Základní příjem. Opravdu utopie?

Jakub Vaníček

Argumentace pro základní příjem je natolik pádná, že je jen otázkou času, kdy se téma stane jedním z témat politické debaty, a to i v České republice. Jakub Vaníček přibližuje české vydání knihy Daniela Raventóse.

Už delší dobu se můžeme setkávat s myšlenkou nepodmíněného základního příjmu. Právě na tomto místě není jistě třeba zdlouhavě popisovat, o co se vlastně jedná — postačí přibližně toto: Nepodmíněný základní příjem (NZP) by byl vyplácen každému jedinci nezávisle na výši jeho majetku a na tom, zda má dotyčný i další příjmy. NZP by nerušil sociální dávky určené pro znevýhodněné občany, tzn. ani po jeho zavedení by nebyla upřena výpomoc lidem nemocným, sociálně vyloučeným a jinak diskriminovaným.

Výše NZP by se vázala na obvyklé místní finanční poměry. V ideálním stavu by byl NZP zaveden ve všech zemích světa, tak aby došlo k rovnější distribuci celosvětového bohatství mezi chudými a bohatými zeměmi světa.

Prvním pokusem zpřístupnit veřejnosti myšlenku nepodmíněného základního příjmu bylo vydání sborníku Všeobecný základní příjem: Právo na lenost, nebo na přežití? nakladatelstvím Filosofia v roce 2007. Kniha českému čtenáři přinesla mimo jiné text filosofa Philippa Van Parijse, který se problematikou nepodmíněného základního příjmu dlouhodobě zabývá, a položila jakýsi základ k uvažování nad otázkou, tehdy již diskutovanou v jiných evropských státech.

V témže svazku si pak čtenář mohl projít i první českou odbornou diskusi, podnícenou příspěvkem Miloslava Bednáře, kritizujícím NZP z toho, že podporuje zhoubnou závislost na státní finanční dávce a „omezuje tak svobodu člověka“. Jak charakteristické pro tehdejší nálady v české společnosti, vyvolávané kampaněmi našich pravicových stran, chce se dnes nad oním kritickým příspěvkem zvolat.

Dalším, tentokrát již ucelenějším pojednáním o NZP je publikace vydaná nakladatelstvím Rubato. Kniha se jmenuje Materiální podmínky svobody a jejím autorem je Daniel Raventós, španělský ekonom a univerzitní profesor na katedře teoretické sociologie Ekonomické fakulty Barcelonské univerzity. Jeho příspěvkem do diskuse je jakási základní sada argumentů ve prospěch NZP, a to jak v obecné rovině filosofie nebo etiky; dále pak jej tvoří ekonomické modely a situace, tak aby bylo zřejmé, že NZP je dlouhodobě udržitelným, silně ambiciózním projektem.

Vzhledem k diskusi, která proběhla mezi akademickými filosofy, se nejprve podívejme na ideové zakotvení NZP a obecněji i koncepce státu, který napomáhá spravedlivějšímu přerozdělení bohatství ve společnosti. Tyto tendence Raventós nachází už v řecké filosofii a usouvztažňuje je k pomyslnému průsečíku mezi dnešní liberální a republikánskou tradicí.

Rawls vs. Cicero

Pro pochopení Raventósových východisek je důležitý moment, ve kterém se popírá tradovaný rozpor mezi liberálními a republikánskými teoriemi spravedlnosti.

Ty liberální (John Rawls, Van Parijs), při vědomí mnoha vzájemných odlišností, přihlížejí k maximu veřejných svobod pro všechny a férové rovnosti šancí, řeší princip distribuce bohatství ve společnosti atd. Stát zde hraje neutrální roli, tzn. státní aparát nezvýhodňuje žádnou hodnotu dobra a podporuje toleranci.

Republikánské myšlení, jež je nakonec přibližně o dvě tisíciletí starší, bylo postupně budováno v dílech Aristotela, Cicera (jež Raventós označuje za republikány oligarchické a v druhém případě i antidemokratické), později pak Locka, Kanta, Jeffersona, ale i Robespierra a Marxe. Nejen tito přispěli k otázkám sociální stratifikace a také k zapojení sociálně slabých do politického života obce.

Při vědomí mnoha rozdílů mezi úvahami zmíněných teoretiků Raventós vynáší základní teze. Nebudu je zde všechny opakovat, zájemce nechť nahlédne do jeho knihy, klíčová však jest tato: v republikánském pojetí žádný člověk nezávisí na druhém člověku. Každý musí mít zajištěnu autonomní sociální existenci, musí disponovat určitým majetkem a „republika“ bude do jeho existence zasahovat pouze potud, aby jej udržovala „v politicky rovnocenném vztahu se všemi ostatními občany republiky, tedy se stejnou možností (...) vládnout a být ovládán“.

V republikánské tradici se totiž objevuje názor, podle něhož „občané, mají-li republikou garantovánu materiální základnu ke své autonomní sociální existenci, mohou rozvinout své schopnosti k tomu, aby byli schopni vykonávat samovládu nad soukromým životem, tj. aby si sami spravovali a řídili záležitosti soukromého života.“ Tento předpoklad je podle autora plně slučitelný s ideou nestranného liberálního státu. Co víc, pokud se obě tendence spojí, tedy pokud bude stát usilovat o různorodé „koncepce dobrého života“, musí pak zasáhnout proti ekonomické nebo institucionální základně (jedinci, podniku či soukromé skupině), která by republikánskému státu mohla toto právo upírat.

A to už se překlápíme do žhavé současnosti, v níž obří korporace mohou, opírajíce se o obrovské majetky nebo mezinárodní arbitráže, úspěšně ovlivňovat tvorbu zákonů a z nich pak vyplývající nálady ve společnosti. Zde Raventós klade zcela aktuální a logicky ze sebe vyplývající požadavky na sloučení liberálního a republikánského pojetí státu.

Kdo komu straní

V našich poměrech je jistě provokativní, začne-li autor výklad republikánských teorií portrétem Maximiliena Robespierra, volajícím po omezení principu vlastnictví, má-li přispívat k újmě svobody a negativně ovlivňovat podmínky existence většiny lidí. Označí-li však Robespierra za demokratického republikána a postaví jej proti Aristotelovi jakožto příznivci oligarchického republikanismu, bude u nás okamžitě označen za salónního levičáka a trumberu, který Aristotelovi rozumí jen málo, pokud tedy kdy vůbec rozuměl.

Pochopitelně, právě v tomto základním bodě, od něhož se odvíjí úvahy o společnosti a rovnosti práv, spočívá radikalita jeho příspěvku k NZP. Pokud chceme posoudit roztržku, k níž u nás musí při politickém prosazování NZP dojít, měli bychom jeho text číst na pozadí výše zmíněné kritiky Miloslava Bednáře. Raventós nás dříve nebo později postaví před otázku, zda jsme Bednářovu argumentaci ochotni vnímat jako ve svém jádru nedemokratickou, stranící těm, kteří vlastní prostředky k tomu udržet si majetek, moc a kteří díky těmto svým dispozicím mohou dále ovlivňovat chod společnosti a vylučovat slabší většinu z rozhodování o své budoucnosti.

Jak řešit devastaci sociálního státu

Raventósova kniha je věnována především diskusi o teoretických podmínkách NZP vzhledem ke kulturnímu odkazu starému více než dvě tisíciletí. Autor v rámci své argumentace snáší hlavní teze svých odpůrců a snaží se hledat taková řešení, která zachovávají určité předpoklady společenského soužití.

Problematizuje dnes zcela nekriticky přijímaný typ společenství, které finančně odměňuje práci námezdní a přehlíží práci domácí (k prohloubení feministické kritiky viz například esej Aleny Wagnerové v DR) a dobrovolnickou, jež je základem občanské angažovanosti. Svou argumentaci podepírá experimentálními studiemi, z nichž jsou zajímavé především ty, které dokazují, že lidé se nepřestávají společensky angažovat ani poté, co obdrží jistou doživotní rentu.

Zvláštní pozornost věnuje problému narůstající chudoby, pracující chudině nebo vztahu mezi pohlavím a chudobou. Stanovuje typologii chudoby, zavádí sylogismy pro její měření a vyvozuje závěry ohledně chudoby a svobodného života. Zde už nejde ani tak o ideové postuláty, legitimizující zavedení NZP, ale o pokus chudobu analyzovat a řešit v rámci úvah o NZP.

Dále předkládá krátkou historii sociálního státu a jeho aktuálního selhávání. Vyvrací neoliberální kritiku sociálního státu a zároveň předkládá vlastní kritické argumenty. Sociální stát se svými podmíněnými podporami dnes podle něj neobstojí, dříve zavedené mechanismy podmíněných podpor budou postupně ztrácet svou efektivitu a v důsledku toho budou postupně odstraňovány.

„Po třiceti letech částečně vítězné ofenzívy, kterou rozhodující centra velkých nadnárodních společností vedou s cílem skoncovat s jistotami a materiálním blahobytem, jež velká část pracujícího obyvatelstva dosáhla v západní Evropě a Severní Americe, a po strukturálních změnách, k nimž za tato tři desetiletí došlo, se lze odůvodněně domnívat, že věci v sociálním státě nebudou již nikdy fungovat tak, jak fungovaly dřív. Jestliže zavedení NZP může sloužit k dosažení rozhodujících cílů (...), pak se ocitneme ve světě jasně odlišném od toho současného.“

Pro čtenáře s ekonomickým vzděláním je jistě klíčová jedna ze závěrečných kapitol, v níž Raventós předkládá plán financování NZP. Simuluje zde několik situací, „ambiciózní“, v jejímž rámci se vyplácí každému dospělému jedinci 451 EUR měsíčně a nezletilým polovinu, dále pak skromnější model, v němž jsou vyplácené částky nastaveny na poloviční hodnoty.

Na těchto modelech se poté zaměřuje na vývoj daňových sazeb nebo distribuci finančních prostředků mezi těmi, co získávají a ztrácejí. Výsledky, shrnuté do tabulek, není možné tlumočit v celku, důležité je ale například toto: „podíl těch, komu tato reforma přinese čistý prospěch, je v tomto [skromnějším] případě 70,72 %.“

K celkové koncepci knihy lze říct tolik, že může opravdu sloužit jako nakladatelstvím anotovaná „souhrnná publikace“. Jakkoli neobsahuje některé aktuálně důležité okruhy (např. problémy sociální zde nikdy nejsou pojednány se zřetelem k ekologii), dostává se nám do ruky nástroj, pomocí něhož lze vyvrátit neustále se opakující výtky proti všem radikálním opatřením, jež by mohly hluboce transformovat společnost, její soudržnost, politiku, kulturu atd.

Co na to slušný pracant Čech

Není jistě nutné dlouho přemýšlet nad tím, s jakou odezvou se idea NZP setká v ČR — ve státě, kde žádné novoty nechceme. Mnohé napověděla už diskuse na stránkách FinMagu, otisknuvším první recenzi Materiálních podmínek svobody.

Shrnu-li to podstatné, k čemu dospěl český rozumbrada, nikdo z nás, co máme zdravý selský rozum, přece nechce živit parazity, dále, zdroje nejsou nekonečné, a proto budou podobné myšlenky vždy patřit do utopických říší atd.

Je zvláštní, že nikdo z diskutujících, kteří jsou s knihou raz dva hotoví, nepřijde s poněkud složitější úvahou, třebas že NZP neskoncuje s dělbou práce podle pohlaví nebo že se nikdo nebude chtít lopotit na výkopech pro telekomunikace, po nocích stavět dálniční mosty a v nesnesitelných vedrech se potit v neklimatizovaných monstrhalách. Pokládat si otázku, proč je u nás kritika snah o sociální rovnost zaměřena vždy jedním směrem, prostě nemá cenu.

A přesto, stačí si s takovými lidmi popovídat o jejich mnohdy otrocké práci pro tzv. rodinné firmy, kde se o každého zaměstnance pečuje zvlášť, aby bylo jasné, že právě jistota NZP, vypláceného dospělým i nezletilým, by podstatně zlepšila pozici dělníka/montéra, vyrazila by zaměstnavatelům z ruky bič, jímž se mohou neustále ohánět, známý to bojový pokřik o nadbytku uchazečů o práci. Tolik k jednomu z praktických východisek Raventósovy knihy.

Nezapomínejme však, že Materiální podmínky svobody jsou především knihou pro intelektuály, ekonomy a politiky, že jejímu praktickému uplatnění musí nutně předcházet dlouhá politická práce, osvětové kampaně a hlavně pak seriozní společenská diskuse. Když si to všechno představíme, nezbývá než se ptát spolu s kritiky NZP — je opravdu možné reformovat kapitalismus v jeho samotné podstatě?

Daniel Raventós: Materiální podmínky svobody. RUBATO, Praha 2015, 232 stran.

    Diskuse
    JP
    September 12, 2015 v 14.47
    I po vášnivé argumentaci autora textů ve prospěch nepodmíněného základního příjmu zůstává zcela nejasné, čím by se tento tak zásadně měl odlišovat od docela prachobyčejného sociálního zabezpečení.

    Připomeňme si jenom pro srovnání, že ta "ambiciózní" varianta D. Raventóse, podle které by každý dospělý měl dostávat 451 euro měsíčně, je hluboko p o d úrovní současného německého existenčního minima (a tedy sociálních dávek, pokud započítáme i příspěvky na bydlení). Zůstává tedy nemalou záhadou, co by vlastně ti méně majetní měli tímto NZP získat, kromě toho hrdého pocitu, že teď už tedy nejsou "sockami", nýbrž "samostatně výdělečnými osobami".

    Za druhé, k té otázce financování: té se skutečně nevyhneme. Zrovna v této době byla tato německá sociální dávka zvýšena o "celých" pět euro - což je z hlediska příjemců v podstatě zcela směšné navýšení, ale německý stát to nicméně zatíží dodatečnými miliardami, takže na zvýšení vyšší prostě nejsou prostředky. Takže, kdyby byl měl opravdu zaveden nějaký "nepodmíněný základní příjem" hodný opravdu toho jména, tedy podstatně vyšší nežli sociální dávky, pak se skutečně nevyhnutelně vynoří zcela zásadní otázka, kde na to vzít. A ať J. Vaníček jakkoli naříká nad tím, že námitky proti NZP jsou "zaměřeny vždy jedním směrem", dokud na tuto jedinou otázku nenalezne přesvědčivou odpověď, jsou veškeré další úvahy na toto téma naprosto zbytečné.

    Pokud se tedy jeho závěrečné otázky týče, zda "je opravdu možné reformovat kapitalismus v jeho samotné podstatě?" - pak tohle je opravdu otázka všech otázek, ale v každém případě je možno dát jednu víceméně jasnou odpověď: nějakým intelektuálním žonglováním kolem NZP se tohoto cíle docela jistě nedosáhne.

    P.S. Aristotela prostě oštemplovat jako "oligarchického republikána" skutečně svědčí o hlubokém nepochopení díla tohoto velkého antického myslitele.
    September 12, 2015 v 17.20
    Jaká by byla výška nepodmíněného základního příjmu?
    U nás cosi jako základní příjem existuje, existenční minimum: z toho se ovšem žít nedá, existovat, jak kdy. Základní příjem by musel být vyšší, ale v jakém poměru by byl k minimální mzdě, sociálním dávkám pro znevýhodněné občany, rodičovské, starobním důchodům atd. ?

    Bez alespoň přibližné představy o výši té částky se vůbec nedá odhadnut, zda je to reálné a k čemu by to vedlo.
    September 12, 2015 v 20.27
    panu Kubičkovi: výše NZP
    Nevím, zda si úplně rozumíme. NZP nemá nahradit sociální dávky pro ty, kteří se ocitnou v nouzi. Jde o svébytný základní příjem vyplácený všem, k příjmu, k soc. podpoře v nezaměstnanosti atd. - Raventós netvrdí, že by se čistě z tohoto příjmu dalo vyžít.
    Pokud jde o jeho výši, ta se samozřejmě musí spočítat, DR nabízí určité modely, reálně dosažitelná výše se však musí spočítat pro tu kterou ekonomiku. Proto jsou také do knihy zařazeny kapitoly pro ekonomy.
    September 13, 2015 v 0.00
    Pane Vaníčku,
    já myslím, že to chápu, i když existuje i pravicová verze, podle které by základní příjem nahradil všechny ostatní dávky, tu svého času doporučoval Václav Klaus. Ale na tom poměru k jiným příjmům a dávkám by pochopitelně záleželo i kdby ten souběh možný byl.

    Pokud ta čáska bude nízká, tak platí otázka pana Poláčka: co by tím méně majetní vlastně získali? Pro lidi s vyššími příjmy by to zase byla jen položka v kalkulaci daně z příjmu, kde už nezdaněná část je, ta by se tím zvýšila. Pokud by ta částka nebyla tak vysoká, aby se z ní dalo žit, tak by to byl jen jeden z možných způsobů vyrovnávání příjmové nerovnosti, stejného cíle by bylo možno dosáhnout i jinak, úpravou existenčního minima, důchodů, odečítatelné položky v dani z příjmu atd.
    September 13, 2015 v 9.38
    Na všechny tyto otázky...
    ... kniha odpovídá - a zde není prostor k tomu celou argumentaci opisovat, navíc Raventós sám je dosti pádný a leckterá témata (např. odečítatelné položky v dani, tzv. zápornou daň) otevírá na pozadí jejich konkrétních aplikací v různých částech světa a ve vztahu k různě silným ekonomikám. To základní ovšem (snad) můžeme vystihnout takto: NZP by byl zcela rovným příjmem daným jen na základě toho, že jsme všichni stejní lidé. Těm, kteří žijí z příjmů ze svých zaměstnání, by mohl např. pomoci snížit si úvazek a zapojit se do politického, občanského života, jiným by umožnil věnovat více času o péči o přírodu, druhé lidi, příbuzné atd. Živnostníkům by zas třeba dodal odvahu pouštět se do riskantních projektů atd. -- Osobní příklad: pokud pobírám já rentu přibližně sedmi tisíc měsíčně, mohu část svého času věnovat nakladatelstvím, jejichž knihy jsou v tržním prostředí téměř neprodejné, přesto je spousta lidí, včetně mě, považuje za důležité, fundamentální - a jsme ochotni je připravovat i za cenu téměř nulového finančního ohodnocení. Totéž se týká některých mých známých, kteří se věnují ochraně živ. prostředí, péče o druhé. Pokud by pobírali NZP, jistě by této práci věnovali daleko více času. - A to je přesně důvod, proč v NZP vidím smysluplnou strategii posilování občanských aktivit (a nikoli sociální dávku).
    MP
    September 13, 2015 v 11.43
    Jakubovi Vaníčkovi
    Ona to není tak úplně pravda, že by se v diskusích běžně NZP definoval jako něco, co se netýká dávek --dnes máme co dělat se širokou škálou pojetí, představa alternace dávek však spíše převládá.

