Brzy padne rozsudek v ostře sledovaném procesu s Dominiquem Pelicotem. Ten po dobu devíti let pravidelně uspával svou ženu Gisèle silnými benzodiazepiny, načež zval do jejich domu cizí muže, aby ji znásilňovali. Jeho počínání odhalila policie poté, kdy jej zadržela za takzvaný upskirting neboli nedovolené pořizování záběrů zpod sukní žen.

V počítači pak policie našla složku s videi, na nichž Dominique Pelicot a další desítky mužů bezvědomou Gisèle znásilňují. Policii se podařilo identifikovat padesát pachatelů, kteří jsou obžalovaní spolu s Dominiquem Pelicotem. Soudní proces začal v září, rozsudek má padnout do 20. prosince. Státní zástupkyně pro Dominiqua Pelicota žádá nejvyšší možný trest dvaceti let odnětí svobody.

Zatímco Pelicot se ke svému zločinu přiznává, někteří z ostatních pachatelů se vymlouvají, že situaci považovali za součást manželské hry. To však Pelicot důrazně odmítá — nabíral je koneckonců v internetových skupinách pro muže, kteří fantazírují o znásilnění.

„Když jste vkročili do ložnice, v jakém momentu vám udělila paní Pelicotová souhlas? (…) V jakém momentu jste si uvědomili, že něco není v pořádku? Odešli jste okamžitě?“ konfrontovala je s nesmyslností takových báchorek sama Gisèle Pelicotová.

Gisèle Pelicotová Francii ohromila, když požádala, aby soudní proces probíhal v rozporu s normou veřejně — protože to pachatelé se mají stydět, nikoliv ona. „Je čas, aby se tato machistická patriarchální společnost, která trivializuje znásilnění, změnila. Je čas, abychom změnili způsob, jímž nahlížíme na znásilnění,“ prohlásila ve své závěrečné řeči před soudem.

O tom, jak soudní proces s Dominiquem Pelicotem a dalšími padesáti pachateli mění francouzskou společnost jsme hovořili s novinářkou francouzského deníku Libération Marlène Thomasovou.

Státní zástupkyně Laure Chabaud stejně jako francouzský premiér Michel Barnier označili proces s Dominiquem Pelicotem za zásadní milník: hovořili dokonce o době „před a po tomto soudním procesu“. Jaká byla francouzská veřejná debata o sexuálním násilí před procesem?

Zásadní milník ve Francii tak jako jinde znamenalo hnutí MeToo. Obětem sexuálního násilí se od té doby naslouchalo mnohem víc než předtím, tématům sexuálního násilí se dostalo mnohem více viditelnosti v médiích, díky čemuž se rozšířilo povědomí o jeho systémové povaze.

Na politické úrovni jsme nicméně stále zaostávali. Třeba v oblasti rozpočtů přidělených na boj s genderově podmíněným násilím, a zvláště na boj s násilím sexuálním. V roce 2019 vláda svolala Kulatý stůl proti manželskému násilí a přijala v této věci několik důležitých, ač nedostačujících opatření.