Za několik dní, v půli volebního období dojde v souladu s koaliční smlouvou k výměně předsedy (maršálka) polského Sejmu. Namísto Szymona Hołownii ze strany Polsko 2050 bude nově dolní komoře předsedat zástupce Nové levice, nejspíše její spolupředseda Włodzimierz Czarzasty. Vládní poločas je dobrým okamžikem k zamyšlení se nad dosavadním výkonem kabinetu Donalda Tuska a jeho dalšími vyhlídkami.

Otázka, na kterou se odpověď nedozvíme, zní, zda by se premiér Donald Tusk i při svém třetím premiérském působení choval jako za svých předchozích vlád, kdyby mu práci nekomplikoval špatně nastavený politický systém. Zda by i pak v duchu hesla „vládni a neměň“ rezignoval na aktivní politiku, vzdal se rozsáhlých reforem a místo toho rétoricky surfoval po náladách veřejnosti, stavěl dálnice a mobilizoval své voliče přiléváním do ohně konfliktu s konzervativním Právem a spravedlností.

Faktem zůstává, že i tato vláda doplácí na silnou úlohu prezidenta s právem veta, který může blokovat — a v případě prezidentů ze strany Právo a spravedlnost Andrzeje Dudy a nyní Karola Nawrockého také blokuje — většinu zákonodárných iniciativ vlády, přičemž k přehlasování tohoto veta je zapotřebí třípětinové většiny poslanců.

Liberální agenda vázne

Vládě se nepodařilo prosadil liberální agendu, která trojici předvolebních koalic — Občanské koalici, Třetí cestě a Nové Levici — zajistila většinu v Sejmu po volbách roku 2023. I nadále platí omezení potratů podle výroku Ústavního soudu z roku 2020 a následných prováděcích předpisů, i když v praxi porušení těchto zákonů není stíháno.

Místo zákona o registrovaném partnerství připravila ministryně Katarzyna Kotulová kvůli odporu lidovců návrh s všeříkajícím názvem Zákon o statusu nejbližší osoby ve vztahu a o smlouvě o společném soužití. Nicméně i tato vykostěná varianta těžko projde přes veto prezidenta Nawrockého.

Pokud se vláda snaží něco změnit nebo odstranit lidi předchozí garnitury ze státní správy, činí tak pomocí různých zadních vrátek. Nemožnost přijmout nový mediální zákon tak vedla k tomu, že zodpovědný ministr poslal veřejnoprávní média do likvidace, aby mohl vyměnit vedení televize i rozhlasu.

Podobná paralýza je vidět i v diplomacii, kdy ministr Sikorski odvolal většinu velvyslanců, ale povolání nových blokuje prezident. V několika desítkách zemí — včetně ČR — proto povinnosti ambasadorů plní chargé d'affaires.

Nepodařilo se vyřešit ani zašmodrchanou situaci v polském soudnictví a celkově je vláda poměrně bezzubá v řešení následků převzetí státu lidmi z okruhu strany Právo a spravedlnost. O to více se snaží kriminalizovat politiky minulé vlády, ovšem se smíšenými a pochybnými výsledky.

Dědictví bývalé garnitury

Blamáží skončila kauza bývalého ministra vnitra Mariusze Kamińského a jeho zástupce Macieje Wąsika. Zde šlo o kauzu překročení pravomocí, která začala už v roce 2009 a týkala se jejich činnosti za vlády strany Právo a spravedlnost v letech 2005 až 2007. Několikrát obnovený proces skončil v prosinci 2023 odsouzením na dva roky a zákazem plnění veřejných funkcí na pět let. Kamiński strávil ve vězení necelé dva týdny během Vánoc, než dostal milost od prezidenta Dudy. Nyní oba politici s aureolou mučedníků současného režimu sedí v Evropském parlamentu.

Většina problémů se týká bývalého ministra spravedlnosti a architekta soudních reforem Zbigniewa Ziobra a jeho lidí z dnes už bývalé strana Suverénní Polsko, která se později sjednotila s Právem a spravedlností.

Část korupčních obvinění se týká Fondu Spravedlnosti, který měl pomáhat obětem zločinů, ale i resocializaci bývalých vězňů. Během minulé vlády část dotací z tohoto fondu šla nově vytvořeným organizacím napojeným na politiky Suverénního Polska. Nejznámější postavou této aféry je poslanec Marcin Romanowski, který unikl zadržení útěkem do Maďarska, kde získal politický azyl.