    Josef Poláček upozornil na funkci, kterou by NZP určitě plnil. Představoval by transformaci sociálního systému. Transformaci s jasnými přínosy--odstranění ponižující agendy a testování, okamžitý nástup efektu, odlehčení trhu práce. Při současných nákladech provozu systému by ani nemusel být NZP nákladnější, pokud by se držel na úrovni odpovídající živoření těch, kteří dnes přijímají podporu. Trochu by asi zvedl dno přijmu u startovních důchodů. Není to všelék, má svá nebezpečná úskalí, ale podle všeho pozitiva převažují.
    JP
    September 13, 2015 v 13.24
    Pane Vaníčku, zcela prostě: pokud někdo bude natolik velkorysý, že mi poskytne nějaký základní příjem postačující k mé obživě - v tom samém okamžiku podám ve svém dosavadním zaměstnání výpověď, a budu se věnovat výhradně tomu, co Aristoteles označil za jedinou činnost hodnou vzdělaného a kultivovaného člověka - totiž múzám (v nejširším slova smyslu).

    Důsledek této situace bude ovšem tento: ve svém stávajícím zaměstnání vytvářím určité reálné ekonomické hodnoty, za které dostávám protihodnotu ve formě mzdy. Kterou pak mohu směnit za jiné reálné hodnoty, například potraviny.

    V onom alternativním modelu (kdy tedy pobírám onen "nepodmíněný" plat a už jsem podal výpověď) já sice i nadále spotřebovávám hodnoty vytvořené jinými - ale sám do toho společného hrnce nadále nepřispívám žádnou vlastní tvorbou hodnot. (Ty ryze duchovní hodnoty, které bych ve svém nově osvobozeném čase snad vytvářel, současným světem bohužel nejsou uznávány za hodnoty dostatečně reálné, tedy zpeněžitelné.)

    Takže, nevyhnutelně zde vznikne jasný deficit: já nevytvářím, ale konzumuji. Bylo by tedy nutné náhradou nalézt někoho, kdo na mém místě bude produkovat ještě více hodnot, než on sám spotřebuje, aby tak nahradil mnou zapříčiněný výpadek v produkci.

    Protože je ale daleko pravděpodobnější, že daleko více lidí bude následovat mého vlastního příkladu, a budou konzumovat ale nikoli produkovat, pak se nám velice rychle zhroutí veškerá reálná ekonomika.

    Pokud by ale měla platit ona druhá alternativa, totiž že onen NPZ mi nebude stačit ani k pokrytí mých základních životních potřeb - pak jsme zase u toho, že by se fakticky jednalo jenom o docela prachobyčejnou sociální podporu, jenom pod jakýmsi "vznešenějším" označení.
    MP
    September 13, 2015 v 16.16
    Josefovi Poláčkovi
    To, že něco plní -- mimo jiné -- stejnou funkci jako sociální podpora neznamená ještě totožnost s touto podporou.
    September 13, 2015 v 18.14
    zhroucení ekonomiky
    Raventós mimo jiné ukazuje, že byl-li v některých oblastech NZP zaváděn experimentálně, nikdy nespustil žádný hromadný odchod lidí ze zaměstnání. Ani na Aljašce, kde byl NZP spuštěn už v minulém století, se nic takového nepřihodilo. To, co tu tvrdí p. Poláček (a spolu s ním i řada dalších kritiků NZP), se podařilo prokazatelně vyvrátit.
    September 13, 2015 v 20.29
    Životné – panu Vaníčkovi
    Již v době, kdy ani označení "Základní příjem" neexistovalo, tedy před 12 lety, v roce 2003, jsem uvažoval velmi podobně:

    http://casodej.cz/zivotne.htm

    Kniha "Všeobecný základní příjem. Právo na lenost, nebo na přežití?" vyšla až v roce 2007.

    Jistě jste si všiml, vážený pane Vaníčku, kolik lidí, aniž by se obtěžovalo hlubším studiem tohoto tématu vlastně dokola opakuje námitky, na které přitom bylo již mnohokrát odpovězeno.

    Já osobně vidím hlavní přínos – kromě všeho výše řečeného – zejména v těchto oblastech:

    1) Snížení výroby/spotřeby.

    Jak zde správně pan Poláček poznamenal, větší část lidí by se mohla věnovat múzám a víme že malování, přednes poezie, zpěv, hudba a malířství zatěžují ekonomiku mnohem méně, než drahá auta, domy, drahé cestování a další čím dál náročnější moderní zábava movitých vrstev.

    A právě výškou ZP můžeme dokonale regulovat ekonomiku: Čím vyšší ZP, tím větší množství lidí by mělo menší motivaci pracovat (tím vyšší tržní mzdy by byly v těch oblastech, kde zůstane poptávka). Musím jen zopakovat, že zde není prostor pro detailní úvahy, ale snad mi rozumíte. – Dnes má cca do 20 % populace velmi vysokou, zbytečně a neekologicky luxusní spotřebu mj. proto, že část lidí musí prodávat sami sebe velmi levně a bohužel tak produkují bohatství, z kterého dostávají jen nepatrný díl. Všeobecný ZP by vedl ke zvýšení ceny práce a celkově k omezení pasivních příjmů (renty), která je dnes pro řadu lidí bezpracným příjmem a která generuje zmíněnou zbytečnou neekologickou luxusní spotřebu.

    2) Obrácení gardu musím/chci.

    Pokud by vedení států zajistilo opravdu levné sociální avšak nákladové bydlení (garsonka 2000 Kč, 1+1 – 2600 Kč, 2+1 – 3400 Kč apod.), tak pak na podmínky ČR lze ZP uvažovat v rozsahu již od cca 5–7 tisíc Kč měsíčně na osobu. (V Německu se uvažovalo o 1000 €, ve Švýcarsku 2000 CHF, což je přece jen už nereálně vysoko...).

    Dnes je člověk nucen vzít např. i práci ve zbrojovce (kam to vede), nebo dokonce jako žoldák v armádě (typické nábory černochů v USA u hypermarketů...). Člověk zajištěný ZP, tedy slušný člověk (ne každý uvažuje tak sobecky, jako výše pan Poláček) pak může chtít vracet společnosti, co od ní dostává, např. dobrovolnickou prací atd.

    3) ZP může nahradit kompletně celý sociální systém s výjimkou nemocných a invalidů. Bude tedy možné zcela zrušit:

    a) veškeré politické handrkování na toto téma, včetně jednání tripartity, dokonce bude možné zrušit většinu agendy odborů
    b) mj. tedy i všechny valorizace existenčního minima, životního minima, a všechen tisk dotazníků nutných dnes na ÚP
    c) odpadne tisk, vyplňování ponižujících dotazníků a chození s nimi za mzdovou účetní atd.
    d) odpadne ježdění na všechny úřady
    e) odpadne placení za chod všech sociálních institucí, provoz budov, jejich vytápění, uklizečky, infrastruktura atd. ATD.

    – To vše je zcela zbytečné. Neekonomické a neefektivní.

    Idea ZP je zatím hlavní kandidát na další vývoj lidské rasy homo sapiens, protože jak kapitalismus, tak i "reálný" komunismus prostě neumí řešit základní principiální problém: vytváření vlivu a koalic a skrze ně i vytváření center moci. Centra moci vznikají právě skrze nutnost přežití, kvůli zachování existence. Lidé ve spodní části společenské pyramidy tak svými životy vlastně umožňují mj. právě i vedení válek atd.
    September 13, 2015 v 20.47
    Zásadní negativum ZP
    Ale chci se vás zeptat, vážený pane Vaníčku, když tedy pomineme to velké množství řady pozitivních rysů ZP (které stále tolik lidí nechápe nebo dokonce až nechce pochopit), má ZP podle vás nějaké zásadní minus?

    Protože pokud člověk nebude často až bolestně nucen starat se o vlastní přežití, pokud mu stát zajistí pomocí ZP existenci, tak co bude člověka motivovat k další třeba i politicky nutné činnosti? Myslím, že tyto argumenty padly právě mj. i v knize pana Hrubce a kol. o ZP.

    Pokud má ZP někde zásadní problém, tak právě tady.

    Proto si myslím, že společnost by měla ZP nastavit na minimální možnou úroveň. A tomu se musí mj. přizpůsobit i cena bydlení.

    Výška ZP by měla být umožnit opravdu jen velice skromnou existenci. Tedy jen: cenu skromného bydlení, vodu, teplo, jídlo, internet + 1000 Kč měsíčně k tomu navíc. Jak jsem psal výše, na poměry ČR tedy již od cca 5–7 tisíc Kč měsíčně.

    Mimochodem: Při 5 tisíc Kč a při 10,5 mil. obyvatelích a 12 měsících to je pouze 630 mld. korun ročně. Při 7 tisících 880 mld. Nic utopického, zejména pokud si uvědomíme, že to částečně řeší i důchody.

    PS: Jinak si všimněme, jak velká, mocná a různorodá je koalice proti ZP. Ale je to bohužel logické. Každý, komu se podařilo obsadit slušnou pozici ve společnosti (poměr příjem/práce) bude pochopitelně proti ZP, protože čím vyšší příjem s menším množstvím práce kdo má, tím více jej idea ZP osobně ohrožuje.

    JP
    September 15, 2015 v 13.42
    NZP v praxi
    No ano, ten "nepodmíněná základní příjem" byl nejen vyzkoušen v určitých experimentech, on dokonce existuje už ve zcela reálné praxi některých států.

    Například v Kuvajtu. Každý rodilý kuvajtský občan dostává měsíčně od státu apanáž, tuším že nějakých 10 000 dolarů.

    Až tedy jednou z vrcholku Řípu vytryskne gejzír tohoto černého zlata, pak samozřejmě bude možno i v České republice zavést něco na tento způsob.

    Nicméně, základní problém tohoto modelu tím není vyřešen: Kuvajťany je možno tímto způsobem v jejich nákladném - a bezstarostném - způsobu existence vydržovat jenom díky tomu, že na ně pracuje zbytek světa, platící svými produkty mnohonásobně přemrštěné ceny (oproti výrobním nákladům). A že na ně - za relativně mizivě nízké platy - pracují všichni ti Filipínci, Pákistánci, Bangladéšané, zaměstnaní u nich jako sluhové, dělníci na stavbách atd.atd.

    Takže ještě jednou: nejde o to, dát někomu peníze. To je v podstatě velmi jednoduchý administrativní akt. Jde o to, jak udržet rovnováhu v r e á l n ě vytvářených hodnotách. Jak tedy natrvalo udržet stav, kdy někdo od společnosti dostává reálné hodnoty, ale sám žádné nevytváří - a ani není motivován k tomu je vytvářet. Protože - opakuji ještě jednou - pokud má tento "nepodmíněný základní příjem" být hoden svého jména, pak musí být tak velký, aby danému jedinci zabezpečil s t a n d a r d n í životní úroveň. A ne pouze holé existenční minimum.
    VK
    September 16, 2015 v 12.00
    V tomto ohledu je směrodatné, že je celosvětově a zejm. u vyspělých zemí, výrazná mezera mezi potenciálem a produktem, jsme schopni vyprodukovat reálných hodnot daleko víc, než skutečně vyprodukujeme a spotřebujeme.

    Problém není vyrobit, problém je někde to vytvořené udat. S dílčím ziskem vlastníka výrobních prostředků - a tak se neinvestuje, neprodukuje, zírají na sebe zástupy, kteří by pracovali, produkovali, tvořili hodnoty, se zástupy, kteří by je i kupovali, leč na ně nemají, z části proto,že nejsou schopni najít práci a ty peníze produkcí hodnot vydělat. Pád do regresního kruhu.
    September 16, 2015 v 13.57
    ZP – překážky na cestě k němu
    Dříve pracovalo kolem 80–90 % populace v zemědělství, zkrátka lidé se starali spíše a jen o obživu. Dnes pracují v zemědělství v ČR jen asi 4 % populace. Pochopitelně ten "zbytek" populace nesedí doma, ale taky pracuje a poskytuje služby. Včetně výroby zemědělských strojů atd. Takže to nebude jen 4 %, ale se vším okolním servisem možná až 10 nebo dokonce 20 % (výroba elektřiny na noční práce, stavba cest, až po výroby várnic na obědy a pračky pro oděvy zemědělců atd...). Ale proč to říkám?

    Světová ekonomika může "jet" na jedničku (asi jako před 1000 lety) nebo na pětku, asi jako dnes. Měřeno celkovým objemem výroby a služeb. Přitom zde ta analogi platí dobře: Ani autem nejedem stále na plný výkon, přestože to je možné.

    Takže ekonomická otázka nezní zda je či není ZP funkční, ale s jak velkým propadem ekonomiky (rychlostí ekonomiky) se smíříme.

    Pokud dáme každému ZP (na podmínky ČR) 1000 Kč (cca 125 mld. ročně), tak to na nutnost pracovat nebude mít prakticky žádný vliv.

    Pokud dáme ZP 5000 Kč (625 mld. Kč), tak už pochopitelně dojde k jistému propadu výroby protože část společnosti bude schopna i s tímto minimem přežít a nebude mít potřebu (nutnost) tolik pracovat. Dnes jsou ekonomickým systémem donuceni pracovat. Takže z hlediska ekonomiky jako celku se podílejí aktivněji na celkovém HDP.

    Položme si otázku, zda máme problém s výškou HDP (že je nízké) nebo s něčím jiným. Je zřejmé, že máme problém s distribucí bohatství. Nikoliv s nízkou výrobou.

    Čím vyšší ZP vláda poskytne, tím větší pokles HDP nastane.

    – Shodneme se na tomto? Věřím, že ano.

    Takže teprve se ZP, kdy lidé nebudou donuceni pracovat jen a pouze kvůli své existenci, dochází k čistému trhu, protože pochopitelně bude vždy poptávka po bydlení, kvalitních potravinách a tedy po základních životních potřebách.

    Takže i když dojde k propadu ekonomiky, bude konečně poptávka odpovídat potřebám větší části populace. Což dnes není, ekonomika dnes vytváří falešnou luxusní poptávku, protože např. 10–20 % populace má velké finanční přebytky. Jinými slovy neví už, co s penězi. Ovšem většinou nikoliv proto, že by byli tak schopní a pracovití, ale prostě proto, že už "nechali své peníze pracovat za sebe".

    Což je už klasický spor levice a pravice, které zde nevyřešíme.

    (A to nemluvím o Kleslové a jejích 100 tisících Kč měsíčně za poradenství ČEZu.)

    Podstatné je pochopit, že jádro diskuse nemá smysl vést o tom, zda je ZP funkční ekonomická varianta, nebo zda ekonomika se ZP vůbec nemůže fungovat. Tyto pochybnosti je nutné odmítnout. Víme, že ZP je plně funkční varianta, víme, že velikostí ZP můžeme dokonce (na jedné straně) nastavit vhodně vysoký (a potřebný!) pokles světového HDP. Na straně druhé ZP odstraní existenční chudobu a tragickou nouzi.

    Podstatné je přemýšlet, jakým způsobem ZP zavést, zda to musí být např. na celém kontinentu, a hlavně: Jakým způsobem překonat nejednu negaci:

    a) Asi tu nejpodstatnější: Jak překonat negaci dnešních mocných? Jak je motivovat pro ZP?Aby i oni měli zájem? A dále:

    b) Lze nějak přesvědčit ty, kteří nerozumí silám v ekonomice (až po úroveň jemné psychologie), kteří ZP odmítají z ryze iracionálních důvodů?



    September 16, 2015 v 16.24
    Problém základního příjmu
    Ano, tu bych rád navázal a vrátil se k Vaší otázce. Podle mě je momentálně největším problémem základní příjmu (ať už ho označujeme ZP nebo NZP) dostat jej vůbec na program veřejné diskuse. Myšlenka, která prošla jistým experimentálním procesem, která byla úspěšně zavedena na Aljašce a možná se v nedaleké budoucnosti prosadí i ve Finsku (jak mě upozornila jedna čtenářka), vyžaduje velkorysý idealistický horizont - a ten, když tak čtu některé příspěvky v této diskusi (a nakonec i tu diskusi ve výše zmíněném sborníku), je momentálně téměř uzavřený.
    JP
    September 18, 2015 v 14.26
    Idealistický horizont a horizont reality
    Ano, pane Vaníčku, pro tentokrát jste to trefil opravdu přesně: s celým tím projektem "nezdanitelného základního příjmu" se jedná opravdu v prvé řadě o vysoce idealistickou záležitost.

    Nic proti idealismu; bez alespoň základní míry idealismu by náš svět byl definitivně rejdištěm čirých egoistů.

    Na základně osobního idealismu se už ve středověku zakládaly špitály, dále pak chudobince, sirotčince, atd.atd...

