" nakonec opíral o nějaký vyšší hodnotový systém.

Zatímco v současné éře lidstva je právě takovýto vyšší, nadřazený hodnotový systém tím, co stávajícímu lidstvu naprosto chybí. Diogenes svůj program odříkání mohl postavit na piedestal služby kosmické moudrosti; dnešní člověk nemá, čím by program odříkání odůvodnil či zušlechtil, a tak mu nezbývá nic jiného nežli oddávat se neohraničenému konzumu. Na místo inteligentního kosmu nastoupila pouhá podprahová sugestibilita reklamy.

--------------------------------------------


Co se ale té motivace kapitalismu (respektive kapitalismem) týče, a právě na poli soupeřivosti, pak celá záležitost není tak zcela jednoduchá.

Jakkoli jsem s pocity nemalého zhnusení zdálky sledoval restauraci tvrdého kapitalismu v postkomunistickém světě, přesto se mi vryla do vědomí a do paměti jedna věta Mariána Labudy, když - v tehdy ještě spojeném Československu - konstatoval změněné poměry tuším na bratislavské Nové scéně, tím že je zajímavé, jak "v tomto kapitalizme" se najednou všichni aktéři na scéně snaží, jako by šlo o život. (Jednalo se konkrétně myslím o nějaký muzikál.)

Opačně nahlédnuto: v dobách předchozích, socialistických, se tedy i na přední slovenské umělecké scéně asi lecjaký umělec jen tak poflakoval, neboť měl své jisté; ale najednou, za podmínek kapitalismu - kdy už ani nebylo nic jisté, ale zároveň kynula možnost nadprůměrného osobního vyniknutí a uplatnění - najednou nastal na scéně pohyb.

Takže, zase to máme s tou zatracenou kapitalistickou konkurencí docela pěkně složité...

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Sobota, 10.Října 2015, 12:25:40

To se mi nezdá, pane Poláčku. Za socialismu bylo například natočeno tolik skvělých filmů se skvělými herci...
Kolik vynikajících filmů bylo natočeno po roce 1989? Nevím, možná je to moje chyba, protože onu "skvělost" neumím dostatečně dobře posoudit. Dívám se na to očima obyčejného neuměleckého plebsu...

Petrasek Milan - penzista

Ještě jednou pane Poláčku Neděle, 11.Října 2015, 10:06:26

k mé obhajobě uskutečnitelnosti základního příjmu ve společnosti založené na bezohledné maximalizaci příjmů.
Od realizace základního příjmu, který zajistí občanstvu nivelizovaný životní standard lze očekávat efekt nenásilného/přirozeného třídění společnosti na seskupení nenáročných/skromných/nevýkonných a seskupení opačných.
Takovouto polarizaci zde již máme. V morálních kategoriích je označovaná jako asociál - sociál a ve statistických jako aktivní - pasivní položka příjmů státu.
Tudíž je znám výrazně mrzký podíl těch, kteří se odmítají podílet na maximalizaci zisku.
A stejně tak je znám dominantní podíl aktivistů současného životního způsobu.
Tudíž a ještě jednou pane Poláčku, pokud se ještě nějaký ten pátek podržíme kapitalistického vyznání, tak nemám o destrukci soupeřivosti na poli konzumistických a jiných tak lidských instinktů v režimu základního příjmu ty nejmenší obavy.
Jde o maximalizaci obsahu postmoderní etiky - legalizaci maximálních stimulů "svobodné zodpovědnosti za osobní úspěšnost v mase individualistů". A doklad trvalé vitality neoliberalní ekonomiky.
Základní příjem není utopií, ale spíše možným Trojským ořem neoliberalistů ........bych varovně dodal.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Konkurence a umění Neděle, 11.Října 2015, 11:04:50

Ale jistě, paní Hájková, za socialismu bylo natočeno mnoho velmi kvalitních filmů. A nejen filmů, bylo vytvořeno i mnoho jiných kvalitních uměleckých děl. A musím přiznat - když jsem tehdy slyšel onen výrok Mariana Labudy v televizi, byl jsem v první chvíli také nemálo skeptický. Ale - při pohledu na ty opravdu ohnivě a s plným nasazením vystupující aktéry onoho muzikálu se nedalo popřít, že na tomto jeho konstatování přece jenom něco je.

Totiž - za toho socialismu byla vytvořena také obrovská spousta uměleckého odpadu. Naprostých nicotností, čistě jenom "vaty", která tak nějak vyplňovala čas.

Ale hlavně jde o to: Labuda vlastně ani tak nehovořil o umělecké kvalitě jako takové - jenom výhradně o osobním nasazení svých hereckých kolegů.

Co se té umělecké kvality dejme tomu ve filmu týče, pak jeden z filmařů před časem udělal srovnání doby minulé a doby současné: "No tehdy se nakonec taky za rok natočily jenom takové dva-tři opravdu dobré filmy, a dneska se taky natočí tak dva-tři dobré filmy za rok!"

Takže, ještě jednou: volná soutěž, konkurence a možnost osobního uplatnění se ještě sama není zárukou vzniku opravdu kvalitníiho uměleckého díla; ale přece jenom zřejmě vede k vyššímu osobnímu nasazení jednotlivých aktérů.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Základní příjem - trik neoliberalismu? Neděle, 11.Října 2015, 11:14:13

Jde o to, pane Petrasku, že NEexistence základního příjmu stále ještě nutí i ty dolní, objektivně méně produktivní vrstvy k tomu, podávat co nejvyšší výkon.

A tak dejme tomu uklízečka s mizerným platem ještě vedle své osmihodinové pracovní doby v časných ranních hodinách roznáší noviny.

Jestliže by se zavedl opravdu ten základní příjem v té výši jak si to představuje ta švýcarská iniciativa - pak rázem nebudeme mít ani žádné uklízečky, ani nikoho, kdo by nám ráno přinesl noviny až do domu. Za ten - nízký - plat se prostě už nikomu nevyplatí to dělat.

A nejen uklízečky a nejen roznašeči novin - rázem zmizí stovky a tisíce činností, které (napohled neviditelně) stále ještě tu naši společnost udržují v chodu. Všichni ti kteří vykonávají tyto obtížné práce za podprůměrný plat, zůstanou samozřejmě raději doma, když za své nicnedělání budou mít vyšší příjem, než za svou dosavadní dřinu. Respektive za těch 2 500 švýcarských franků odletí užívat si na Mallorcu.

Takže, pane Petrasku, nezaměňovat dolní příjmové skupiny s neproduktivní částí populace. Obávám se, že právě v případě zavedení NZP by se velice rychle, a velice naléhavě ukázalo, jak jsou tyto dolní příjmové skupiny ve skutečnosti produktivní, a jak bude se společností velice zle, když přestanou produkovat.

Petrasek Milan - penzista

Doma zůstane mizivé procento uklízeček pane Poláčku Neděle, 11.Října 2015, 11:44:13

a vysoký zbytek procent se bude ucházet o jakoukoliv možnost maximalizace příjmů/konzumismu.
Takže sociálliberálové zůstanou nadále pouhými pozorovateli bujení neoliberaismu ...bych výhrůžně dodal coby znalec projevů lidské hrabivost.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.