87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Alena Zemančíková

AZ
Profese:

Dobrá, tak já tedy přispěju v diskusi.

Otevřený dopis jsem si pečlivě přečetla ještě před jeho zveřejněním a nakonec ho nepodepsala kvůli dvěma kapitolám. Ta pro mě méně zásadní se týká požadavku na veřejnou dopravu zdarma. Jsem zastánkyní toho, aby byla zdarma městská veřejná doprava, protože si myslím - a mám vypozorováno - že s placením jízdenek, kooperaci s mobilními operátory, vyřizováním lítaček a revizemi a vymáháním pokut, vedoucím k exekucím, dochází k tak velkým nákladům ( a korupčním příležitostem), že kdyby toho nebylo, mohli bychom si dovolit za městskou veřejnou dopravu neplatit a náklady by nebyly o nijak závratnou výši vyšší. Pokud jde o jízdenky na dopravu železnicí nebo autobusy, znamenalo by odbourání placení úpadek na mnoha stranách. Stal by se průvodčí ve vlaku jen kontrolorem pořádku, jakýmsi "vlakovým policajtem?" Nebo jakou by vlastně měl roli? Vidíme, jak nám na nádraží chybějí pokladny a čekárny a stánky s novinami, což je následek procesu, kterému se říká "optimalizace", ale z hlediska cestujících to je opravdu ironický pojem. Při zavedení bezplatné státní železniční dopravy při zachování konkurence se soukromými dopravci by ta veřejná dopadla strašně, stala by se "no go" zónou, pověstnou špínou a nepořádkem, "poslední štací" cestujících, kteří nemohou jinak. Cestu vidím spíš v znevýhodnění individuální automobilové dopravy než v tom, aby veřejná doprava byla bezplatná - a zrovna o tomhle punktu se v textu nepíše.

Druhý bod, s nímž vnitřně polemizuji, je otázka školství. Domácí vyučování a výuka on line za krize ukázaly možnosti i meze takového způsobu. Připomněly nám ale dostatečně názorně, že ve škole je důležitý osobní přístup a kreativita. Pro naše školství vidím jako nutnou reformu ubrat počet žáků ve třídě, rozdělit třídy v předmětech jako jsou cizí jazyky a matematika, pracovat s žáky tak, aby byli motivováni a nevyplňovali jen osnovy a testy. To je samozřejmě nákladné a vyžaduje to dobré a dobře placené učitele a vybavené školy. Požadavek, aby měly děti pomůcky, výlety a sportovní kurzy úplně zdarma jde po materiální stránce školství, podle mého soudu odčerpá prostředky pro vnitřní pedagogickou reformu. Žáci mají mít určitě zdarma učebnice, ale dovedu si představit, že když se třeba tablet prohlásí za nutnou pomůcku a bude tedy pro každého žáka zdarma, nastane opět korupční situace, která bude školy zaměstnávat víc než sama výuka. Spíš bych si myslela, že cesta by mohla být ve vytváření školních fondů pro sociálně slabší děti než v tom, že každý dostane zdarma i kružítko.

Na celém textu mi nevyhovuje jeho příliš materiální zaměření, které, jak víme my, kteří pamatujeme reálný socialismus, skutečné problémy společnosti neřeší.

Ano, slovo brigáda mělo podtext něčeho, co přispívá k budování. V Kalifornii za časů Johna Steinbecka se tomu ale brigáda neříkalo, a myslím, že ani sklizeň chřestu v Německu ani bez letecky dodávaných pracovníků z východu nenazývají brigádou. Ostatně - ani ten chmel za Egona Erwina Kische nebyl žádná brigáda, ale sklizeň.

A ještě k tomu studentskému zvyšování životní úrovně - jako studenti jsem si dokázali vydělat víc na jiných brigádách, i v komunálním zahradnictví byl člověk lépe placen než na chmelu nebo na bramborách. Pravda, na sezónních sklizních nám asi z výdělku strhávali za stravu - a ubytování? to nevím - což se u normální prázdninové brigády nedělo.A na brambory si student nemohl jít přivydělat z vlastního rozhodnutí, bylo to v době vyučování.

Myslím, že fenomén sezónních dělníků byl do jisté doby běžný a pro zemědělství nutný. Když se zavřely hranice a byl znemožněn pohyb obyvatel + nastala pracovní povinnost, nebylo jak jinak to řešit než s pomocí studentů.

Ostatně pamatuju, že moje maminka jako úřednice si taky odpracovávala své brigády na bramborách a v lese, jen se každý večer mohla vracet domů.

Ještě než tento článek stačil vyjít, navrhl ministr obrany Metnar posílení pravomocí vlády a premiéra vůči parlamentu v rámci nouzového režimu. A dokonce ještě než tento článek stačil vyjít, odvolal to a řekl, že to bylo jen doporučující úvahový dokument. Doufejme, že naši představitelé s armádně velitelským smýšlením pomalu přicházejí na to, že obyvatelstvu je lépe spíše doporučovat na základě informací než rozkazovat. A nedělat silová rozhodnutí tam, kde to není nutné - i bez nich je stav nouze náročný.

Upřímně řečeno, mně ani ty jeho tweety pro ministerstvo kultury nepřipadají mimořádně vtipné. Vidím je spíš jako zbytečnou práci, zbytečně placenou z peněz, kterých by se mělo v kultuře využívat účelněji. Takovéhle středoškolské legrácky ať si každý dělá na svém vlastním účtu.

krásný text o důležité životní poloze Mirka Kováříka. Díky za ten originální portrét.