    Jde o to, že to všechno byly projekty pro určité, jasně ohraničené skupiny lidí, kteří trpěli zcela evidentní nouzí.

    Ten projekt NZP se od toho zcela zásadně odlišuje tím, že je naprosto p a u š á l n í - jeho cílovou skupinou (a jeho profitantem) z něj se mají stát bez výjimky všichni.

    A to je ten zcela zásadní problém. Jakmile dáte lidem něco zadarmo - okamžitě toho zneužijí. Ne snad všichni; ale v každém případě se spolehlivě najde určitá skupina parazitů. Která ovšem bude vykonávat velice sugestivní - a velice destruktivní - vliv i na všechny ostatní. Protože když ti ostatní zjistí - on si nepracuje, ale dostává peníze, pak je nevyhnutelně napadne: a proč ne i já?

    Ostatně připomeňme si, že v jistém smyslu takovýto "nepodmíněný základní příjem" existoval už v socialismu. Člověk-pracovník tu měl své v podstatě jisté, byl nedostatek pracovních sil, zájemce o práci si mohl vybírat podle libosti. Vyhazov nehrozil, podniky byly šťastné že vůbec někoho mají, bez ohledu na pracovní výkon. A podle toho pak také vypadala pracovní morálka. A i celá ekonomika.

    Jedna známá vždy říkala: "Socialismus je pro anděly. Ale lidi právě žádní andělé nejsou."

    Takže, pane Vaníčku, ještě jednou: idealismus je bezpochyby pozitivní hodnota; ale přespříliš "idealistický" idealismus se prostě pravidelně rozbíjí o hradby reality. Pokud se Vám nepodaří z lidí vychovat anděly, tak to s tím masovým zavedením NZP v praxi raději nezkoušejte. Obávám se, že byste se dožil velice hořkého zklamání.
    September 18, 2015 v 15.54
    Vzácné rady
    Panu Poláčku, děkuji za Vaše velkolepé rady. Pravděpodobně žijeme každý v jiném světě. Nepochybuji ovšem o tom, že ten Váš je realistický, že je skutečnější, vyplněný duchovní uměnou atd. Diskutovat s Vámi by pro mne mohlo být velmi vzácnou lekcí z lidového pravdosloví, rád se jí však vzdám.
    September 18, 2015 v 16.44
    A děláte dobře, pane Vaníčku. Cílem pana Poláčka totiž je zbavit nás všech našich nadějí.
    MP
    September 19, 2015 v 11.05
    Josefovi Poláčkovi
    Jedna premisa vaší úvahy je zcela špatně. Z NZP nebudou -- nemají a ani nemohou -- profitovat všichni. Mají ho všichni dostávat, ale pro významnou část práceschopné populace by v ryze finančním ohled znamenal ztrátu, protože:

    Nebudu živ z deseti tisíc měsíčně, pokud nemusím (a v tomhle myslím nejsem atypický). Aby mohl těch deset tisíc dostat každý, bude nutné zatížit vyšším zdaněním příjmy od nějakých osmdesáti procent průměrného platu výše (plus minus medián). Tudíž si ty peníze nad základní příjem budu vydělávat hůř než dnes ty nad deset tisíc.

    Navíc i takto nízký NZP zdraží část základních potřeb, totiž tu, na kterou se soustředí koupěschopná poptávka těch, kdo budou
    mít víc než před NZP. Nepodstatně a krátkodobě, ale zdraží. Protože nejvíc z toho nárůstu koupěschopnosti spotřebují cigarety, nekvalitní alkohol a herny, nebude pro mě mít tento aspekt příliš význam.

    Trh práce se naruší jen v nekvalifikovaných a vesměs automatizací nahraditelných profesích; jinde se u těch nejhůř placených prekérní profesí jen o trochu zvýší mzdy (u uklízeček, nikoli u knihovnic -- ty druhé nepracují primárně proto, aby si vydělaly na živobytí, mají při své kvalifikaci desítky lepší příležitostí; vědecký potěr by nejspíš ze svého NZP musel odvádět desátek instituci, na které bádá). Mimo prekérní sféru se konkurenční tlak trhu práce spíše zvýší.

    Proč bych ale měl podporovat NZP, když z něj nebudu mít profit, ale ztrátu? Ze stejných důvodů, proč platím solidární zdravotní pojištění, ze kterého jsem za posledních dvacet let nečerpal ani desetinu toho, co jsem odvedl (a pevně doufám, že umřu dřív, než se to změní) -- jistota pro situaci v nouzi bez dnešních zdlouhavých a vesměs ponižujících procedur (jistota nejen pro mě, ale i i pro mé blízké, kterým bych stejně v takové situaci vypomáhal), mírné snížení bagatelní kriminality a větší pocit nezávislosti.
    JP
    September 19, 2015 v 13.11
    No ano, pane Profante, samozřejmě že z r e á l n é h o zavedení NZP by neprofitovali všichni. Nic takového jsem také netvrdil. Naopak od samého počátku tvrdím, že jediným důsledkem by bylo masivní narušení celého ekonomicko-finančního systému, na které by nakonec doplatili všichni.

    S výjimkou určité (ovšem nikterak malé) skupiny lidí, která by si nechala vyplácet svůj "základní příjem", neměla by žádné oficiální zaměstnání, ale k této ničím nepodmíněné apanáži od státu by si ve svém volném čase přivydělávala prací načerno. - Tedy fungovalo by to nakonec víceméně stejně tak, jako v mnou už zmíněném socialismu. S tím, že tento státem subvencovaný parazitismus by následně měl nevyhnutelně devastující důsledky pro veškerou společenskou morálku.

    Ještě jednou: být solidární je bezpochyby chvályhodný počin. Ale - jak by snad poznamenal Aristoteles - vždycky je nutno zachovat si cit pro správnou míru. A cit pro realitu.
    JP
    September 19, 2015 v 13.13
    Paní Hájková, jestliže veškeré Vaše životní naděje skutečně spočívají jenom v pěstování neudržitelných iluzí, pak se asi i do budoucna budete muset smířit s tím, že se vždycky najde někdo, kdo Vám takovéto "naděje" bude rozbíjet. Je mi líto.
    September 19, 2015 v 13.36
    Pane Poláčku,
    nic ve zlém. Netvrdím, že máte špatný úmysl. Mimochodem, o moje naděje tady přece vůbec neběží, takže mne vám nemusí být líto. Běží o naděje jiných lidí - například pana Vaníčka na to, že jednou bude nějaký lepší systém.
    Já už jsem ostatně zbavená všech nadějí, které měly nějakou konkrétnější podobu, mimo jiné i díky zdejším diskusím. Dokonce jsem tuhla napsala jednomu člověku, že už snad nemám ani žádný názor. Protože tím, jak si názory v diskusích neustále "vyměňujeme", jakoby tyto úplně mizely spolu s nadějemi.
    Zůstává už jenom jakási "abstraktní" neurčitá (a tudíž "nerozbitná") naděje.
    MP
    September 19, 2015 v 16.42
    Josefovi Poláčkovi
    Takže by se nic nezměnilo. Černé práci -- v podobě Schwarz systému -- se už dnes věnuje velká část české populace. To není otázka forem zdanění, ale fungování státu. Paradoxně by NZP mohl v této věci pomoc, lidé dost často pracují načerno, protože jim nic jiného nezbývá.
    To samozřejmě neznamená, že by NZP nevyžadovalo systém vyvažovaný na lékarnických vážkách.
    LV
    September 19, 2015 v 20.16
    Čím vyšší ZP vláda poskytne, tím větší pokles HDP nastane. Shodneme se na tomto? Ne, neschodneme se.
    Můj argument pro základní příjem je, že bez něho se naše ekonomika zhroutí (vycházím z Martina Forda).

    Pokud si mohu vypůjčit marxistickou terminologii - systém je v krizi, neboť se nám proměňuje ekonomická základna, ale ne nadstavba.

    Máme vyšší životní úroveň, než naši předkové, protože máme vyšší produktivitu práce.
    Proč máme vyšší produktivitu práce?
    Dělba práce, inovace, fosilní paliva.

    Dosud systém fungoval tak, že se zvýšila produktivita práce, ze zisku něco dostal podnikatel, něco vynálezce, něco dělný lid. Něco se spotřebovalo, něco se proinvestovalo. Následně došlo k zvýšení produktivity práce....

    Ford - mzdy -auta - tento způsob přestává fungovat.
    Triple revolution manifest to předpovídal údajně dost dávno.

    Hrozí nám, že dopadneme jako Trenčanské Teplice v jedné televizní reportáži.
    Chátrající lázně, nikdo do nich nejezdí. Ne proto, že by lidé nechtěli, ale proto, že to neplatí pojišťovna a lidé na to nemají peníze.

    Práce, tak jak i chápeme dnes, prostě není.
    Evropský unie má desetiprocentní nezaměstnanost.
    A to v tom čísle nejsou ti, kteří už práci nehledají, ti kteří pracují na nulový pracovní úvazek, ti kteří pracují hodinu týdně, ti kteří pracují bez nároku na mzdu.
    Sdílet
    LV
    September 19, 2015 v 20.37
    Hlavní překážkou zavedení základního příjmu, je to, že máme zažité: Kdo nepracuje, ať nejí.
    Ono by bylo potřeba také přehodnotit pojem práce. Dnes je to činnost, která je finančně ohodnocena, byť přináší, více škody než užitku.

    Nejen chlebem živ je člověk, ale i péčí. Když došlo k průmyslové revoluci, odstěhovala se práce z domu. Muži šli za prací, ženám bylo přiděleno poskytování péče.
    Jeden z hlavních argumentů proti vzdělání žen a emancipaci žen vůbec, bylo právě to, že ženy nebudou péči poskytovat, pokud budou mít jiné možnosti. Odpůrci emancipace žen měli pravdu. Péče, kterou ženy odmítají nadále zabezpečovat chybí popř. je poskytována těmi nejhůře placenými.
    MP
    September 20, 2015 v 12.26
    Lence Vytlačilové
    HDP není zrovna vhodný ukazatel pro to, co chcete říct. Ten totiž právě vazbu na nekoupěschopnou poptávku (Vaše Trenčanské Teplice) potlačuje. Ale věcně může NZP přijem působit vůči HDP jak neutrálně, tak progresivně či regresivně. Záleží na kontextu.
    V demokratické, relativně prosperující zemi by mohl působit neutrálně vůči HDP a pozitivně z hlediska kvality života, zatímco v Kuvajtu působí ve prospěch růstu HDP (taženého spotřebou) a v neprospěch kvality života tamější populace (tedy nejen kasty obdařené tím selektivním ZP).
    JP
    September 20, 2015 v 13.41
    Ten rozdíl, pane Profante, je v tom, že za daného stavu máme u r č i t é p r o c e n t o populace, které "je na dávkách" - a z tohoto množství zase jenom určité procento pracuje načerno.

    Zatímco paušální zavedení nepodmíněného příjmu by znamenalo, že v š i c h n i jsou alimentováni státem, naprosto bez ohledu na to, jestli oni sami státu/společnosti vracejí nějakou protihodnotu.

    Navíc, striktně vzato, i kdyby za daných okolností v š i c h n i začali pracovat načerno - fakticky by to vůbec nebylo nelegální, jednalo by se přece o n e p o d m í n ě n ý základní příjem (přesně tak jako už ve zmíněném Kuvajtu); takže kdo si co pak dělá ve svém volném čase, zda se věnuje kultuře, lenoší anebo si přivydělává bokem, do toho státu naprosto nic není.

    Opravdu si nedokážu představit, jak by něco takového mělo v reálné praxi fungovat.
    JP
    September 20, 2015 v 13.53
    Beznaděj je naší nadějí...
    ...četl jsem kdysi.

    Alespoň v tomto bodě se, paní Hájková, shodneme: i já jsem víceméně všechny původně do levicového hnutí vkládané naděje musel pohřbít, a to do značné míry právě na základě zkušenosti se zdejšími diskusemi.

    Někdy mám už skoro takový pocit, že zde vůbec nehovoří lidé, ale roboti. A to velmi úsporně konstruovaní roboti - každý je naprogramovaný jenom na jeden jediný program, a podle něj funguje. Nic víc. Těch několik málo vzácných výjimek nemůže bohužel zvrátit či vyvážit tento obecný trend.

    Někdy to opravdu vypadá tak, že skutečná změna společnosti bude možná až s nějakým úplně novým typem druhu homo sapiens. S jeho zásadně novou vývojovou variantou. Která by se mohla vyvinout případně i na základě hlubokého kolektivního existenciálního traumatu. Už jsem tu myšlenku opakovaně vyjádřil: až v důsledku totální ekologické katastrofy vyhyne devadesát procent veškeré lidské populace, možná si přece jenom těch zbylých deset procent uvědomí, že na jejím dosavadním způsobu existence bylo něco špatně. A že je nutno začít žít zcela jinak.
    MP
    September 20, 2015 v 15.01
    Josefovi Poláčkovi
    Dnes pracuje přibližně šestina práceschopného české populace v rámci OSVČ, ačkoli to neodpovídá charakteru jejich práce, která je typicky zaměstnanecká. Daně a odvody z práce sníženě, ze strany faktických zaměstnavatelů nulové ( a jsou to právě oni, kdo tuto formu podporují). Další část populace kombinuje nízký plat a peníze na dřevo (mimochodem hlavní důvod boje proti elektronické evidenci tržeb). Šlendrián vzniklý v devadesátých letech ve snaze podpořit rozvoj drobného podnikání.
    Desetisícová "alimentace" ( Aljašku a Kuvajt můžeme zapomenout, tam se ZP vyplácí že stejných důvodů, proč se nemusí starat o daň z příjmů) by sice umožnila skupince lidí na dolním okraji příjmového spektra prekérní černý přivýdělek, ale nic v rozsahu ztrát ze Schwarz - systému a takzvaných úlev.
    September 20, 2015 v 17.00
    Podstata základního příjmu
    Asi by bylo lepší těm, kdo v ideu ZP nevěří, rovnou diskusi zakázat. Protože vést dialog s někým, kdo nemá v úmyslu hledat řešení, ale toto hledání chce spíše vědomě sabotovat, je přece nesmysl.

    Podstatou ZP je, že jde o dávku všeobecnou, kterou dostane bez výjimky každý. Jen tak se lze zbavit obrovské armády úředníků a nutnosti vyplňovat papíry atd. Již zde dojde k ušetření obrovského množství zcela zbytečné práce.

    Příjem, které by nedostávali všichni, není již Všeobecný základní příjem.

    Dále je nutné si uvědomit, že musí dojít ke zcela jinému principu zdanění, uvažuje se např. o 50 % dani DPH. Tedy by se zdaňovala jen spotřeba. Což by mj. otevřelo i velký prostor pro samovýrobu a samopěstitelství, zde by mohlo konečně dojít k jistému návratu k tomu, jak se žilo dříve. Takový život považuji za přirozenější.

    Problém naší planety je, že už nejde o zajištění elementárních životních potřeb, ale máme společnost blahobytu. Na zemí žije miliarda lidí za dolar na den. Jiní lidé utratí až o několik řádů víc.

    Samotná existence člověka není nákladná, pokud bychom měli kvalitní a trvanlivou infrastrukturu včetně bydlení, jde hlavně o jídlo a energie. A to je zlomek dnešního HDP vyspělých zemí.

    Stačí se dnes rozhlédnout, jak funguje ekonomika, kolik % lidí dělá práce z hlediska systému často zbytečné a neproduktivní, namátkou:

    • armáda
    • vězeňství
    • exekutoři
    • politici (korupce) atd.

    Atd. Ale je problém realizovat systém, který potřebuje širokou podporu, pokud k jeho ideálům společnost nedorostla.

    ZP je myšlenka idealistická a pokud zde budou převažovat pragmatici jako pan Poláček, tak na ni můžeme opravdu zapomenout. Ovšem nikoliv proto, že by svět takto fungovat nemohl, ale protože nebude vůle lepší svět idealisticky hledat.

    Přitom právě panu Poláčkovi, toužícímu po životě s múzami, by ZP ideálně vyhovoval. Otázka je, zda by se byl ochoten zbavit části svého luxusu. A pokud žije již dnes velmi skromně, je svým odmítáním idejí ZP sám proti sobě. (Což je ostatně v ČR typické, že i část "socek" hájí např. zájem velkého kapitálu.)

    IH
    September 20, 2015 v 20.23
    Krátká glosa
    Zavedení NZP by mělo jednu hlavní výhodu. Rehabilitovalo by opět sociální stát. Střední vrstvy by nevolily proti jeho existenci, příp. posilování jeho kapacity. Na druhou stranu by vyvstala řada problémů. Velkorysá dávka by se asi z větší části padla na zdražování v důsledku posílení koupěschopnosti slabších a středních vrstev. Vyvstala by otázka práva na NZP. Dostávali by ji imigranti? Vězni? Děti? Senioři v domovech důchodců? Mnoho lidí by nadále nemělo zájem měnit cokoliv na své honbě za penězi, jiní by si zase zkrátili uvázek už teď, ale většinou jim to nepovolí. Spíš chtějí přesčasy. Ač své okolí občas děsím radikálně socialistickými nápady, nevím, zda bych nenavrhoval jiné reformy než zavedení NZP. Myslím, že zdraví lidé v produktivním věku by měli v nějaké míře pracovat a prací se živit. Měli by ovšem mít důstojné nabídky práce, což předpokládá především větší nedostatek zaměstnanců. To znamená udělat něco s prioritním zaměstnáváním důchodců, studentů a cizinců, příp. nižší zdanění první pracovní činnosti, a vyšší případných dalších.
    September 20, 2015 v 21.34
    Výchozí idea
    Předpokládá se, že ZP na slušný standardní život nebude stačit, jde opravdu jen o základní a až extrémně skromné živobytí. Takže ta tržní potřeba pracovat zde zůstane zachovaná – pokud se ovšem člověk nesmíří s životní úrovní mnicha.

