„Co ti budu povídat, celá Evropa směřuje k fašismu!“ krčí rameny Nikola, vousatý zaměstnanec Netflixu z Bulharska, když se jej ptám, jak vnímá současnou politickou situaci. „Jsem věčně rozlícená,“ přidává se jeho polská partnerka Anna, která na věšáku vedle výlohy prohlíží mikiny.

Nikola a Anna se poznali v Nizozemsku, kde spolu několik let žili. Do Polska začali jezdit častěji před pěti lety na masové propotratové demonstrace, načež se do Anniny rodné Varšavy přestěhovali. „Uvidíme, jak dopadnou příští parlamentní volby. Možná nám nezbyde než se vrátit do Nizozemska. Ne že by to tam bylo ideální, ale mám pocit, že se tam o sebe společnost víc stará, že je tam silnější autentická levice. Polská levice je příliš zdvořilá,“ přemítá Anna.

„Není mi moc velká?“ otáčí se před zrcadlem ve své vyvolené růžové mikině. Všichni její výběr schvalujeme, načež Anna mikinu podává Emilii, která už na podlouhlý kovový stůl připravila růžový nažehlovací stroj. Anna si za motiv, který chce na mikinu nažehlit, zvolila obraz v pop artovém stylu, který je ve velkém namalován i na zdi: žlutá hvězda zářící mezi pootevřenými červenými plnými rty, mezi něž seshora padá několik pilulek. Provází jej nápis „Pomáhám s interrupcemi“.

Jde o logo interrupční „kliniky“ AboTak, tedy bezpečného prostoru, kam si může přijít kdokoliv pro radu a podporu v případě nechtěného těhotenství, ale třeba i nechráněného sexu. Aktivistky z organizace Aborcyjny Dream Team kliniku otevřely na letošní Mezinárodní den žen ve varšavské ulici Wiejská — tedy naproti polskému parlamentu.

Učinily tak rok a půl poté, co ultrakonzervativní protipotratová strana Právo a spravedlnost ztratila v parlamentu většinu a co se moci chopila politicky různorodá koalice vedená Donaldem Tuskem z pravicové Občanské platformy. Tusk se do premiérského křesla vracel s velkohubými sliby shrnutými do sto konkrétních programových bodů pro prvních sto dní vlády, mezi nimiž nechyběla legalizace interrupcí.

Vloni v dubnu putovaly do parlamentu rovnou čtyři vládní návrhy na zmírnění polské interrupční legislativy. Ta nyní povoluje interrupce pouze ve vskutku extrémních situacích: v případě incestu, znásilnění či ohrožení života matky. Spolu s maltskou legislativou platí za nejpřísnější v Evropě.

Dva návrhy z dílny Občanské koalice a koalice Nová levice navrhovaly legalizovat interrupce na požádání do dvanáctého týdne těhotenství, třetí návrh Nové levice měl interrupce dekriminalizovat. Ukončit své těhotenství mohou nyní Polky beztrestně, postih však hrozí osobám, jež jim s interrupcí pomohou. Čtvrtý návrh koalice Třetí cesta povoloval pouze interrupce z důvodu poškození plodu. Tuto výjimku v roce 2020 zrušil verdikt Ústavního soudu — ultrakonzervativci totiž během své osmileté vlády instituci úspěšně uchvátili pod svou kontrolu. Žádný z návrhů neprošel.

Mohli být za hrdiny

Martu Lempartovou, někdejší hlavní tvář propotratových demonstrací, potkávám v kanceláři Celopolské stávky žen v centru Varšavy. Jako hrdá připomínka jejích začátků visí na zdi večerní fotografie největšího protestu z října 2020, kdy vyšlo do ulic asi půl milionu lidí. Z někdejších koordinátorek hnutí se za ta léta stal tým občanské organizace. Lempartová nicméně nadále působí podobně nekompromisně, jako když v ulicích posílala ultrakonzervativní vládu „do prdele“.

Jak Lempartová poukazuje, Tuskova vláda v průběhu volebního období střídala argumenty, proč uvolnění interrupční legislativy dosud neprosadila. Zpočátku se vymlouvala na očekávané veto dosluhujícího prezidenta Andrzeje Dudy.