Polská prokuratura chce stíhat i jeho nadřízeného Zbigniewa Ziobra, jehož imunitu řešil Sejm v uplynulých dnech. Ziobra, který je nyní v Maďarsku, se zastal i Viktor Orbán. Bývalý ministr spravedlnosti prohlašuje, že je nevinný a nebude usilovat o politický azyl. Vyšetřovatelé chtějí proti Ziobrovi vznést 26 obvinění, včetně překročení pravomocí, neplnění povinností a vedení organizované zločinecké skupiny.

Současná vládní koalice svým předchůdcům vyčítá nákup špionážního systému Pegas, který byl použit i k odposlouchávání tehdy opozičních politiků. Dalším obviněným je poslanec Dariusz Matecki, proslulý spíše tím, že 13. června 2024 v půl čtvrté ráno běhal po střeše Sejmu. Jemu státní zastupitelství poukazuje na defraudaci — v letech 2020 až 2023 byl fiktivně zaměstnaný ve státních lesích, přičemž i ty kontrolovala jeho strana.

Stíhání politiků bývalého Suverénního Polska má kromě věcné závažnosti týkající se spravování ministerstva spravedlnosti i svoji politickou motivaci. Předpokládá se, že jde o nejslabší článek konzervativní opozice a politici Práva a spravedlnosti nebudou tak sveřepě bránit své nové spolustraníky, členy jiné vnitrostranické frakce, kteří si ze státních institucí dělali zcela okatě pašalíky k financování své kariéry.

Z rozpačitých výsledků těží pravice

Co se daří současné vládě, je prakticky jen pokračování dobrých politik předchozího kabinetu — jedná se především o prospěšné sociální programy, výstavbu silniční infrastruktury a zvyšování obranných kapacit země.

Minulý týden došlo k sjednocení Občanské platformy s dvěma menšími uskupeními — liberální stranou Nowoczesna (Moderní) a levicovou Iniciativou Polsko. Následně došlo také k přejmenování Občanské platformy na Občanskou koalici a přijetí nového loga — bíločerveného srdce. Centralizace liberálního tábora a její vedoucí pozice v průzkumech veřejného mínění by ale nestačila k sestavení nové vlády. Po ohlášení Szymona Hołownii o jeho odchodu z politiky spadla jeho strana Polsko 2050 v průzkumech až téměř k nule, kolem či pod pětiprocentním prahem se pohybují i zbylí koaliční partneři — Nová Levice a Polská strana lidová.

V dobré kondici ovšem není ani hlavní opoziční strana — Právo a spravedlnosti, která se také dostává do problémů s konzumací otráveného ovoce vlastního vládnutí. V minulých dnech na veřejnost probublalo podezření z korupce týkající se vlajkové lodi minulé vlády — Centrálního komunikačního bodu (CPK).

Krátce před nástupem současné vlády ministerstvo zemědělství prostřednictvím své rozvojové agentury prodalo levně 160 hektarů země na místě, kde se mají stavět koleje vedoucí na plánované letiště. Firma, která pozemky koupila, se podílela na kampani ministra zemědělství Roberta Teluse — vyrobila se slevou sérii tub s ovocnými pyré speciálně pro politiky Práva a spravedlnosti. Dva odpovědní politici mají nyní pozastavené členství ve straně. Záležitost pozemku narušuje pečlivě budovaný obraz Práva a spravedlnosti jako strany modernizátorů, kterým jde především o zájmy státu. Zatímco strana vyhrála parlamentní volby s více než třetinou platných hlasů, nyní se pohybuje v průzkumech mezi šestadvaceti až osmadvaceti procenty.

Z potíží většiny hlavních aktérů těží hlavně krajně pravicové síly — Konfederace, která má v průzkumech až patnáctiprocentní podporu voličů, a Konfederace polské koruny antisemitského europoslance Grzegorze Brauna — ta v průzkumech překračuje volební kvórum.

Naléhavost situace ilustrují slova pravicového publicisty Piotra Zaremby: „Chtěl bych upozornit na to, že radikalizace pravice může pokračovat. Co se stane, pokud za dva roky strana Grzegorze Brauna dosáhne dvaceti procent? Strana, která nenávidí Evropskou unii stejně jako Ameriku — to by byla dobrá tečka za absurdním sporem Práva a spravedlnosti s Tuskem a Sikorským o tom, kdo je naším lepším spojencem. Ta strana je proti západu a proti NATO.“