    Idea ZP tedy předpokládá, že podstatná část lidí bude chtít mít vyšší životní úroveň a proto bude ekonomika dál vlastně docela normálně fungovat.

    Ovšem ten základní rozdíl je v tom, že ten, kdo bude chtít žít velmi skromně, kdo si třeba vypěstuje část obživy na vlastní zahradě, tak prostě nějak vyjde. A to dnes není možné, člověk je nucen prodat svoji pracovní sílu a marxův termín "vykořisťování" není bohužel anachronický. Tuto základní existenciální nezbytnost idea ZP odstraňuje.

    Ta jemná otázka, na kterou dnes neznáme odpověď, je, jak velká část společnosti se spokojí s uskromněním a jak velká její část bude pociťovat potřebu pracovat podobně intenzivně jako dnes, pochopitelně nikoliv pro charitu nebo z plezíru, ale protože z té práce si zajistí vyšší a mnohem vyšší životní úroveň.

    Tedy zde je ta základní otázka. Jak velká část lidí se bude podílet na vytváření hodnot – ve srovnání s dneškem. Zde můžeme jen tipovat.

    ČR má dnes kolem 10,5 milionu obyvatel. Z toho pracuje dle statistiky kolem 3,8 až 4,0 milionu. Můžeme zde vést dlouhou diskusi o tom, jak velká část z těch 2/5 lidí, kteří pracují, vytváří skutené hodnoty. Já se obávám, že maximálně polovina. Mimochodem jen opravy silnic a dálnic rozbité neustálým přesouváním tun zboží místo po železnici ale auty vytváří velkou část HDP. Je to velmi drahé a velmi neefektivní.

    A dále je nutné domyslet fakt, že výškou ZP můžeme pak velmi účinně regulovat celkové HDP. Příliš nízký ZP = velmi nuzné podmínky pro základní existenci, příliš vysoký ZP = vysoké ceny zboží, které nebude mít kdo vyrábět. Což zase ovšem bude přirozeně generovat snazší podnikatelské možnosti. Ovšem není plně jasné, jak to nakonec dopadne. Tipuji (jen subjektivní soud), že nejméne 1/3 až 1/2 společnosti bude mít tolik běžné vůle a pracovitosti, že část svého času bude i tak směňovat za vyšší komfort a vyšší životní úroveň. Optimista bude vidět daleko větší část, možná až 3/5.

    ZP nebude pochopitelně znamenat, že budou plné obchody a zboží v nich bude vznikat automaticky. Ovšem čím méně lidí bude pracovat, tím více dnes běžného zboží bude chybět. Tím snazší zase bude podnikání.

    Navíc náběh ZP je možné dělat postupně, lze začít např. na 500 Kč a třeba po půl roce zvyšovat o 500 Kč. Nebo i pomaleji. Takže ekonomika stihne tržně reagovat na to, co zvyšování základní všeobecné dávky v praxi dělá.

    September 20, 2015 v 21.38
    Kde vzít zdroje na ZP
    A ještě stojí za zmínku zajímavá idea financování ZP. Komu dnes patří zisky z těžby nerostných surovin? – Zde by bylo možné změnit vlastnictví nerostných surovin a zisky z jejich prodeje použít právě na financování ZP. Je to eticky čisté. Naopak to, co se děje dnes, kdy soukromá firma má neznámo odkud spadlý nárok na zisky z prodeje něčeho, co leží kdesi v zemi, která patří všem, je velmi podivné právo.
    September 20, 2015 v 22.51
    v otázce financování ZP...
    ...se Raventós opírá o úvahy levicového libertariána Hillela Steinera, podle něhož "původní společné vlastnictví Země a - obecněji - přírodních zdrojů náleží rovnou měrou všem obyvatelům planety. (...) plody práce nemají být zatíženy daněmi, avšak přírodní zdroje ano (...) daň je spravedlivá tehdy, pokud odebírá lidem něco, co nemají právo vlastnit. (...) To znamená, že není-li možné uskutečnit hypotetické přerozdělení přírodních zdrojů mezi všechny lidi, je třeba to nahradit tím, že každému dáme nějaký druh příjmu."
    To podstatným způsobem posouvá otázku financování ZP - nemusí to být nutně progresivní zdanění, kterými by jedna část obyvatelstva zatěžovala část druhou. Daleko spíše by mohlo jít o politický duel mezi voliči a korporacemi, jež si stále ještě privatizují velký podíl ze zisku generovaného zdroji nerostného bohatství. Jistě, kdesi v budoucnu se nad námi vznáší problém TTIP a podobné, ty by ale nemusely snahy o nový způsob přerozdělování těchto zisků navždy zmařit, snad jen těžce zkomplikovat.
    Podle mého soudu lze celou otázku ZP momentálně převést na rovinu politických rozhodnutí. Experimentů, podkladů, studií nebo výpočtů bylo za desítky let vyhotoveno dostatečné množství, tudíž jimi jimi může každý politik své úsilí o zavedení ZP podepřít.
    MP
    September 21, 2015 v 11.51
    Tady je trochu rozdíl mez kontinentálním myšlením a určitou verzí anglosaského liberalismu. Kontinentální Evropan obvykle nepotřebuje konstrukce, které by mu zdůvodňovaly, že nedotknutelnost vlastnictví (včetně vlastnictví vlastního úspěchu) nemůže být absolutní a vesměs tu uznáváme, že daně nejsou nutně tyranský zločin.

    Nejde o to, pokud jsem měl příležitost české diskuse o NZP sledovat, zda je NZP ospravedlnitelný (k tomu směřuje Steinerova úvaha), ale zda může fungovat. Ta asociace se šlendriánem před rokem 1989, která naskočila J. Poláčkovi, naskočí asi každému, kdo v té době žil a už nějakou dobu pracoval. Jde o to, přesvědčit lidi, že to může fungovat jinak -- ono pravděpodobně může, ale bude to hodně složité.

    Duel mezi obyvatelstvem a korporacemi -- jednak to nemůže fungovat na jiné než globální úrovni, ani EU by pro to nebyla dost velká (stačí se podívat, jak prohráváme v témže duelu v případě daňových rájů); jednak má korporace desítky kanálů, jak vyšší zdanění přenést na spotřebitele, bohužel nejsnáze na toho nejslabšího.

    Pokud nechcete dělat světovou revoluci -- což není špatný nápad, ale zase by se to obešlo bez NZP -- musíte opravdu uvažovat v prvé řadě o zatížení toho nejmasivnějšího zdroje daně z příjmu, tedy lidí v intervalu od 0,8 do 2,2 průměrného příjmu ( v ČR). Ale vzhledem k tomu, že do této kategorie patřím už nějakých pětadvacet let a zažil jsem dramatické posuny daňové zátěže, dovolím si i z žité zkušenosti říct, že to není nic, s čím by se nedalo žít. Konec konců dokážeme žít i s tak blbým a neproduktivním experimentem jako je ten, který na nás provádí Michal Singer a jeho parta v ČNB, proč tedy jednou neplatit něco nadějného.

    Čili zcela jednoduše: neříkejme, že by zavedení NZP bylo bezbolestné anebo by se z větší části pokrylo úsporami administrativy apod. Tomu nikdo kromě přesvědčených neuvěří. Raději: Ano, bude to bolet, ale stojí to za to.
    JP
    September 21, 2015 v 17.10
    Musím přiznat, že je mi stále ještě záhadou, jaký status by vlastně tento "nepodmíněný základní příjem" měl mít v poměru k "normálním" příjmům pracujcího člověka.

    Dejme tomu, že NZP by obnášel nějakých deset tisíc. Takže ten, kdo doposud vydělával dvacet tisíc, najednou bude mít třicet tisíc?

    Anebo se mu těch deset tisíc odečte od jeho normálního platu? Takže když někdo pracuje dejme tomu za dvanáct tisíc měsíčně, najednou bude od svého zaměstnavatele dostávat jenom dva tisíce?
    MP
    September 21, 2015 v 18.49
    Josefovi Poláčkovi
    To je jeden z půvabů NZP. Vy od svého zaměstnavatele -- pokud byste bral 12 000 -- pravděpodobně nedostanete dva tisíce, protože za ty byste asi nepracoval, když deset máte (pokud nejste mladý vědecký pracovník, herec v oblastním divadle a další třžně anarchistická verbež). Bude Vám muset dát alespoň šest. Lepší než institut minimální mzdy.
    A ten zaměstnavatel, který Vám dával dvacet, Vám pravděpodobně radostně sníží plat na deset a Vy to vezmete, přece nebude živořit z deseti. Plus mínus tisícovka. A od průměrného platu nahoru ty odhady ztrácejí význam.
    IH
    September 21, 2015 v 19.13
    Dubito, ergo sum!
    Nevím, mně přijde velmi problematické dát každému milionu Čechů, při měsíčním NZP jen 5.000 Kč, ročně 60 miliard. Zvláště šlo-li by o horní milion. Co se dá udělat třeba v oblasti životního prostředí nebo kultury za několik miliard! To by udělalo radost spoustě lidí. Místo toho by platilo "Hloupý, kdo dává, holupější, kdo nebere!" Takže s výjimkou pár politiků a snad umělců by každý přihodil těch (jistě drahocenných) 5.000,- k dalšímu, řekněme, stu. Že by volil víc nalevo? Asi ne, napravo by mu slíbili o ještě víc nižší daně.
    A teď si představme, že by stejný NZP dostávali třeba dvě sestry. Jedna bydlí s manželem ve vlastním domku a důchod mají dohromady 25.000 Kč měsíčně. 10.000,- navrch, to je dobrý, ne? Druhá sestra bydlí 50 let v nájemním bytě v Praze, už sama a nájemné plus služby spolknou 90% jejího důchodu. Pravda, dostává 3.000,- od města. Zřejmě místo nich by se rýsovalo, kdyby to bylo politicky a ekonomicky průchodné, 5.000 Kč NZP. Je ale taková platba vskutku platbou spravedlivou a uváženou?
    September 22, 2015 v 5.29
    Koho bude bolet ZP
    Zdá se, že ZP bude muset být někdy za 30–50 let zaveden opravdu naráz na celé planetě, zde se shodneme.

    Ještě je nutné si povšimnout, že dnes již má velká řada lidí obdobu ZP, jen se tomuto bezpracnému trvalému příjmu říká jinak: renta. Pochopitelně kdo by nechtěl mít majetek třeba ve výši 20 milionů, ten si uložit na bezpečný účet třeba "jen" za 1,5 % a tak mít ročně zcela zdarma 300 tisíc / 25k měsíčně. To už docela stačí, ne?

    Takže další část diskuse vede k otázkám, jak se podaří nastavit / změnit etiku, aby n e b y l o normální žít bezpracně jen z uložených/investovaných peněz. Protože hodnotu peněz musí v konečném důsledku vždy někdo podložit skutečnou prací, skutečnou hodnotou. A protože se dnes stále zvyšují rozdíly mezi bohatými a chudými, protože roste nerovnost, je zde jasný požadavek, aby životní úroveň odpovídala nikoliv pracovitosti (či korupční schopnosti) předků, ale hlavně tomu, jakou adekvátní hodnotu do systému společnosti každý dodává reálně, tj. "on-line" . Tedy nad životní úroveň skrze ZP.

    Neznám různé verze zdanění, ale pokud jsem pochopil správně známý německý film o ZP, tak podle této verze zdanění jde právě a jen o daň z přidané hodnoty, která se vybírá ze spotřeby. Jak jsem uváděl ve výši 50 %. Což znamená velmi vysoké zdanění spotřeby. Např. bydlení by bylo možné od této daně zcela osvobodit. Nebo základní potraviny. Ale to je už jemná diskuse.

    A pokud by přece jen zůstalo zdanění na straně příjmu, tak pak je pochopitelně možné změnou křivky výběru daně snadno nastavit čistý příjem tak, aby vyšší daň vhodně kompenzovala plošné vyplácení ZP.

    Příklad:

    Plat 50 tisíc a daň 20 %, tj. 10 tisíc – před zavedením ZP, nebo
    Plat 50 tisíc a daň 30 %, tj. 15 tisíc + 5 tisíc ZP.

    – V obou případech bude stejný příjem, tj. 40 tisíc.

    Pokud bychom prakticky hledali podporu pro zavedení ZP, víme, že potřebujeme získat pro zavedení ZP většinu, možná alespoň 2/3 populace. Zde pochopitelně narazíme, protože dnešní horní 1/3, která stanula na vrcholu řetězce příjmů a moci, nebude mít žádný důvod angažovat se pro jeho zavedení, naopak bude dělat vše proti. Navíc této části bude účinně během společenské diskuse pomáhat zmatená část veřejnosti, která se najde vždy, přičemž si skrze svoji hloupost ani neuvědomí, že jde proti svým zájmům. – Podobně jako je dnes řada i velmi nízkopříjmových občanů proti vyšší minimálně mzdě, prostě hájí cizí a nikoliv své zájmy. I tak funguje propaganda.

    September 22, 2015 v 5.57
    Vzkaz od paní Puchýřové
    Cituji z e-mailu paní Heleny Puchýřové, která už zrušila předplatné v DR, ale chtěla by upozornit na jeden dřívější článek :
    "Ta diskuze v současném DR k tématu NZP je tak omezená a neinfromovaná, že Vás chci poprosit, abyste do ní zasáhla odkazem na zmiňovaný článek paní Wagnerové:
    http://denikreferendum.cz/clanek/14607-svoboda-rovnost-zakladni-prijem-aneb-o-dustojnosti-cloveka
    a na diskuzi za ním. - Proč se pořád pokoušet "objevovat trakař"! Přitom to téma je závažné a v Evropě aktuální!!"
    A dále paní Puchýřova píše : "Pana Vaníčka nechci znova obtěžovat, už jsem mu psala o tom, že o NZP se vážně uvažuje na vládní úrovni ve Finsku (http://www.zakladni-prijem.org/clanky/finsko-nova-vlada-schvalila-experiment-se-zakladnim-prijmem/ ), ale zdá se, že i on je z diskuze za článkem otráven ignorantstvím některých diskutéru."
    September 22, 2015 v 10.07
    diskuse
    Ano, je opravdu zvláštní, že koncepci ZP kritizuje člověk, který se nakonec zeptá, jestli když dostane 10 tisíc ZP, bude pak o tutéž částku krácen na mzdě. Jenže taková je situace, kdekdo bude diskutovat, aniž by přečetl jedinou knihu k tématu. To známe z našich krajin důvěrně.
    Každopádně děkuji za příspěvky pana Ruska, podle mě zcela adekvátně kladou existenční nutnost pro přežití lidstva právě do souvislostí se ZP. Podobně to formulují i jiní autoři.
    September 22, 2015 v 10.44
    k příspěvku pana Profanta
    Napadá mě k otázce, jakému čtenáři je vlastně Raventósova kniha určena, přibližně toto: jeho argumentační strategie je opravdu založena na diskusích, které probíhaly v anglosaském prostoru; totéž můžeme říci i o problému, který Raventóse zvláště zajímá: jak přiblížit koncepci nepodmíněného (!) ZP zastáncům republikánské i liberální tradice.
    Podle mě je u nás tato otázka otázkou budoucnosti. Máte pravdu, naši diskusi stále určují lidé, kteří při každé příležitosti jaksi zahlížejí k situaci před rokem 1989. Ptejme se proto, v jakém časovém horizontu se bude ZP řešit - spolu s panem Ruskem bych řekl, že jde o desítky let. Nebude pak naše diskuse více evropská (či západní, chcete-li)?
    Stačí ale položit na jednu stranu stolu úvahy Van Parijse nebo Raventóse a na druhou filosofa Bednáře, zmíněného v úvodu mé recenze. Už tady jasně vidíme, jaké limity má ono neustále vztahování k době před rokem 1989.
    JP
    September 22, 2015 v 14.29
    NZV a morálka
    Vlastně musím podotknout, že principiálně bych nebyl žádným zásadním opůrcem něčeho takového jako NZP - svého času jsem já sám choval představy, které byly tomuto modelu velmi blízké. Bylo to v dobách mého časného mládí, kdy jsem ještě neměl žádnou hlubší vědomost o realitách tohoto světa, a především o reálných životních motivech onoho živočišného druhu, který se sám obdařil hrdým titulem "homo sapiens sapiens".

    Jenže, nedá se nic dělat, ale tento živočich - stejně jako kterýkoli jiný - je hnán především jednou základní motivací, totiž neustálou snahou maximalizovat svůj vlastní osobní prospěch.

    Jinými slovy, jak říká stará česká moudrost: košile bližší než kabát. To je ostatně právě ten antropologický fakt, na kterém ztroskotal historický pokus vytvořit komunismus, nebo alespoň socialismus.

    Kdo tu dobu "reálného socialismu" ještě zažil, ten má dozajista ještě v paměti jedno z motivačních hesel, kterými se tehdejší režim snažil zachránit svou troskotavší existenci: "Jak budeme dnes pracovat, tak budeme zítra žít!"

    No ano, objektivně vzato to byla pravda: kdyby všichni poctivě pracovali na plný výkon (ačkoli za tento zvýšený výkon nedostávali žádnou adekvátní odměnu), dozajista by se všem vedlo mnohem lépe. Jenže, realitou byl jaksi daleko spíše pravý opak: mnohem raději - a usilovněji - namísto pro společný prospěch, lidé pracovali do své vlastní kapsy.

    A na této mentalitě egoistického individua nutně ztroskotá každý altruistický respektive solidární systém. Kterým ten projekt NZP dozajista je.

