Konečně se našlo téma mimo koronavirus, které dokázalo zaujmout českého čtenáře: feministky vyhodily mluvčího z fakulty! 

Jako pro každého veterána kulturních válek je i pro mě stále bolestnější vstupovat do dalších konfliktů. Někdy celé dny jen hledím přes žaluzie do prázdna a před očima se mi znovu přehrávají traumata minulých bojů. Žáčkova básnička, twerkující studentky na VŠE, ceny Neuron, mužské propagační video Czechie, poslanec Janda chce zrušit genderové dotace, snowboardistka, Jiří Strach v tričku „Je suis Weinstein“, Dana Kovářová, Jefim Fištejn, Zuzana Bubílková… 

Nyní opět sociální sítě plní pobouřené komentáře: „vyhodili mluvčího za to, že nazval ženy v rouškách princeznami!“, „kam jsme to dospěli“, „tak to už je vážně příliš“, „budeme vyhazovat člověka za názor?“, „mohl by mi někdo říct, co je na tom článku špatně?“, „americký kampus je tady!“, „politická korektnost se utrhla ze řetězu!“ 

Opravdu budeme muset po stopadesáté znovu vysvětlovat, že mluvčího nevyhodili za to, že nazval ženy princeznami, že ho dokonce ani nevyhodili, že odešel sám, když ho vedení fakulty konfrontovalo s hromadícími se stížnostmi? Asi ano, tak pojďme na to.

Kukalův článek v Metru, v němž ubezpečoval české ženy, že rouškami neztratí pranic na kráse, neboť připomínají perské princezny, nebyl tím hlavním problémem. Přestože by být mohl: zatímco ženy reálně řeší třeba to, jak sladit péči o děti se zaměstnáním a nezbláznit se z toho, Kukal povzneseně předpokládá, že jejich hlavním problémem je prostě vzhled. Jsou to přece ženy a on jako básník zná smysl jejich životů.