„Přitom mohli být za národní hrdiny! Kdyby se snažili prosadit, co chce jejich voličstvo, a bojovali za správnou věc bez ohledu na to, že prezident jejich snahy zablokuje, lidé by to ocenili. Vždyť jde o téma, které je bude dost možná stát příští parlamentní volby,“ podotýká. Jak Lempartová zdůrazňuje během každého rozhovoru, uvolnění interrupční legislativy dnes dle průzkumů podporuje většina polské společnosti.

„S tím, jak se blížily prezidentské volby, vláda přestala prezidentské veto zmiňovat — začalo totiž hrozit, že se prezidentem stane jejich kandidát a oni se nebudou mít na co vymlouvat,“ upozorňuje. Vloni v srpnu pak Tusk připustil, že na legalizaci interrupcí na vyžádání zkrátka nemá parlamentní většinu, jelikož jeho konzervativní koaliční partneři z řad polských lidovců a částečně i ze strany Polsko 2050 se legalizaci interrupcí se vzpírají.

„Nesmysl! Lidovci fungovali jako menší koaliční partner ve všech vládách, lze si je snadno koupit, Tuskovi by trvalo patnáct minut je přesvědčit! Stačilo by pohrozit ztrátou lukrativního postu nebo finančních zdrojů. Jsou tak zkorumpovaní a slabí, kdyby se teď konaly volby, ani by se nedostali do parlamentu. A všichni to víme!“ stojí si Lempartová se svou pověstnou rozohněností za svým. „Myslím si, že nám nezbyde nic jiného než za interrupce a zřejmě i za registrovaná partnerství opět vyjít do ulic,“ uzavírá.

Zákazem ku osvětě

„Nečekala jsem nic. Od počátku jsem věděla, že nám lžou. Už během předvolební kampaně věděli, že pro reformu interrupční legislativy nezískají většinu. Tak proč to slibovali? Hrají s námi politické hry, jejichž pravidla neznáme, zneužili nás pro politické taktizování. A přesně proto jsme AboTak otevřeli. Abychom lidem ukázali, že my na rozdíl od politiků svoje sliby plníme,“ popisuje smířeně prominentní polská propotratová aktivistka Justyna Wydrzyńská.

Sedíme spolu nonšalantně na zemi v malém pokoji, který od hlavní místnosti kliniky AboTak oddělují jedny dveře. Za námi stojí světle růžové křeslo a sedací pytel podobného, ovšem sytějšího odstínu. Ke zdi je připevněno několik lamp ve tvaru srdce, nechybí ani lávová lampa a čtivo. Wydrzyńská oblečená do dlouhých splývavých šatů s lila stíny na očních víčkách dokonale ladí s interiérem. K dispozici je tu i samostatný záchod.

Tomuto pokoji se přezdívá „mizolatka“ — podle spojení slov „izolace“ a „misoprostol“, nejběžnějšího farmakologického abortiva. Věda dávno předběhla zpátečnické myšlení a drtivá většina nechtěně těhotných Polek dnes absolvuje interrupci u sebe doma pomocí pilulek, které si objednají na internetu přes organizace jako Women on Web.

Dle Světové zdravotnické organizace je farmakologická interrupce bezpečná do dvanácti týdnů těhotenství, a to i bez lékařského dohledu. Podstoupit farmakologickou interrupci alespoň částečně doma už umožňuje několik států jako Velká Británie, Francie či Nizozemsko. Stačí pouhých pět pilulek — nejprve jeden mifepriston, který způsobuje odloučení plodu od stěny dělohy. Den až dva nato je třeba spolknout čtyři misoprostoly, které způsobují stahy dělohy a uvolnění děložního hrdla.

Přibližně osm hodin po požití misoprostolu, během nichž nechtěně těhotné tělo většinu plodu vypudí, mohou ženy strávit na mizolatce. Ne každá Polka disponuje bezpečným prostorem, kde může svou interrupci nerušeně prožít. A navíc jim tu jsou k dispozici empatické odbornice, které mají léta zkušeností z interrupčního podsvětí.