    Pan Rusek má v daném případě plnou pravdu v tom, že instalování takovéhoto systému by bylo podmíněno zcela zásadní proměnou obecné etiky. Tohle a právě tohle je alfa a omega všech takovýchto projektů.

    To ovšem znamená: n a p ř e d musíme mít v podstatě onoho proslulého "nového člověka" - a teprve poté se můžeme začít spoléhat na to, že on nezneužije jakýkoli skutečně solidární sociální systém.

    Pokud zastánci NZP mají nějaké přesvědčivé návrhy, kde a jak takového "nového člověka" vzít či vytvořit, bezpochyby s maximálním zájmem si tyto recepty k nové společnosti vyslechneme.
    JP
    September 22, 2015 v 20.57
    Ještě k tomu poměru NZP a "obyčejného" platu: jde o to, že kdyby se NZP prostě přidával jaksi navíc (k normálnímu) platu, tak to samozřejmě přivede státní rozpočet k okamžitému zhroucení.

    Ale jestliže by to bylo naopak, že tedy v případě když někdo vydělával dvacet pět tisíc, nyní dostane deset tisíc od státu, ale následně mu jeho zaměstnavatel bude vyplácet o těch deset tisíc méně - pak by to znamenalo, že stát bude tímto způsobem subvencovat všechny zaměstnavatele-kapitalisty, částkou deseti tisíc za každého zaměstnance! S tím samým důsledkem - okamžité zhroucení celého státního rozpočtu.

    Tady je naprosto jasně vidět, že celý tento model je naprostý ekonomický nesmysl.
    JP
    September 23, 2015 v 11.58
    Zrovna dneska vyšel v novinách (Právo) článek o tom chystaném experimentu s NZP ve Finsku.

    Takže: ano, takový experiment se skutečně chystá.

    Ale: podle uvedených finančních částech se jedná skutečně jenom o naprosté existenční minimum. Čili je to ta varianta, kterou jsem zmiňoval od počátku jako jednu z možných: je to fakticky jenom jiné pojmenování pro docela obyčejnou sociální pomoc.

    Důvod proč se Finové k tomuto modelu přiklánějí je čistě pragmatický: je možno se tím vyhnout administrativně velmi náročnému byrokratickému procesu s přiznáváním sociální pomoci. A navíc, mnozí mladí - nezaměstnaní - Finové se brání tomu přijmout práci na dobu určitou, protože by pak zase nějaký čas zůstali úplně bez příjmu, než by zase absolvovali ten byrokratický kolotoč, a začali dostávat podporu od státu.

    A ani Finové sami si naprosto nejsou jisti tím, jaké budou výsledky tohoto experimentu: tento model bude okamžitě stornován, pokud budou jeho důsledky na pracovní morálku (to jest ochotu finských nezaměstnaných hledat si zaměstnání) "katastrofální". Takže, vyčkejme.

    October 7, 2015 v 15.17
    ZP – nástin
    Pane Poláčku, to zní velmi sebevědomě: »Tady je naprosto jasně vidět, že celý tento model je naprostý ekonomický nesmysl.« Zkuste se, prosím, vyjadřovat více filosoficky, jak se na člověka s vaším rozhledem sluší a patří a méně světaznale, méně ultimativně. Vypadá to pak, že vám nejde o hledání a dialog, ale spíše o to, mít pravdu a ohromit jakýmsi tvrzením. – Nebo si opravdu myslíte že všichni lidé se zájmem o ideje ZP, po celém světě, kteří o tomto modelu přemýšlejí, uvažují ve srovnání s vámi mylně? Že to jsou jen myslitelé prostí a naivní? A oproti vám jaksi zaostalí? Můžu se zaptat, jaké zdroje ohledně ZP jste vlastně viděl nebo četl? A předem děkuju za seznam.

    Nevím, zda se mám zde pouštět do jemnějších ekonomických a pochopitelně i psychologických rozborů… Zkusme si napřed vymodelovat hypotetickou ideální budoucnost a teprve pak spolu můžeme odhadovat, skrze kterou lidskou vlastnost tento systém může p ř í p a d n ě přestávat být funkční, nebo proč dokonce od samého začátku fungovat nemůže.

    Situace v blíže nespecifikované budoucnosti:

    1) Počet obyvatel planety Země se ustálil kolem 10 mld. Průměrná natalita osciluje mezi 1,8 a 2,3. Lidstvo nemá problém nastavením podmínek pro mladé zvýšit jejich přirozenou "poptávku" po dětech, nebo ji naopak omezit. (Náboženské a národnostní rozdíly přestaly být po srovnání ekonomických rozdílu problémem.)

    2) Lidstvo navrhlo takové technologie, že příbytky jsou velmi trvanlivé, minimálně v řádu set let. Cena průběžné údržby již postavených domů a staveb je ve srovnáním se začátkem 21. století minimální.

    3) Je zajištěn nadbytel základního bydlení, ekologické a tepelně úsporné byty jsou velmi levné na provoz. Velmi levné jsou i náklady na nutnou údržbu. Jsou to byty ve společenském neziskovém vlastnictví obcí a měst. Měsíční nájem v cenách roku 2015 je (například) tento:

    a) garsonka 20 m2 – nájem 600 Kč, energie atd. 400 Kč
    b) 1+1 30 m2 – nájem 800 Kč, energie atd. 600 Kč
    c) 2+1 50 m2 – nájem 1000 Kč, energie 800 Kč.

    (Garsonka generuje za 10 let: 72 tisíc, 1+1: 96 tisíc, 2+1: 120 tisíc Kč, což stačí na nutnou neziskovou údržbu, podobně stačí i náklady na vodu, teplo, energie, odpady.)

    4) Další základní měsíční výdaje:

    a) jídlo 3000 Kč
    b) internet, telefon, doprava 1000 Kč
    c) oděvy a jiné 400 Kč
    d) zdravotní pojištění 1000 Kč

    Celkem 6400 Kč. Tedy za částku 6400 Kč bude mít člověk zajištěné skromné bydlení (garsonka), ale dále i docela slušný základní životní standard. Současně zde je již i zdravotní pojištění, které generuje jen v této zcela základní úrovni 125 mld. Kč ročně (10,5 mil. obyvatel včetně dětí).

    Z hlediska veřejných výdajů je to částka kolem 800 mld. Kč ročně. Dnes (2015) se dává na důchody asi 400 mld. Kč a další sociální výdaje jsou asž 50 mld. Kč. Chybí nám tedy vlastně jen kolem 350 mld. Kč. – je to pro vás problém? Pane Poláčku?

    V jedné variantě tedy ZP plně nahradí i důchody, kdo chce, bude se moci soukromě připojistit, zde je tedy ZP současně i pojištěním na staří. Vyšší standard ve stáří si musí člověk zajistit na vlastní riziko v soukromém důchodovém fondu. Proč ne.

    Zopakuji, že v německém filmu o ZP se navrhovalo 1000 €, což bylo tehdy kolem 25 tisíc Kč a že Němci byli oproti mým číslům opravdu m n o h e m velkorysejší, či odváženější. Ale zde s vámi souhlasím, pane Poláčku, ten jejich optimismus ani já nesdílím a vaši skepsi ohledně motivace a tedy náhledu, že lidé prostě přestanou pracovat a potřebné hodnoty vytvářet, č á s t e č n ě sdílím. Švýcaři v diskusi navrhovali na naše poměry dokonce neskutečných 2000 CHF... Pokud byste vycházel z těchto čísel, tedy 1000 € nebo 2000 CHF, tak pak zcela sdílím váš vhled, že to ekonomicky fungovat nebude. Zde se shodneme. Proto jsem začal tak skromně, aby to mělo reálný základ.

    ÚVAHA:

    Pochopitelně je nemožné, což je jeden extrém úvahy, aby všichni brali jen a pouze ZP a nikdo nepracoval. Opačný extrém je představa, že bude pracovat celých cca 92–95 % zaměstnatelné populace, tedy asi jako dnes. Na tom se jistě shodneme.

    Můj vhled do situace, a zde se pochopitelně budeme lišit, mi říká, že sice vzroste počet "skromných" obyvatel, protože se změní status z negativního hodnocení neschopná "socka", na "to je normální, proč ne", ale nebude to pro produkci ekonomiky zcela fatální, jak se domníváte vy, pane Poláčku.

    Můj odhad je, že dojde k propadu výroby/spotřeby jen asi o 30 až 40 %. Tedy se shodneme, že pochopitelně dojde ke snížení celkové výroby/spotřeby. Ale to je dokonce nutné zejména s ohledem na přírodu a klesající nerostné zásoby naopak v dobrém přivítat.

    Podstatné je pochopit, že teprve skrze ZP vznikne "základní" poptávka, protože základ společnosti postavený na ZP bude v prvé řadě spotřebovávat především základní zboží a služby – nikoliv zcela zbytečné nebo jen zbytečně luxusní zboží.

    Pokud v ZP uvádím 3000 Kč na obživu, máme zde hned zdroje kolem 380 mld. určených na vše kolem výživy. Pochopitelně země s maximální domácí výrobou potravin na tom bude mnohem lépe, než když peníze půjdou do ciziny.

    Takže otázka je, pokud nebudou války, poklud nebude potřeba vyrábět ve stále krachující ekonomice více a více zboží, viz diskuse o konkureceschopnosti družstev atd., pokud bude možné zrušit všechny zbytečné úředníky (až desítky tisíc míst), proč bychom měli mít obavu, že lidé budou chtít sedět doma a mít jen 6500 Kč, když se mohou jakkoliv zaměstnat – a v případě že bude jen 50 % daň ze spotřeby bude jakoby až dokonce jedno, zda legálně, nebo na černo (!) – když mohou pracovat v tom oboru, po kterém bude poptávka a k ZP 6500 Kč si třeba 2000 nebo 5000 Kč nebo i 20 nebo 100 tisíc měsíčně přivydělat?

    Vždyť naopak představa, že by majorita lidí byla doma, jen si tak polehávala a flákala by se, je přece velmi nepravděpodobná. Copak to opravdu necítíte podobně?

    Idea ZP přece v prvé řadě odstraní vykořisťování, nikoliv rozdíly v životní úrovni. Vždy tu budou lidé pracovití, ale jejich činorodost bude moci každý napodobit, aniž by k tomu byl nucen skrze ÚP, nebo nelidské pracovní podmínky z nouze. A hlavně: Celá ta dnešní zbytečná a luxusní spotřeba je dnes zajištěná právě skrze práci a výkon těch lidí, kteří určitou práci vzít musejí a často za minimální mzdu.

    A výškou ZP lze velmi jednoduše ovlivňovat celkový výkon ekonomiky. Jako parametrem. Kde vlastně máme problém? Co není jasné? Čeho se bojíme nejvíc?
    JP
    October 9, 2015 v 14.02
    Pane Rusku, především si musíme vždycky ujasnit, o čem je vlastně řeč.

    Napřed tedy, jestli hovoříme o současnosti, anebo o nějaké - značně vzdálené - budoucnosti.

    Že by se například v dohledné budoucnosti podstatně zlevnilo bydlení respektive životní náklady vůbec - to je krajně nepravděpodobná vize, naopak je nutno počítat s explodujícími náklady, už z ryze ekologických důvodů, to excesivní nakládání s energiemi a materiály které vyznačuje současnou produkci do budoucna nebude možné, a všechna ekologická opatření ovšem zdraží jakoukoli produkci.

    A také: člověk přirozeně touží po tom, mít stále víc a víc - jak v množství, tak ale i v kvalitě. Nedá se nic dělat, ale je tomu tak. To znamená: spotřebitel bude i v budoucnosti žádat inovované výrobky. A ty zase vyžadují výzkum. Drahý výzkum, který se promítne do ceny těch výrobků.

    Za druhé: vždycky je nutno rozlišovat respektive určit, jakou konkrétní výši ten "nepodmíněný příjem" vlastně má mít.

    Jestli se jedná jenom o životní minimum, jako ve Finsku - pak se jedná fakticky jenom o jinou formu sociální pomoci. Příjemci nedostanou nakonec v zásadě o nic víc, než by i tak dostali na sociálních dávkách.

    Anebo jestli hovoříme o té švýcarské iniciativě - tady jsou různé údaje, ale v zásadě všeobecně platí částka 2500 franků, čili asi 2000 euro. (Čistého? Hrubého?) Což je už docela slušný příjem (respektive je to současný průměrný příjem). Tady se ovšem okamžitě vynořuje za prvé otázka financování, za druhé otázka pracovní motivace, ale i celá řada dalších problémů spojená s tím, že náhle zmizí celá příjmová hierarchie společnosti, a všichni (tj celá "dolní" polovina společnosti) bude mít najednou stejně. Kromě jiného by zřejmě okamžitě explodovaly do výše nájmy bytů ve městech - neboť když by si najednou celé masy lidí mohly dovolit současný průměrný nájem, pak - při omezenosti nabídky - by trh okamžitě zareagoval, právě zmíněnou explozí cen.

    Ta financovatelnost: původci té švýcarské iniciativy ji původně chtěli financovat přes zvýšenou daň z přidané hodnoty - to by ovšem opět znamenalo explozi spotřebních cen, a zasáhlo by to tedy právě ty relativně méně majetné vrstvy. Navíc by to v podstatě "popravilo" švýcarskou ekonomiku.

    Novou strategií je tedy financování přes ekologickou daň - o sobě bezpochyby respektabilní počin, ale nakonec máme situaci tu samou: i touto daní musíme někoho zatížit.

    Jestliže jí zatížíme produkční místa, firmy - pak tyto buďto odpovídajícím způsobem zvýší ceny svých produktů (což zase samozřejmě zasáhne samotné spotřebitele); anebo se ale přestěhují jinam, kdy takovýmito dodatečnými daněmi zatíženy nebudou. Výsledkem bude: nezůstane nikdo kdo bude ten základní příjem financovat, a navíc explozivně naroste nezaměstnanost.

    --------------------------------------

    Všeho všudy, všechny tyto složité úvahy je možno si odpustit, ta základní rovnice je zcela jednoduchá: když chceme na jedné straně přidat, musíme na druhé straně zase vzít. A to tu samou částku.

    Jestliže by stát měl financovat dodatečný výdaj ve formě NZP, pak má jenom dva možné zdroje: buďto zvýšit daně fyzických osob, anebo zvýšit daně korporací. Firem.

    Ten první způsob ukazuje nesmyslnost celé té věci sám o sobě: přesně tolik, kolik bychom lidem dali na Nepodmíněném základním příjmu, tak přesně tolik bychom jim z druhé kapsy vytáhli zvýšenými daněmi.

    A ten druhý způsob? - To je fakticky jenom jiná varianta toho prvního: jak už řečeno, i ty korporace své zvýšené náklady nakonec přesunou na primární spotřebitele.

    Takže, ať se to vezme z jakékoli strany, nakonec vždycky jenom od nula od nuly pojde. Není tu k mání žádný zázračný oslíček, kterému by stačilo říci: "Otřes se!", a on nám bude sypat zlaťáky.

    Takže, jediným důsledkem by byla nivelizace spodních příjmových skupin - ovšem se všemi ekonomickými důsledky, které přináší právě jakákoli příjmová nivelizace. A které se plně projevily například za socialismu, s drastickým propadem pracovní morálky a motivace k jakémukoli zvýšenému výkonu.

    - Osobně se domnívám, že samotní švýcarští voliči nahlédnou naprostou nereálnost této iniciativy, a že ji velkou většinou odmítnou. A to i přes to, že by z ní - zdánlivě - sami profitovali.
    PM
    October 9, 2015 v 19.05
    Průměrný plat nabízí být průměrným nenáročným a skromným, ale
    nabízí jedinci vzrušující volbu mezi šedí neúspěšnosti a leskem olympijským.
    Pokud se ještě pane Poláčku, podržíme nějaký ten pátek kapitalistického vyznání, tak nemám o destrukci soupeřivosti na poli konzumistických a jiných tak lidských instinktů ty nejmenší obavy.
    Ba naopak a domnívám se, že finský projekt to potvrdí.
    Která procenta z nás umí Diogenése.....bych se zeptal.
    A navíc - pyramida společenské moci se pne tmelena fiskálním kytem.
    JP
    October 10, 2015 v 11.40
    Diogénes a kapitalismus
    Acta Diogenes: při vší opatrnosti úsudků o tomto antickém mysliteli-provokatérovi, z jehož díla se nedochovalo naprosto nic, se zdá být nicméně možno soudit alespoň tolik, že jakkoli na straně jedné zásadně odmítal a zavrhoval veškerý "luxus" přesahující zcela nejelementárnější potřeby těla, tak na straně druhé i v něm přežívala a přetrvávala základní idea antického myšlení, totiž idea kosmické harmonie respektive kosmické moudrosti.

    Jinak řečeno, dokonce i svůj životní program naprosté destrukce všech obvyklých společenských konvencí, ale i toužení po "lepším životě" nakonec opíral o nějaký vyšší hodnotový systém.

    Zatímco v současné éře lidstva je právě takovýto vyšší, nadřazený hodnotový systém tím, co stávajícímu lidstvu naprosto chybí. Diogenes svůj program odříkání mohl postavit na piedestal služby kosmické moudrosti; dnešní člověk nemá, čím by program odříkání odůvodnil či zušlechtil, a tak mu nezbývá nic jiného nežli oddávat se neohraničenému konzumu. Na místo inteligentního kosmu nastoupila pouhá podprahová sugestibilita reklamy.

    --------------------------------------------


    Co se ale té motivace kapitalismu (respektive kapitalismem) týče, a právě na poli soupeřivosti, pak celá záležitost není tak zcela jednoduchá.

    Jakkoli jsem s pocity nemalého zhnusení zdálky sledoval restauraci tvrdého kapitalismu v postkomunistickém světě, přesto se mi vryla do vědomí a do paměti jedna věta Mariána Labudy, když - v tehdy ještě spojeném Československu - konstatoval změněné poměry tuším na bratislavské Nové scéně, tím že je zajímavé, jak "v tomto kapitalizme" se najednou všichni aktéři na scéně snaží, jako by šlo o život. (Jednalo se konkrétně myslím o nějaký muzikál.)

    Opačně nahlédnuto: v dobách předchozích, socialistických, se tedy i na přední slovenské umělecké scéně asi lecjaký umělec jen tak poflakoval, neboť měl své jisté; ale najednou, za podmínek kapitalismu - kdy už ani nebylo nic jisté, ale zároveň kynula možnost nadprůměrného osobního vyniknutí a uplatnění - najednou nastal na scéně pohyb.

    Takže, zase to máme s tou zatracenou kapitalistickou konkurencí docela pěkně složité...
    October 10, 2015 v 12.25
    To se mi nezdá, pane Poláčku. Za socialismu bylo například natočeno tolik skvělých filmů se skvělými herci...
    Kolik vynikajících filmů bylo natočeno po roce 1989? Nevím, možná je to moje chyba, protože onu "skvělost" neumím dostatečně dobře posoudit. Dívám se na to očima obyčejného neuměleckého plebsu...
    PM
    October 11, 2015 v 10.06
    Ještě jednou pane Poláčku
    k mé obhajobě uskutečnitelnosti základního příjmu ve společnosti založené na bezohledné maximalizaci příjmů.
    Od realizace základního příjmu, který zajistí občanstvu nivelizovaný životní standard lze očekávat efekt nenásilného/přirozeného třídění společnosti na seskupení nenáročných/skromných/nevýkonných a seskupení opačných.
    Takovouto polarizaci zde již máme. V morálních kategoriích je označovaná jako asociál - sociál a ve statistických jako aktivní - pasivní položka příjmů státu.
    Tudíž je znám výrazně mrzký podíl těch, kteří se odmítají podílet na maximalizaci zisku.
    A stejně tak je znám dominantní podíl aktivistů současného životního způsobu.
    Tudíž a ještě jednou pane Poláčku, pokud se ještě nějaký ten pátek podržíme kapitalistického vyznání, tak nemám o destrukci soupeřivosti na poli konzumistických a jiných tak lidských instinktů v režimu základního příjmu ty nejmenší obavy.
    Jde o maximalizaci obsahu postmoderní etiky - legalizaci maximálních stimulů "svobodné zodpovědnosti za osobní úspěšnost v mase individualistů". A doklad trvalé vitality neoliberalní ekonomiky.
    Základní příjem není utopií, ale spíše možným Trojským ořem neoliberalistů ........bych varovně dodal.
    JP
    October 11, 2015 v 11.04
    Konkurence a umění
    Ale jistě, paní Hájková, za socialismu bylo natočeno mnoho velmi kvalitních filmů. A nejen filmů, bylo vytvořeno i mnoho jiných kvalitních uměleckých děl. A musím přiznat - když jsem tehdy slyšel onen výrok Mariana Labudy v televizi, byl jsem v první chvíli také nemálo skeptický. Ale - při pohledu na ty opravdu ohnivě a s plným nasazením vystupující aktéry onoho muzikálu se nedalo popřít, že na tomto jeho konstatování přece jenom něco je.

    Totiž - za toho socialismu byla vytvořena také obrovská spousta uměleckého odpadu. Naprostých nicotností, čistě jenom "vaty", která tak nějak vyplňovala čas.

    Ale hlavně jde o to: Labuda vlastně ani tak nehovořil o umělecké kvalitě jako takové - jenom výhradně o osobním nasazení svých hereckých kolegů.

    Co se té umělecké kvality dejme tomu ve filmu týče, pak jeden z filmařů před časem udělal srovnání doby minulé a doby současné: "No tehdy se nakonec taky za rok natočily jenom takové dva-tři opravdu dobré filmy, a dneska se taky natočí tak dva-tři dobré filmy za rok!"

    Takže, ještě jednou: volná soutěž, konkurence a možnost osobního uplatnění se ještě sama není zárukou vzniku opravdu kvalitníiho uměleckého díla; ale přece jenom zřejmě vede k vyššímu osobnímu nasazení jednotlivých aktérů.
    JP
    October 11, 2015 v 11.14
    Základní příjem - trik neoliberalismu?
    Jde o to, pane Petrasku, že NEexistence základního příjmu stále ještě nutí i ty dolní, objektivně méně produktivní vrstvy k tomu, podávat co nejvyšší výkon.

    A tak dejme tomu uklízečka s mizerným platem ještě vedle své osmihodinové pracovní doby v časných ranních hodinách roznáší noviny.

    Jestliže by se zavedl opravdu ten základní příjem v té výši jak si to představuje ta švýcarská iniciativa - pak rázem nebudeme mít ani žádné uklízečky, ani nikoho, kdo by nám ráno přinesl noviny až do domu. Za ten - nízký - plat se prostě už nikomu nevyplatí to dělat.

    A nejen uklízečky a nejen roznašeči novin - rázem zmizí stovky a tisíce činností, které (napohled neviditelně) stále ještě tu naši společnost udržují v chodu. Všichni ti kteří vykonávají tyto obtížné práce za podprůměrný plat, zůstanou samozřejmě raději doma, když za své nicnedělání budou mít vyšší příjem, než za svou dosavadní dřinu. Respektive za těch 2 500 švýcarských franků odletí užívat si na Mallorcu.

    Takže, pane Petrasku, nezaměňovat dolní příjmové skupiny s neproduktivní částí populace. Obávám se, že právě v případě zavedení NZP by se velice rychle, a velice naléhavě ukázalo, jak jsou tyto dolní příjmové skupiny ve skutečnosti produktivní, a jak bude se společností velice zle, když přestanou produkovat.
    PM
    October 11, 2015 v 11.44
    Doma zůstane mizivé procento uklízeček pane Poláčku
    a vysoký zbytek procent se bude ucházet o jakoukoliv možnost maximalizace příjmů/konzumismu.
    Takže sociálliberálové zůstanou nadále pouhými pozorovateli bujení neoliberaismu ...bych výhrůžně dodal coby znalec projevů lidské hrabivost.
    VP
    Ty uklizečky a nejen uklizečky mají proto tak nízký plat, poněvadž se víc cení (poněvadž si víc oceňují a dokáží vydupat vyšší mzdu) práce mnoha zbytečných úředníků a intelektuálů, bez nichž bychom se docela obešli.
    Řekla bych, že pokud bude mít firma zájem, aby měla uklizeno, bude muset dát uklízečce takové peníze, za jaké to bude ochotna dělat. Pokud si na úklid nekoupí robota.
    June 9, 2018 v 9.45
    Já myslím, paní Zemanová, že některé firmě může být třeba jedno, jestli má uklizeno. Možná jí stačí, když má uklizeno šéf. Nevím totiž, jestli je vědecky dokázáno, že vyšší výkony zaměstnanců jsou přímo úměrné uklizenosti prostředí, v němž pracují.
    VP
    Je ještě další způsob ocenění čistoty. V zařízení, v němž pracuji, by si měli lidé s postižením uklízet sami, nakolik jsou toho schopni. To se však nikdy nevyrovná profesionálnímu úklidu. Proto máme uklizečku, poněvadž případní návštěvníci nepochopí, že je uklizeno vlastními slabými silami, a vrhne to stín na zařízení. Přesto však uklizečka má nejnižší plat, poněvadž na to jsou tabulky a jiné odbornosti jsou výše ceněny, ikdyž nejsou tak namáhavé. Je vidět, že trh všechno nevyřeší, poněvadž uklizečku (aby dotyčná osoba nezemřela hlady) najdeme vždy. Správně tedy papež František poukazuje na to, že je potřebná určitá regulace trhu. A základní příjem by tomu mohl napomoci, když by najednou chyběli lidé umírající hlady, ochotní k jakékoliv práci. Ovšem ta regulace by musela proběhnout i na straně opačné. Právě jsem slyšel o případu, kdy v jedné nemocnici zrušili lékaře, a nyní tam dojíždí lékaři ze sousední nemocnice za 1000,- Kč na hodinu.
    HZ
    June 10, 2018 v 7.18
    Pane Pospíšile,
    "zrušili lékaře" zní velmi fantasticky. V době, kdy ze všech stran slyšíme, jak nemocnice lékaře zoufale shánějí, aby udrželi oddělení v chodu, si důvod neumím představit.
    Najít uklízečku na rozdíl od lékařů není problém, ale pokud by lidé měli nepodmíněný příjem, problém by to být mohl. Tabulky by byly na nic a naopak trh by si pak přišel na své.
    Samozřejmě uznávám argument paní Hájkové, že ne všechny firmy touží mít uklizeno. Možná to platí i pro obce, takže mnohde by se pak vršily odpadky i ve veřejném prostoru, kdyby je za dnešní směšné mzdy nikdo nebyl ochoten likvidovat a chudé obce by na víc neměly.
    June 10, 2018 v 9.15
    Nechápu to zděšení z NZP.
    Je to jen otázka kvantitativní. Pomněme, že v určité kvantitě "nepodmíněný příjem" každý z nás během života obdržel, jen ne nutně v penězích, ale v "požitcích", které se eventuálně finančně vyčíslit dají. Ve veřejných službách, například.

    Každý z nás se narodil, a ještě před tím obdržel zdravotnickou péči. V tom okamžiku ale ještě nebyl pojištěncem. Státním pojištěncem jest u nás človíček až od chvíle, kdy dostane přiděleno rodné číslo, dřív to nejde. Prenatální péči, a samotný příchod na svět ve zdravotnickém zařízení dostal zadarmo, nepodmíněně. No a? Stal se z něj snad parazit? Zkažen byl morálně nadosmrti?
    Pak človíčka maminka nesla či vezla domů. Možná i s tatínkem. Jenže zatím co ctění rodičové jsou daňoví poplatníci, a na chodník, silnici či aspoň prašnou cestu po obecní parcele od porodnice k domovu snad nějakým dílem přispěli, novorozený človíček nikoliv. Ještě nezaplatil nic a už použil cizí majetek ve svůj sobecký prospěch. A tak to jde dál a dál, pediatr, školka, veřejně přístupné hřiště nebo aspoň prolízačky...

    Všichni ti pravičáci, děsící se strašlivého morálního úpadku v důsledku čehokoliv "zadarmo", musejí nejprve popřít sami sobě, co všechno (a na prvním místě tisíce let civilizačních zkušeností, tedy nezpoplatněného "know-how") dostali a dostávají, pobrali a pobírají, čerpali a čerpají, a to docela zadarmo, bezpracně a nepodmíněně, oni sami. Aby se člověk mohl morálně děsit NZP, musí nejprve býti pokrytcem a nebo sám sebe účinně obelhat. (Kdo sám pevně uvěří, že od společnosti vůbec nic nedostal, není pokrytcem. Čím ale je, rozhodněte sami.)
    Myslím, pane Jedličko, že všechno má svá pro a proti. A že promýšlení možných důsledků je žádoucí.
    Já osobně si myslím, že klady nepodmíněného příjmu by nakonec převládaly, ale různá překvapení nejsou vyloučena.
    JP
    June 10, 2018 v 13.32
    Pane Pospíšile, vtip celé věci je v tom, že když zavedete nepodmíněný základní příjem, tak do toho svého zařízení nedostanete už vůbec žádnou uklízečku. Protože ta bude daleko raději sedět doma, nežli aby vykonávala tu namáhavou a špinavou práci, když už to nebude mít finančně zapotřebí.

    Nedá se nic dělat, ale naprostá většina lidí pracuje ne z holé lásky k práci, ale jenom za peníze. Když tohle zrušíte, pak budete mít ale opravdu velice kardinální problém s tím, aby se vzápětí nezhroutilo celé národní hospodářství.

    Protože základním principem NZP je to, platit lidem za nicnedělání.
    June 10, 2018 v 14.27
    V tom jsme zajedno, paní Zemanová.
    Jen mne zaráží "kvalitativní" uvažování o kvantitativním jevu. Tedy uvažování typu ano-ne, nula-jedna, false-true. Argumentace typu "lidi by nedělali", "nido by se nenašel na tu a tu práci", nebo "na to by peníze nikdy nebyly". Kolik lidí by zanechalo práce při jakém nastavení příjmu? O kolik by musela stoupnout cena které práce? Odkud a kolik by bylo třeba na NZP vzít a jaké by byly vedlejší důsledky? To je třeba diskutovat, uvažovat kvantitativně, modelovat související dopady.

    Dnes jsou na nějakých úrovních výdělky, ceny spotřebního koše, ceny bydlení, dostupnost dopravy, veřejné služby atd. Rozhodování lidí s tím vším souvisí. Řekněme zvýšená veřejná podpora příměstské dopravy do ekonomického centra "C" zvýší nabídku pracovní síly v tomto centru a o totéž sníží ekonomickou aktivitu v jeho okolí, odkud se části lidí začne vyplácet dojíždění. Řekněme, že vyšší ekonomická aktivita v "C" po čase resultuje v ještě vyšší diferenci ve výdělcích mezi centrem a okolím. Co udělá omezení dříve podpořené příměstské dopravy? Zvýší cenu bydlení v "C"? Zahltí "C" auty? Nebo se vliv jednoduše otočí, půjde ekonomika "za lidmi" a ekonomická aktivita začne stoupat v onom širším okolí? Nic z toho není "buď a nebo". Nejde o kvalitu, ale o kvantitu. Kolik lidí bude dojíždět autem? Kolik lidí se zkusí přestěhovat? Kolik lidí vyvede své podnikání do okolí?

    Podobně je tomu s jakýmkoli zásahem do statu quo. Obecně, vyšší svoboda ve vyjednávání o ceně práce nemůže být a priori špatná. Takovou svobodu ovšem nezvyšuje jen uvažovaný NZP. Již sama existence sociálního zabezpečení má svůj vliv na vyjednávací pozici stran. Zmínil jsem již v příkladu veřejnou podporu mobility, ale veřejné školství i zdravotnictví také není bez vlivu: Kdyby lidé museli umořovat dluh za své vzdělání a hradit si plně komerční zdravotní pojištění, jaké mzdy by pak žádali? A jaký by byl vliv na rozdíly v cenách práce více a méně kvalifikované, či třeba práce více a méně zdravotně rizikové?

    Podle pana Poláčka by od zavedení NZP nikdo neuklízel a neroznášel noviny. Vážně? Tedy nabídka a poptávka těchto prací jsou rovnoběžky, co se neprotnou dříve než v nekonečnu? Odkud tuto jistotu pan Poláček má?

    Vedle prací, které lidé berou neradi (a trochu svobodnější vyjednávací pozice zaměstnance by cenu takové práce zvyšovala) jsou již dnes práce, kde lidé zůstávají navzdory bídným výdělkům. Třeba v zoologických zahradách si středoškoláci i vysokoškoláci odnášejí částky kopírující tzv. zaručenou mzdu, ostatní pak minimální mzdu. Ale neodcházejí, mají jinou než ekonomickou motivaci k práci. NZP by se pak asi projevil stagnací těchto mezd (a bez vlivu zákonné minimální resp. zaručené mzdy by výdělky o výši NZP klesly). A nebo ne?

    A samozřejmě je tu otázka zdrojů. Ideální stav je patrně zdrojování z "neproduktivních" peněz, tj. přesun zdrojů z vitruální ekonomiky do reálné. Jenže tohle jsou kategorie nezřetelně ohraničené. I zásahy do virtuálních ekonomik pak mají reálné důsledky, protože mají vliv na rozhodování. Jaký by byl vliv Tobinovy daně ve výši dvou desetin promile z objemu všech finančních transakcí versus třeba půl procenta toliko z transakcí devizových?

    A konečně, což takhle definovat si nějaká kritéria morální? Mnohé veřejné služby mají kořen v uznávané morální povinnosti (třeba penzijní systém). Mnohé jsou kompenzací vlivu či jevu, který je vnímán jako asociální, ale nejde ho označit za kriminální a účinně omezit. Proto je zčásti kompenzován (minimální mzda, povinný příspěvek zaměstnavatele na sociálním a zdravotním pojištění zaměstnanců, poskytnutí obhajoby ex-offo). Existuje kritérium, asociální jev, který by byl vyčíslitelný, a který by mohl býti NZP částečně kompenzován? Třeba giny index respektive jeho změna v čase?

    Žádná z těchto otázek není kvalitativního charakteru, černobílá. Proč tedy to zděšení? Tou panikou panikáři vypovídají sami o sobě, domnívám se. Ke kvantitativním úvahám ani nedospějí.
    LV
    June 10, 2018 v 16.32
    Nepodmíněný základní příjem má další risika
    Pokud by se měl zavést na hranici chudoby, 10000 Kč měsíčně, pak by to bylo za cenu škrtů v zdravotnictví, školství....

    Mohlo by dojít k přechodu od společnosti třídní ke společnosti kastovní.

    Malá úzká zámožná vrstva a plebs žijící z životního minima, s občasným přilepšením z nějaké příležitostné práce.

    Takže jsem pro zavádění, nikoliv zavedení.
    mají ničím nepodmíněný příjem. Kolik z nich "sedí doma"? Někteří ano, a někteří ani jinak nemohou, ale já mám za to, že většina se snaží dělat něco užitečného. Sedět pořád doma je totiž nuda.
    VP
    Za ty peníze by žádná uklizečka nedělala. Tak by museli zvednout cenu její práce.
    Stejně ta ocenění jsou divná. Ekonomka, která zodpovídá jenom za svoji práci má daleko vyšší plat než řidič, který převáží děti a pracovníky. Pořád mi to připomíná komunistické hodnocení. Největší příjmy měli blokaři (montáž hrubé stavby z panelů), poněvadž pracovali s většími náklady. Ostatní dělníci - zedníci a pod, kteří zpracovali jen několik koleček malty nebo přenesli pytle cementu a pod., museli mít pod 3 tisíce Kč.
    JP
    June 11, 2018 v 12.48
    Pane Jedličko, píšete že všechno kolem toho uvažovaného "Nepodmíněného základního příjmu" by bylo nutno promyslet a prokalkulovat.

    To je naprosto správný požadavek; jenže právě tento požadavek zastánci NPZ zcela pravidelně ignorují. Oni prostě vystoupí s tím, že NPZ je z hlediska sociálního spravedlivý a bohulibý; a vůbec už si nelámou hlavu s tím, jak to ufinancovat, a jaké by to mělo reálné důsledky.

    Mezitím mě předběhla paní Vytlačilová: jde o to že kdyby se NPZ skutečně zavedl, pak by stát nevyhnutelně musel zase vzít peníze někde jinde, a tedy někomu jinému: buďto na úkor nemocných, nebo na úkor učitelů, nebo na úkor důchodců... Ale někde by se ty peníze vzít musely.

    Zastánci NPZ totiž pořád žijí většinou v takové typicky levičácké představě, že ty peníze prostě p o s k y t n e s t á t. A přitom naprosto ignorují tu zcela základní skutečnost, že - v daném smyslu - skutečně platí, že "stát jsme my". To jest: stát nemá žádné vlastní prostředky, žádné vlastní peníze které by mohl rozdávat: stát má jenom to, co vybere z kapes nás, daňových poplatníků. Nic víc. A jestli tedy někomu na jedné straně přidá - pak nevyhnutelně musí někomu jinému tu samou částku sebrat.

    Zkusme tedy ponechat stranou ten anonymní stát, a představit si celou věc tak, že pan Pospíšil ten NPZ té uklízečce zaplatí - ze své vlastní kapsy!

    Pak už si snad i ti nejfundamentalističtější zastánci NPZ uvědomí, že takto by to asi opravdu nefungovalo.
    VP
    Střílíte vedle, pane Poláčku. Já NPZ nezastávám. Sám o něm přemýšlím, jestli by následkem nebylo zvýšení cen, které by příjemce uvrhlo do stejné platebné neschopnosti. Tento trend existuje. S růstem mezd roste cena zboží.Jen jsem tu uvažoval o tom, že v případě nedostatku pracovníků pro málo placenou práci by se musela zvednout cena této práce. Její ohodnocení.
    June 12, 2018 v 9.51
    Já nejsem proti NZP, ale předpokládám, že ho bude moci zavést jen někdo, kdo jej dokáže garantovat. A to jak jeho vyplácení, tak fungování.
    LV
    June 27, 2018 v 22.35
    Nemyslím si, že by základní příjem vedl nutně k inflaci
    Zboží je přebytek, mohl by ale zvednout ceny bydlení.

    Evoluce,ne revoluce. TGM

    Takže založit fond a z něho jednou do roka něco vyplácet. Jako na Aljašce.
    February 10, 2019 v 5.06
    Ve Finsku proběhl experiment s NZP. Nepotvrdilo se, že by se lidé po jeho zavedení začali víc flákat, jak tvrdili skeptici. Hledali práci stejně jako předtím. Nepotvrdil se ovšem ani optimistický předpoklad, že by se po zavedení NZP víc lidí uplatnilo na trhu práce, že by se tím nějak rozšířily jejich možnosti. Finové vlastně dělali experiment na dlouhodobě nezaměstnaných. Ale potvrdilo prý se zlepšení celkového zdravotního stavu těch příjemců, což souviselo s tím, že přestali vidět svou budoucnost tak černě a beznadějně. Myslím, že i to stojí za to.
    Odkaz je tady:
    https://www.e15.cz/zahranicni/prvni-vysledky-finskeho-experimentu-nepodmineny-prijem-vliv-na-hledani-prace-nema-1356147?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
    JP
    February 10, 2019 v 14.30
    No ano - ten experiment nepotvrdil vlastně vůbec nic, protože byl od samotného počátku naprosto nesmyslně pojatý. Právě tím, že byl omezen jenom a pouze na ty dlouhodobě nezaměstnané. Tedy jenom na jednu úzce vymezenou část populace, ve zcela specifickém postavení.

    Nemohlo se tedy vůbec žádným způsobem prozkoumat, jaký vliv by Nepodmíněný základní příjem měl na nejrůznější skupiny populace, ve zcela různých životních situacích.

    Navíc: ve skutečnosti to nebyl žádný skutečný Nepodmíněný základní příjem, protože výše poskytovaných dávek činila jenom tuším 560 euro. To prostě není částka, ze které by bylo možno vyžít. To byla prakticky jenom dávka v nezaměstnanosti, s tím jediným rozdílem, že byla poskytována paušálně, tedy bez přezkoumávání potřebnosti.

    ---------------------------------

    Navíc: takovéto experimenty vždy trpí a vždy budou trpět jednou zcela zásadní, neodstranitelnou vadou: totiž že budou vždy časově limitované.

    To znamená: dotyčný bude vždycky vědět, že tento experiment dejme tomu po jednom roce zase skončí - a že on bude zase muset sám hledět, jak se materiálně zabezpečit.

    Zatímco jednou z nejzávažnějších námitek proti NZP je ta, že lidé přestanou pracovat, když budou mít vyhlídku na t r v a l é materiální zabezpečení, zcela bez ohledu na jejich vlastní pracovní výkon.

    Z tohoto důvodu - budiž to ještě jednou řečeno - jsou všechny tyto "experimenty" fakticky naprosto k ničemu, mají nulovou vypovídací hodnotu.
    February 10, 2019 v 15.11
    Ale má to přece jen nějakou vypovídací hodnotu. Říká se tam, že lidé pobírající tu dávku, nepřestávali práci hledat. Budiž, mohlo tomu tak být z důvodu, že dávka byla na vyžití nízká. Ale dál se tam říká, že práci stejně nenašli, ani když dál hledali. Vypovídá to možná o tom, že je tady určitá skupina lidí, o kterou žádný zaměstnavatel nestojí. Nejsou na trhu využitelní. Nemají potřebné schopnosti, které trh vyžaduje, ani nejsou schopni dlouhodobě konat, dejme tomu, těžkou fyzickou práci. Je známo, že kdo je dlouhodobě nezaměstnaný, ztrácí určité sociální schopnosti, schopnosti se vůbec zapojit do nějaké práce mezi lidmi. Psychický stav působí i na fyzickou stránku člověka, proto, jak je v textu řečeno, jsou tito lidé častěji nemocní. A ten trvalý příjem, byť malý, jejich stav o něco zlepšil, protože získali aspoň maličkou jistotu, že společnost se na ně úplně nevykašlala. Začali vidět budoucnost o něco méně černě.
    Nicméně, pane Poláčku, papež František si myslí, že každý člověk by stejně měl mít právo na práci, aby si mohl připadat užitečný pro druhé. Zdá se mu to pro psychiku člověka velmi důležité.
    February 10, 2019 v 16.53
    On František používá takový zvláštní výraz - skartační kultura. To mě zaujalo, protože jako archivářka dobře vím, co je skartace. Je to odpis a následné zničení spisů, kterým už uplynula skartační lhůta, jsou nepotřebné pro své původce a svým významem se nehodí ani pro trvalou úschovu v archivu, kde by zbytečně zabíraly místo.
    To, co platí pro spisy, by pro lidi rozhodně nemělo platit.
    IH
    February 10, 2019 v 22.18
    Poznámka k příspěvku paní Hájkové
    Skartační kultura se mi nelíbí. Dokonce i v případě spisů. Mám přese všechno za přínos, že to, co tu píšeme, jen tak někdo nevyhodí.

    Každý člověk by asi skutečně měl mít právo na práci, aby si mohl připadat užitečný pro druhé. V reálu je tomu ovšem často tak, že (jak jinak) jedineční lidé, leckdy i ve věku, kdy začínají říkat, že proti němu není léku, sedí celé dny na nějakém, s dovolením, přiblblém prodejním fleku, jen aby měli (někomu) na přilepšenou, místo, aby se věnovali aktivitě, jež má větší smysl a je způsobilá dát jim pocítit radost.

    Každá doba má svůj pohled na svět. Dnes se nám zdá špatné, když patnáctiletí sporťáci pomohou trochu rodičům s prací, zatímco když tráví jejich rodiče třeba poslední své pěkné roky námezdničením, je to v ažúru.
    JP
    February 11, 2019 v 14.27
    Pane Krupičko, ten vlastně nejsilnější argument proti zavedení NPZ jsem četl od jedné německé snad sociální výzkumnice či sociální pracovnice, nevím už přesně.

    Jde o to: ano, většina lidí bude i po zavedení NPZ pracovat - proto aby si vydělali více, mohli si dovolit více.

    Jenže: ti kdo jsou už dnes na společenské hierarchii zcela dole, ti sociálně nezakotvení, problémoví - právě ti tím budou postiženi nejvíce. Protože - oni se s tím NPZ spokojí. Oni jsou tak jako tak zvyklí žít z mála; a teď už je nic nebude nutit ze svého sociálního dna vystoupit nahoru. Oni se spokojí s tím - sice nevysokým, ale v zásadě postačujícím - životním standardem který jim poskytne NPZ; a celý svůj život pak stráví hraním počítačových her, respektive v komerčních hernách. A na takovýto způsob existence pak samozřejmě připraví i své děti: že není nutno se namáhat, není nutno pracovat, život je možno strávit i příjemněji nežli prací.

    Takže právě těm, kterým by NPZ měl pomoci, bude nakonec škodit ze všeho nejvíc.
    February 12, 2019 v 16.33
    Nepodmíněný základní příjem by se měl týkat i zemí v Africe a jinde, kde patrně nehrozí, že lidé budou trávit čas u počítačových her, zatímco by mohli kamsi stoupat. Pochybuji, že jim NZP bude škodit. Naopak, mohlo by se tak skoncovat s extrémní chudobou.
    https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/extremni-chudova-neziskove-organizace-afrika.A170608_112107_eko-zahranicni_rts
    Já a můj manžel už dlouho platíme školné africké dívce. Škodíme jí tím?
    VP
    February 12, 2019 v 16.35
    Každé zvýšení mezd má za následek růst cen. Nikdo mi ještě nevysvětlil, proč tomu tak nebude zvýšenou koupěschopností při NPZ. Nula od nuly tak pojde.
    IH
    February 12, 2019 v 23.37
    Peníze je třeba rozdělovat zodpovědně, ne bezmyšlenkovitě
    Nepodmíněný základní příjem, to zní vznešeně, humanisticky a filosoficky, nějak podobně jako nezadatelná lidská práva. Přesto patřím k těm, kteří se na tento koncept nedívají příznivě. Proč?

    Pro větší názornost si představme, že NZP bude ve výši 5000 Kč měsíčně. Měli-li by na něj nárok opravdu všichni, bude to znamenat přes 600 mld. Kč každý rok. Miliarda z toho půjde dolarovým milionářům, připočteme-li jejich rodiny, budou to tři miliardy. Zhruba stejnou částku dostanou také, na druhém konci společenského spektra, bezdomovci. Není to něco na způsob oné vícekrát zde kriticky nadhozené hypotetické "mediální vyváženosti" a la pět minut pro Židy a pět minut pro Hitlera"?

    K čemu potřebuje Babiš, Bohdalová, Kvitová atd. NZP? Aby jej možná věnovali na charitu? Jak s ním naloží na druhé straně uvedené škály zmínění bezdomovci? Budeme se moc divit, nebude-li to právě moudře?

    Jak napsal pan Pospíšil, pokud by se objevilo mezi lidmi hodně peněz navíc, šly by nahoru ceny. Ne však ceny Lamborghini, ale piva třeba ano. Za něco ti opilci své peníze, a třeba i svých dětí, utratit musejí...

    Jsem zastáncem takové praxe, aby zhruba 60% lidí na nějakou formu úlev, dávek, podpor dosáhlo. Třeba nevelkých, zato inteligentních. A zrušitelných. Přiznám, že tak míním také z toho důvodu, aby nebyli proti pomoci opravdu slabým a dvakrát si rozmysleli, zda volit pravici. Hlavně jsem však pro takové přispívání lidem, jež bude adekvátní, dobře zvolené, přenastavitelné, flexibilní. A vlastně i určitým způsobem vázané či podmíněné. Aby byl zohledněn věk, práce a nezbytné výdaje příjemců. Myslím, že by se mohlo začít rozšířením stávajícího systému důchodů, aby se týkal širšího spektra potřebných.
    February 13, 2019 v 6.30
    V Holandsku prý se říká: Chudoba je problémem bohatých, ne chudých. Problémem chudých je přežít.
    Z toho vyplývá, že bohatí by měli chudým pomáhat. Ne však pomáhat jen přežít, nýbrž měli by jim především pomáhat k životu. Problémem je, jak?
    Pan Poláček se obává, že chudí s garantovaným příjmem si rychle zvyknou na bezpracný život, nebudou dělat nic a témuž naučí svoje děti. Tím si nejsem jistá. Ale musíme se zamyslet nad motivy, které vedou člověka k práci. Skutečně je snaha přežít tím nejlepším motivem, který podněcuje člověka k nějaké plodné činnosti? Já myslím, že někdy to tak být snad může. Ale všechno má svůj čas. V určité chvíli může dolehnout na člověka apatie a jemu možná začne být jedno jestli přežije. Stane se takovým živým mrtvým.
    Ani motiv, který velí lidem dohnat své okolí v životním standardu a který byl dlouhou dobu hnacím motorem pro většinu (nutil je k větším výkonům), není trvale udržitelný. Navíc, když se to nedaří, může nastoupit ta apatie, jak jsem se o ní zmínila. Pro lepší budoucnost potřebujeme, aby motivem činnosti člověka už nebyl strach z toho, že nepřežije nebo že se ocitne na dně, nýbrž radost z práce. Nikoliv "dělám, co musím", ale "dělám, co chci"!
    Jediné tak se může změnit svět.
    JP
    February 13, 2019 v 11.40
    Apatie
    Samozřejmě že máte plnou pravdu, paní Hájková, že o p t i m á l n í m stavem by bylo, kdyby opravdu každý pracoval jenom pro radost, pro své životní naplnění.

    Ale pokud si postavíme otázku, co udělat t e ď, v tomto reálném světě a s tímto reálným člověkem - pak je zcela faktickým stavem to, že my tady máme opravdu hodně velkou skupinu těch "apatických". Které je možno alespoň do jisté míry motivovat právě jenom tím čistě materiálním zájmem.

    A když je necháme topit se v té jejich apatii, a naopak tuto apatii budeme ještě podporovat tím, že jim na to poskytneme - bez jakékoliv protihodnoty, bez jakéhokoliv pracovního výkonu z jejich strany - dostatek peněz, pak je v té apatii definitivně utopíme.

    A nejenom je samé; ale jak už jsem uvedl minule, stejně tak i všechny jejich děti. Takže toto "humánní" opatření by nakonec bylo v prvé řadě sociálním zločinem právě na těch dětech.
    JP
    February 13, 2019 v 11.49
    Paní Hájková, ta podpora kterou se svým manželem poskytujete tomu africkému dítěti, ta v prvé řadě nemá s nějakým NZP naprosto nic společného.

    Tato podpora je totiž v prvé řadě p o d m í n ě n á; očekává se totiž, že dané dítě tyto poskytnuté prostředky nikoli pouze zkonzumuje, nýbrž je využije na vlastní vzdělání, které mu pak poskytne možnost vlastní aktivní obživy.

    ---------------------

    Ovšem, i tato podpora - jakkoli dozajista ušlechtile míněná - má svá úskalí.

    Její reálná podoba totiž je, že příslušná organizace v nějaké vesnici vybere j e d n o dítě (na základě jakých kritérií?!), které se jedním rázem stane privilegovaným oproti všem ostatním v jeho vesnici, protože se náhle stane na místní poměry vysloveně bohatým. A čas od času přijdou na kontrolu přísní strážci oné organizace, kteří kontrolují jestli ty poskytnuté prostředky jsou opravdu ve prospěch jenom a pouze tohoto dítěte, zda z nich neprofituje také někdo jiný, zda si třeba s poskytnutými hračkami hraje jenom toto dítě, a ne jeho sourozenci.

    Takže tady vzniká svým způsobem umělá líheň jednoho privilegovaného dítěte, které je tím vytrženo z kolektivu všech ostatních.

    Já osobně bych právě proto takovouto formu pomoci nikdy nevolil; daleko smysluplnější jsou iniciativy, které do Afriky transferují dejme tomu modernější formy farmaření, možnost produkce solární energie v každé vesnici, atd. atd. Není to sice tak bezprostředně osobní, ale v konečném efektu asi o hodně účinnější.
    VP
    February 13, 2019 v 19.39
    Adopce na dálku, kterou naše společenství poskytuje dívce v Indii (a nejinak tomu je i v Africe, alespoň v organizaci pražské katolické charity), není žádným privilegovaným výběrem. Školství je tam pro všechny. Pro studenty (eventuálně pro jejich rodiny), kteří potřebují finanční pomoc, se hledá adopce. Samozřejmě, že se přihlíží ke studijním schopnostem dítěte.
    February 14, 2019 v 6.29
    Jistěže adopce na dálku se od NZP liší. Uvedla jsem to jen jako analogii v jistém ohledu, tedy že jde o přísun peněz bez jakékoliv protihodnoty. Mohli bychom říct "nezasloužený" přísun peněz, ačkoliv otázka zásluh ve stávajícím systému je velice sporná.
    Vy máte pocit, jak jste naznačil v předchozím příspěvku, že dostane-li člověk něco bez zásluhy, tak si toho neváží a peníze místo na jiné věci utratí za hlouposti. Respektive, vy nemáte víru v člověka, pane Poláčku. A to i přesto, že zde v diskusi neustále zdůrazňujete jeho velikost, samostatnost a hlavně nepodřízenost Bohu.
    JP
    February 14, 2019 v 13.06
    Víra v člověka?
    Paní Hájková, byly doby kdy jsem naprosto bezelstně věřil na člověka, na dobro v něm.

    Ale bohužel - při pohledu na tento svět, na to jak se v tomto světě chová reálný člověk, při tomto pohledu si opravdu tuto slepou víru v člověka a dobro v něm není možno natrvalo udržet.

    Nechci tuto víru nikomu brát; ale nedá se nic dělat, je to jenom víra. Já se zabývám tím, jaký je reálný svět, a reálný člověk. A k tomuto zcela reálnému člověku patří nevyhnutelně to, co svého času Aristoteles vlastně zcela nevědecky nazval prostě "lidskou špatností".

    Ne že by člověk - jakožto tvor - neměl vůbec žádné pozitivní stránky, žádnou schopnost dobrého jednání. Má. Kdyby toho nebylo, bylo by ztraceno všechno, a nemělo by opravdu smysl se o cokoli pokoušet.

    Jenže: každá tato jeho dobrá vlastnost jde ruku v ruce s tou jeho "špatností". Ne samozřejmě u každého jednotlivce ve stejné míře; ale u člověka jako takového ano. A je nutno s tím bezpodmínečně počítat; jinak se octneme v říši iluzí. A nakonec v rámci těchto iluzí dost možná napácháme víc špatného než dobrého.

    Co se jmenovitě té podpory třeba těch afrických dětí týče: já tuto snahu pomoci jako takovou v žádném případě neodsuzuji. Lepší něco nežli nic.

    Ale chtěl jsem poukázat na to, že i tady je druhá stránka věci. A že nežli podporovat selektivně toho či onoho jednotlivce je nakonec smysluplnější podporovat takové iniciativy, které dokáží pozvednout životní úroveň celé vesnice, ne jenom jednoho jejího - privilegovaného - člena.
    February 14, 2019 v 19.21
    Nejsem vůbec proti tomu podporovat nějaké iniciativy, které něco udělají s celou vesnicí či s širší oblastí, vybudují třeba nějakou infrastrukturu atd. Jenom žádné takové neznám, pane Poláčku. Chytla jsem se prostě toho, co se naskytlo, a tehdy to byla adopce na dálku. Možná v tom ani nebudu moci pokračovat, až budu v důchodu (a to už bude brzy). Zatím to také tak beru, že lepší něco než nic.
    Moje víra v člověka také není nijak naivní. Rozhodně nemám žádné takové iluze, jaké mají mnozí levičáci - že stačí jenom změnit systém a budou rázem všichni lidé dobří a všechno bude OK. Ba, vůbec nemám iluze. Ne, hříchů se jen tak snadno nezbavíme.
    Přesto jsem pro to, aby se lidem dávala šance ukázat svou dobrotu. Jsem pro to, aby se k nim přistupovali, jako že v jejich dobrou vůli a v jejich schopnosti věříme, i když si tím v duchu vůbec jisti nebudeme. Prostě spoléhat na jejich lepší stránky, podporovat jejich lepší stránky, (aktivně) pomáhat těm jejich lepším stránkám a přijímat je i s těmi jejich horšími stránkami, když se jich nedokážou zbavit.
    JP
    March 8, 2019 v 11.45
    A že jsem si myslel, že s těmi Italy někdo přijde.

    Tak především: ten italský "občanský příjem" nemá se skutečným Nepodmíněným základním příjmem fakticky naprosto nic společného.

    Především: v žádném případě není pro všechny. Je jenom pro určité skupiny lidí - na žádost, a po přezkoumání jejich potřebnosti. To znamená: fakticky je to jenom docela obyčejná sociální dávka; s jediným rozdílem že její výše je paušalizovaná.

    Za druhé: její poskytování není časově neomezené, nýbrž limitované jenom tuším na 18 měsíců.

    Za třetí: právě ti zcela nejchudší jsou z poskytování těchto dávek vyjmuti - jako například bezdomovci.

    A dalším (a nikterak nepatrným) problémem tohoto italského experimentu je to, že je financován - výlučně na dluh! Není žádná položka v italském státním rozpočtu, která by mohla umožnit tuto záležitost reálně financovat. Podle mého názoru se jedná opravdu jenom o experiment, provedený čistě z důvodů volebního populismu, který už příští italská vláda bude muset zase buďto zrušit, anebo (spíše) v tichosti "reformovat" tak, že z něj nezůstane fakticky nic více nežli pouhé jméno.
    PT
    December 27, 2019 v 9.37
    Co mi v této diskuzi chybí...
    ..je ZÁSADNÍ argument pro zavedení NZP v blízké budoucnosti, až PODSTATNÁ část nekvalifikované manuální práce zmizí díky Průmyslu 4.0 (automatizace+robotizace+digitalizace).
    Co zde naopak přebývá je "pan Poláček", jehož existence je vzhledem k obsahu jeho "příspěvků" generovaných kombinací metody "gramofonová deska" + "patent na rozum" + "negace všeho na DR" vysvětlitelná pouze jako efektivní troll placený z peněz těch, kterým levicový(sociální) internetový portál kazí jejich dosavadní poklidný parazitismus na společnosti (oligarchové).
    Vůbec se nedivím, že v takovéto atmosféře připadá některým diskutujícím nesmyslné se zde k podnětným článkům vůbec vyjadřovat.
    A že je moje tvrzení přitažené za vlasy? Na jednom z nejnavštěvovanějších diskusních fór v ČR existuje hojně navštěvovaný klub, ve kterém přispěvatelé dehonestují aktuální články z DR (a v poslední době také z A2). A to velmi podobným způsobem, jako zde činí uživatel Poláček. A dále - již před 2 lety natočila ČT ve spolupráci s Greenpeace v rámci pořadu Nedej se! reportáž o tom, jak si čeští uhlobaroni platí internetové agentury, které pak rozmělňují ekologické diskuse na sociálních sítích nebo pod relevantními články a ovlivňují tak veřejnou debatu a následně rozhodování veřejných institucí ve prospěch svého špinavého byznysu. Co dokáže internetová propaganda nyní také nejlépe víme z refenda o Brexitu č.1 a č.2 (parlamentní volby)...
    V kontextu toho je investice do jednoho Poláčka na paralizaci celého serveru DR úplný pakatel...
    December 27, 2019 v 11.31
    Pane Tučku,
    nevím, zda jste si všiml, že ta diskuse trvá víc než čtyři léta. I když v poslední době velmi vázne. Není to však jediná diskuse o NZP, která tu na Referendu kdy byla.
    Už ani nevím, kde všude se o tom diskutovalo, ale i o tom vašem nejpodstatnějším argumentu byla řeč. Jsem všemi deseti pro, jestliže by NZP pomohl zachránit lidi, kteří v budoucnu nenaleznou své uplatnění v placeném zaměstnání.
    Pan Poláček sice všem všechny jejich názory většinou vyvrací a vždycky skončí u toho svého, ale přece jen se mi nezdá, že by mohl být placeným rozbíječem.
    JP
    December 27, 2019 v 12.09
    Takže mě za mé názory platí jacísi uhlobaroni... Škoda že z těchto jejich tučných plateb není naprosto nic znát na mém kontě; mohlo by mi to podstatně vylepšit můj invalidní důchod.
    PT
    December 27, 2019 v 12.12
    Paní Hájková,
    je naivní si myslet, že by se něco jako zaplacený a hlavně profesionální trolling dalo identifikovat pouhým čtením diskusních příspěvků.
    Podstatný pro kauzu Poláček je reálný výsledek - a ten je úplně stejný, jako v tom mnou zmiňovaném případě, tj. že rozbíjení diskusí na DR je cílené...
    JK
    December 27, 2019 v 12.33
    Josefu Poláčkovi
    Vítejte v klubu...
    JK
    December 27, 2019 v 12.38
    Pavlu Tučkovi
    Je všeobecně známo, že na rozbití jakékoli internetové diskuse stačí jediný troll. Vy už jste tady po Nushartovi a Kolaříkovi už třetí.
    PK
    December 27, 2019 v 13.52
    Pane Tučku
    Jsou případy, kdy se to pozná na nejméně na 90 nebo i na více procent. Tak tomu bylo v případě jistého Kuchejdy, a tak je to v případě jeho současného nástupce. Viz výše.

    Můžeme také vycházet z toho, že v současné hybridní válce každá významnější internetová diskuse je alespoň jedním takovým člověkem infikována. A toto je už poměrně významný portál.

    Ale ne, náš žvanílek to není. Opravdu ne. Ten jenom žvaní povětšinou nesmysly, ale nešíří přitom žádnou propagandu.

    Zemřelý pan Kubička kdysi napsal, že to, že někdo rozšiřuje nějakou propagandu (např. ruskou), ještě neznamená, že je za to placený. Může být také sám jenom obětí této propagandy.

    To je určitě pravda, pokud se jedná o nějakého prosťáčka jednoduchého. Takže zásadní otázka, kterou je třeba si položit, zní: je ten dotyčný člověk jednoduchým prosťáčkem?
    JK
    December 27, 2019 v 15.28
    "...to, že někdo rozšiřuje nějakou propagandu (např. ruskou), ještě neznamená, že je za to placený."

    Totéž ovšem platí o jakékoli propagandě, včetně té euroamerické. Někteří si myslí, že některá z těch propagand je na straně dobra a ty ostatní tudíž musí být automaticky na straně zla. A ti, kdo se skutečně snaží hledat pravdu a proto nedávají za pravdu žádné z těch stranících propagand, to automaticky schytávají ze všech stran.
    VP
    December 27, 2019 v 19.52
    Promiňte, už zase diskuse o ničem. A mně dosud nikdo nevysvětlil, jestli se po odhlasování NZP nezačnou "automaticky" zvedat ceny. Poněvadž: jen co bylo přislíbeno přidat důchodcům, učitelům, ..., hned je všechno v obchodech dražší a dražší a dražší.
    PM
    December 27, 2019 v 21.48
    Za tučnou pravdu dominujícího postmoderního smýšlení
    považuji všeobecnou paralyzaci schopnosti zřetelného rozlišení mezi společensky destruktivní a konstruktivní argumentací.
    Adorno nadále sedí Bohu po pravici s hlavou v dlaních.......bych dodal.
    IH
    December 28, 2019 v 10.24
    Pane Pospíšile,
    samozřejmě, že by zavedení NZP nebylo bez vlivu na ceny. Lze říci, že z růstu příjmů většinou aspoň třetinu ukrajuje inflace.

    Liberalizace cen v roce 1991 vedla k jejich růstu asi o 60%, nikoli 10, nebo 200%. Vklady byly v reakci na to úročeny cca 30% a u jejich mírně záporného reálného růstu už zůstalo. Mimochodem, právě pro ty mizerné úroky lidé ukládají peníze místo do bank do nemovitostí, a proto se nedostává bytů, přestože se staví víc než dost. Třeba cena obložených chlebíčků stoupla okamžitě po libertalizaci z 3,70 na 10 Kčs, aby se posléze snížila (v důsledku snížené poptávky) na asi 7 Kčs. Vajíčka před Vánoci stála v tržnici až 8 Kčs. (Viděl jsem, jak si jeden pán koupil jedno, prohlédl si ho zálibně a pak ho prodejci klepl o hlavu). Válečné keťasení jsem ovšem nezažil a ve Venezuele jsem nebyl, takžýe o problémů nevím dost.

    Zatímco zavedení NZP by některé ceny prakticky neovlivnilo, jiné silně. Určitké vodítko nám mohou poskytnout relace v minulosti či na Západě. V zásadě se můžeme dobrat čehosi jako kávového koeficientu. Cena jedné kávy v kavárně odpovídá aspoň jednomu třístému dílu průměrného důchodu, či-li maximálně 12 káviček na den.
    VP
    December 28, 2019 v 15.09
    Když stát určuje minimální mzdu, proč nemůže stanovit maximální ceny aspoň některých komodit?
    JK
    December 28, 2019 v 19.43
    Václavu Pospíšilovi
    "Když stát určuje minimální mzdu, proč nemůže stanovit maximální ceny aspoň některých komodit?"
    Alternativa č. 1: Samozřejmě že může, jenže nechce, a to převážně z ideologických důvodů.
    Alternativa č. 2: Nemůže, protože to politikům nedovolí jejich korporátní loutkovodiči, případně, když se ti loutkovodiči bez těch politických loutek obejdou, nechce, protože to je proti jejich vlastním ekonomickým zájmům.
    Podle aktuální politické situace pak je ve hře nějaká směs obou alternativ.
    HZ
    December 28, 2019 v 21.29
    Panu Pospíšilovi:
    Stát stanovuje maximální ceny, například u hrazených léčiv nebo stomatologických výrobků.Taky u některých služeb. Dává tuto možnost i samosprávám.
    Jaké komodity jste měl na mysli?
    IH
    December 28, 2019 v 22.37
    Přílišná regulace cen není dobrá, nakonec jsme to většinou před několika dekádami zažili. Zboží prodávané pod cenou mizí "pod pult", je vykoupeno a plýtvá se jím.

    Samozřejmě, že určitá regulace by se v některých případech dělat měla a mohla. Zde opravdu sehrává negativní roli ideologická předpojatost. Celá desetiletí jsou (aspoň v centru Prahy) bráni hosté na hůl. Za 100 euro dnes mohou ve směnárně obdržet jak 2500 korun, tak 1500 korun. Ještě zajímavější je to u 1000 euro, 25000 stejně jako 15000. Dobře placení zodpovědní pracovníci ČNB na to hledí stejně klidně jako politici.
    PM
    December 29, 2019 v 10.34
    zodpovědní pracovníci ČNB
    jsou dnes na výsluní výplatních listin pokud zdárně pečují o co nejštíhlejší/bezmocnější stát.......jsem pochytil z projevů jejich zaměstnavatelů.
    VP
    December 30, 2019 v 4.48
    1. Je těch komodit dost, co huntují důchodce a samoživitelky, popř. mladá manželství s dětmi.
    2. Tak zase nezbývá než učit lidi spravedlnosti a sebe skromné rozumnosti.
    VP
    December 30, 2019 v 17.32
    Jestliže NZP zvýší ceny, splní svůj účel?
    JN

    Po mnoho let se tu v pořadí „nejčtenějších“ članků DR na prvním místě stále opakovaně (s malými přestávkami) umísťuje tento článek Jakuba Vaníčka – jako „nejčtenější za 24 hodin“.

    JN

    Ani ty články v pořadí za ním se téměř vůbec nemění. Dlouholetými stálicemi ve „čtenosti za posledních 24 hodin“ je typicky například článek Jak Andrej Babiš připravil řezníky o Kostelecké uzeniny, či Jehly a smrt v masokombinátech Andreje Babiše.

    JN

    Pane Patočko, vy vlastně můžete přestat úplně psát a pořád budete nejčtenějším deníkem.

    JP
    February 16, 2024 v 11.12

    Ano, tento článek "Základní příjem" se stal skutečným bestsellerem. Jeho autor má vlastně smůlu, že ho nevydal knižně - dnes už z jeho prodeje mohl být snad milionářem. (Čímž by alespoň pro něj odpadla potřebnost zabývat se otázkami poskytování či neposkytování NZP.)

    Bylo by opravdu zajímavé zvědět, z čeho pramení tato nekončící popularita tohoto tématu. Že by v ČR bylo skutečně tolik lidí věřících na reálnou možnost zavedení NZP v historicky dohledné budoucnosti? Anebo se lidem/čtenářům už omrzela četba sci-fi románů, a tak se raději obrátili k stejně tak dobrodružnému snění o sociálních utopiích?... Těžko soudit.

    JN

    Nemohou se toho prostě nabažit a čtou pořád dokola těch pár „nejčtenějších“ članků.

    JN

    Základní příjem prostě už léta pomalu každý den trhá rekordy ve čtenosti, zatímco taková zpráva o Navalného smrti nikoho nezajímá.

    Dokonce i devátý článek v žebříčku nejčtenějších „Jeremy Corbyn v Praze“ (z prosince 2016) je pořád skvělý držák a má větší sledovanost než aktuální zpráva, že Alexej Navalnyj je mrtvý.

    A Základní příjem stále nejčtenějším článkem za posledních 24 hodin.

    Je Jakub Vaníček geniální autor, nebo z něho Jakub Patočka dělá pro své potřeby pitomce? Ozve se Vaníček?

    A Základní příjem stále nejčtenějším článkem za posledních 24 hodin.

    JN

    A Deník Referendum i po dalším týdnu dělá z lidí kretény svým odvážným tvrzením, že tento článek Jakuba Vaníčka je už po několik let nejčtenějším článkem během posledních 24 hodin. Takže ano – „opravdu utopie“.

    JN

    Deník Referendum stále diletantsky manipuluje s fakty o aktuální sledovanosti svých letitých článků a idiotsky tvrdošíjně trvá na tom, že tento bezmála devět let starý článek Jakuba Vaníčka je už celá léta tím nejčtenějším článkem za posledních 24 hodin.

    Deníku Referendum pochopitelně věří naprostá většina jeho čtenářů, čtou ho totiž pouze ti nejinteligentnější.

    Chcete být nejinteligentnější a věřit kravinám? Čtěte Deník Referendum!

    JN

    Bouchám šampaňské!

    V žebříčku nejčtenějších článků za posledních 24 hodin (a kupodivu dokonce ani v žebříčku za poslední týden, kde by asi pár dní logicky ještě být měl, když byl nejsledovanějším článkem po mnoho dní) už nefiguruje článek Jakuba Vaníčka „Základní příjem“. Náhle zmizely i všechny ostatní dlouholeté stálice neutuchající přízně čtenářů DR.

    + Další komentáře